posunutý den

Jsem se probudil. V autobuse co se nahnul na jednu stranu.

Melancholií nabitý včerejšek. Pak espanol. Con profesora, buena y estos gentos. Film o sběratelích pro sběratele. A pifko s kamarádem v baru pro hokejisty. Pracovní hledání na pokračování. I on má. Starosti..To že..
Že Maďarsko mě pošťouchlo.
Že nevím co chci. A že je to vlastně pravda.
Že se nabízí tolik věcí a já je přehlížím
Že líbat se je dar pro zamilované, vášnivé a souznějící.
Že mít neznamená víc než nemít.
Že fšichni hledáme to jedno. Tu jednu jedinnou. Tu jednu jedinou lásku. Která by nás naplnila. Celé pohltila. Že i svět by se stal maličkým. A proto i z hlouposti, když ji nemáme, chybujeme.
Proto si vážím chybujících, protože se nemůžou smířit se světem kolem a uvnitř. Protože hledají pravdu o sobě. Protože pochybují.
A tak budu snít dál.
Občas mě nakopni....
..jojo
jj