...bát se POPRVé

Musim připustit, že sem zklamal. A padám na zem. Abych si znova a znova připomínal tu podstatu. Tu pravdu. Pravdu Proč.

ze svého pískoviště
JayJ
tohočasuchybujíc

Strach

Tento týden dám volný průběh strachu. Úplně. Abych ho poznal. A neutíkal.
Každý má různé strašpytlíky. Někdo se bojí tmy, duchů, nemocí..
Já se bojím mnoha věcí. Že něco nebude jak chci, že něco naopak bude jak chci. Že nebudu takový, jakým mě chtějí mít ostatní. Že lidi zklamu. Že nebudu žít svůj život.
A to mi ubírá sil. Přemýšlet a přizpůsobovat se. Bát se každý den.
Ať mě to posílí.

jj

Vracaja sa dom

Dneska se mi zdál rozverný sen. Freud by měl radost a smíchem by spadl ze židle. Neměl jsem včera jíst ten bramborák.

příště až se potkáme
budeš vědět.


budem mlčet :-X

posunutý den

Jsem se probudil. V autobuse co se nahnul na jednu stranu.

Melancholií nabitý včerejšek. Pak espanol. Con profesora, buena y estos gentos. Film o sběratelích pro sběratele. A pifko s kamarádem v baru pro hokejisty. Pracovní hledání na pokračování. I on má. Starosti..To že..
Že Maďarsko mě pošťouchlo.
Že nevím co chci. A že je to vlastně pravda.
Že se nabízí tolik věcí a já je přehlížím
Že líbat se je dar pro zamilované, vášnivé a souznějící.
Že mít neznamená víc než nemít.
Že fšichni hledáme to jedno. Tu jednu jedinnou. Tu jednu jedinou lásku. Která by nás naplnila. Celé pohltila. Že i svět by se stal maličkým. A proto i z hlouposti, když ji nemáme, chybujeme.
Proto si vážím chybujících, protože se nemůžou smířit se světem kolem a uvnitř. Protože hledají pravdu o sobě. Protože pochybují.
A tak budu snít dál.
Občas mě nakopni....
..jojo
jj

tak papa

"Dlohou jsme si nepsali, jak se máš? Nechceš někam zajít?
...
Aha, je mi líto, že ti zemřel králíček. Sejdem se (smazáno) Tak papa"
Smsková bouře v autobusu cestou do nikam. Sníh. Plno lidí. Výlevy do přístrojů. Na druhém konci někdo, někde v teple bo v nouzi a srabu. Kouzelné.
Jinotaj v jinotaji.
tak pápá

Maličkosti

Mám za sebou pondělí. Začátek týdne.
Unavenost už v buse. Potěšilo mě, že sem si nachystal prezeničku pro děcka. I když to neocení, je to taková moe malá radost :-)~

A tak.
Do kina půjdu jindy.
Sláva výletu.
JJ

Endorfin

Kde: v lese; Co: toura; S kym? lidma.
Jo, nikdy bych si nepomyslel, že tihle lidé mě vezmou mezi sebe a pudu s nima na túru. Kor že se někdy vůbec budu bavit třeba s tim jedním.
Šel sem blátem, kalužema, větrem, sluníčkem, lesem a tmou. Kilometry ubíhaly. Cítil jsem zvláštní vůni našich těl. Takovou pospolitou co vydává tělo pod vypětím.
Tohle mi chybí. Vyčerpat se sportem. Nabít se hormony štěstí. A zlepšit si náladu.
Jinak to nepude :)
sportu zdar, bo snad
v zdravém těle zdravý duch
??

