Chcát maggi v kostkách

Víkend bezesporu se povedl. Hory, sníh, odpočinek a kamarádi.
Musel jsem zklamat milou osobu. I když mozek říkal něco jinýho než srdce.
I tak sem za těch pár dnů přijel naplněn. Ti lidé jsou vítr do normálnosti. Milují se navzdory šedi. V tichu a odevzdaně vstávají každý den, by vydělávali, radovali se a milovali. Milovali nejen práci, sebe a svou jezyňku. Milovali a nic nežádali. Jen byli jakoby stvořeni a v jednom okamžiku je náhoda dala dohromady. Možná jen nachvíli. Možná na dýl. Bez otázek a odpovědí.
Pochopil jsem, že můžeš být jaký jsi. Že musíš být jaký jsi. A nikdy jiný.
Že vše je ukryté v tobě. Beznaděj i lék proti ní. Radost i utrpení.
Že stejně sem nic nepoznal a kvákám voloviny.

v sobě hledající, tklivě studený čenich JJ

Pomálu a pořádně

Tento týden se mi povedlo antré s prezentací. Před svými kolegy. I když řešení se nenašlo, zmizel úkol a objevilo se mnoho dalších.

Jsem spokojený, když věnuji práci pár hodin a jde mi to.
Jsem šťastný za návrat domů.
Usmívám se na kolemjdoucí.
Usínám a spím v naději nového dne.
Probouzím se v bolestech rozbřesku.
V práci jdu postupuji od ničeho k ničem.
Doma po chvíli cítím nepokoj.

Neslyším se a nevím co chci.
A tak to jde.
Rozpor na rozpor.
Začínám stále od znova.
Konečně už...
a těším se na vánoce.
howg

V krajnosti beznaděje

Jo, byl jsem pryč. Dost dlouho.
Byl jsem s kolegou D. Co mě zarazilo.. jeho láska ke svojí ženě. Romantika se dávno rozpustila. Stále ji hledá jinde. Doma nachází jídlo, byt a zázemí. Zničující láska. Neustále o své ženě mluví. Při každé příležitosti.
Smutně mu závidím. Má víc než kdokoliv. Neuvěřitelná rozpolcenost manželství. Dává víc než bere.
v krajnosti beznaděje najdeš sám sebe
jj

What have you done today to make you feel proud?

Dneska sněžilo. Permanentně a luxusně.
Včas, přijel jsem do města a ono to spustilo.
Den jinak pěknej. Sem a tam jsem běhal. Nezastavil sem se. Rychle to uběhlo a ani sem nepovzdychl námahou. Až nato, že sem usnul v špánině :)
Děti sem začal mít rád. Aspoň tyto pondělňáky.
Všechno je v nás..jak říkají budhisti. Tož když si myslím že mi to nejde..ono to nejde. Když to nechám běžet..ejhle ono to jde samo. A můžu se rochnit bláhou ...
Ti úterňáci mi občas potrhají pírka. Je to tak dobře. Zítra se blíží.
Vyhlížím, chystám se, obavy se skládájí a nervozita narůstá-kecam. Minulý týden odplata. Předminule mě doběhly. Spletl jsem i prsty. A začal koktat.

It's never too late to try

Kde najít štěstí

Mrtvé. Číst. Dostojevski má utrum. Není období. A nemusím se na se zlobit :()
hola hoj

Zítra smrt

Horší střídá ještě horší a beznaděj je dočasně nahrazena dnešním obědem.

a tak tiše sedím a dívám se vstříc zítřku.

pa

To je ale mrzutost

..tohle psani volovin.
Hehe, dneska mi ulítl nástroj při obrábění.
A nemůžu jej najít....ve zdi není, ve stropě ani na zemi.
Zmizel
Jako všechno
squelé

První bílý

Včera sme se probudili do prvního bílého ránka. Přes den sice bílo zklouzlo, ale potěšilo. Připomělo Vánoce. Vlastně už ve čtvrtek v horách sem měl podobný pocit.
Na Slovensku po cestě. Voněly jedličky :) jenom si kousnout.
holaa laa vánoce

Knofláky lásky

Ráno v pondělí děsivější než kterékoliv jiné. Bus barum rally, i tak přijel pozdě. Knoflíky lásky v repro, řidič si pobrukuje. Narvaný a horko jak v sauně pro afričany.
A večer jakbysmet. Až na míň lidí ale zas nefungující jedničku. Rozjezd na zpátečku sem ještě nezažil.
Sem se vrátil z cest. Tam kde se posunujou hodiny. Tam kde bych se bál.
A taky po eurostátech unie. Mám z toho guláš. Sem rád za setkání s M a kamarády z Bru. To že mi tekla krev z nosu a necítil sem vůbec nic byla jen třešnička na zeleným teroru.
Mrzí mě, že nemám koníček, koníčka, hobika.
že plavu. de všechno OK. navíc mě to štve.
jako by mi život unikal před víčky když spím

tak brou a zas se vrať
hm

babí bouřka

Včera jsem pomáhal přivést míchačku. A pak se spustil déšť.
Prudký vítr, hromy a blesky. V září. A pak jsem uklízel žebřík. A pak na mě spadly dveře z výšky.
A dneska jsem si dal ránko kakao, s buchtou. Mńam.
Posekal trávník, poobědval a dodělat brožurku.
Takový malý předsváteční povyk.
brou

