Maran atha

Den krátký je, noc dlouhá,
tmou hvězdy třpytí se
a v lidech hlad a touha
má podob tisíce.

Vše choré je a sténá
v adventním čekání
a v žízni beze jména
svět všemi hlasy zní.

Přijď, Pane, změň náš osud,
přijď, maran atha, přijď,
náš úděl tvrdý dosud
změň k spáse pro svůj lid. (J. Hrdlička)

Když přestávám vnímat každodenní zázraky, život se mi stává vězením. Musím si začat vymýšlet. Příběhy, setkání, lásku a adrenalin. Duše volá o pomoc. Stávám se silnějším, uzavřenějším, odmítavějším, vybíravějším. Stávám se svým vlastním pánem. V zajetí.

Ježíš chce, abysme byli šťastní. Uprostřed naší bezmocnosti a malosti. V pokoře srdce. Milovali Malé stádce a bližního.

Je neuvěřitelné, koho si Bůh vybírá za Malé stádce. Na kom staví svou církev. Adama co pracuje ve službách, rodinu mnoha brýlatých dětí, sestřičku rakovinového oddělení, Lukáše kuchaře. Bezvýznamní, svobodní, upřímní, co nemají ani potuchy o svém poslání. Je to tak neuvěřitelně zázračné.

Semestr byl zázračný. Víc si věřím, k studentům jsem víc upřímnější. Děkoval jsem studentům. Náročné dny, vychutnával jsem si je. Povolání zůstat. Možná kvůli Medvídkovi, co uklízí si v bytě. Možná kvůli Robotikovi, co se ptá po tátovi. Možná kvůli jiným. Možná kvůli sobě.

Jay by mohl hodně psát. Zázrakem si příliš nepamatuje. Ivana, co přežil konec světa a bolesti koulí; Maziho, co nakupuje v Enapu delfínem a má dobrou náladu. Nebo Irču na chválách bez koní. Zkouškové termíny s prozřením, že není měkký. Zjištění, že se bojí smrti, a nemá jasno proč. Nebo, jak se nechce setkat s Bárou z Lucemburska, co přijela za levným účesem.

Modlím se, abych s pokorou dokázal přijmout to co mám. Svá omezení, práci, rodinu, sexualitu, kamarády, Boha a studenty.

Nic nás tak nezjednodušuje jako pokora. Složitost pochází z toho, že se snažíme něčím být. Prostota je dílem Božím v nás. Vychází z pokory hluboce zakořeněné. Pokora je rovněž jednou z nejmilejších ctností, protože nám dává svobodu dětí Božích. (Philippe T.: Rozdávat z plnosti kontemplace, 2003)

Děkoval jsem. Musel jsem se přinutit děkovat. Studentům během semestru. Změnil je tento přístup. Že jim někdo děkuje. Děkování změnilo vzájemný vztah.

neproduktivní Jay

Životy skryté jako poklady

Je to tak jasné. Žijeme svůj život pro druhé. Žijeme svůj život ze srdce. Je to tak jasné a jemné. Obtížné slyšet v hluku podbízivosti, lží newspeaku, lesku pomíjivosti. Je to jasné a všichni si uvědomujeme, že jsme slabí, že v srdci máme obrovkou díru, hledáme a kolem nenacházíme. Kolikrát čekáme na zázrak, který nepřichází, a protože čekáme dlouho, na zázraky jsme zapoměli. Vysmíváme se spravedlivým a svým snům. Touhám po štěstí, které nás naplní nastálo. Zapoměli jsem slyšet a poslouchat své srdce. Mluvíme krásně o společnosti, špatném systému a zkaženosti lidí. Chybí nám každodenní pokora. Každodenní naděje v spravedlnost. Chybí říkat děkuji (o.Martin).

Naděje se nedá získat mávnutím kouzelného proutku. Lidé dobré vůle, ženy, děti, staří bojují proti beznaději, která spoutává svět, a pomáhají růst naději. Kolem nich nemůžeš projít a nevšimnout si jich. Září. To lidé a jejich způsob života nutí k zamyšlení. Ne ideje.

Jedině skutky mohou způsobit, aby ozubené kolo násilí změnilo směr. Skutky pokoje, opravdové projevy lásky. Velkodušnost, která nečeká nic nazpět, utiší hněv a zneškodní bombu pomsty. 