Buda-MAgyaR-iPest

Ty prohnané kouzlo okamžiku. Co jsi mě naučilo? Že každá země a místo má něco do sebe. Rychlé závěry, adios. Vidím jen kousek z toho celku. Oni si vybírat nemohli. Žijou v tom co jim dává dané místo, vesnice, svět. Přijímají to, a už ani nevidí co mají.
Tak sem cestoval.
Nademnou musí bdít zástup andělů..páč fšechno šlo jak na drátkách.
Ono je dobré změnit na chvíli místo. A vrátit se zpět.
Vidět tohle z jiného úhlu.
Ty věci, bolesti co sou radostmi, možnosti co se nabízejí pozornému jsou prostorem pro život. A

Potřeboval sem si nabít hubu. Spadnout do bláta.
...no jen... že řada věcí se změnila tak, až to nebylo před rokem uvěřitelné.

..a sbírám se

szeretlek

IGEN

Ty mi nerozumíš. Ale neni proč. rozumět.
Je to sranda. Minule sem se snažil a šlo to. Teďka mi to bylo fuk a taky to pak tak vypadalo. Moc sem to neuměl, ale divim se, ke konci mě to chytlo. Co mi asik chybělo, že sem to blbě připravil. Zpětná vazba. Vim co můžu a co strávěj. No jak říkal táta, když to vidim takhle, furt to můžu zlepšovat.
A tak je to se fšim. Když všechno vidim že neni košer. A nesedí mi. Tož to můžu jenom srovnat.
A mrzí mě to.
Třeba se jednou polepšim....
...ale na to bych moc nesázel :)
čao

morribundo

Cítím to jako povinnost něco napsat. Jenže nemám co, i když se toho stává denně tolik.
Otupělý, idealistický pseudomarxista. Žijící v jiné, svojí, lepší realitě.
Proč nejsem jako oni. Okolo. Věřit tomu co dělám. Naplno jít do toho. Prát se a hádat. Lhát a křičet. Doo závidím i tyhle vlastnosti. Nepochybovat.
Hee, asik to tak má být. Asik mám psát hloupie kecy. A i když je mi docela fajn. Mám strach.
Nejasný. Vtíravý. Zastíraný. Produkovaný okolím. Jenže není čeho se bát. A když si to řeknu -bojim ještě víc. Že tohle je konec. Když přestanu cítit. Bát se o tuhle existenci. Zítřek. Bát se nového. O zdraví. Dávat víc než brát.
A tak závidím. Ty hloupé lidské city co sem nepoznal. Možná vidím víc než bych měl. Nebo naopak nevidim...a ani nevim co píšu.
A tak si denně slibuji a těším se, že jednou se mi tohle splní. Vlastně to ani splnit nechci. Vlastně to ani není přání. Vykašlat se na démony.
Ne.
Jinak :)
..prostě jen tak...
a tak budu vstávat, nechat se unášet všehomírem dokud to půjde.
xxx

symboly

Voe, sem po školení. Vydržel jsem 80 hodin čučet do kompu. Nic nového neumím. I tak sem poznal víc.
Sem zjistil, že kolem mě to žie. Dýchá. Tepe. A já spím. A bojím se o toto tělíčko, snad.
Že si vůbec nevšímám symbolů kolem. Snů, náhod. Kterých se tak bojím.
Právě ta každodenní symbolika proměňuje. Jenže symboly máme fšude..TV, inet, sladké řečičky. Už sem otupěl natolik že sem si zvykl sedat nalep.
Každý den musím začat znova. Hledat nové cesty.
Sem přečet pár stránek ze Zpovědi poutníka. Udivilo mě, že tento slavný spisovatel říkal, že v životě byl tak 2x šťastný. Že pro něj je život boj. Neustálé proměňování. Nikdy není tak špatně aby zas nemohlo být líp. A taky že matika tu zas až tak nefuguje. Že dva a dva smutky nejsou čtyry ale klidně i sebevražda.
A já se tu jen tak plácám.
Chtěl bych pomáhat...ale pak mi dojde že bych napáchal víc zmatku. Když to tak necítím opravdově. Bo spíš tam uvnitř. že by to bylo jenom takové poléčení si svoeho ega.
No. A tak se de dál.
Fšednost naplnila můj život. A zvláštní je, že... víc se mi objevujou v životě ženy.
A taky mě napa..že...sem to zapo..
no tak něco jiného..
že čím žie člověk prostějc, tím mu míň schází, nic neztrácí, získává a dává dokonce víc. Tak jak ti kluci ze školení. Měli v sobě něco jako pravdu, co nesou v sobě od věků. Skoro jako náboženství. Ateistické náboženství.
Obdivuju tyhle lidičky. A trošku jim závidím a přeju hodně štěstí do života.
Že maj něco co nemuseli hledat. že maj pravdu. Že maj víc než kdokoliv jiný.
a tak se loučí pochybující, věčněospalá, šedivá existence