Smysl smyslnosti

Tak tu jen tak sedím a ptám se. Po smyslu toho všeho kolem. Po smyslu života a plahočení se. Na sklonku dnešního dne. Mi připadá ten odcházející jak vlnka co zítra došumí a nahradí ji další.
Tohle jsem si přečet dávno a stále mi zní v hlavě...

..Není čas ztrácet čas. Pokud chcete něco udělat, udělejte to teď, protože zítra může přijít zkrocená hora a vy už to nikdy neuděláte. Zuzana Navarová ve svém posledním rozhovoru píše, pokud máte někoho rádi, řekněte mu to hned. Dejte mu to najevo. Hned. Sama se několik let zdráhala napsat polské básnířce poděkování za to, jako moc ji inspirovala k jejím textům. Napsala je. Nakonec. Než došlo do Polska, básnířka zemřela.

A tak tiše sedím a koukám do zdi, kde se mi promítají hromady vzpomínek z hromady cest. Kolik ještě budu muset najezdit kilometrů, prochodit bot a prožít těžkých zkušeností, než mi dojde, že ta nejdelší životní pouť má třicet centimentrů. Od hlavy k srdci. Stačí tak málo a přitom na to leckdy jeden život nestačí. Uvědomit si. Uvědomit si, že není čas ztrácet čas. Svoji pouť si musíme projít sami. Žít tak, jak opravdu chceme. Šťastnou cestu. (Romana Vlasáková - konec konců 5/2006)

..
Co tím smyslem je?
Naplnění života? Hledáním? Nebo jen Bytím? Komíháním a veselými taškařicemi s těmi, kdo vstoupí do našich životů.
A není to jedno?

V očekávání vesmírné lodi Albania s hvězdným vůdcem Aštarem Šeranem se loučí
souputník
j

rannicko

Dopadnu jak hubkař
jen na to nemyslet :)

a usmál se a plakal

Dokopal sem se a přišel. Sraz po 5letech. Střední. Úsměvy, albíčka, rodinky a uhlazená mluva. Jen děti co se ohladili časem a životem. Ale zůstali dětmi.
Překvapil mě Kan. Jediný se změnil. Démon čas. Záchranka. Dennodenní úmrtí a sebevraždy. Buď otupíš anebo tě to zasáhne jako trn do srdce. A to sem cítil. Boj. Bezmocnost. Nutnost živit rodinu. A přitom žít. Rozdrásaný realitou.
Přál sem mu ať vydrží. Krajní pocity. Bezeslovseskláním.
Sem rád, že sem přišel. Že mě poznali :) a že mě přijali.
xxx

Kaluze

Není žádného štěstí v předmětech kolem nás.
Ráno chladivé, skáču do kaluží. Klacek. Vzpomenul si na mládí.
Cesta. Vstupuje mi do cesty Ne náhodou.
Tak třeba MW. Kamarád odedávna. Zkouška z fýzy, on suverénně popíjel kefír a machroval. Nezměnil se. Naučil mě mnoha věcem. Nebát se lidí, být sebou. Teď je to jiný. Teď se to převrací.
Tak rád bych si zas pokecal s Kamilem ze střední. Otevřeně. V sobotu sraz. Nepřijede.
Ať už sou věci a ty líbezné příběhy jakékoliv, nekončí a stále se opakujou.
By připoměli, že mě má někdo nekonečně rád takového jaký sem. Že každá setkání a události nejsou náhodná.
A
my ?

My jen můžem
jít

radostně i bolestně

Chachá. Slavnostní den to. První školní. Zase cítím.
Nenávidím. Úplně a zcela. Je to nádherné, cítit.
Je to vůl. Jen sem se snažil to nevidět. Šéf.
Tož ještě se zasmějem.
hola hey

Na prcinu

měl bych dostat. :)
Jo jo, za všechno může láska. Anebo alkohol.
Nadechuju se a vím. Stane se. Strachy se třesu jak vizovický ratlík před knedlíkojedením. Hmm. Ráno stanu a zapomenu na dnešek. Na dnešní prožívání, doufání a vzpomínání. Nactiutrhání a odevzdání. Vstanu. Probudím se (?).
NO jak říkal V. Žít život každý den jako poslední.
Vychutnat si do každého doušku a milovat ty svoe miláčky do samého dna. A nejen je.
CO mě potká na každém krůčku. Ty rošťáky.
Vím teď, že sem jen figurka a nemám co ztratit.
Že :)
Jo jo.
loverb

