Hořkosladký život vžitý do morku kostí

Proč je osobní život tak těžký? Proč rozumím osobním problémům kamarádů, jejichž životy bych vyřešil šmahem ruky. Proč se v tom musim tak ráchat?
Život je velké kdyby. Jedna velká louže. Plná bláta a zlatých mincí.
Chtěl jsem vylít své srdce. Otevřít duši tomu, kdo mě odmítá. Aby to skončilo. A nastalo nové ráno. Mohl bych být sám.
Důstojnosti dát vale. Žádná přetvářka. Jen proud emocí.
Vše samo jinak. Nacucaný holky to změnily na kovbojku. :)
Vše se vytratilo do ztracena.
Rozlilo se v nic.
SMS mě rozladily. Ataky mi dávají výhodu, kterou nevyužiju. Nemá zájem, jasný. Proč tohle neřekne?! Lavírování.
Budeme si hrát. Začalo mě to bavit.
Nemůžu nic ztratit. Poučení je někde tam venku. Cítím, jak mi to dává sílu. Když vím, že tenhle boží človíček má taky chyby. Miluju tu nedokonalost. V tom je krása celého světa.