system kolotoce

AJo,
nedávno jsem byl na nesmírně slavnostním shromáždění. Sláva. Diplomy. Moudré řeči.
Nějak jsem tomu ale nevěřil.
Seděl sem mezi tou masou lidí, co ani nedutali a přestože je to nebavilo -poslouchali. A tu mě napadlo... že celá tahle komedie, celý tentok systém ...a jakýkoliv jiný, stojí na lidech. Jsi součástí celku. Vytváříš ho a on tebe. Systém, který je sám sebou udržován, ovládán; přestože je neovladatelný. A ty sám mu dáváš důležitost.
Nejprve nechápeš proč tu jsi, a snažíš se vzdorovat. Pak ale zjišťuješ, že fše je Systém. Nemůžeš vystoupit. Nemůžeš ale ani vstoupit. A když si totok uvědomíš, si rázem v něm. Ty si ten systém, ty si i velitel i dělník. Nemůžeš jej popřít ani zničit.
Jako Orwell 1948. (přidáno: jak sem na tohle přišel?? jasně že 1984!)
A tak mě napadlo, že jestli chceš žít, musíš přistoupit na hru. S lidmi a o lidech. O ovládaných a vládcích. Kde role nejsou pevné.
..Směšné.
Musel sem se smát, diplomy, ovečky, přebírají ocenění. Naco? Smysl tohoto konání? Pomůže v pralese diplom?
A tak mi nezbývá než věřit. Na náhodu. Na proměnlivost. A využívat Systému :)

šištice

Jo, týden za náma. A já nevim, jestli mi neproklouz mezi prsty.
Měl jsem poslední dny školení. Tolik různých lidiček se sešlo. Proč mám jen ty tuzemáky nejraděj? Jako různobarevné ovoce, uvnitř chutné a šťavnaté. Lidi kolem jsou fajn.
Jeden, typický vůl. Kolega z práce. Dotazů milión. O hloupostech. Spolupracovníci ho posílají do hajzlu, ale on to nevnímá a furt se směje. Je svůj, stejný. I když se vůl.
A to je pěkný :)
Další borec někde ze severu. Žie s manželkou, která vydělává víc než. To je ten, co odešel z práce, která ho nebavila. Stále pohodový. Veselý. Plný zkušeností.
Další kluk od Jizerských hor. Málomluvný, mladý a prožil si svoe. Třeba. Jel s rodinou jednou autem. Z vedlejší valil osobák. Neviděl je, nezpomalil, naopak zrychlil. A naboural je. Prý, být v české škodovce, tak jsou fšichni mrtví. Takhle to přežili ale podruhé by si to nezopakoval.
A ještě školitel. I já toho věděl víc než on. Jenže uměl kecat: defakto, takyjetomožné, takže vpodstatě, vás by mohlo zajímat... Profík. Několik dní po sobě. Mlžit. A zabít čas. Věřil sobě. Tomu co dělá!
Sem v ostatních a hlavně v něm viděl sebe.
Jen jedno je jiné. Nehraju tu svoji roli. Páč sem žádnou nenašel.
Možná je jedna. A to ta, že sem proměnlivý, hledající a nezbedný...
s výčitkami na konci týdne se loučím
JJ

