Prázdnota stylu života

Jay měl obavu přijet, dozvědět se co by nesnesl. Vsetínský milovník pod le-gendárním vysílačem objevuje 365 židovských zapovězení. Deset je málo. Opuštěný si uvědomuje samotu a snadiprázdnost svého jednání. V bytě na dohled rodičů se střídají nedospělé existence se stejně vyhraněným hledáním čehosi hlubokého uprostřed tělesnosti. Po vystřízlivění návrat k Tóře. Sinus. Přesto by se mohlo zdát, že situace žije v uzavřeném kruhu. Vegetarián, vlastní náboženství, srnky na parkovišti, túry po horách, volejbal s romáky, setkání po třech letech, malý byt pro rodinu, půjčka, cesty autobusem do práce a tremping, přicházejí záblesky zázračných proměnění. Náboženství a církev stejně jako věřící součástí rozhovoru. Má rodinu, kamarády, modlitby.

Jde o prázdnotu a smutek touhy po materiálních věcech, prázdnotu sobectví, odosobněného sexu. Ale lidé mají v nitru i touhu po něčem větším, vyšším, co ale nedokážou pojmenovat. (KT 32/2012)

Jay otevřeně vyprávěl o svých vnitřních zápasech. Že nemůže bojovat sám. Že nemůže být sám. Samota je strašná věc. Málokdo ji dokáže ustát. Nejtěžší je být upřímný k sobě. Žít sám umožní nahlédnout do prázdnoty svého života a konfrontovat se s ní. Znásobí se mnohonásobně volání dobrá a zlá. Samota je očistec. Samota je peklo. A nezřídka skončí poškozováním života a sebevraždou.

Samota je strašná zkušenost. Je mi třicet a už se cítím starý. Mám dojem, jako by mi bylo osmdesát. Jak ovládnout vlastní neklid? To, že jsem se stal profesorem velkých amerických univerzit mě neuspokojuje. Věhlas, peníze - to je pro mě lhostejná věc. Nevím, zda mě může něco naplnit kromě Boha. Má smysl vůbec žít? K čemu práce, jestliže neslouží ničemu jinému než ješitnosti a užívání si anebo k rozmnožování vlastního bohatství? 

Chci věřit. Kdybych nevěřil, nevím, čím bych se stal.

Všechno mě unavuje, otupuje, působí nemoc. A co se mnou bude až přijde stáří? Proč mám milovat a koho mám milovat? Jen v Bohu mohu nalézt tajemství svého života. Jediným možným vysvětlením hodným přijetí je uznat existenci Boha. Bůh a věčný život po smrti se jeví jako nutnost. Bez něho mi život připadá jako smutná žalostná fraška.
Bože, děkuji ti, žes mi dal život. Dříve byl pouští, protože jsem tě neznal. Dej, aby ta poušť vykvetla. Život není v tom, abychom chápali, ale abychom milovali, pomáhali druhým, modlili se, pracovali. Dej, můj Bože, aby nebylo příliš pozdě. Dej, aby poslední stránka knížky ještě nebyla dopsána. Aby k té zlé knížce mohla být přidána ještě jiná kapitola. 
Můj Bože, jak je strašné nejednat podle tvého zákona. (Alexis Carrel. Jan Pytel: Poutník do Lurd, Immaculata, 1/2008 č.95)

Le-gendární Mazi je více než dobrým kamarádem, je zpovědníkem, rádcem a pivním psychologem. Jezdí Maďarsko a točí na dvě kamery.

Výjimkou je le-gendární tulák Honza. Samotu vítá, umožňuje mu ponořit se do rozměrů nekonečna. V tento čas končí Hrabalovský život v maringotce a přikládání do destilační pece má až nad hlavu, cestuje po Francii.

Jay je obnoven z exercičního týdne Blahoslavenství, má odpovědi. Má v práci zůstat. Výzva být nejlepším. Po táboře s čiperou doškrábaný a zlomený odejít do sociálních služeb. Misie od Maziho, neziskovky od Honzy. Žijeme len raz.
Ahoj, jsem doma, zpraskany jak pes. Zustal bych dyl. Tabor, Honzik nebyl problem. Kecal jsem s kucharem, nachlazenou psycholozkou Pavlou, Adamem sportovcem, holkama patnactkama. Vadi, ze me mama nepochvalila..

Sázava báječná s diskuzemi na téma jídlo, pití a hovna. Jay propůjčuje stan ke kultuře. Luboš by nesnadno nesl rozchod s partnerkou.
Síla přímluvné modlitby Otce pomáhá babičce přežít operaci, kdy Jay naději ztratil. Medvídkova sestra je propuštěna z nemocnice. Rodiče se vrací unaveni z dovolené po bunkrech. Bratr mládežnicky spí v hotelu a vyšší vedení nedoporučuje učit. Kikša svěřuje lidem svědectví, Svědkyně sráží zvěř.

>>je diky, jses hodny ze jsis vzpomel na mne....jinak jsem strasne rad, ze jsi prijel a ze jsem te videl (...) ja jsem hodne spokojeny a mam v zivote stesti a tak, plni se mi vsechny sny, jen uz me ten zivot unavil, a rad bych to tipl, jenze to bohuzel nejde jak kvuli rodine, ktera je skvela a ktere bych moc ublizil a i kvuli kamaradum....ale strasne se bojim ze uz to dlouho nezvladnu, i kdyz me nic netizi a nikdo mi neublizil...no chapu ze je to divne, ale tak nechci byt nijak teatralni, zatim vzdy zvitezila odpovednost....ale jsem str asne rad za zivot ktery mam a mel jsem...zmatene coz?


