normal ouzko

Dobrý večer, písmenka. Zajímavý je, jak večer je fšechno jiné. Pro mě. Pokryté tmou. Láskyplnou. Pocit, jakobych přežil den ve válce. Radostný. I s výčitkama. Že sem ho neprožil naplno. Bál se. Je za mnou. Tleskám si a zároveň si naříkám. Ale stejně mám ten večer rád.
Poslouchám teďka pořad o duševně chorých. Psychiatr co je víc blázen než ti blázni. Jestli to náhodou doopravdy není naopak. Šílenci vidí svět reálně a většina chodí v představách.
Co se mi stalo. Fčera sem byl standartně s v rámci trainingu plavat. Předsevzetí se zaměstnat a najít si něco, co bude bavit. To plavání dělá. Páč po půl hodině zapomenu na fše i sebe.
Ten den byl divný už od začátku. Nejprv šéf mi vynadal, že nejdu na školení holubářů. Odpo potkám angličtinářku před bazenem. Prohodim pár slov a prchám. A v bazénu jen jedna dráha pro ty *rychlejší*. Tam bývalá láska. Dobrý, že sem si jí nefšim. Divný a komický. Potkávát někoho v každodennosti, kdo moc znamenal. Být na dotek a nedotknout se.
Jen mi to potvrdilo, že dělám co dělám správně.
Bez kompromisů.
Dneskaj školení. Nulové sebevědomí. Fajn lidi. Jeden musel odejít z práce, bo i doma ráno na záchodě myslel co ten den musí udělat a zvládnout. Přišel do práce a fše bylo jinak. Tak změnil práci a je spokojený.
A to mi chybí. Reálné zážitky. Vlastní. :) Povídat si o nich klidně i s Hafanem.
Naplněney život.
Dám si ale jen malé cíle.
vybojovat něco malýho každý den. by to mělo aspoň nějaký smysl..
lo siento mis amigos