normal ouzko

Dobrý večer, písmenka. Zajímavý je, jak večer je fšechno jiné. Pro mě. Pokryté tmou. Láskyplnou. Pocit, jakobych přežil den ve válce. Radostný. I s výčitkama. Že sem ho neprožil naplno. Bál se. Je za mnou. Tleskám si a zároveň si naříkám. Ale stejně mám ten večer rád.
Poslouchám teďka pořad o duševně chorých. Psychiatr co je víc blázen než ti blázni. Jestli to náhodou doopravdy není naopak. Šílenci vidí svět reálně a většina chodí v představách.
Co se mi stalo. Fčera sem byl standartně s v rámci trainingu plavat. Předsevzetí se zaměstnat a najít si něco, co bude bavit. To plavání dělá. Páč po půl hodině zapomenu na fše i sebe.
Ten den byl divný už od začátku. Nejprv šéf mi vynadal, že nejdu na školení holubářů. Odpo potkám angličtinářku před bazenem. Prohodim pár slov a prchám. A v bazénu jen jedna dráha pro ty *rychlejší*. Tam bývalá láska. Dobrý, že sem si jí nefšim. Divný a komický. Potkávát někoho v každodennosti, kdo moc znamenal. Být na dotek a nedotknout se.
Jen mi to potvrdilo, že dělám co dělám správně.
Bez kompromisů.
Dneskaj školení. Nulové sebevědomí. Fajn lidi. Jeden musel odejít z práce, bo i doma ráno na záchodě myslel co ten den musí udělat a zvládnout. Přišel do práce a fše bylo jinak. Tak změnil práci a je spokojený.
A to mi chybí. Reálné zážitky. Vlastní. :) Povídat si o nich klidně i s Hafanem.
Naplněney život.
Dám si ale jen malé cíle.
vybojovat něco malýho každý den. by to mělo aspoň nějaký smysl..
lo siento mis amigos

počmáraný večúrek

Víš, je to i tak smutný. A trošku i komický. Trpký.
Nikdy nevim, kdy mám dost na to, abych měl dobrou náladu, bo málo abych měl náladu blbou. Tak sem se na šéfově oslavě napil a naplnila mě melancholie.
Už sem se naučil ztrácet a nevracet se. Jenže.
Jenže se vrací a stále. Co když potkáte v životě někoho, s kým je vám vážně fajn a žili byste s ním navždy a klidně i dýl. A to skončí. Jenom jeden okamžik v životě se objeví a zmizí, by se už nikdy neobjevil. Nevstoupil do vaší duše. I když vás poznamenal naždy. Sám ani nevěděl.
Je to krutě nádherný. Můžu se ptát jen proč. Že všechno má nějaký důvod.
A tak sem přestal hledat. Jako onehdy. Vzdám se fšeho pro nic. Nemám důvod bejt takový či makový. Bránit sebe. Žít pro dobrou noc.
Sem poznal, že lidi kolem mě sou na tom podobně jako já. Jaký si ty, takové přitahuješ lidi. Znám aspoň jednoho kolem a možná i víc co žiou svym srdcem. Co víc dávaj než přijímaj, co jsou lidmi v tom pěknym.
Tak.
Musim se zaměstnat. Bych....
nevim co. ale citim to
Cao.

dokaluze ven

Je to hloupé. Jak se stále honím za hloupostma. A nedokážu překonat lenost.
A nejhorší je stereotyp. Nejprv se snažím, bych do něj nespadl. Ve druhé fázi si jej užívám a nakonec stále dělám fše pro to, aby mě někdo bo něco tuhle idilku sterea nenarušilo.
A tak sem fčera jel busem s paní učitelnicou ze špániny. Byl sem unavenej a odevzdaney :)
Vyprávěla mi, že vánoce jsou pro ni symbolické, nedávají si dárky, ale jsou spolu se svým šedesátiletým manželem. Taky mi říkala, jaký má plat. A to jsem se zastyděl. Vydělávám víc než ona, ale neřek bych, že sem šťastnější a přátelštější..nebo tak nějak.., než ona.
Co fše musela zažít a co fše musí zakoušet. A stále je veselá a plná energie.
Napadlo mě, že život nespočívá ve strachu z každého dne. Co bude a nebude. Ani z hloupých otázek a přizpůsobování se velkým a hlasitějším. Je to jenom prosté žití. Pro sebe a pro ostatní. Naplno a každý den.
kdybych to i já dokázal....
jj