Největší Kamu z Jamu je
le-gendární
Jay

Živočichové

Alternativa, která se nabízí, není z jedné strany snadné štěstí pohodlného života, věčné mládí; z druhé strany náročná a přísná věrnost křesťanské víře. Ne! To je iluze, klamné zdání, které se nám třepotá před našima očima, které vede jen k nejzásadnějšímu zklamání: k prázdnému životu. Alternativou je, jak vysvětluje bez jakéhokoli rozmělňování blahoslavený Rafael: buď trpět kvůli přízemním, obyčejným a pomíjivým záležitostem, nebo plakat pro Pána. To, co bratru Rafaelovi zkrátilo život v klášteře San Isidro, byla nemoc, kterou by dnes bylo snadné vyléčit. Ale za touto nemocí, v této nemoci, přímo uvnitř této zdánlivě zbytečné zkoušky, kterou by nikdo nepřál ani sobě, ani svým blízkým, nalezl bratr Rafael to, co je každý z nás, mnich a křesťan, také povolán objevit za svými vlastními problémy, ve svých vlastních problémech, přímo uvnitř svých osobních problémů. Jakési dveře vedoucí ke štěstí, přes překážky a v překážkách každého všedního života.

Život není snadný. Věřit opaku je známkou naivity, dětinské zaslepenosti, iluze, mladistvého snu. K životu je třeba se postavit čelem, energicky, beze strachu, že se budeme lopotit, že se unavíme, že si ublížíme. Střepáváme se s ním, přijímáme ho, jsme k němu odvážně obráceni tváří, i když se jedná o nevyléčitelnou nemoc. Uchvacuje nás Život sám, vede nás tam, kam možná jít nechceme, ale kde v hloubi duše být toužíme, to znamená k životu s Pánem. (Apoštol 3/2009)

Babička dítě Boží v nemocnici střelnými otázkami míří do černého rodinných příslušníků. Pomalé odcházení provázejí zázraky. Mazi úředně zdravý člověk neztrácí naději. Tulák zoceluje sebezapření, brigádně maceruje byliny, jde dál. Luboš prožívá zázrak zamilovanosti bez knihy. Robotik v úvahách vzdálen, ne v rozporu, spravedlností je zázrakem. Modlitby fungují u Šéfa a Míši. Další zázraky. Profesor Žárovka a Stánička diskutují o církevních restitucích a náboženství. Rodí se Místošéfovi Tonička, Josefovi Viktorka.

Jayovi nejde fotit. Omlouvá nevěrníky. Vrací se zpět. K nerozhodnosti.
Za tím vším v nevěrnosti je skryta trvalá bezpodmínečná láska, láska toho druhého, milujícího nevěrníka, milující přes jeho nevěrnosti a provinění. Jak veliká je láska. Jak veliká je Láska, že nevěrníka přitahuje zpět.
Děsí ho, co všechno je v něm, čeho všeho může být schopen. 

fenomén Jay

Někdy

Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí. (2Kor 11,30)

Mazi se probojoval k invaliditě. Kulifoga nezoufá, cestuje studentsky do termálů. Tánička v nemocnici. S Medvídkem do posilovny a na Svahy. David historik nadšený z konce světa. Svědkyně s titulem obrací komisi, a křičí se. V Jayově komisi se laťka posouvá na dosah. Otázka Jaye nastartuje diskuzi nechtěným směrem. Jay zhoršuje hodnocení. Jakub v práci chytá zloděje, hledá maminku k dítěti ve dni narozenin. O. Martin jde nečekaně k obědu na zabijačku.

Všechno pro mě ztratilo jedinečnost. Rutina, obyčejnost začala obíhat mým životem. Čiperovi nedávám nic. Není už co. Rozumíme si. A dál jít nejde. Učí on mě. Držet se za ruku. Poslouchat, když nemám ani trochu myšlenky na jiný směr.
Neděje se vůbec nic. Mám skvělý domácí život a těším se do práce. Nemůžu číst, a už vůbec ne sledovat film, televizi, internet. Radio snesu chvilkově. Nechci nic.
Nechci být za dobře, nechci se hádat, nechci rozumět, nechci předstírat. Nechci předstírat, že Boha vidím za každým člověkem, každou myšlenkou a každou svou činností. Nevidím.
Jenže je zvláštní, když tohle píšu vím, že jsi vedle, a třebaže nemám pocit Tvé přítomnosti, jsi tu. Dovolíš mi tohle napsat.
Ztrácím přesvědčení, neztrácíš Ty mě.
Vypadá to, jako snad dvouleté poblouznění představou. Banalitou. Jenže, i když pravda se mi neukazuje, vím že je.
A tak můžu všechno popřít, můžu jít na pivo, můžu zase upadnout, můžu se vysmívat, a můžu mít strach. Můžu žít svobodně. Ale každý den znova.

Nechci nic.

Jay

Zbytečné myšlenky

Jay se cítí slabší. Nepravosti jej dohání. Chtěl by mít jasno a vidět jiné věci. Žít jiný život s jinými starostmi. Ne tak obyčejnými. Nevzrušujícími. Opakujícími se.

Dávno odžitá minulost se vrací a bude vracet v pocitech méněcennosti. Měl by vidět cíl. Jasný cíl. Je lámán. Že se oženil špatně. Že nic nepřichází, nemění se. V toho Druhého mu zbývá jenom věřit. Dostává jako dřív. Žádné ohňostroje lásky se nekonají. Žádné extatické milosti radosti. Naplnění přináší večer, prožitý se slabučkou vírou ve větší lásku Toho druhého.
Jayi zůstává přece dříve neznámá touha. Vědomí, že jediná Pravda existuje. A že existuje za temnými mraky každodennosti a pošetilých spílání. Nedokáže Ji popsat. Přesto má jistotu.

Manželství však lze vnímat jako celoživotní poslání. Nikoli pro sebe, ale pro druhého. Najít a svobodně si zvolit člověka, kterého chci a budu milovat, a to až do konce jeho či jejich dnů. Ať se stane cokoli. V dobrém i zlém, ve štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci. (Szabo, M.: Kat. týdeník 22/2012)

Manželství je vážná věc. Rozhodnutí, před kterým svět varuje. Vzdát se individualismu.


