system kolotoce

AJo,
nedávno jsem byl na nesmírně slavnostním shromáždění. Sláva. Diplomy. Moudré řeči.
Nějak jsem tomu ale nevěřil.
Seděl sem mezi tou masou lidí, co ani nedutali a přestože je to nebavilo -poslouchali. A tu mě napadlo... že celá tahle komedie, celý tentok systém ...a jakýkoliv jiný, stojí na lidech. Jsi součástí celku. Vytváříš ho a on tebe. Systém, který je sám sebou udržován, ovládán; přestože je neovladatelný. A ty sám mu dáváš důležitost.
Nejprve nechápeš proč tu jsi, a snažíš se vzdorovat. Pak ale zjišťuješ, že fše je Systém. Nemůžeš vystoupit. Nemůžeš ale ani vstoupit. A když si totok uvědomíš, si rázem v něm. Ty si ten systém, ty si i velitel i dělník. Nemůžeš jej popřít ani zničit.
Jako Orwell 1948. (přidáno: jak sem na tohle přišel?? jasně že 1984!)
A tak mě napadlo, že jestli chceš žít, musíš přistoupit na hru. S lidmi a o lidech. O ovládaných a vládcích. Kde role nejsou pevné.
..Směšné.
Musel sem se smát, diplomy, ovečky, přebírají ocenění. Naco? Smysl tohoto konání? Pomůže v pralese diplom?
A tak mi nezbývá než věřit. Na náhodu. Na proměnlivost. A využívat Systému :)

šištice

Jo, týden za náma. A já nevim, jestli mi neproklouz mezi prsty.
Měl jsem poslední dny školení. Tolik různých lidiček se sešlo. Proč mám jen ty tuzemáky nejraděj? Jako různobarevné ovoce, uvnitř chutné a šťavnaté. Lidi kolem jsou fajn.
Jeden, typický vůl. Kolega z práce. Dotazů milión. O hloupostech. Spolupracovníci ho posílají do hajzlu, ale on to nevnímá a furt se směje. Je svůj, stejný. I když se vůl.
A to je pěkný :)
Další borec někde ze severu. Žie s manželkou, která vydělává víc než. To je ten, co odešel z práce, která ho nebavila. Stále pohodový. Veselý. Plný zkušeností.
Další kluk od Jizerských hor. Málomluvný, mladý a prožil si svoe. Třeba. Jel s rodinou jednou autem. Z vedlejší valil osobák. Neviděl je, nezpomalil, naopak zrychlil. A naboural je. Prý, být v české škodovce, tak jsou fšichni mrtví. Takhle to přežili ale podruhé by si to nezopakoval.
A ještě školitel. I já toho věděl víc než on. Jenže uměl kecat: defakto, takyjetomožné, takže vpodstatě, vás by mohlo zajímat... Profík. Několik dní po sobě. Mlžit. A zabít čas. Věřil sobě. Tomu co dělá!
Sem v ostatních a hlavně v něm viděl sebe.
Jen jedno je jiné. Nehraju tu svoji roli. Páč sem žádnou nenašel.
Možná je jedna. A to ta, že sem proměnlivý, hledající a nezbedný...
s výčitkami na konci týdne se loučím
JJ

normal ouzko

Dobrý večer, písmenka. Zajímavý je, jak večer je fšechno jiné. Pro mě. Pokryté tmou. Láskyplnou. Pocit, jakobych přežil den ve válce. Radostný. I s výčitkama. Že sem ho neprožil naplno. Bál se. Je za mnou. Tleskám si a zároveň si naříkám. Ale stejně mám ten večer rád.
Poslouchám teďka pořad o duševně chorých. Psychiatr co je víc blázen než ti blázni. Jestli to náhodou doopravdy není naopak. Šílenci vidí svět reálně a většina chodí v představách.
Co se mi stalo. Fčera sem byl standartně s v rámci trainingu plavat. Předsevzetí se zaměstnat a najít si něco, co bude bavit. To plavání dělá. Páč po půl hodině zapomenu na fše i sebe.
Ten den byl divný už od začátku. Nejprv šéf mi vynadal, že nejdu na školení holubářů. Odpo potkám angličtinářku před bazenem. Prohodim pár slov a prchám. A v bazénu jen jedna dráha pro ty *rychlejší*. Tam bývalá láska. Dobrý, že sem si jí nefšim. Divný a komický. Potkávát někoho v každodennosti, kdo moc znamenal. Být na dotek a nedotknout se.
Jen mi to potvrdilo, že dělám co dělám správně.
Bez kompromisů.
Dneskaj školení. Nulové sebevědomí. Fajn lidi. Jeden musel odejít z práce, bo i doma ráno na záchodě myslel co ten den musí udělat a zvládnout. Přišel do práce a fše bylo jinak. Tak změnil práci a je spokojený.
A to mi chybí. Reálné zážitky. Vlastní. :) Povídat si o nich klidně i s Hafanem.
Naplněney život.
Dám si ale jen malé cíle.
vybojovat něco malýho každý den. by to mělo aspoň nějaký smysl..
lo siento mis amigos

