Ano. Nevěřím zprávám v sedm a výtahu do osmého patra. Ano, vím že bych se měl více snažit, abych to dotáhl hodně daleko, měl pěknou zahrádku a poslušného pejska. Pozdě si
uvědomuji, jak rád se setkávám s lidmi, kteří právě odešli. Přestože se směji
uspěchaným přátelům, nepřestávám je mít rád. Přece jsem byl také
nedávno zraněnou, ztracenou jednotkou kdesi na hustě obydlené planetě s
miliardami mě podobných. A jak málo stačí. Stačí jenom slovo. Nemusí být vyřčeno.
Slovo je symbol a radost. Vsává do sebe lidi a scény, stromy,
rostliny, továrny i čínské pinčly. Tak se Věc stává Slovem a zase zpět. (Steinbeck J.: Na plechárně, 1972).
Pan M komunikuje, volá hodiny s panem Jay. Má radost. Z uzdravování, nálady, vlastní otevřenosti, z pozdvihnutí ducha, procházek. Vidí věci jasněji. Svou beznadějnou situaci vidí s nadějí. Pan M je zázrak.
Pan Č nalévá panu H, zahánějící můry dušiček, zoufalství a nemožnosti změny. Chiméra Islandu visí neustále ve vzduchu. Babička kaká. V zaměstnání vládne stockholmský syndrom. Dřívější kverulanti soucítí se sestřelovaným panem Šéfem. Milionářská rodina na návštěvě jakobysenechumelilo. Do Brna, s mámou, za lékařem, co radí se rozmyslet, dálnicí s mrtvolkami zajíců, po cestě zpět zticha. Pan R pondělní volejbal s romáky, pravidelná posilovna a páteční dýchánky. Paní J usmířená v práci, doma autem zajíždí tchýni, kárá pana Jaye, Jay se stydí.
Pan Jay má program na každý den. Pronásledován rozmary. Plánuje prý párty. Dozvěděl se z internetu. Hodně práce a roztomilých starostí.
Mějte radost, že dáváte z Ježíše, ne ze sebe, z Ježíše. MT
barbar Jay
Žádné komentáře:
Okomentovat