Ma lasko

bolestné nic.
Dnes jsem ráno vstal. Pozdravil den. Posnídal, bouchal a potil se při čtení mailu. Obědval delikátní kule s trnkama. A myslel na pondělí. A zase bouchal a byl rád. A těšil se na večer, kdy pohyb ustává. A myšLenky jdou spát. A po večeři byl rád, že přišel V a rozjímal.
To přemáhaní, bojování, hledání a litování. To velké nic. Bolestné že naplňuje celý život.
kyselé je taky dobré
brou noc mí milí

PAugust

Ráno moudřejší večera. A velmi pozdní večer ještě chytřejší.
Postřehy z celého týdne co mi leží v hlavě. Tábor, starobylé místo, historie nabitá do každého gramu prachu. Lidé, co žijou s vědomím účelnosti každého pohybu, slova a předmětu.
Líbílo se mi. Přestal jsem se jim smát. Už mi nepřisli divní. Hledači pravdy. Jako fšichni.
A taky jsi mi dal odpovědi..že v Tichu jsou tvé Odpovědi.
A ještě mnohem mnohem víc....
..
.
Dnes ekofest. Malá dědinka. Podivní samorosti. Tma smila rozdíly. Cesta zpět symbolická.
Třikrát zakufroval. Poprvé přeběhla černá kočka. Ještěže nejsem pověrčivý sem si řek. Řídit ve tmě je pro netopýry. Už už na cestě domů a správně. Srnka. Eskamotér hadra. Oba nezraněni.
..
jojo

Všechno spěje k jednomu

velkému otazníku
?
Jen navrh nahodím.
Dno, krize. A někde tam hluboko, občas zableskne Světlo.
Jen tak.

:)

Na dobrou noč

Kdyz ono se to nikam nehejbe.
Jakej mám pocit na konci dne...tak jako na začátku. Nádherný. Ráno -něco nového je přede mnou. Večer- něco je za mnou ať už bylo cokoliv. Jen ten den je takový
rozmázlý
A zapomíná se. Neuvědomuje se. Hádáse.
Pásek jeden
:)
brou

Bolest

Srdce naplněno bolestí. Jen se modlím, aby ta Bolest nepřešla v zatrpklost.

Neuvěřitelné, jak se to stalo rychle. A uběhlo. Nikdy nezapomenu na ty dva dny v červenci.
17.6. ráno cesta do nemocnice s mámou. Horečky, problémy. Auto uprostřed silnice v městě přestává jet. Trolejbus nepřijíždí. Voláme tetu. Frčí se stodvacítkou a za pár minut je u nás. Dopravuje se máma do nemocnice. A naše auto pak teta táhne domů. Po cestě čurpauza zastávka. Teta padá. Rovná zem, krvavé koleno. A říká, že negativní energie se tím odplavuje. Věděla?
Večer telefonát, Hanka ve vážném stavu. Koně.
18.6. ráno kdy se chystáme já do práce, brácha do nemocnice za Hankou. Pamatuju si pěkný horký letní den. Ideální pro výlet do přírody, k vodě s radostným srdcem. Zpráva, že Hanka zemřela..
"měla ráda zvířata, obvzláště koně, a to se jí stalo i osudným"


Proč se to nestalo mě, sem se ptal sebe?! Proč se tohle nemůže stát mě, divnýmu hajzlíkovi. Proč se to stává těm druhejm.
Otázky na které nechci znát odpověď.

Ono se to stane i když to čekám nebo nečekám
Ono to tu bude stále
Ono to tu je
jen vobčas na TO zapomenem

blouznivej Jay

mail sv. marie

jo a nestras me ve snech.dneska aniz bych tusila,ze mi pisnes,se mi zdalo,ze sme meli spolu dite...to uz asi fakt jako sv.Marie, kdyz se nevidime ani:D

Diplomat

Jsem příjemně naložen. Slova jdou sami. Dokument se plní nesmyslnými písmenky. Sem a tam. Proč můj pes neumí psát?
Ránko ještě zamyšlen a v polospánku mě v kopci do práce a školy, zastavil pán. Prý jestli bych mu nepučil na autobus. Pár dlouhých fteřin ticha, on mluvil. Prý to nechce zadarmo. Stále z mé strany no sound. Až nakonec vytahaju desetká a dávám mu je. A on mi dává knihu. Odmítám. On, že bych ho urazil... teď ji mám na poličce. Diplomat.
Stal se symbolem dne, nevyslyšeným.
Mrzelo tě někdy něco? Mě poslední dobou málo co. A to co jo, mě i bolelo. Třebas dneska, že sem mámě neřek, že se omlouvám. Že sem drzej spratek.
j

