Tohle jsem si přečet dávno a stále mi zní v hlavě...
..Není čas ztrácet čas. Pokud chcete něco udělat, udělejte to teď, protože zítra může přijít zkrocená hora a vy už to nikdy neuděláte. Zuzana Navarová ve svém posledním rozhovoru píše, pokud máte někoho rádi, řekněte mu to hned. Dejte mu to najevo. Hned. Sama se několik let zdráhala napsat polské básnířce poděkování za to, jako moc ji inspirovala k jejím textům. Napsala je. Nakonec. Než došlo do Polska, básnířka zemřela.
A tak tiše sedím a koukám do zdi, kde se mi promítají hromady vzpomínek z hromady cest. Kolik ještě budu muset najezdit kilometrů, prochodit bot a prožít těžkých zkušeností, než mi dojde, že ta nejdelší životní pouť má třicet centimentrů. Od hlavy k srdci. Stačí tak málo a přitom na to leckdy jeden život nestačí. Uvědomit si. Uvědomit si, že není čas ztrácet čas. Svoji pouť si musíme projít sami. Žít tak, jak opravdu chceme. Šťastnou cestu. (Romana Vlasáková - konec konců 5/2006)
..Co tím smyslem je?
Naplnění života? Hledáním? Nebo jen Bytím? Komíháním a veselými taškařicemi s těmi, kdo vstoupí do našich životů.
A není to jedno?
V očekávání vesmírné lodi Albania s hvězdným vůdcem Aštarem Šeranem se loučí
souputník
j
Žádné komentáře:
Okomentovat