Jednou si vzpomeneš na ten nezištný skutek, který pro tebe někdo vykonal. A nebudeš zoufat. (Guérnard, T.: V ringu s Bohem, 2011)

Životy mých kamarádů jsou poklady. Mimozemský elektrikář Ivan dokončil rekonstrukci bytu po Indiáce. Žije samotářsky v zahradním domku a ticho mu dává odpovědi. Luboš se učí přijímat radost dětí z Afriky. Stovky náhod na cestách po Francii zažívá tulák Honza. Vrací se zpět a Jay se těší na příběhy. Jayi se lesknou oči, když vidí Brunna Bannani. Práce zabraňuje více pozornosti, přestože práce nás dala dohromady. Bývalí spolužáci jsou děti. Stejní, možná více nejistější, přestože dospělí, nemají odpovědi na životní otázky. Stovky dobrodružství prožíval Plymo, kterého Jay má rád. Vsetínský milovník chodí po kopečkách, učí se německy a mění práci. Blíží se výzva vánoc. Mazi v podzimním období objíždí Red Bull ring, dostává výplatu. David místošéf donatíral plot a je nachlazený. Jay zvládá zlobení Čipery, těší se na jeho rodinu.

"Pojď, půjdeme za Ježíšem."
Přišel v pravý okamžik. Konečně poznám Filipova slavného kamaráda Ježíše. Že by byl hlídačem v kostele?
Vstoupíme do kaple. Vládne tu ticho. V přítmí rozeznám asi stovku klečících lidí. Ohromeně se zastavím. Naproti mě ozařuje reflektor velký kříž. Na něm poznávám chlápka, kterého jsem tak často potkával na okraji silnic, ve venkovských Božích mukách, toho polonahého loupežníka s dlouhými vlasy, s tváří zkřivenou bolestí, s dírou v hrudi, hřeby v rukou a v nohou. Seknul jsem se. Ježíš není kámoš z Portugalska, ale ten, kterému se říká Kristus. (Guérnard, T.: V ringu s Bohem, 2011)

Neustálý koloběh skrytých pokladů je život. Odešla velká Indiánka, postupně a jakoby samosebou. Myslel jsem, že zanechá v mém srdci hluboký smutek. Nestalo se. Smířená rodina, smrt jako vysvobození a cesta. Připraveni s babičkou. Malý velký člověk.

Děkuji za kamarády, možnosti sdílení svých těžkostí a bezmocnosti. Děkuji Monči za první jistotu.
Jay

Prázdnota stylu života

Jay měl obavu přijet, dozvědět se co by nesnesl. Vsetínský milovník pod le-gendárním vysílačem objevuje 365 židovských zapovězení. Deset je málo. Opuštěný si uvědomuje samotu a snadiprázdnost svého jednání. V bytě na dohled rodičů se střídají nedospělé existence se stejně vyhraněným hledáním čehosi hlubokého uprostřed tělesnosti. Po vystřízlivění návrat k Tóře. Sinus. Přesto by se mohlo zdát, že situace žije v uzavřeném kruhu. Vegetarián, vlastní náboženství, srnky na parkovišti, túry po horách, volejbal s romáky, setkání po třech letech, malý byt pro rodinu, půjčka, cesty autobusem do práce a tremping, přicházejí záblesky zázračných proměnění. Náboženství a církev stejně jako věřící součástí rozhovoru. Má rodinu, kamarády, modlitby.

Jde o prázdnotu a smutek touhy po materiálních věcech, prázdnotu sobectví, odosobněného sexu. Ale lidé mají v nitru i touhu po něčem větším, vyšším, co ale nedokážou pojmenovat. (KT 32/2012)

Jay otevřeně vyprávěl o svých vnitřních zápasech. Že nemůže bojovat sám. Že nemůže být sám. Samota je strašná věc. Málokdo ji dokáže ustát. Nejtěžší je být upřímný k sobě. Žít sám umožní nahlédnout do prázdnoty svého života a konfrontovat se s ní. Znásobí se mnohonásobně volání dobrá a zlá. Samota je očistec. Samota je peklo. A nezřídka skončí poškozováním života a sebevraždou.

