Mazi se probojoval k invaliditě. Kulifoga nezoufá, cestuje studentsky do termálů. Tánička v nemocnici. S Medvídkem do posilovny a na Svahy. David historik nadšený z konce světa. Svědkyně s titulem obrací komisi, a křičí se. V Jayově komisi se laťka posouvá na dosah. Otázka Jaye nastartuje diskuzi nechtěným směrem. Jay zhoršuje hodnocení. Jakub v práci chytá zloděje, hledá maminku k dítěti ve dni narozenin. O. Martin jde nečekaně k obědu na zabijačku.
Neděje se vůbec nic. Mám skvělý domácí život a těším se do práce. Nemůžu číst, a už vůbec ne sledovat film, televizi, internet. Radio snesu chvilkově. Nechci nic.
Nechci být za dobře, nechci se hádat, nechci rozumět, nechci předstírat. Nechci předstírat, že Boha vidím za každým člověkem, každou myšlenkou a každou svou činností. Nevidím.
Jenže je zvláštní, když tohle píšu vím, že jsi vedle, a třebaže nemám pocit Tvé přítomnosti, jsi tu. Dovolíš mi tohle napsat.
Ztrácím přesvědčení, neztrácíš Ty mě.
Vypadá to, jako snad dvouleté poblouznění představou. Banalitou. Jenže, i když pravda se mi neukazuje, vím že je.
A tak můžu všechno popřít, můžu jít na pivo, můžu zase upadnout, můžu se vysmívat, a můžu mít strach. Můžu žít svobodně. Ale každý den znova.
Nechci nic.
Jay
Žádné komentáře:
Okomentovat