Otevři oči

Stalo se to fčera.
Brúdr ránko nás pobudil, protože jel na čundr. Láska ve stanu a kapkách deště. Škola klasicky stereotypní a stresující. Šéfik rozdávačná nálada. Angličtina. Nový substitute for substitute. Španěl co mluví anglicky.dál. Oběd styl baroko. A rychlý úprk domů.
Jízda si zaplavat.
Vyprošťovačka.
Večer koncert kamarádů. Domluveno. Auto valí si to z kopce dolů, Barborka čeká a mává mi z okna bytu. Déšť. Prudký slejvák. Světla naplno, i stěrače. A najednou se to zastaví. Uprostřed silnice. Uprostřed slejváku. Zatlačeno na parking.
Až po hodině a půl trajflem na koncert. Prý že konec...a ono se teprv začínalo. Náhody nad náhody. Tři platící diváci. Pohovki, nealko.
Večer se přespí. Ráno auto ani neškytne. Tahání a den je za mnou.
A tak si tu tak sedím a líně píšu. Přemítám nad smyslem nesmyslem a plaším slepice.
Sem to ale jelito
JJ

Ženye

Pár rychlých poznámek.
Doplňujeme se. Lidi. Jako oheň a voda. Duchovno a materiálno. Ženy a muži. JingaJang. :) Má to tak bejt. (?) !
A taky. Rozpoluplnost, padání, unikání, pronikání a utíkání. Nejde to bez nich a nejde to s nima. Vím to i když jsem jinej.
would like to apologize for my behavior ... I was very stupid. I know everything is my fault…And I take all the blame on me I shouldn’t do stupid things. I know I haven’t been there for you…. And you haven’t been there for me…. (more then once or twice:(:(:()

Dobro došli!

Chorvatsko a moře. Uběhlo to jako sen. Vzpomínky...buřty, kočky, holubi, rafinérka, hluk a řízený chaos. A moooře. Čisté a osvěžující.
Že dokážou přežít tohle všechno. Válku bratrovražednou, rozdělení země, všespalující horko a dusno, nestravitelné ceny, a turisty. Národ co byl stále utlačovaný, co stále měnil hranice. Hmm
Ženou nás dopředu pudy.
Sem zjistil, a nejen díky knížce co čtu, že druhý člověk vytváří v tom prvním stejnou náladu jako má on. Pocity a náboje se přenáší jako blechy. Radost naplňuje i bez příčiny toho druhého. A i naopak.
Silná zbraň, silné gusto.
Být tím sloupem.
Adie

Na mlýně po letech stejní lidé a sdílené osudy

Vůbec jsem se nezměnil, vůbec jsem se nezměnili. Stejní lidé, různé osudy. Na pár minut se zase dali dohromady, aby sdíleli část svého osobního příběhu a stali se součástí příběhu toho druhého.
Na kolik jsem se stal příběhem nevím, nebudu po tom pátrat. Pocit mi zůstal.
Albíčka, rodiny, rozchody, chtěné a nechtěné osudy. Překvapilo mě, že jedna holka si k k vlastnímu dítěti chce vzít i dítě z domova.
A ty alba. Svatby. Radosti.
Rozesmutnilo mě to. Přicházím třeba o velkou část tohoto světa. Starostí. Radosti. A společných osudů. Jen jedno vím jistě. Ať děláš co děláš, ať se děje co se děje, buď sám sebou. Sám sebou...třeba i malým, bojácným, ospalým, smutným, bezpříčinyveselým, toužícím i utíkajícím.


JJ

Velké malé

Pochod sem došel až do cíle, sem dobrej. I dílčí úspěch je úspěch :)
Tisíce lidí se během chvíle prohnalo dříve ospalými místy, kde i pes byl zvyklý na občasnou srnu nebo náklaďák. Z těchle davů mu lezly oči z ďůlků.
Druhý postřeh dne..někdy to prostě nejde co chceš a je to i dobře. Říkala mi Marťa, že párkrát zaběhla orinťák, a skončila vždycky jako první. Členy naštvala. A aj když měla na tohle vlohy, šíleně, ale hrozně šíleně ji to nebavilo. Máme různé vlohy pro různé věci, někdo jich má víc, a někdo dělá i to pro co vlohy absolutně nemá..
...
kdoví

irgendwo

Pochod ve volnu prvomájovém lesem a nocí, půlnocí a brzkým ránkem. Křesťanský. Mám k nim nedůvěru. Mladí lidi. A věřící. Co je k tomu vede? Totožné názory? Víra? Sektářství? Kdo ví. Každý sme jiný, každého tlačí něco jiného :)
so oder anders
bis bald

Zpět

A stále začínám od začátku znova a znova a znova a znova....
Ráno se probudím a jede se nanovo
he

