mlhavé a teskné

Proč tak miluju mlhu. A déšť. Dívat se, jak padají kapky bych mohl celé dny.
Vstal jsem zase bez energie. Můj miláček mi už nezvedá telefony. Ani se mu nedivím. Hrál jsem si s ním. Už dávno jsem poznal že je konec. Jen to nikdo z nás nedokázal říct. Vyslovit do šedé reality dneška. Došel jsem tak daleko, a stydím se za to, že jsem ani nechtěl být jen s ním. Ale dojít až na samou hranici hořkého konce. Netěšil jsem se vlastně na něj, ale na slova konce. Je to tak hloupé. I když mi stále zůstává tam v srdci a udělal bych cokoliv by se vrátil.
A tak pocity se ráno vracejí a odrážejí se do prázdna. Vibrují a zesilují. Snažím se jich nevšímat. Nedávat jim důležitost. Stejně žádnou nemaj.
Pocity. Jak je jenom zvládat. Občas se to povede.
Jen jedno mi zůstává. Žít abych se za sebe nestyděl, žít podle srdce. Tohle mě naučil miláček.
Ať žijete v každodenní plnosti laskavého dne.
Amen