počmáraný večúrek

Víš, je to i tak smutný. A trošku i komický. Trpký.
Nikdy nevim, kdy mám dost na to, abych měl dobrou náladu, bo málo abych měl náladu blbou. Tak sem se na šéfově oslavě napil a naplnila mě melancholie.
Už sem se naučil ztrácet a nevracet se. Jenže.
Jenže se vrací a stále. Co když potkáte v životě někoho, s kým je vám vážně fajn a žili byste s ním navždy a klidně i dýl. A to skončí. Jenom jeden okamžik v životě se objeví a zmizí, by se už nikdy neobjevil. Nevstoupil do vaší duše. I když vás poznamenal naždy. Sám ani nevěděl.
Je to krutě nádherný. Můžu se ptát jen proč. Že všechno má nějaký důvod.
A tak sem přestal hledat. Jako onehdy. Vzdám se fšeho pro nic. Nemám důvod bejt takový či makový. Bránit sebe. Žít pro dobrou noc.
Sem poznal, že lidi kolem mě sou na tom podobně jako já. Jaký si ty, takové přitahuješ lidi. Znám aspoň jednoho kolem a možná i víc co žiou svym srdcem. Co víc dávaj než přijímaj, co jsou lidmi v tom pěknym.
Tak.
Musim se zaměstnat. Bych....
nevim co. ale citim to
Cao.