David robotik je ve stresu; z práce, rodiny, školek. Poslání plní zodpovědně. David místošéf nesmí pít, čeká na povel do porodnice. Je spokojený, stěžuje si, že nemůže být volný jako Jay. Kulifoga zažívá zklamání, ve zlaté kleci všední dny má sváteční. Stará se o babičku. Honza tulák studuje a hledá práci v domovině. Plánuje vandrování. Jayi se nechce, a nepřesvědčen o smyslu souhlasí. Rád by Honzu viděl. Po tom co se vrátil z moldavského Kišiněva si Jay oblíbil cestovat. Pozdravuje průvodce ženatého Alika a o pět minut zpožděného Marina v zemi někde napůl mezi Unií a Ruskem. S učitelem Davidem jede stepí na školní výlet do jaderné elektrárny Dukovany. Čipera je v rodině před Jayovými výkmity v bezpečí. Zlobí vystupování z trolejbusu. Mazi žije italským rejem, ptá se na Švédsko. Špatně snáží revizní posuzování. Bára se vrací na pivo a k zubaři. Smysl má v práci pro Lucemburk. Vsetínský svůdník ekologicky používá internet a Jayovi je dusno. Prababička přijíždí na nečekanou dovolenou. Je spokojená, kaká pravidelně jí a často spí. Pradědeček nemá klid ani po smrti. Musí řešit doporučené dopisy. Beránek boží zachrápává u televize, ztrácí elán po střetu automobilu s kandelábrem. Nástěnkářka je hodná na prababičku a má smysl ve výchově Toníčka. Luboš vaří a skládá zkoušku. Medvídek má plný kalendář bez místa pro Boží náhodu. Kikša s manželem se vrací ke hnojníku.

S Jayem jde život z kopce. Modlitba se stává mechanickou, služba je službou. Nedbá na předchozí milosti. Co dříve bylo oslavovaným pokrokem se stává přítěží. Mluví. Mluví bez myšlenky, přemýšlení. Hodně mluví. Neupamatovává se. Psychické stavy mezidobí šílenství a velikáštví. Prosím, myslete na něj v přímluvných modlitbách.

Pane Ježíši, dej mi prosím ty obyčejné opakující se dny. Tu práci beze smyslu. Hloupé situace a nanicovaté příběhy. Dej mi hrůzu všedního žití. S jediným dotekem kousku Tvé lásky. Lásky, která mě nutí darovat se pro Tebe. Rozdat se pro jedinou lásku. Svobodnou a nekonečnou.

Myslímže dnešek má své
Jay.

Oblékněte člověka nového

Je tajemstvím obětovat se úplně, neponechávat si nic pro sebe.

Celý den je eucharistií. Jako Ježíš zůstává při lámání chleba jeden, tak i život strávený tímto způsobem zůstává jednotným, i když je "lámán", je sjednocený, i když je dělen, když se dává. Jeden velký duchovní učitel říkával: "Ráno při mši jsem knězem a Ježíš je obětí. Během dne je Ježíš knězem a já jsem obětí." 

Také my obětujeme to, co obětoval Ježíš: život a smrt. Životem v tomto těle dáváme čas, zdraví, síly, schopnosti, city, a třeba i jen úsměv, na který se zmůže jenom duch žijící v těle a který je někdy tak drahocenný. Smrtí je všechno, co v nás už teď připravuje a předjímá smrt: pokoření, neúspěchy, nemoci, které nám znemožňují pohyb, omezení zaviněná věkem, zdravím, všechno, co nás umrtvuje.

Život se může zdát jako roztříštěný na tisíc kousků, po kterých nezůstává ani stopa, když nastane večer; ztracený den. Díky eucharistii už neexistují životy neužitečné pro svět. Nikdo by neměl říkat: "K čemu je můj život? Proč jsem na světě?"  Jsi na světě pro ten nejvznešenější cíl, jaký může být: abys byl živou obětí, eucharistií spolu s Ježíšem. (Cantalamessa R.: Eucharistie - naše posvěcení, 2004)

Jay

Jitřní hvězda

Jayi, utíkáš rychle. Není se co divit nepozornosti, úzkosti, vyčerpání, onemocnění. Svátky Vzkříšení odhalily, že Jay je bezmocný. Musí prosit o milosti.

Mazi píše Příběhy před domem na zemi. Chybí vlastní potomci. Honza tulák se vrátil, napéci bábovku. Vrátil se pro třetí start na Island. Nebude před smrtí litovat. Kikša rodí hodného Toníčka. Pozdě začínám rozumět čím bratr musel projít. Baf se zostra připravuje na odchod. Svobodný táta Olda vítá Silvinku s komplikacemi. Jitřní hvězda a mluvčí záhrobí Ludmila karierně vyhledávaná. Luboš dotiskl vědecký svazek ke zkouškám. Čipera kouše, v jasných chvílích poslouchá. Poslechnou naopak veselí studenti, když jednání je rovnocenné dospělé. Kulifoga na dovolené, spánek klidný, rekapituluje život pro život pracovní. Norisák je nepříjemný, nemá důvod, kopíruje svého otce. S Polkou se Jay konfrontoval a potkávají open heart Viktora. Profesor Žárovka chce odcházet do lovišť indiánů, před tím ale na kontrolní operaci. Šéfová je milá. Jeden pracovní den před letem do Moldavska. Jay má strach z vína a celníků. Místošéf David v očekávání druhorozeného, zvládnul bez porady kamarádů. Jitka a Kamil se hýčkají a mají naději. Starosta zaspává jinak než otec Martin. Babička cukr 11,1 z 20. Máma cestuje busem, táta nevzdává. Dobrovolníci by volili komunisty. Roste nespokojenost sociální, politická a rasová. A nepřinese vůbec nic dobrého. Globální bouře.
A to má být člověk dospělý.

Nebát se být pravdivý a potichu. -Jay

Dobrým

To nejtěžší pro každého, Jaye nevyjímaje, je překročit vlastní stín. Banální hříčka s hlubokou pravdou. Kolikrát se snažím být dobrým. Laskavým, vstřícným, chápajícím a milujícím kolegou, kamarádem a přítelem. Jenže se tuhle špatně vyspím, bolí mě zadní půlka, smrdí mi ponožky, autobus mi jede za pět minut, a navíc - mám hlad. ¨Být dobrým¨ je vůbec největší protivnost co kdy na nás mohl ten zlý vymyslet. Mnoho knih bylo popsáno, meditačních technik zpracováno, odborníků vystudováno pro jediný účel. Abych jsem se stal dobrým.

