la muerte

Tak je konec. Ani necítím vinu, smutek, radost. Jen to neproběhlo jak sem si představoval. A to je dobře.
Na jednu stranu jsem docela šťastný ale i rozpačitý. Kdyby jsme se setkali, stejně bysme si neměli o čem povídat. A vůbec kam jít. Je snad tohle ta všednost? Tam jsem ale ani nedošli. Něco se stalo a nedokázal jsem odkrýt co. Mám to před očima a nevidím to. I tak vědět a umět s tím naložit je problém.
Třeba časem, jako staří důchodci budeme sedět nad hrnkem čaje a povídat o dávné minulosti, kdy jsem byli ještě mladí a mohli dělat věci co už nemůžem.
No zbývá mi už jen žít. A to mě hrozně vzrušuje.
Být sám a svobodný.
Nemyslet na to co bude a co bylo.
Snadno se napíše, hůře provede.
Minulost. dost
a tečka