Samota je strašná zkušenost. Je mi třicet a už se cítím starý. Mám dojem, jako by mi bylo osmdesát. Jak ovládnout vlastní neklid? To, že jsem se stal profesorem velkých amerických univerzit mě neuspokojuje. Věhlas, peníze - to je pro mě lhostejná věc. Nevím, zda mě může něco naplnit kromě Boha. Má smysl vůbec žít? K čemu práce, jestliže neslouží ničemu jinému než ješitnosti a užívání si anebo k rozmnožování vlastního bohatství? 

Chci věřit. Kdybych nevěřil, nevím, čím bych se stal.

Všechno mě unavuje, otupuje, působí nemoc. A co se mnou bude až přijde stáří? Proč mám milovat a koho mám milovat? Jen v Bohu mohu nalézt tajemství svého života. Jediným možným vysvětlením hodným přijetí je uznat existenci Boha. Bůh a věčný život po smrti se jeví jako nutnost. Bez něho mi život připadá jako smutná žalostná fraška.
Bože, děkuji ti, žes mi dal život. Dříve byl pouští, protože jsem tě neznal. Dej, aby ta poušť vykvetla. Život není v tom, abychom chápali, ale abychom milovali, pomáhali druhým, modlili se, pracovali. Dej, můj Bože, aby nebylo příliš pozdě. Dej, aby poslední stránka knížky ještě nebyla dopsána. Aby k té zlé knížce mohla být přidána ještě jiná kapitola. 
Můj Bože, jak je strašné nejednat podle tvého zákona. (Alexis Carrel. Jan Pytel: Poutník do Lurd, Immaculata, 1/2008 č.95)

Le-gendární Mazi je více než dobrým kamarádem, je zpovědníkem, rádcem a pivním psychologem. Jezdí Maďarsko a točí na dvě kamery.

Výjimkou je le-gendární tulák Honza. Samotu vítá, umožňuje mu ponořit se do rozměrů nekonečna. V tento čas končí Hrabalovský život v maringotce a přikládání do destilační pece má až nad hlavu, cestuje po Francii.

Jay je obnoven z exercičního týdne Blahoslavenství, má odpovědi. Má v práci zůstat. Výzva být nejlepším. Po táboře s čiperou doškrábaný a zlomený odejít do sociálních služeb. Misie od Maziho, neziskovky od Honzy. Žijeme len raz.
Ahoj, jsem doma, zpraskany jak pes. Zustal bych dyl. Tabor, Honzik nebyl problem. Kecal jsem s kucharem, nachlazenou psycholozkou Pavlou, Adamem sportovcem, holkama patnactkama. Vadi, ze me mama nepochvalila..

Sázava báječná s diskuzemi na téma jídlo, pití a hovna. Jay propůjčuje stan ke kultuře. Luboš by nesnadno nesl rozchod s partnerkou.
Síla přímluvné modlitby Otce pomáhá babičce přežít operaci, kdy Jay naději ztratil. Medvídkova sestra je propuštěna z nemocnice. Rodiče se vrací unaveni z dovolené po bunkrech. Bratr mládežnicky spí v hotelu a vyšší vedení nedoporučuje učit. Kikša svěřuje lidem svědectví, Svědkyně sráží zvěř.

>>je diky, jses hodny ze jsis vzpomel na mne....jinak jsem strasne rad, ze jsi prijel a ze jsem te videl (...) ja jsem hodne spokojeny a mam v zivote stesti a tak, plni se mi vsechny sny, jen uz me ten zivot unavil, a rad bych to tipl, jenze to bohuzel nejde jak kvuli rodine, ktera je skvela a ktere bych moc ublizil a i kvuli kamaradum....ale strasne se bojim ze uz to dlouho nezvladnu, i kdyz me nic netizi a nikdo mi neublizil...no chapu ze je to divne, ale tak nechci byt nijak teatralni, zatim vzdy zvitezila odpovednost....ale jsem str asne rad za zivot ktery mam a mel jsem...zmatene coz?


