Hop

Nechval dne před večeří. To platí na mě.
Vše je naruby. Nerozumim tomu. Byl sem už OK. Asik proto, že sem si pamatoval, co sem napsal. Den strávený prací. Vyložený střípky činnosti. Po částech bez smyslu. V celku nepochopitelné. Zábavné. Sledovat se.
Pak pár pivek s kamarádem. Nechutnali mi. Vyléčený alKoholík ještě z Vídně. Je to tak dobře. Nechci začat pít. Dívka coufla. Jedu domů.
Poslední telefonát si říkám nadobro s dobrodruhem. A telefon zvoní. Proč? Měl ho ztratit. Zastavit. Vypnout. Vyhodit. Měl zvonit ale na druhém konci je von. Sakra. Údiv. Nečekané. Už to tak je. Život si hraje. Spokojený s osudem a zamíchá kartama.
Zdar. Všechno je OK. Zprávy snad nic? Omluvit tohle? Vrátil se dřív. Vím toho moc. Už sem chtěl zapomenout. Zas ty plánovačné myšlenky. Nesmím se nechat vláčet. City. Nesmím je slovo co často porušuji. NE.
Tentokrát tohle nepůjde. Nemůžu dělat že nevim. Budu si hrát. Jsem vyrostl, abych si hrál ve vyšší třídě. Sem to ale šprýmař. Nakonec to bude adieu. Hra je rozehrána.