Silvestrovský mondie

Stal jsem se víc cyničtější, ironičtější. Možná jsem ale stále stejný, jen se si toho všiml.
CO bych si přál do dalšího roku? Takový jakože předsevzetí?? Abych ... začal nenávidět. Kohokoliv. Abych měl nepřitele, abych křičel, rval se a dostával rány.
A ta láska. Kdyby byla...byla by. A kdyby ne...taky dobře :)

No, tohle jsem napsal ještě dřív, tak jsem to přihodil. Po fčerejší...no dnešní polískanici tedy nevim. A je to dobře. Žádný předsevzetí si nedám.
Nechám se ONO stávat. Bez mé vůle to nechám běžet. Stejnak nevim, co bych chtěl, měl mít či čím bych chtěl být až budu velkej.
Slavit příchod roku u nás ale podle času v NewYorku nechce mnoho. I když ty rána..
Jen jediné...tohle jsem potřeboval.
fajnový Nový přeji fšem
JayJ

maluj co máš

Vánoce jsou za mnou. Sníh už dokonce taky napadl. Tak jsem dneska vyzkoušel nové běžky. Artroizní pes měl co dělat, aby mi stačil.
Blbé nálady. Jak nemám co dělat, hloupě přemýšlím, což bych neměl :|. Přišel jsem k jedinému, že se budu muset zaměstnat. Bych měl toho moc. A dělal jen to, co mě baví. A to co mám miloval naplno. A nepřemýšlel o tom. A A a aaa
Prostě přeji fšemu tomu žijícímu a vúkolnímu pěkné doznívající vánoce a podobný i nový rok.

J

Majda

Jenom nastoupím do busu, napadne mě věta, že na cestování tímto zkurveným autobusem si nikdy nezvyknu. Sem měl co dělat, abych ji zadržel.
A začalo chumelit. No spíše začala padat taková neurčitá máčka.

A tak sem si šlapal pomaličku do kopečka, a nedbal na to, že začínám být mokrý.


Dzeiń dobry

fpřelomu černé kočky

Sem byl na jedné oslavě. Po delší době. Jsem z toho docela vypad. Tak jsem měl i trošku obavy. Pytlík na hlavu jsem si nedal. Docela jsem si s nimi první hodinu nerozuměl. Neměl jsem ponětí, o čem mluví. I když byli podobně staří, snad o rok mladší. Problémy s alkoholem, otevřenost, společné chvíle a zážitky, viděné různým pohledem a vyprávěné ostatním. Sranda. Tohle mě míjí. Jen jsem seděl, poposedával na židli v čele stolu. Pojídal.
Zajímavé, jak se naše pohledy setkaly. Z očí do očí. Neuhlnuli jsem nikdo. Připadal jsem si jako bych do jejich příběhu patřil.
Nepatřím k idealistům, naturistům, milovníkům či lidské kráse. Poposedávám uprostřed společnosti vážka vzhůru nohama. Obět vlastní přizpůsobivosti :)
Tak. Požná jsem ovlivněn tím co teď čtu. Nebo ovíněn. Ale jedno je pravda.

Pokud nežiješ svůj život tak, abys ho měl rád, dělal věci co máš rád, viděl a mluvil s lidmi co máš rád...nemá to smysl. Hledáš příběh a snažíš se najít první stránku. Otáčíš listy zběsile. Roky ubíhají. Vzdal ses lásky. Možná i vlastních snů. Už neumíš ani šlápnout vedle. Radost ti nevyhnutelně zkalí ta vnitřní tenze.
A to máš za to. Neopíjíš se, nebereš drogy, nepropad si manonu. Nic z toho života nemáš. A ztratil jsi i ho!
V tomto smutném údolí, vesele vykročme do nového, sluncem zalitého dne.
A jak říká španělské přísloví...Všechny kočky jsou ve tmě černé.
Hasta la vista