Nejsem dobrý. Můj vlastní stín jde stále se mnou. Občas přede mnou a občas za mnou. Ta chvíle co jej nevidím mi dává falešnou naději, že se stávám dobrým, než se znova někde objeví.
Jay je typické zvíře. Líně leží na sluníčku, převaluje se; schovává se při průtrži; loví, když má hlad.
Poslední pár dní je typicky schovávací. Začal postní týden s předsevzetím. Robert se snaží být dobrým, o to více je pokoušen. Honza se neozývá, prožívá svůj půst, své příběhy blízké příběhům J.Steinbecka. Hledač skrytých pokladů, Josef, poklad nalezl nejednou a spadává do své alkoholové závilosti. Úzko je Jayovi, když oslavenci rodina zhusta domlouvá být poslušným. Netuší, co je to závilost. A každý s ní žije. Jitka se stává šťastným čekatelem rodinného přírůstku. Profesor papuč a profesor Žárovka sdílí stejnou kancelář, zaplněnou stařeckým oderem. Jay cestuje ve snech, v realitě stopadesát v dešti po dálnici; do Prahy vyžádanou druhou třídou pro národní experty. Práce ztrácí pozitivní motivaci, týden neklidu je už dlouho nejasným neklidem vnitřním. Obecní povinnosti s prioritou jsou odsouvány. Pravomoci se smrskly. Jay se stává popleteným kostelníkem. Mazi přežívá zimní období o poznání sebejistěji. Kulifoga si zvolila, měl bych se radovat, měl bych být smutný. A jsem. Odchází.
Být dobrým je vysoká a nebezpečná meta. Být dobrým nás nutí dělat kompromisy. Abych vyhověl ne svému svědomí, ale okolnostem, nezklamal. Být dobrým skrývá strach dospělých.
Jay

Společní činitelé

Nemáme si příliš co říci. Co se může dít, když je dobře.

Je doba mrazivých dní. Vnějších a vnitřních. Natolik mrazivých, že si ani neuvědomuji nebývale nezasloužené milosti. Neuvědomuji si těžko uvěřitelné zázraky. Hřejivé úspěchy mých blízkých.
Jsem potěšen, že Honza žije. Že Robert našel pokoj. Že profesor Papuč je otevřený komunikaci. Že Mazi je bez kritických stavů. Že babička plete čepičku miminku. Že táta v pořádku se vrací z velkoměsta, s můstkem v ruce. Že Medvídek řídí plynové auto, s lítací kapotou. Že Čipera s rodinou jsou nebývale sympatičtí. Že studenti mají možnost začít pomáhat.

..tak nejak je mi prazdno na dusi, ale to asi kazdemu, kdo ma v hlave neco jineho nez prachy praci a nic. Co vubec delas? prijdes mi dost zaneprazdneny, mas vubec cas na sebe a na hledani toho co chces?

Jay je a není na konferenci v ÚstínLabem, cestuje na dovolenou mezi mnichy do kláštera. Zjišťuje, že nedůležité má házet za hlavu a nevracet se. Radostně žít se sebou exponuje do barevných výšin. Jay je zván na svatební večeři s momentovou fotografií. Senátní neúspěch střídá nominace ministerská.

Všechny události mají společné činitele. Volání o pomoc. Modlitby.

JayJ

Lotři a kurevníci

Dospělý v plné síle a se všemi prostředky musí považovat pokoru za prioritní věc. Dospělý musí dosahovat této ctnosti každodenním bojem. Je to opravdu boj, protože pokora je trochu v rozporu se snahou působit jako úspěšný člověk.
Pokud dosáhnete úspěchu ve společnosti, snažte se pěstovat především pokoru. Nezapomínejte, jaké dary vám tento úspěch umožnily. Je užitečné pěstovat pokoru, protože všechny úspěchy v životě jsou relativní. (Gilbert G.: Evangelium podle svatého lotra, 2008)

Hrozně jsem se mýlil. Ježíš je Bůh maličkých. Je to Bůh posledních Lotrů, Hajzlíků, Šéfů, Rozvedených, Vrahů, Nešťastníků, Teploušů, Cizoložníků, Osamělých, Postižených a Nemocných. Radujme se, protože máme nový r.2012, nový den pro boj. Být na jejich straně, milovat je.
Cloumá mnou hluboká závist, musím se snažit ne být dobrý, bdělý ke druhým. Proč oni ne....

Bývalý šéf sedí v cizí pracovně a přátelsky, přesto s umělými gesty, se ptá Jaye na automobil z večerníčku. Ještě před pár dny na vysokém postě, dnes řadovým zaměstnancem. Nové vedení, nová demagogie.

Čipera (12let) s mentálním postižením, miluje pohybující se svět a svou osobu v něm, beze slov. Pro rodinu je přítěží společně s požehnáním. Milují jej a on je do krajnosti.

"Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě ani nám!" Ale ten druhý ho okřikl. "Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha? My si to všecko zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně." Pak se obrátil k Ježíšovi a řekl: "Pane, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království."
Ježíš mu odpověděl: "Slibuji ti, dnes budeš se mnou v ráji."  (Lukáš 23)

Kdo si dneska ještě řekne, vydělávám a stačí mi to. Soudnost se ztrácí ve chvílích, kdy dávám přednost majetku, který nepotřebuji před rodinou, přátely.

Lotr po pravici nám to ukazuje. Bůh může během okamžiku všechno naprosto změnit. To platí pro každého z nás. Byl to možná surovec, bezpochyby zabiják. A Kristus ho popadl a vzal s sebou přímo do ráje. Kdyby nebylo lotra po pravici, nevěděli bychom, že Bůh dává přednost bezvýznamným, a nikoliv mocným. "Bůh je láska." Je to základ všeho. "Mým náboženstvím je láska." To je náš jediný smysl života. 
Jsem svobodní. Máme svobodu milovat, a to i ty nejhorší z nás. To je Kristova poslední, neocenitelná lekce. A ve své podstatě největší. (Gilbert G.: Evangelium podle svatého lotra, 2008)

přímluvce Jay

Šantalové

Pane Ježíši, jak tě můžu ještě více milovat?