Největší Kamu z Jamu je
le-gendární
Jay

Živočichové

Alternativa, která se nabízí, není z jedné strany snadné štěstí pohodlného života, věčné mládí; z druhé strany náročná a přísná věrnost křesťanské víře. Ne! To je iluze, klamné zdání, které se nám třepotá před našima očima, které vede jen k nejzásadnějšímu zklamání: k prázdnému životu. Alternativou je, jak vysvětluje bez jakéhokoli rozmělňování blahoslavený Rafael: buď trpět kvůli přízemním, obyčejným a pomíjivým záležitostem, nebo plakat pro Pána. To, co bratru Rafaelovi zkrátilo život v klášteře San Isidro, byla nemoc, kterou by dnes bylo snadné vyléčit. Ale za touto nemocí, v této nemoci, přímo uvnitř této zdánlivě zbytečné zkoušky, kterou by nikdo nepřál ani sobě, ani svým blízkým, nalezl bratr Rafael to, co je každý z nás, mnich a křesťan, také povolán objevit za svými vlastními problémy, ve svých vlastních problémech, přímo uvnitř svých osobních problémů. Jakési dveře vedoucí ke štěstí, přes překážky a v překážkách každého všedního života.

Život není snadný. Věřit opaku je známkou naivity, dětinské zaslepenosti, iluze, mladistvého snu. K životu je třeba se postavit čelem, energicky, beze strachu, že se budeme lopotit, že se unavíme, že si ublížíme. Střepáváme se s ním, přijímáme ho, jsme k němu odvážně obráceni tváří, i když se jedná o nevyléčitelnou nemoc. Uchvacuje nás Život sám, vede nás tam, kam možná jít nechceme, ale kde v hloubi duše být toužíme, to znamená k životu s Pánem. (Apoštol 3/2009)

Babička dítě Boží v nemocnici střelnými otázkami míří do černého rodinných příslušníků. Pomalé odcházení provázejí zázraky. Mazi úředně zdravý člověk neztrácí naději. Tulák zoceluje sebezapření, brigádně maceruje byliny, jde dál. Luboš prožívá zázrak zamilovanosti bez knihy. Robotik v úvahách vzdálen, ne v rozporu, spravedlností je zázrakem. Modlitby fungují u Šéfa a Míši. Další zázraky. Profesor Žárovka a Stánička diskutují o církevních restitucích a náboženství. Rodí se Místošéfovi Tonička, Josefovi Viktorka.

Jayovi nejde fotit. Omlouvá nevěrníky. Vrací se zpět. K nerozhodnosti.
Za tím vším v nevěrnosti je skryta trvalá bezpodmínečná láska, láska toho druhého, milujícího nevěrníka, milující přes jeho nevěrnosti a provinění. Jak veliká je láska. Jak veliká je Láska, že nevěrníka přitahuje zpět.
Děsí ho, co všechno je v něm, čeho všeho může být schopen. 

fenomén Jay

Někdy

Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí. (2Kor 11,30)

Mazi se probojoval k invaliditě. Kulifoga nezoufá, cestuje studentsky do termálů. Tánička v nemocnici. S Medvídkem do posilovny a na Svahy. David historik nadšený z konce světa. Svědkyně s titulem obrací komisi, a křičí se. V Jayově komisi se laťka posouvá na dosah. Otázka Jaye nastartuje diskuzi nechtěným směrem. Jay zhoršuje hodnocení. Jakub v práci chytá zloděje, hledá maminku k dítěti ve dni narozenin. O. Martin jde nečekaně k obědu na zabijačku.

Všechno pro mě ztratilo jedinečnost. Rutina, obyčejnost začala obíhat mým životem. Čiperovi nedávám nic. Není už co. Rozumíme si. A dál jít nejde. Učí on mě. Držet se za ruku. Poslouchat, když nemám ani trochu myšlenky na jiný směr.
Neděje se vůbec nic. Mám skvělý domácí život a těším se do práce. Nemůžu číst, a už vůbec ne sledovat film, televizi, internet. Radio snesu chvilkově. Nechci nic.
Nechci být za dobře, nechci se hádat, nechci rozumět, nechci předstírat. Nechci předstírat, že Boha vidím za každým člověkem, každou myšlenkou a každou svou činností. Nevidím.
Jenže je zvláštní, když tohle píšu vím, že jsi vedle, a třebaže nemám pocit Tvé přítomnosti, jsi tu. Dovolíš mi tohle napsat.
Ztrácím přesvědčení, neztrácíš Ty mě.
Vypadá to, jako snad dvouleté poblouznění představou. Banalitou. Jenže, i když pravda se mi neukazuje, vím že je.
A tak můžu všechno popřít, můžu jít na pivo, můžu zase upadnout, můžu se vysmívat, a můžu mít strach. Můžu žít svobodně. Ale každý den znova.

