Hi folks, neděle se nedělí. Proč mi to tak dlouho trvalo? Přijít na tohle. Teda ne na první větu :). Já vůl si myslel že být dobrý spasí svět. Jak mě taková hloupost mohla napadnout. Nechci být dobrý ani zlý. Nechci žít podle šablony. Budu takový jaký sem. A basta. Zní to konečně jednoduše. První krok jsem udělal už před pár měsíci. Vlastně i kvůliva tomu sem teďka mírně-více rozladěný. Zapoměl sem na sebe. Na to, že o všechno můžu přijít, o přítele, kolegy, práci. Budou se mi posmívat, ukazovat si na mě. Budu odsunut na vedlejší kolej. Jenže tohle se nestalo. Všechno se tak nějak rozplyzlo. Hranice jsou nejasné a už vůbec se nesetkávají s představami. A začalo to tak nevinně :). Překvapuje mě i teď jak jsem po letech moh najít tu odvahu. Ale sem rád že sem to proved. Něco mi dalo sílu to provést. Dík Bože.
Jásal sem předčasně. Stále jsem v tom. Není ještě konec. Ztráty se blíží. Pročistí se ovzduší. Můžu už jenom získat.
Poučky jsou pro psa. Kristovy roky se blíží. Přece se nebudu bát dosmrti. Maličký a utlačovaný. Vždy můžu vše opustit a odejít dál. Sebevědomí není a nebude. Musim si zvyknout. Jsem takový jaký sem. A ne určo nadarmo. eště raz dík Tobě. Aloha
Žádné komentáře:
Okomentovat