Neznámý slepého žebráka obdaruje, protože ho miluje, ale poznat se mu nedá a nezbaví ho ani slepoty a nouze. Na takové uzdravení bude muset žebrák čekat ještě dlouho. Proč? Protože ta láska, jež se probouzí, je vzácnější než vidoucí oči, žádoucnější než bohatství. Pro opravdovou lásku by se člověk dokázal vzdát úplně všeho! Láska den po dni vzrůstá. Někdy na sebe dá neviditelný Pán čekat, nebožák po něm tesklivě touží, ale on chce vyzkoušet jeho důvěru. Během času se ten chudý možná naučí rozpoznávat v hluku a směsici pachů lhostejného davu zvuk jeho kroků, vůni jeho oblečení. Někdy bude čekání tak dlouhé, že z žebrákova netrpělivého srdce vytryskne hněv. Nebude mu zbývat nic než touha, touha tím mocnější, čím silněji miluje. Touha jako jediný důkaz jeho lásky k tomu Neznámému, který ho živí, ale ne dosyta, a nechává ho hladovět, aby jeho touhu povzbuzoval. Právě to je modlitba.  (Katolický týdeník 48/2011, Dom Samuel)

Jay prosí vás o modlitbu, je netrpělivý, padá do věcí, které by nejraději neznal. Snaží se rozumět kamarádům a rozumí tím míň co sobě. 

Nové dny nového roku vítají Jaye staronovými zasunutými problémy. Potkává nejprve perifericky první lásku, a statečně se obloukem vrací promluvit. Není vlastně příliš o čem, staronové hluboko potlačované emoce se probouzejí. Jaye obnaženého nepozorností vzápětí potkává skupina Mormonů posledních dnů, ptajících se po prorocích. Jay anglicky posílá je na mši svatou, Ethan nerozumí. V kostele Jay pomrkává po Svědkyni dnů současných, má jí plnou hlavu, vlastně si oba rozumí. Škoda jen, že oba musí být opilí.
Babička testuje vánoční pohodu, ráda je s rodinou, ráda má cukroví, lišácky chválí Jayovy zuby. Honza slaví veselé vánoce po islandsku s lybijcem, rumunem a francouzskou a zajímavými lidmi; posouvá chov dobytka. Švédsko komunikuje z pražského bytu. Šantalové Jay a Mazi navštěvují místošéfa Davida a jeho fungující rodinu. Jitka s Kamilem v novém přízemí zatápějí v krbu na trenýrkovou teplotu. David robotik na slovíčko; naučil mě mluvit o sobě. První člověk, co jsem slyšel mluvit o svých možnostech, limitech otevřeně. Děkuji.

Proč jsme byli slepí? Odpověď hříšné duše: protože jsme žili daleko od Boha, byli nepozorní k druhému, netrpěliví, upnutí k vlastním myšlenkám, jimž se druzí měli podřídit. (Katolický týdeník 48/2011, Dom Samuel)

Jay nemá právo na pokoru - má povinnost být pokorný.

Jay

Právo na pokoru

Co dělá Jay uprostřed převratných změn, předvánočních večírků a novoročních apokalyps. Jay se nudí, haraší mu z volného času, spí nadmíru, hraje kulečník, vykrajuje cukroví, hodnotí studenty semestru uplynoucí. Nemá právo si osobovat nárok na pokoru.

Kulifoga dosáhla vrcholu karierních možností, šéf stejně jako děkan musel být odejit. Musí pokračovat, pohodlný život pro ni není. Přestane se trápit ne na dlouho. Bojovat má cenu. Oldřich cyklista v nové etapě pelotonu života. Nový dlouho všemi očekávaný krok paní Ivi. Kuchař Luboš ztrácí hlavu nad láskou z druhé strany. Robert v příznivém období, Jay rozumí jeho všedním kolejím a nedostatku radosti nebo těšení se na něco. Otec dvouleté dcery 29let flegmatik Kristián z Poznaně se rozvádí. Profesor Žárovka roztáčí vánoční děvčata v Trnavě. Honza odlétá na Island, moc se mu nechce slavit vánoce bez domova. Bratr v novém bytě.

Nerozumím lidem a jejich osudům. Protože nerozumím sobě. Jay chce říci, že kolikrát lidé dělají věci beze smyslu, protože nemají a nevědí, jaký smysl mají oni. Kolikrát se bojím toho, že se zastavím, a věci kolem mě se přestanou dít. Najednou se stanu nedůležitým. Proto se snažím vytvářet situace, události, nezapomenutelné chvíle. 

Komuže prirovnám toto pokolenie? Podobá sa deťom, čo vysedávajú na námestí a pokrikujú na svojich druhov: "Pískali sme vám, a netancovali ste; nariekali sme, a neplakali ste." (Mt 11, 16-17)

Jsem nejistý a bezmocně ztracený, když se nic neděje kolem mě. Jako bych pomalu umíral. Svět žije za oknem.

Musíme být naopak zcela otevření a prostí, bez předsudků a bez vykonstruovaných teorií o sobě samých. Musíme se naučit mluvit podle své nejvnitřnější pravdy, nakolik jsme schopni ji poznat. Musíme se učit říkat, co doopravdy v hloubce své duše cítíme, ne to, co myslíme, že máme říkat, ne to, co právě řekl někdo jiný. A musíme být připraveni převzít zodpovědnost za své touhy a přijmout důsledky. (Merton, T.: Duchovní vedení a rozjímání, 1997)

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Brundibár Jay

Vizionář

Skutečná upřímnost k sobě bývá někdy krutě zdrcující. I když třeba chceme být upřímní, naše sebeobelhávání je téměř nekonečně vynalézavé.