Nechci nic.

Jay

Zbytečné myšlenky

Jay se cítí slabší. Nepravosti jej dohání. Chtěl by mít jasno a vidět jiné věci. Žít jiný život s jinými starostmi. Ne tak obyčejnými. Nevzrušujícími. Opakujícími se.

Dávno odžitá minulost se vrací a bude vracet v pocitech méněcennosti. Měl by vidět cíl. Jasný cíl. Je lámán. Že se oženil špatně. Že nic nepřichází, nemění se. V toho Druhého mu zbývá jenom věřit. Dostává jako dřív. Žádné ohňostroje lásky se nekonají. Žádné extatické milosti radosti. Naplnění přináší večer, prožitý se slabučkou vírou ve větší lásku Toho druhého.
Jayi zůstává přece dříve neznámá touha. Vědomí, že jediná Pravda existuje. A že existuje za temnými mraky každodennosti a pošetilých spílání. Nedokáže Ji popsat. Přesto má jistotu.

Manželství však lze vnímat jako celoživotní poslání. Nikoli pro sebe, ale pro druhého. Najít a svobodně si zvolit člověka, kterého chci a budu milovat, a to až do konce jeho či jejich dnů. Ať se stane cokoli. V dobrém i zlém, ve štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci. (Szabo, M.: Kat. týdeník 22/2012)

Manželství je vážná věc. Rozhodnutí, před kterým svět varuje. Vzdát se individualismu.


David robotik je ve stresu; z práce, rodiny, školek. Poslání plní zodpovědně. David místošéf nesmí pít, čeká na povel do porodnice. Je spokojený, stěžuje si, že nemůže být volný jako Jay. Kulifoga zažívá zklamání, ve zlaté kleci všední dny má sváteční. Stará se o babičku. Honza tulák studuje a hledá práci v domovině. Plánuje vandrování. Jayi se nechce, a nepřesvědčen o smyslu souhlasí. Rád by Honzu viděl. Po tom co se vrátil z moldavského Kišiněva si Jay oblíbil cestovat. Pozdravuje průvodce ženatého Alika a o pět minut zpožděného Marina v zemi někde napůl mezi Unií a Ruskem. S učitelem Davidem jede stepí na školní výlet do jaderné elektrárny Dukovany. Čipera je v rodině před Jayovými výkmity v bezpečí. Zlobí vystupování z trolejbusu. Mazi žije italským rejem, ptá se na Švédsko. Špatně snáží revizní posuzování. Bára se vrací na pivo a k zubaři. Smysl má v práci pro Lucemburk. Vsetínský svůdník ekologicky používá internet a Jayovi je dusno. Prababička přijíždí na nečekanou dovolenou. Je spokojená, kaká pravidelně jí a často spí. Pradědeček nemá klid ani po smrti. Musí řešit doporučené dopisy. Beránek boží zachrápává u televize, ztrácí elán po střetu automobilu s kandelábrem. Nástěnkářka je hodná na prababičku a má smysl ve výchově Toníčka. Luboš vaří a skládá zkoušku. Medvídek má plný kalendář bez místa pro Boží náhodu. Kikša s manželem se vrací ke hnojníku.

S Jayem jde život z kopce. Modlitba se stává mechanickou, služba je službou. Nedbá na předchozí milosti. Co dříve bylo oslavovaným pokrokem se stává přítěží. Mluví. Mluví bez myšlenky, přemýšlení. Hodně mluví. Neupamatovává se. Psychické stavy mezidobí šílenství a velikáštví. Prosím, myslete na něj v přímluvných modlitbách.

Pane Ježíši, dej mi prosím ty obyčejné opakující se dny. Tu práci beze smyslu. Hloupé situace a nanicovaté příběhy. Dej mi hrůzu všedního žití. S jediným dotekem kousku Tvé lásky. Lásky, která mě nutí darovat se pro Tebe. Rozdat se pro jedinou lásku. Svobodnou a nekonečnou.

Myslímže dnešek má své
Jay.

Oblékněte člověka nového

Je tajemstvím obětovat se úplně, neponechávat si nic pro sebe.

