Šantalové

Pane Ježíši, jak tě můžu ještě více milovat?

Neznámý slepého žebráka obdaruje, protože ho miluje, ale poznat se mu nedá a nezbaví ho ani slepoty a nouze. Na takové uzdravení bude muset žebrák čekat ještě dlouho. Proč? Protože ta láska, jež se probouzí, je vzácnější než vidoucí oči, žádoucnější než bohatství. Pro opravdovou lásku by se člověk dokázal vzdát úplně všeho! Láska den po dni vzrůstá. Někdy na sebe dá neviditelný Pán čekat, nebožák po něm tesklivě touží, ale on chce vyzkoušet jeho důvěru. Během času se ten chudý možná naučí rozpoznávat v hluku a směsici pachů lhostejného davu zvuk jeho kroků, vůni jeho oblečení. Někdy bude čekání tak dlouhé, že z žebrákova netrpělivého srdce vytryskne hněv. Nebude mu zbývat nic než touha, touha tím mocnější, čím silněji miluje. Touha jako jediný důkaz jeho lásky k tomu Neznámému, který ho živí, ale ne dosyta, a nechává ho hladovět, aby jeho touhu povzbuzoval. Právě to je modlitba.  (Katolický týdeník 48/2011, Dom Samuel)

Jay prosí vás o modlitbu, je netrpělivý, padá do věcí, které by nejraději neznal. Snaží se rozumět kamarádům a rozumí tím míň co sobě. 

Nové dny nového roku vítají Jaye staronovými zasunutými problémy. Potkává nejprve perifericky první lásku, a statečně se obloukem vrací promluvit. Není vlastně příliš o čem, staronové hluboko potlačované emoce se probouzejí. Jaye obnaženého nepozorností vzápětí potkává skupina Mormonů posledních dnů, ptajících se po prorocích. Jay anglicky posílá je na mši svatou, Ethan nerozumí. V kostele Jay pomrkává po Svědkyni dnů současných, má jí plnou hlavu, vlastně si oba rozumí. Škoda jen, že oba musí být opilí.
Babička testuje vánoční pohodu, ráda je s rodinou, ráda má cukroví, lišácky chválí Jayovy zuby. Honza slaví veselé vánoce po islandsku s lybijcem, rumunem a francouzskou a zajímavými lidmi; posouvá chov dobytka. Švédsko komunikuje z pražského bytu. Šantalové Jay a Mazi navštěvují místošéfa Davida a jeho fungující rodinu. Jitka s Kamilem v novém přízemí zatápějí v krbu na trenýrkovou teplotu. David robotik na slovíčko; naučil mě mluvit o sobě. První člověk, co jsem slyšel mluvit o svých možnostech, limitech otevřeně. Děkuji.

Proč jsme byli slepí? Odpověď hříšné duše: protože jsme žili daleko od Boha, byli nepozorní k druhému, netrpěliví, upnutí k vlastním myšlenkám, jimž se druzí měli podřídit. (Katolický týdeník 48/2011, Dom Samuel)

Jay nemá právo na pokoru - má povinnost být pokorný.

Jay