Snaha být upřímný nás ponechává tváří v tvář naším vnitřním rozporům. Znemožňuje nám tak útěk před konfliktem, před rozdělením uvnitř nás. Toto rozdělení nás udržuje ve stavu trvalé úzkosti. Paradoxem, kterému je třeba čelit, bere-li člověk pravdu vážně, je holá skutečnost, že upřímnost znamená nejistotu: ta je ve skutečnosti zárukou naší upřímnosti. Je paradoxně znamením, že jsme na správné cestě. Říká nám, že se pohybujeme dopředu pro křesťana jediným správným směrem a že jsme v kontaktu se skutečností. (Merton, T.: Monastický pokoj, 1999)

Co dělat ve chvílích samoty, kdy svět se ozývá. Svět mi nabízí své nekonečné dobrodružství a možnosti. Volá mě k sobě. A Jay. Neví kde začít, neví co chtít. Vždycky bude slabé. A vždycky se vrátí. Vrátí se k tobě Ježíši maličkých. Čekáš a miluješ Jaye. Dokud nechybí vůle se vracet. Nepřestávat jít za tebou. Milovat jen tebe.

Chybí enthusiasmus a mnoho dalšího. Pracovní týden končí sobotou večer. Přednáškou pro frekventanty dálkového studia, žvýkající svačiny od poloviček. Jay spokojen; nalézají chyby v zadání, a jsou pokorní k prohřeškům. Dva týdny jsou pracovně vypjaté; výukové a zastupitelské povinnosti.

Honza potřetí vstupuje do stejné vody s dárkem, blíží se podruhé k vodám na Islandu. Mazi snižuje tempo. Kulifoga autem bez klokánků. Josefovi chybí Pytlík s Pinďourem.

Neměl bych se brát příliš vážně. Ta tvrdost srdce je bolestná. Jak to, že jsem vůbec po albánském návratu hluboce prožíval blízkost kamarádů a rodiny, odjezd kanadských snoubenců. Čekal jsem přece tuto podzimní prázdnotu, zkratkovitost - tak proč mě překvapuje.


chytrý jak chleba s máslem
Jay

Pokoj uprostřed zápasu

O pokoji se ještě nikdy tolik nemluvilo, a ještě nikdy ho ve světě nebylo tak málo. Ale pokoj ve světě přece jen existuje. Kde ho hledat? V srdcích mužů a žen, kteří jsou moudří, protože jsou pokorní, dostatečně pokorní na to, aby žili v pokoji uprostřed mučivé úzkosti, aby konflikt a nejistotu přijali a překonali ji láskou, protože si uvědomují, kdo jsou, a mají tak svobodu, která je jejich skutečným dědictvím. Jsou to děti Boží. Známe je všichni. Abychom je našli, nemusíme chodit do klášterů. Jsou všude. Nemusejí trávit čas mluvením o pokoji nebo o Bohu nebo o Kristu Pánu. Oni pokoj znají, Boha znají a našli Krista uprostřed zápasu. Odevzdali své myšlení a svou vůli Kristovu volání a skutečnost našli v něm.

Pokoj, který Kristus přináší, není návod k individuálnímu útěku ani k egoistickému sebenaplnění. V srdci člověka, jenž hledá pokoj jen pro sebe sama, žádný pokoj být nemůže. Abychom našli pokoj opravdový, pokoj v Kristu, musíme toužit po tom, aby ostatní měli pokoj stejně jako my, a musíme být ochotní něco ze svého vlastního pokoje a štěstí obětovat, aby mohli mít pokoj ostatní a aby i ostatní mohli být šťastní. (Merton, T.: Monastický pokoj, 1999)

Kolega Medvěd kolauduje byt v prvním patře. Udělal neuvěřitelný pokrok. Žije na vesnici vedle vraha, s tátou alkoholikem a starostlivou mámou. On svobodný bez podivu na práškách, fotografuje makropřírodu a mlhu. Při fotografování se zapomíná. Zoufalství naplnilo Jaye po každé otázce na jeho nevěstu.
A jinak? Mazi lékařský maratón, Honza ve světě pana Hrabala, Robert popel na hlavě. Rodina vítězí v obecním bowlingu, bratr se připravuje na odlet z hnízda. A jinak? A jinak, nic se neděje.

Nic se neděje. Vůbec nic oslavného, mrzutého, nic smutného, zázračného. Prostě na první pohled víkendová pohoda k zešílení.
Musíte vědět, že
jsme spaseni v naději (ř 8,24)

Jay v pokoji v ponožkách

BarBar

Ano. Nevěřím zprávám v sedm a výtahu do osmého patra. Ano, vím že bych se měl více snažit, abych to dotáhl hodně daleko, měl pěknou zahrádku a poslušného pejska. Pozdě si uvědomuji, jak rád se setkávám s lidmi, kteří právě odešli. Přestože se směji uspěchaným přátelům, nepřestávám je mít rád. Přece jsem byl také nedávno zraněnou, ztracenou jednotkou kdesi na hustě obydlené planetě s miliardami mě podobných. A jak málo stačí. Stačí jenom slovo. Nemusí být vyřčeno. Slovo je symbol a radost. Vsává do sebe lidi a scény, stromy, rostliny, továrny i čínské pinčly. Tak se Věc stává Slovem a zase zpět. (Steinbeck J.: Na plechárně, 1972).

Pan M komunikuje, volá hodiny s panem Jay. Má radost. Z uzdravování, nálady, vlastní otevřenosti, z pozdvihnutí ducha, procházek. Vidí věci jasněji. Svou beznadějnou situaci vidí s nadějí. Pan M je zázrak.
Pan Č nalévá panu H, zahánějící můry dušiček, zoufalství a nemožnosti změny. Chiméra Islandu visí neustále ve vzduchu. Babička kaká. V zaměstnání vládne stockholmský syndrom. Dřívější kverulanti soucítí se sestřelovaným panem Šéfem. Milionářská rodina na návštěvě jakobysenechumelilo. Do Brna, s mámou, za lékařem, co radí se rozmyslet, dálnicí s mrtvolkami zajíců, po cestě zpět zticha. Pan R pondělní volejbal s romáky, pravidelná posilovna a páteční dýchánky. Paní J usmířená v práci, doma autem zajíždí tchýni, kárá pana Jaye, Jay se stydí.