Celý den je eucharistií. Jako Ježíš zůstává při lámání chleba jeden, tak i život strávený tímto způsobem zůstává jednotným, i když je "lámán", je sjednocený, i když je dělen, když se dává. Jeden velký duchovní učitel říkával: "Ráno při mši jsem knězem a Ježíš je obětí. Během dne je Ježíš knězem a já jsem obětí." 

Také my obětujeme to, co obětoval Ježíš: život a smrt. Životem v tomto těle dáváme čas, zdraví, síly, schopnosti, city, a třeba i jen úsměv, na který se zmůže jenom duch žijící v těle a který je někdy tak drahocenný. Smrtí je všechno, co v nás už teď připravuje a předjímá smrt: pokoření, neúspěchy, nemoci, které nám znemožňují pohyb, omezení zaviněná věkem, zdravím, všechno, co nás umrtvuje.

Život se může zdát jako roztříštěný na tisíc kousků, po kterých nezůstává ani stopa, když nastane večer; ztracený den. Díky eucharistii už neexistují životy neužitečné pro svět. Nikdo by neměl říkat: "K čemu je můj život? Proč jsem na světě?"  Jsi na světě pro ten nejvznešenější cíl, jaký může být: abys byl živou obětí, eucharistií spolu s Ježíšem. (Cantalamessa R.: Eucharistie - naše posvěcení, 2004)

Jay

Jitřní hvězda

Jayi, utíkáš rychle. Není se co divit nepozornosti, úzkosti, vyčerpání, onemocnění. Svátky Vzkříšení odhalily, že Jay je bezmocný. Musí prosit o milosti.

Mazi píše Příběhy před domem na zemi. Chybí vlastní potomci. Honza tulák se vrátil, napéci bábovku. Vrátil se pro třetí start na Island. Nebude před smrtí litovat. Kikša rodí hodného Toníčka. Pozdě začínám rozumět čím bratr musel projít. Baf se zostra připravuje na odchod. Svobodný táta Olda vítá Silvinku s komplikacemi. Jitřní hvězda a mluvčí záhrobí Ludmila karierně vyhledávaná. Luboš dotiskl vědecký svazek ke zkouškám. Čipera kouše, v jasných chvílích poslouchá. Poslechnou naopak veselí studenti, když jednání je rovnocenné dospělé. Kulifoga na dovolené, spánek klidný, rekapituluje život pro život pracovní. Norisák je nepříjemný, nemá důvod, kopíruje svého otce. S Polkou se Jay konfrontoval a potkávají open heart Viktora. Profesor Žárovka chce odcházet do lovišť indiánů, před tím ale na kontrolní operaci. Šéfová je milá. Jeden pracovní den před letem do Moldavska. Jay má strach z vína a celníků. Místošéf David v očekávání druhorozeného, zvládnul bez porady kamarádů. Jitka a Kamil se hýčkají a mají naději. Starosta zaspává jinak než otec Martin. Babička cukr 11,1 z 20. Máma cestuje busem, táta nevzdává. Dobrovolníci by volili komunisty. Roste nespokojenost sociální, politická a rasová. A nepřinese vůbec nic dobrého. Globální bouře.
A to má být člověk dospělý.

Nebát se být pravdivý a potichu. -Jay

Dobrým

To nejtěžší pro každého, Jaye nevyjímaje, je překročit vlastní stín. Banální hříčka s hlubokou pravdou. Kolikrát se snažím být dobrým. Laskavým, vstřícným, chápajícím a milujícím kolegou, kamarádem a přítelem. Jenže se tuhle špatně vyspím, bolí mě zadní půlka, smrdí mi ponožky, autobus mi jede za pět minut, a navíc - mám hlad. ¨Být dobrým¨ je vůbec největší protivnost co kdy na nás mohl ten zlý vymyslet. Mnoho knih bylo popsáno, meditačních technik zpracováno, odborníků vystudováno pro jediný účel. Abych jsem se stal dobrým.