Pech

Tak. Blázní počasí, blázní lidé. Jen já už blázen dávno byl.
Holky po 25 jsou šílené. Četl jsem, že biologické hodiny jim tikají. A snaží se najít partnera ať to stojí co to stojí. Už kašlou na ideál ze školky, prostě se chtěj spářit, asik aby dosáhli pudové určení.
A vidim to kolem. Ve škole se po mě sápou jako dračice. Jak je kluk svobodný, má smůlu. Nestačím utíkat.
Příjemné? Určitě ne.
Zamilovanost šla někam, kalkul vykukuje z podsukně :).
Lituji
lesu zdar
JJ

Choďa po celém háji a pak utne na samém kraji

Pátek třináctého v závěru. Nic hrozného. Jen sem zapo doma mobil. Stejně mi nebyl k ničemu.
Léto už dává vědět. Teploty kolem dvacítky. Zklamání a beznaděj střídá lásku.
Ironie ! :|
Pár hodinek s jednou holkou, pusa na závěr. Pak na zastávce o chvíli později dlouhý pokec s jinou.
Telenovela na pokračování.
Jen se vrátím k víkendu. Stále mi leží v palici ti lidé co jsem potkal. Přírodomilci.
Poznal jsem u nich nepoznanou spiritualitu...neberou žádné náboženství ale není jim cizí žádná víra. Neuzavírají se. Žiou s lidma a přírodou. Maj jakoby šestý smysl pro věci co se stávají. Prostě je příjímají jak leží a běží a řeší je mávnutím vrbového proutku podle svého nejlepšího svědomí.
Hmm.
Snad se konečně proberu.
zdraví medvěd brtník

Makro-bio

Vikend v přírodě. Velikonoce. Jináč než obvykle. Naplněné nepoznanou religiozitou. Sílou přírody a lidí.
Jen mě mrzí, že jsem jim nedal nic ze sebe.
howg,
jj

..bát se i Podruhé

byla to hloupost. Soustředit se enom na tohle. co přijde příště? hledat růžové slony pod kamenem?
jindy a jinde, vyzyvateli
jj

...bát se POPRVé

Musim připustit, že sem zklamal. A padám na zem. Abych si znova a znova připomínal tu podstatu. Tu pravdu. Pravdu Proč.

ze svého pískoviště
JayJ
tohočasuchybujíc

Strach

Tento týden dám volný průběh strachu. Úplně. Abych ho poznal. A neutíkal.
Každý má různé strašpytlíky. Někdo se bojí tmy, duchů, nemocí..
Já se bojím mnoha věcí. Že něco nebude jak chci, že něco naopak bude jak chci. Že nebudu takový, jakým mě chtějí mít ostatní. Že lidi zklamu. Že nebudu žít svůj život.
A to mi ubírá sil. Přemýšlet a přizpůsobovat se. Bát se každý den.
Ať mě to posílí.

jj

Vracaja sa dom

Dneska se mi zdál rozverný sen. Freud by měl radost a smíchem by spadl ze židle. Neměl jsem včera jíst ten bramborák.

příště až se potkáme
budeš vědět.


budem mlčet :-X

posunutý den

Jsem se probudil. V autobuse co se nahnul na jednu stranu.

Melancholií nabitý včerejšek. Pak espanol. Con profesora, buena y estos gentos. Film o sběratelích pro sběratele. A pifko s kamarádem v baru pro hokejisty. Pracovní hledání na pokračování. I on má. Starosti..To že..
Že Maďarsko mě pošťouchlo.
Že nevím co chci. A že je to vlastně pravda.
Že se nabízí tolik věcí a já je přehlížím
Že líbat se je dar pro zamilované, vášnivé a souznějící.
Že mít neznamená víc než nemít.
Že fšichni hledáme to jedno. Tu jednu jedinnou. Tu jednu jedinou lásku. Která by nás naplnila. Celé pohltila. Že i svět by se stal maličkým. A proto i z hlouposti, když ji nemáme, chybujeme.
Proto si vážím chybujících, protože se nemůžou smířit se světem kolem a uvnitř. Protože hledají pravdu o sobě. Protože pochybují.
A tak budu snít dál.
Občas mě nakopni....
..jojo
jj

tak papa

"Dlohou jsme si nepsali, jak se máš? Nechceš někam zajít?
...
Aha, je mi líto, že ti zemřel králíček. Sejdem se (smazáno) Tak papa"
Smsková bouře v autobusu cestou do nikam. Sníh. Plno lidí. Výlevy do přístrojů. Na druhém konci někdo, někde v teple bo v nouzi a srabu. Kouzelné.
Jinotaj v jinotaji.
tak pápá

Maličkosti

Mám za sebou pondělí. Začátek týdne.
Unavenost už v buse. Potěšilo mě, že sem si nachystal prezeničku pro děcka. I když to neocení, je to taková moe malá radost :-)~