Pan Jay má program na každý den. Pronásledován rozmary. Plánuje prý párty. Dozvěděl se z internetu. Hodně práce a roztomilých starostí.


Mějte radost, že dáváte z Ježíše, ne ze sebe, z Ježíše. MT

barbar Jay

Život je motivace

Člověk nemusí být věřící, aby se ptal po smyslu věcí. Pamatuji si z dětství, že jsem hrozně toužil mít promítačku. Přál jsem si ji a dostal. To největší zklamání bylo, že jsem ji měl; fungovala jak měla, krásně barevně. Jenže to nebylo ono; vlastnil jsem ji, měl jsem ji. Vím jako teď, že moje přání ji mít, představovat si ji vlastnit bylo krásnější než splnění snu.

Mohu si dovolit vše o čem sním. Mohu si okamžitě dovolit zjistit, že s věcí nepřichází radost, uspokojení. Přichází žádost. Mít další. Jinou. Mnoho lidí neslyší ten jemný hlas co se ptá po smyslu, co hledá tu pravou radost, smysl dnů a bezesných nocí, tu odpověď co máme tak blízko a známe ji. Když jsem nebyl věřící, přesto jsem ten vnitřní hlas slyšel. Nemluvil. Nekázal. Ale tak nějak hřál u srdce. Usmíval se.

Nemusíš se stát věřícím, abys poslechl sebe, svůj hlas, své svědomí. Jediné opravdové, tobě vlastní. Než abys naplnil život věcma bez duše, zastav se. Na den, na dva, na týden a nic nechtěj. Nechtěj, protože zabíjíš čas. Že to víš.

Zeptej se. V tichu. V hluku. Čekej. Zeptej se srdce. Ptej se, co bys vlastně měl chtít. Ptej se. `Co po mě chceš?` `Co mám dělat?` `Jít nebo zůstat?` Ptej se na banality, co zasouváš a potřebuješ je vyřešit. Ptej se. Dostaneš odpověď. Protože hledáš. Ne hned a možná ne úplně srozumitelnou odpověď, ale ptej se stále. A nebude to snadné. Ale poprvé opravdové.

Mnoho posledních dnů má dramatický spád. Mám radost. Úplně na dně, s vyčerpanými možnostmi se dostavují kapky pokory.
Ne provinile setkání se spisovatelkou s pseudonymem. Honza bez motivace pro cokoliv v prostředí bez možnosti změny. Je naděje. Jay ví. Sousedi tyrani poprvé přivážejí mámu autem k domu. Jay chodí na hokeje, fotbálky, popíjí a zítra se snoubencem Oldou citlivě chlapsky intimně diskutuje nad půllitrem. Mazi volá svou smrtelnou diagnozu, je spokojen, rehabilituje. Láskám nemilovaným pozvolné vale.

flamendr Jay

Svedeme to na počasí

V celém světě není nikoho, kdo by mi pomohl. Je to Láska co hledám. Ke komukoliv. Od kohokoliv. Dej mi impulz. Být milován. Milovat.

Mám radost, že moji blízcí se mají dobře. Velmi dobře a lépe než Jay v těchto posledních dnech. Apatie, nesoustředěnost a zkratkovitost jednání vlastní vinou. Řeší se přednášky, exkurze a štípání dříví.

meteorolog Jay

Šťopka

Nechce se mi psát a ani nejde. Myšky běhají. Děkuji za komentáře. Mají pravdu. Že Jay hledá, nekotví, má strach a vybral si. Ano...

Jay má za sebou bouřlivý pouťový víkend s Honzem. Veselí, Janáček, rodinné vítání s jedním sprostým slovem a trošku vykolejení tuláka od čtených emocí. Služební veletrh; Jay navštívil dohromady 5 stánků, z toho jeden 2x a jednu občerstvovnu. Na cestu obdarován igelitkami s firemními produkty.
Pondělí v U.Hradišti po sobotní výuce přináší seznámení se v čekárně psychiatrického oddělení s usměvavou pacientkou.

Vsetínský svůdník se po dlouhé době zapoměl v kalných vodách; pokrok, uvědomuje si zapomenutí. Lukáš vystoupí pro charitu. Mazi nahnutě odpočívá po dovolené. Profesora Libuša září; plánuje soudní tribunály. Švédsko s maminkou. Jay cenzuruje Romanku. Iva s hokejovým fandem na steeplechase. Milan hovoří za Jaye. Luboš vaří, dělá pokroky.

Očekávám od lidí víc, než můžou ze sebe dát. Věřím na zázraky.

sprďáka dostane
Jay

Hlava těsně nad hladinou

Uvědomuji si. Tu nekonečnou samotu. Ty probíhající myšlenky. Měl bych. Nechci. Půjdu. Odpustím si.
Tohle nemůžeš chtít!
Ve své opuštěnosti nenacházím radost. 
Tvá láska mi pomohla. Pocítit vlastní slabost.
Zranitelnost lásce. Uvědomil jsem si, co hledám ve všem. V jednotlivostech. Nedostávám. Musel jsem život naplnit zbytečnostma a utíkáním. Nahradit a vytěsnit ten pocit neuvěřitelné samoty. Té neutuchající nepřítomnosti něčeho,
pozvedajícího mě ze všech chyb a těžkostí.
Co by mě čekalo doma, v každé chvíli,
milující a otevřené mé slabosti.

Můžu být tím nejsentimentálnějším tvorem na světě,
můžu tě mít tak blízko,
můžu se snažit zapomenout,
můžu..
Pro jediný okamžik můžu.

Neměl bych zapomenout Ti poděkovat, žes mi pomohl objevit lásku. Lásku jež dává a přijímá.
Smiluj se nad námi Ježíši.

 

Obávám se, že jsem příliš zaujatý. Svými kamarády, které mám rád a nedokáži jim pomoci.

nedokáži pomoci Honzovi, v jeho hledání.
nedokáži pomoci Vandě, v její citlivosti.
nedokáži pomoci Lubošovi, v jeho vztazích.
nedokáži pomoci Ivě, v její touze po štěstí.