Nejsem dobrý. Můj vlastní stín jde stále se mnou. Občas přede mnou a občas za mnou. Ta chvíle co jej nevidím mi dává falešnou naději, že se stávám dobrým, než se znova někde objeví.
Jay je typické zvíře. Líně leží na sluníčku, převaluje se; schovává se při průtrži; loví, když má hlad.
Poslední pár dní je typicky schovávací. Začal postní týden s předsevzetím. Robert se snaží být dobrým, o to více je pokoušen. Honza se neozývá, prožívá svůj půst, své příběhy blízké příběhům J.Steinbecka. Hledač skrytých pokladů, Josef, poklad nalezl nejednou a spadává do své alkoholové závilosti. Úzko je Jayovi, když oslavenci rodina zhusta domlouvá být poslušným. Netuší, co je to závilost. A každý s ní žije. Jitka se stává šťastným čekatelem rodinného přírůstku. Profesor papuč a profesor Žárovka sdílí stejnou kancelář, zaplněnou stařeckým oderem. Jay cestuje ve snech, v realitě stopadesát v dešti po dálnici; do Prahy vyžádanou druhou třídou pro národní experty. Práce ztrácí pozitivní motivaci, týden neklidu je už dlouho nejasným neklidem vnitřním. Obecní povinnosti s prioritou jsou odsouvány. Pravomoci se smrskly. Jay se stává popleteným kostelníkem. Mazi přežívá zimní období o poznání sebejistěji. Kulifoga si zvolila, měl bych se radovat, měl bych být smutný. A jsem. Odchází.
Být dobrým je vysoká a nebezpečná meta. Být dobrým nás nutí dělat kompromisy. Abych vyhověl ne svému svědomí, ale okolnostem, nezklamal. Být dobrým skrývá strach dospělých.
Jay

Společní činitelé

Nemáme si příliš co říci. Co se může dít, když je dobře.

Je doba mrazivých dní. Vnějších a vnitřních. Natolik mrazivých, že si ani neuvědomuji nebývale nezasloužené milosti. Neuvědomuji si těžko uvěřitelné zázraky. Hřejivé úspěchy mých blízkých.
Jsem potěšen, že Honza žije. Že Robert našel pokoj. Že profesor Papuč je otevřený komunikaci. Že Mazi je bez kritických stavů. Že babička plete čepičku miminku. Že táta v pořádku se vrací z velkoměsta, s můstkem v ruce. Že Medvídek řídí plynové auto, s lítací kapotou. Že Čipera s rodinou jsou nebývale sympatičtí. Že studenti mají možnost začít pomáhat.

..tak nejak je mi prazdno na dusi, ale to asi kazdemu, kdo ma v hlave neco jineho nez prachy praci a nic. Co vubec delas? prijdes mi dost zaneprazdneny, mas vubec cas na sebe a na hledani toho co chces?

Jay je a není na konferenci v ÚstínLabem, cestuje na dovolenou mezi mnichy do kláštera. Zjišťuje, že nedůležité má házet za hlavu a nevracet se. Radostně žít se sebou exponuje do barevných výšin. Jay je zván na svatební večeři s momentovou fotografií. Senátní neúspěch střídá nominace ministerská.

Všechny události mají společné činitele. Volání o pomoc. Modlitby.

JayJ

Lotři a kurevníci

Dospělý v plné síle a se všemi prostředky musí považovat pokoru za prioritní věc. Dospělý musí dosahovat této ctnosti každodenním bojem. Je to opravdu boj, protože pokora je trochu v rozporu se snahou působit jako úspěšný člověk.
Pokud dosáhnete úspěchu ve společnosti, snažte se pěstovat především pokoru. Nezapomínejte, jaké dary vám tento úspěch umožnily. Je užitečné pěstovat pokoru, protože všechny úspěchy v životě jsou relativní. (Gilbert G.: Evangelium podle svatého lotra, 2008)

Hrozně jsem se mýlil. Ježíš je Bůh maličkých. Je to Bůh posledních Lotrů, Hajzlíků, Šéfů, Rozvedených, Vrahů, Nešťastníků, Teploušů, Cizoložníků, Osamělých, Postižených a Nemocných. Radujme se, protože máme nový r.2012, nový den pro boj. Být na jejich straně, milovat je.
Cloumá mnou hluboká závist, musím se snažit ne být dobrý, bdělý ke druhým. Proč oni ne....

Bývalý šéf sedí v cizí pracovně a přátelsky, přesto s umělými gesty, se ptá Jaye na automobil z večerníčku. Ještě před pár dny na vysokém postě, dnes řadovým zaměstnancem. Nové vedení, nová demagogie.

Čipera (12let) s mentálním postižením, miluje pohybující se svět a svou osobu v něm, beze slov. Pro rodinu je přítěží společně s požehnáním. Milují jej a on je do krajnosti.

"Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě ani nám!" Ale ten druhý ho okřikl. "Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha? My si to všecko zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně." Pak se obrátil k Ježíšovi a řekl: "Pane, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království."
Ježíš mu odpověděl: "Slibuji ti, dnes budeš se mnou v ráji."  (Lukáš 23)

Kdo si dneska ještě řekne, vydělávám a stačí mi to. Soudnost se ztrácí ve chvílích, kdy dávám přednost majetku, který nepotřebuji před rodinou, přátely.

Lotr po pravici nám to ukazuje. Bůh může během okamžiku všechno naprosto změnit. To platí pro každého z nás. Byl to možná surovec, bezpochyby zabiják. A Kristus ho popadl a vzal s sebou přímo do ráje. Kdyby nebylo lotra po pravici, nevěděli bychom, že Bůh dává přednost bezvýznamným, a nikoliv mocným. "Bůh je láska." Je to základ všeho. "Mým náboženstvím je láska." To je náš jediný smysl života. 
Jsem svobodní. Máme svobodu milovat, a to i ty nejhorší z nás. To je Kristova poslední, neocenitelná lekce. A ve své podstatě největší. (Gilbert G.: Evangelium podle svatého lotra, 2008)

přímluvce Jay

Šantalové

Pane Ježíši, jak tě můžu ještě více milovat?

Neznámý slepého žebráka obdaruje, protože ho miluje, ale poznat se mu nedá a nezbaví ho ani slepoty a nouze. Na takové uzdravení bude muset žebrák čekat ještě dlouho. Proč? Protože ta láska, jež se probouzí, je vzácnější než vidoucí oči, žádoucnější než bohatství. Pro opravdovou lásku by se člověk dokázal vzdát úplně všeho! Láska den po dni vzrůstá. Někdy na sebe dá neviditelný Pán čekat, nebožák po něm tesklivě touží, ale on chce vyzkoušet jeho důvěru. Během času se ten chudý možná naučí rozpoznávat v hluku a směsici pachů lhostejného davu zvuk jeho kroků, vůni jeho oblečení. Někdy bude čekání tak dlouhé, že z žebrákova netrpělivého srdce vytryskne hněv. Nebude mu zbývat nic než touha, touha tím mocnější, čím silněji miluje. Touha jako jediný důkaz jeho lásky k tomu Neznámému, který ho živí, ale ne dosyta, a nechává ho hladovět, aby jeho touhu povzbuzoval. Právě to je modlitba.  (Katolický týdeník 48/2011, Dom Samuel)

Jay prosí vás o modlitbu, je netrpělivý, padá do věcí, které by nejraději neznal. Snaží se rozumět kamarádům a rozumí tím míň co sobě. 

Nové dny nového roku vítají Jaye staronovými zasunutými problémy. Potkává nejprve perifericky první lásku, a statečně se obloukem vrací promluvit. Není vlastně příliš o čem, staronové hluboko potlačované emoce se probouzejí. Jaye obnaženého nepozorností vzápětí potkává skupina Mormonů posledních dnů, ptajících se po prorocích. Jay anglicky posílá je na mši svatou, Ethan nerozumí. V kostele Jay pomrkává po Svědkyni dnů současných, má jí plnou hlavu, vlastně si oba rozumí. Škoda jen, že oba musí být opilí.
Babička testuje vánoční pohodu, ráda je s rodinou, ráda má cukroví, lišácky chválí Jayovy zuby. Honza slaví veselé vánoce po islandsku s lybijcem, rumunem a francouzskou a zajímavými lidmi; posouvá chov dobytka. Švédsko komunikuje z pražského bytu. Šantalové Jay a Mazi navštěvují místošéfa Davida a jeho fungující rodinu. Jitka s Kamilem v novém přízemí zatápějí v krbu na trenýrkovou teplotu. David robotik na slovíčko; naučil mě mluvit o sobě. První člověk, co jsem slyšel mluvit o svých možnostech, limitech otevřeně. Děkuji.

Proč jsme byli slepí? Odpověď hříšné duše: protože jsme žili daleko od Boha, byli nepozorní k druhému, netrpěliví, upnutí k vlastním myšlenkám, jimž se druzí měli podřídit. (Katolický týdeník 48/2011, Dom Samuel)

Jay nemá právo na pokoru - má povinnost být pokorný.

Jay