A tak.
Do kina půjdu jindy.
Sláva výletu.
JJ

Endorfin

Kde: v lese; Co: toura; S kym? lidma.
Jo, nikdy bych si nepomyslel, že tihle lidé mě vezmou mezi sebe a pudu s nima na túru. Kor že se někdy vůbec budu bavit třeba s tim jedním.
Šel sem blátem, kalužema, větrem, sluníčkem, lesem a tmou. Kilometry ubíhaly. Cítil jsem zvláštní vůni našich těl. Takovou pospolitou co vydává tělo pod vypětím.
Tohle mi chybí. Vyčerpat se sportem. Nabít se hormony štěstí. A zlepšit si náladu.
Jinak to nepude :)
sportu zdar, bo snad
v zdravém těle zdravý duch
??

Buda-MAgyaR-iPest

Ty prohnané kouzlo okamžiku. Co jsi mě naučilo? Že každá země a místo má něco do sebe. Rychlé závěry, adios. Vidím jen kousek z toho celku. Oni si vybírat nemohli. Žijou v tom co jim dává dané místo, vesnice, svět. Přijímají to, a už ani nevidí co mají.
Tak sem cestoval.
Nademnou musí bdít zástup andělů..páč fšechno šlo jak na drátkách.
Ono je dobré změnit na chvíli místo. A vrátit se zpět.
Vidět tohle z jiného úhlu.
Ty věci, bolesti co sou radostmi, možnosti co se nabízejí pozornému jsou prostorem pro život. A

Potřeboval sem si nabít hubu. Spadnout do bláta.
...no jen... že řada věcí se změnila tak, až to nebylo před rokem uvěřitelné.

..a sbírám se

szeretlek

IGEN

Ty mi nerozumíš. Ale neni proč. rozumět.
Je to sranda. Minule sem se snažil a šlo to. Teďka mi to bylo fuk a taky to pak tak vypadalo. Moc sem to neuměl, ale divim se, ke konci mě to chytlo. Co mi asik chybělo, že sem to blbě připravil. Zpětná vazba. Vim co můžu a co strávěj. No jak říkal táta, když to vidim takhle, furt to můžu zlepšovat.
A tak je to se fšim. Když všechno vidim že neni košer. A nesedí mi. Tož to můžu jenom srovnat.
A mrzí mě to.
Třeba se jednou polepšim....
...ale na to bych moc nesázel :)
čao

morribundo

Cítím to jako povinnost něco napsat. Jenže nemám co, i když se toho stává denně tolik.
Otupělý, idealistický pseudomarxista. Žijící v jiné, svojí, lepší realitě.
Proč nejsem jako oni. Okolo. Věřit tomu co dělám. Naplno jít do toho. Prát se a hádat. Lhát a křičet. Doo závidím i tyhle vlastnosti. Nepochybovat.
Hee, asik to tak má být. Asik mám psát hloupie kecy. A i když je mi docela fajn. Mám strach.
Nejasný. Vtíravý. Zastíraný. Produkovaný okolím. Jenže není čeho se bát. A když si to řeknu -bojim ještě víc. Že tohle je konec. Když přestanu cítit. Bát se o tuhle existenci. Zítřek. Bát se nového. O zdraví. Dávat víc než brát.
A tak závidím. Ty hloupé lidské city co sem nepoznal. Možná vidím víc než bych měl. Nebo naopak nevidim...a ani nevim co píšu.
A tak si denně slibuji a těším se, že jednou se mi tohle splní. Vlastně to ani splnit nechci. Vlastně to ani není přání. Vykašlat se na démony.
Ne.
Jinak :)
..prostě jen tak...
a tak budu vstávat, nechat se unášet všehomírem dokud to půjde.
xxx

