dobro

Klasický deštivý dnešek. Parádní procházka v kapkách v lese. Močím si to zvesela u velkého buku, podívám se nahoru a velká kapka mi padne do oko jak do tůňky. Chříby sme nenašli. Jen v lese se parádně pářílo jak v prádelně. Taky jsem se naučil poznávat stromy a umim už dub, buk a habr. Hotový člověk z lesa. Stále sem rozhašený jak vápno. Dočtl sem 1984 a málem to se mnou fláklo. Podvědomě sem věděl, že to skončí špatně, ale věřil sem ve vítezství hlavniho hrdiny proti systému. I když mi pozadí knihy došlo už v půlce, nepřestával sem věřil. A pak to přišlo. Dostali ho. A zradil sebe. Zradil svou milovanou osobu. Chvíli sem i zabulel. To přešlo, po tom co sem se dostal k Dodatku knihy a znuděně sem ji odhodil do prázdna. Už mi zbývá jenom ruština, inet a práce. Vyhlídky na slunce nulové, tady by ani Strana nepomohla. Déšť je mi fajny ale tadyk končí fšecka sranda. Útočí na mě zákeřné myšlenky.