šištice

Jo, týden za náma. A já nevim, jestli mi neproklouz mezi prsty.
Měl jsem poslední dny školení. Tolik různých lidiček se sešlo. Proč mám jen ty tuzemáky nejraděj? Jako různobarevné ovoce, uvnitř chutné a šťavnaté. Lidi kolem jsou fajn.
Jeden, typický vůl. Kolega z práce. Dotazů milión. O hloupostech. Spolupracovníci ho posílají do hajzlu, ale on to nevnímá a furt se směje. Je svůj, stejný. I když se vůl.
A to je pěkný :)
Další borec někde ze severu. Žie s manželkou, která vydělává víc než. To je ten, co odešel z práce, která ho nebavila. Stále pohodový. Veselý. Plný zkušeností.
Další kluk od Jizerských hor. Málomluvný, mladý a prožil si svoe. Třeba. Jel s rodinou jednou autem. Z vedlejší valil osobák. Neviděl je, nezpomalil, naopak zrychlil. A naboural je. Prý, být v české škodovce, tak jsou fšichni mrtví. Takhle to přežili ale podruhé by si to nezopakoval.
A ještě školitel. I já toho věděl víc než on. Jenže uměl kecat: defakto, takyjetomožné, takže vpodstatě, vás by mohlo zajímat... Profík. Několik dní po sobě. Mlžit. A zabít čas. Věřil sobě. Tomu co dělá!
Sem v ostatních a hlavně v něm viděl sebe.
Jen jedno je jiné. Nehraju tu svoji roli. Páč sem žádnou nenašel.
Možná je jedna. A to ta, že sem proměnlivý, hledající a nezbedný...
s výčitkami na konci týdne se loučím
JJ