Co zbývá, když alternativy jsou vyčerpány. Když každý jejich krok ničí je samotné a když přesto chtějí žít opravdově. Jay ví, že je bezmocný.
Prosí pro ně o pomoc.

 Jay

Bezpředmětné

Lidé hladovějí po Bohu. Jak strašlivé by bylo setkání s našimi bližními, kdybychom jim dávali jen sami sebe. (...) Odvraťte oči od sebe sama a radujte se z toho, že nic nemáte, že nic nejste, že nic nemůžete dělat. Dejte Mu velký úsměv pokaždé, když vás vaše nicotnost děsí.

Udržujte to světlo planoucí ve vás, olejem svého života. Bolest zad, bídu, kterou cítíte, to jsou kapky oleje, které udržují plamen toho světla a rozhánějí temnotu hříchu všude, kam jdete. Nedělejte nic, co by vaši bolest zhoršovalo, prostě s velkým úsměvem přijímejte to málo, co vám On dává s velkou láskou.

Proč Ježíš chce, abychom se od Něj učili mírnosti a pokoře srdce? Protože bez mírnosti nikdy nemůžeme být schopni přijímat druhé lidi, ani milovat druhého člověka tak, jak nás miluje On. A tak dříve, než se naučíme pokoře, bez které Boha milovat nemůžeme, musíme se naučit milovat jeden druhého. (Kolodiejchuk, B.: Matka Tereza. Pojď, buď mým světlem, 2008)

Jay nemá psací náladu. Dozněla rozněžněnost. Plakal na pohřbu Mineraloga (21let); na rozloučenou na povel se spustil déšť, vítr a listí. Odešel kamarád s velkým srdcem.
Jaye domov nebaví, neví jak dlouho vydrží nezlobit. Slabosti se ozývají se zvýšenou intenzitou. Tři dny semestru a Jay chce konec. Přednáška pro 2 studenty náročná jako pro 20. Rozloučili se kanadští novomanželé, svatební cestu Paříž - Praha -končili u smaženého sýru a Staropramenu na kopci. Baf po 14letech zjišťuje, že manželství co Jay dával za příklad, neklape. David robotik pomalu rehabilibuje mimo pracovní mumraj. Mazi balí na cestu po závodních okruzích s Alfou Romeo a bratrem. Švédsko plánuje společnou zimní dovolenou v Rakousku. Šéf bez argumentů, přes kamarády, zlomit Martinu. Důchodce v problémech. Honza od února s pevným školním režimem. Babička s krystalicky čistým uvažováním denně volá obědové menu a dohazuje sousedku. A Jay jde se Svědkyní na diskotéku.

Společně musíme bojovat. Válka se neodehrává ve vzdálené zemi co ani neumím vyslovit, odehrává se kolem nás. V naší bezprostřední blízkosti. V našich srdcích. Kolikrát zrazujeme sebe a zraňujeme druhé pro své pohodlí, lež. Kolikrát se nacházíme v neútěše a toužíme být znova milováni. Jako tenkrát. Kdysi. Včera, předevčírem. Nebo volíme vůbec s nikým nežít. Být sám. Neublížit druhému, neublížit sobě.
Nerozumím tomu, Jay tomu nerozumí, ženatý nebyl, svazek měl chvíli a to dost pochybný. Zamilovaný byl po uši a roky se topil v melancholii a představách. Nemá jednoduchou radu, jednoduché řešení. Potřeboval by, aby vše bylo jen dobré, sentimentální, zamilované. Myslím, že skutečná síla lásky se ukazuje v neútěše, v problémech, ve zlém, v ohni, který očišťuje lásku od všech forem sobeckosti. Zlo kalí naši lásku, posilňuje a odhaluje. Zůstat věrný "v dobrém i zlém" a ne proto, co od druhého dostávám.

Vím, co cítíte - strašlivou touhu - s temnou prázdnotou...
...a přece právě On je do vás zamilovaný. (Matka Tereza)
Jay

Většinou jen někdy

Jay se netěší na začátek babího léta. Začne obvyklá uzavřenostse, pracovní vytížení o sobotách s přípravou o nedělích, přerušovaná spánkovými výlevy.

Přátelé- co byste mu poradili. Ví, že není stvořen pro práci exhibicionisty a s pamětí poštolky si sotva vystačí. Vystupování mu dělá problémy, stejně jako praktické řešení denních povinností. Nehodí se po všech stránkách na práci pedagoga. Najednou vidí co vše se má a musí a sociální Jay je v koncích. Každé dny bere nestejně vážně, pere se. Měl by utéct, měl by farmařit, měl by se líp učit, měl by mít úsměv na rtech a psát áčka do indexů studentek. -Nebo ne (?) Neví si rady a situace je vážná.

Uplynulý týden je týden zázraků.
První: Hluchá babička otevírá na zazvonění dveře rodině, telefonuje(!), diskutuje, lichotí Jayi a chválí albánské fousy, a slyší polohlasnou CT24.
Druhý: Vsetínský milovník růžových románů začíná žít normálně. Komunikuje, slézá hory a na špici ztrácí zrcadlovky, omezuje se. Zajímá se o druhé, chce smazat dvaroky virtuálního přátelství.


Budou další. Jay potkal RichardaS, na pohřbu jeho mladšího bratra. LukášS natáčí nové CD, má byt, přítelkyni, práci, hypotéku a ptá se co bude dál, kde je smysl. Ozvala se Barbora z ciziny, `svatba nebyla a nebude`, jezdí po Ardenách a Lucemburku. Švédka prošla Alpy sama. S přítelem. Honza kupuje esku, není čas. Robotik David chirurgicky krok za krokem kyborgem. Svatební svědkyně se vrátila z poutě; Jay seděl s ní pokorně, drželi se, dostává dort, vyhlíží tajné setkání před odesláním. Martina až mnoho cestuje. Profesor Žárovka plánuje oslavu polokulatin ve vlaku s Jayem, oba chrní cestou z Phy tamizpět. Pracující Romanka zve se zastavit. Mazi vypíná telefony, je přepaden novomanžely a musí na Vineu.


Chybí to to jižní tempo.
Jay