puzzled

Divný pocit. Ne že bych ho neznal a neměl co chvíli... :) ale přecejenom překvapil. Tisknu u kompu o106 a napadne mě myšlenka mrknout na výsledky testu FCE. Ten divný pocit do mě vstoupil. Co když jo, co když ne. Nic se nestane ani v jedno případě. Když to nedám budu smutnej. Když jo, veselej. Aspoň prvoplánově sem si to myslel. Vyťukám to, koukám. No jasně že to mám. ... Ale jak to? Byl sem si jistý, že sem to projel. Pamatuju matně ten čas. Osobní krize se násobila s horkem, kdy bílkovinové buňky mozku denaturují a umírají. Někdo mě musím mít velice rád.
Tam nahoře. Tam hrozně vysoko. Kde ani Sputnik nebyl. Jen Lajka už tam dávno je. Proč mi to všecko vychází? Proč mám dycky úspěch? Vůbec jsem se nesnažil. Dokonce jsem i v noci před zkouškama v poho spinkal.
Tak čekám kdy se dostaví ta plánovaná radost. Kdy budu skákat štěstím do vzduchu, udělám piruetku vítězství a zapiju to vlažným mlíkem. A nic.
Já už sem prostě takovej...blandovní.
Bojuju s tím.
Tam, kde se mi nedostaví citový zájem...ten pudový cit, projdu jak po másle. To samé i riga. No jenže když něco chci, mám zájem nebo se zřítím do lásky je všecko naruby. Sfět se zhroutí. Slova nejdou už kor. Bojím se jak ratlík a třebu ocáskem.
No to je krize. Nemám vlastně z ničeho radost. Páč to co chci aby se mi dařilo mi nejde. :(
Schíza v kruhu. Proč sem se musel zamilovat. Ty city. Nedaj spát. Idyž teďka píšu, furt myslim jednosměrně.
A život de dál. Jakoby beze mě. Dívám se jen, kam si to tělo kormidluje. Jakoby přes tlusté sklo. Třeba se jednou probudim. Dřív než bude pozdě.