symboly

Voe, sem po školení. Vydržel jsem 80 hodin čučet do kompu. Nic nového neumím. I tak sem poznal víc.
Sem zjistil, že kolem mě to žie. Dýchá. Tepe. A já spím. A bojím se o toto tělíčko, snad.
Že si vůbec nevšímám symbolů kolem. Snů, náhod. Kterých se tak bojím.
Právě ta každodenní symbolika proměňuje. Jenže symboly máme fšude..TV, inet, sladké řečičky. Už sem otupěl natolik že sem si zvykl sedat nalep.
Každý den musím začat znova. Hledat nové cesty.
Sem přečet pár stránek ze Zpovědi poutníka. Udivilo mě, že tento slavný spisovatel říkal, že v životě byl tak 2x šťastný. Že pro něj je život boj. Neustálé proměňování. Nikdy není tak špatně aby zas nemohlo být líp. A taky že matika tu zas až tak nefuguje. Že dva a dva smutky nejsou čtyry ale klidně i sebevražda.
A já se tu jen tak plácám.
Chtěl bych pomáhat...ale pak mi dojde že bych napáchal víc zmatku. Když to tak necítím opravdově. Bo spíš tam uvnitř. že by to bylo jenom takové poléčení si svoeho ega.
No. A tak se de dál.
Fšednost naplnila můj život. A zvláštní je, že... víc se mi objevujou v životě ženy.
A taky mě napa..že...sem to zapo..
no tak něco jiného..
že čím žie člověk prostějc, tím mu míň schází, nic neztrácí, získává a dává dokonce víc. Tak jak ti kluci ze školení. Měli v sobě něco jako pravdu, co nesou v sobě od věků. Skoro jako náboženství. Ateistické náboženství.
Obdivuju tyhle lidičky. A trošku jim závidím a přeju hodně štěstí do života.
Že maj něco co nemuseli hledat. že maj pravdu. Že maj víc než kdokoliv jiný.
a tak se loučí pochybující, věčněospalá, šedivá existence

system kolotoce

AJo,
nedávno jsem byl na nesmírně slavnostním shromáždění. Sláva. Diplomy. Moudré řeči.
Nějak jsem tomu ale nevěřil.
Seděl sem mezi tou masou lidí, co ani nedutali a přestože je to nebavilo -poslouchali. A tu mě napadlo... že celá tahle komedie, celý tentok systém ...a jakýkoliv jiný, stojí na lidech. Jsi součástí celku. Vytváříš ho a on tebe. Systém, který je sám sebou udržován, ovládán; přestože je neovladatelný. A ty sám mu dáváš důležitost.
Nejprve nechápeš proč tu jsi, a snažíš se vzdorovat. Pak ale zjišťuješ, že fše je Systém. Nemůžeš vystoupit. Nemůžeš ale ani vstoupit. A když si totok uvědomíš, si rázem v něm. Ty si ten systém, ty si i velitel i dělník. Nemůžeš jej popřít ani zničit.
Jako Orwell 1948. (přidáno: jak sem na tohle přišel?? jasně že 1984!)
A tak mě napadlo, že jestli chceš žít, musíš přistoupit na hru. S lidmi a o lidech. O ovládaných a vládcích. Kde role nejsou pevné.
..Směšné.
Musel sem se smát, diplomy, ovečky, přebírají ocenění. Naco? Smysl tohoto konání? Pomůže v pralese diplom?
A tak mi nezbývá než věřit. Na náhodu. Na proměnlivost. A využívat Systému :)

šištice

Jo, týden za náma. A já nevim, jestli mi neproklouz mezi prsty.
Měl jsem poslední dny školení. Tolik různých lidiček se sešlo. Proč mám jen ty tuzemáky nejraděj? Jako různobarevné ovoce, uvnitř chutné a šťavnaté. Lidi kolem jsou fajn.
Jeden, typický vůl. Kolega z práce. Dotazů milión. O hloupostech. Spolupracovníci ho posílají do hajzlu, ale on to nevnímá a furt se směje. Je svůj, stejný. I když se vůl.
A to je pěkný :)
Další borec někde ze severu. Žie s manželkou, která vydělává víc než. To je ten, co odešel z práce, která ho nebavila. Stále pohodový. Veselý. Plný zkušeností.
Další kluk od Jizerských hor. Málomluvný, mladý a prožil si svoe. Třeba. Jel s rodinou jednou autem. Z vedlejší valil osobák. Neviděl je, nezpomalil, naopak zrychlil. A naboural je. Prý, být v české škodovce, tak jsou fšichni mrtví. Takhle to přežili ale podruhé by si to nezopakoval.
A ještě školitel. I já toho věděl víc než on. Jenže uměl kecat: defakto, takyjetomožné, takže vpodstatě, vás by mohlo zajímat... Profík. Několik dní po sobě. Mlžit. A zabít čas. Věřil sobě. Tomu co dělá!
Sem v ostatních a hlavně v něm viděl sebe.
Jen jedno je jiné. Nehraju tu svoji roli. Páč sem žádnou nenašel.
Možná je jedna. A to ta, že sem proměnlivý, hledající a nezbedný...
s výčitkami na konci týdne se loučím
JJ

