Společní činitelé

Nemáme si příliš co říci. Co se může dít, když je dobře.

Je doba mrazivých dní. Vnějších a vnitřních. Natolik mrazivých, že si ani neuvědomuji nebývale nezasloužené milosti. Neuvědomuji si těžko uvěřitelné zázraky. Hřejivé úspěchy mých blízkých.
Jsem potěšen, že Honza žije. Že Robert našel pokoj. Že profesor Papuč je otevřený komunikaci. Že Mazi je bez kritických stavů. Že babička plete čepičku miminku. Že táta v pořádku se vrací z velkoměsta, s můstkem v ruce. Že Medvídek řídí plynové auto, s lítací kapotou. Že Čipera s rodinou jsou nebývale sympatičtí. Že studenti mají možnost začít pomáhat.

..tak nejak je mi prazdno na dusi, ale to asi kazdemu, kdo ma v hlave neco jineho nez prachy praci a nic. Co vubec delas? prijdes mi dost zaneprazdneny, mas vubec cas na sebe a na hledani toho co chces?

Jay je a není na konferenci v ÚstínLabem, cestuje na dovolenou mezi mnichy do kláštera. Zjišťuje, že nedůležité má házet za hlavu a nevracet se. Radostně žít se sebou exponuje do barevných výšin. Jay je zván na svatební večeři s momentovou fotografií. Senátní neúspěch střídá nominace ministerská.

Všechny události mají společné činitele. Volání o pomoc. Modlitby.

JayJ