dokaluze ven

Je to hloupé. Jak se stále honím za hloupostma. A nedokážu překonat lenost.
A nejhorší je stereotyp. Nejprv se snažím, bych do něj nespadl. Ve druhé fázi si jej užívám a nakonec stále dělám fše pro to, aby mě někdo bo něco tuhle idilku sterea nenarušilo.
A tak sem fčera jel busem s paní učitelnicou ze špániny. Byl sem unavenej a odevzdaney :)
Vyprávěla mi, že vánoce jsou pro ni symbolické, nedávají si dárky, ale jsou spolu se svým šedesátiletým manželem. Taky mi říkala, jaký má plat. A to jsem se zastyděl. Vydělávám víc než ona, ale neřek bych, že sem šťastnější a přátelštější..nebo tak nějak.., než ona.
Co fše musela zažít a co fše musí zakoušet. A stále je veselá a plná energie.
Napadlo mě, že život nespočívá ve strachu z každého dne. Co bude a nebude. Ani z hloupých otázek a přizpůsobování se velkým a hlasitějším. Je to jenom prosté žití. Pro sebe a pro ostatní. Naplno a každý den.
kdybych to i já dokázal....
jj