normal ouzko

Dobrý večer, písmenka. Zajímavý je, jak večer je fšechno jiné. Pro mě. Pokryté tmou. Láskyplnou. Pocit, jakobych přežil den ve válce. Radostný. I s výčitkama. Že sem ho neprožil naplno. Bál se. Je za mnou. Tleskám si a zároveň si naříkám. Ale stejně mám ten večer rád.
Poslouchám teďka pořad o duševně chorých. Psychiatr co je víc blázen než ti blázni. Jestli to náhodou doopravdy není naopak. Šílenci vidí svět reálně a většina chodí v představách.
Co se mi stalo. Fčera sem byl standartně s v rámci trainingu plavat. Předsevzetí se zaměstnat a najít si něco, co bude bavit. To plavání dělá. Páč po půl hodině zapomenu na fše i sebe.
Ten den byl divný už od začátku. Nejprv šéf mi vynadal, že nejdu na školení holubářů. Odpo potkám angličtinářku před bazenem. Prohodim pár slov a prchám. A v bazénu jen jedna dráha pro ty *rychlejší*. Tam bývalá láska. Dobrý, že sem si jí nefšim. Divný a komický. Potkávát někoho v každodennosti, kdo moc znamenal. Být na dotek a nedotknout se.
Jen mi to potvrdilo, že dělám co dělám správně.
Bez kompromisů.
Dneskaj školení. Nulové sebevědomí. Fajn lidi. Jeden musel odejít z práce, bo i doma ráno na záchodě myslel co ten den musí udělat a zvládnout. Přišel do práce a fše bylo jinak. Tak změnil práci a je spokojený.
A to mi chybí. Reálné zážitky. Vlastní. :) Povídat si o nich klidně i s Hafanem.
Naplněney život.
Dám si ale jen malé cíle.
vybojovat něco malýho každý den. by to mělo aspoň nějaký smysl..
lo siento mis amigos

počmáraný večúrek

Víš, je to i tak smutný. A trošku i komický. Trpký.
Nikdy nevim, kdy mám dost na to, abych měl dobrou náladu, bo málo abych měl náladu blbou. Tak sem se na šéfově oslavě napil a naplnila mě melancholie.
Už sem se naučil ztrácet a nevracet se. Jenže.
Jenže se vrací a stále. Co když potkáte v životě někoho, s kým je vám vážně fajn a žili byste s ním navždy a klidně i dýl. A to skončí. Jenom jeden okamžik v životě se objeví a zmizí, by se už nikdy neobjevil. Nevstoupil do vaší duše. I když vás poznamenal naždy. Sám ani nevěděl.
Je to krutě nádherný. Můžu se ptát jen proč. Že všechno má nějaký důvod.
A tak sem přestal hledat. Jako onehdy. Vzdám se fšeho pro nic. Nemám důvod bejt takový či makový. Bránit sebe. Žít pro dobrou noc.
Sem poznal, že lidi kolem mě sou na tom podobně jako já. Jaký si ty, takové přitahuješ lidi. Znám aspoň jednoho kolem a možná i víc co žiou svym srdcem. Co víc dávaj než přijímaj, co jsou lidmi v tom pěknym.
Tak.
Musim se zaměstnat. Bych....
nevim co. ale citim to
Cao.

dokaluze ven

Je to hloupé. Jak se stále honím za hloupostma. A nedokážu překonat lenost.
A nejhorší je stereotyp. Nejprv se snažím, bych do něj nespadl. Ve druhé fázi si jej užívám a nakonec stále dělám fše pro to, aby mě někdo bo něco tuhle idilku sterea nenarušilo.
A tak sem fčera jel busem s paní učitelnicou ze špániny. Byl sem unavenej a odevzdaney :)
Vyprávěla mi, že vánoce jsou pro ni symbolické, nedávají si dárky, ale jsou spolu se svým šedesátiletým manželem. Taky mi říkala, jaký má plat. A to jsem se zastyděl. Vydělávám víc než ona, ale neřek bych, že sem šťastnější a přátelštější..nebo tak nějak.., než ona.
Co fše musela zažít a co fše musí zakoušet. A stále je veselá a plná energie.
Napadlo mě, že život nespočívá ve strachu z každého dne. Co bude a nebude. Ani z hloupých otázek a přizpůsobování se velkým a hlasitějším. Je to jenom prosté žití. Pro sebe a pro ostatní. Naplno a každý den.
kdybych to i já dokázal....
jj

Silvestrovský mondie

Stal jsem se víc cyničtější, ironičtější. Možná jsem ale stále stejný, jen se si toho všiml.
CO bych si přál do dalšího roku? Takový jakože předsevzetí?? Abych ... začal nenávidět. Kohokoliv. Abych měl nepřitele, abych křičel, rval se a dostával rány.
A ta láska. Kdyby byla...byla by. A kdyby ne...taky dobře :)

No, tohle jsem napsal ještě dřív, tak jsem to přihodil. Po fčerejší...no dnešní polískanici tedy nevim. A je to dobře. Žádný předsevzetí si nedám.
Nechám se ONO stávat. Bez mé vůle to nechám běžet. Stejnak nevim, co bych chtěl, měl mít či čím bych chtěl být až budu velkej.
Slavit příchod roku u nás ale podle času v NewYorku nechce mnoho. I když ty rána..
Jen jediné...tohle jsem potřeboval.
fajnový Nový přeji fšem
JayJ