počmáraný večúrek

Víš, je to i tak smutný. A trošku i komický. Trpký.
Nikdy nevim, kdy mám dost na to, abych měl dobrou náladu, bo málo abych měl náladu blbou. Tak sem se na šéfově oslavě napil a naplnila mě melancholie.
Už sem se naučil ztrácet a nevracet se. Jenže.
Jenže se vrací a stále. Co když potkáte v životě někoho, s kým je vám vážně fajn a žili byste s ním navždy a klidně i dýl. A to skončí. Jenom jeden okamžik v životě se objeví a zmizí, by se už nikdy neobjevil. Nevstoupil do vaší duše. I když vás poznamenal naždy. Sám ani nevěděl.
Je to krutě nádherný. Můžu se ptát jen proč. Že všechno má nějaký důvod.
A tak sem přestal hledat. Jako onehdy. Vzdám se fšeho pro nic. Nemám důvod bejt takový či makový. Bránit sebe. Žít pro dobrou noc.
Sem poznal, že lidi kolem mě sou na tom podobně jako já. Jaký si ty, takové přitahuješ lidi. Znám aspoň jednoho kolem a možná i víc co žiou svym srdcem. Co víc dávaj než přijímaj, co jsou lidmi v tom pěknym.
Tak.
Musim se zaměstnat. Bych....
nevim co. ale citim to
Cao.

dokaluze ven

Je to hloupé. Jak se stále honím za hloupostma. A nedokážu překonat lenost.
A nejhorší je stereotyp. Nejprv se snažím, bych do něj nespadl. Ve druhé fázi si jej užívám a nakonec stále dělám fše pro to, aby mě někdo bo něco tuhle idilku sterea nenarušilo.
A tak sem fčera jel busem s paní učitelnicou ze špániny. Byl sem unavenej a odevzdaney :)
Vyprávěla mi, že vánoce jsou pro ni symbolické, nedávají si dárky, ale jsou spolu se svým šedesátiletým manželem. Taky mi říkala, jaký má plat. A to jsem se zastyděl. Vydělávám víc než ona, ale neřek bych, že sem šťastnější a přátelštější..nebo tak nějak.., než ona.
Co fše musela zažít a co fše musí zakoušet. A stále je veselá a plná energie.
Napadlo mě, že život nespočívá ve strachu z každého dne. Co bude a nebude. Ani z hloupých otázek a přizpůsobování se velkým a hlasitějším. Je to jenom prosté žití. Pro sebe a pro ostatní. Naplno a každý den.
kdybych to i já dokázal....
jj

Silvestrovský mondie

Stal jsem se víc cyničtější, ironičtější. Možná jsem ale stále stejný, jen se si toho všiml.
CO bych si přál do dalšího roku? Takový jakože předsevzetí?? Abych ... začal nenávidět. Kohokoliv. Abych měl nepřitele, abych křičel, rval se a dostával rány.
A ta láska. Kdyby byla...byla by. A kdyby ne...taky dobře :)

No, tohle jsem napsal ještě dřív, tak jsem to přihodil. Po fčerejší...no dnešní polískanici tedy nevim. A je to dobře. Žádný předsevzetí si nedám.
Nechám se ONO stávat. Bez mé vůle to nechám běžet. Stejnak nevim, co bych chtěl, měl mít či čím bych chtěl být až budu velkej.
Slavit příchod roku u nás ale podle času v NewYorku nechce mnoho. I když ty rána..
Jen jediné...tohle jsem potřeboval.
fajnový Nový přeji fšem
JayJ