Šantalové

Pane Ježíši, jak tě můžu ještě více milovat?

Neznámý slepého žebráka obdaruje, protože ho miluje, ale poznat se mu nedá a nezbaví ho ani slepoty a nouze. Na takové uzdravení bude muset žebrák čekat ještě dlouho. Proč? Protože ta láska, jež se probouzí, je vzácnější než vidoucí oči, žádoucnější než bohatství. Pro opravdovou lásku by se člověk dokázal vzdát úplně všeho! Láska den po dni vzrůstá. Někdy na sebe dá neviditelný Pán čekat, nebožák po něm tesklivě touží, ale on chce vyzkoušet jeho důvěru. Během času se ten chudý možná naučí rozpoznávat v hluku a směsici pachů lhostejného davu zvuk jeho kroků, vůni jeho oblečení. Někdy bude čekání tak dlouhé, že z žebrákova netrpělivého srdce vytryskne hněv. Nebude mu zbývat nic než touha, touha tím mocnější, čím silněji miluje. Touha jako jediný důkaz jeho lásky k tomu Neznámému, který ho živí, ale ne dosyta, a nechává ho hladovět, aby jeho touhu povzbuzoval. Právě to je modlitba.  (Katolický týdeník 48/2011, Dom Samuel)

Jay prosí vás o modlitbu, je netrpělivý, padá do věcí, které by nejraději neznal. Snaží se rozumět kamarádům a rozumí tím míň co sobě. 

Nové dny nového roku vítají Jaye staronovými zasunutými problémy. Potkává nejprve perifericky první lásku, a statečně se obloukem vrací promluvit. Není vlastně příliš o čem, staronové hluboko potlačované emoce se probouzejí. Jaye obnaženého nepozorností vzápětí potkává skupina Mormonů posledních dnů, ptajících se po prorocích. Jay anglicky posílá je na mši svatou, Ethan nerozumí. V kostele Jay pomrkává po Svědkyni dnů současných, má jí plnou hlavu, vlastně si oba rozumí. Škoda jen, že oba musí být opilí.
Babička testuje vánoční pohodu, ráda je s rodinou, ráda má cukroví, lišácky chválí Jayovy zuby. Honza slaví veselé vánoce po islandsku s lybijcem, rumunem a francouzskou a zajímavými lidmi; posouvá chov dobytka. Švédsko komunikuje z pražského bytu. Šantalové Jay a Mazi navštěvují místošéfa Davida a jeho fungující rodinu. Jitka s Kamilem v novém přízemí zatápějí v krbu na trenýrkovou teplotu. David robotik na slovíčko; naučil mě mluvit o sobě. První člověk, co jsem slyšel mluvit o svých možnostech, limitech otevřeně. Děkuji.

Proč jsme byli slepí? Odpověď hříšné duše: protože jsme žili daleko od Boha, byli nepozorní k druhému, netrpěliví, upnutí k vlastním myšlenkám, jimž se druzí měli podřídit. (Katolický týdeník 48/2011, Dom Samuel)

Jay nemá právo na pokoru - má povinnost být pokorný.

Jay

Právo na pokoru

Co dělá Jay uprostřed převratných změn, předvánočních večírků a novoročních apokalyps. Jay se nudí, haraší mu z volného času, spí nadmíru, hraje kulečník, vykrajuje cukroví, hodnotí studenty semestru uplynoucí. Nemá právo si osobovat nárok na pokoru.

Kulifoga dosáhla vrcholu karierních možností, šéf stejně jako děkan musel být odejit. Musí pokračovat, pohodlný život pro ni není. Přestane se trápit ne na dlouho. Bojovat má cenu. Oldřich cyklista v nové etapě pelotonu života. Nový dlouho všemi očekávaný krok paní Ivi. Kuchař Luboš ztrácí hlavu nad láskou z druhé strany. Robert v příznivém období, Jay rozumí jeho všedním kolejím a nedostatku radosti nebo těšení se na něco. Otec dvouleté dcery 29let flegmatik Kristián z Poznaně se rozvádí. Profesor Žárovka roztáčí vánoční děvčata v Trnavě. Honza odlétá na Island, moc se mu nechce slavit vánoce bez domova. Bratr v novém bytě.

Nerozumím lidem a jejich osudům. Protože nerozumím sobě. Jay chce říci, že kolikrát lidé dělají věci beze smyslu, protože nemají a nevědí, jaký smysl mají oni. Kolikrát se bojím toho, že se zastavím, a věci kolem mě se přestanou dít. Najednou se stanu nedůležitým. Proto se snažím vytvářet situace, události, nezapomenutelné chvíle. 

Komuže prirovnám toto pokolenie? Podobá sa deťom, čo vysedávajú na námestí a pokrikujú na svojich druhov: "Pískali sme vám, a netancovali ste; nariekali sme, a neplakali ste." (Mt 11, 16-17)

Jsem nejistý a bezmocně ztracený, když se nic neděje kolem mě. Jako bych pomalu umíral. Svět žije za oknem.

Musíme být naopak zcela otevření a prostí, bez předsudků a bez vykonstruovaných teorií o sobě samých. Musíme se naučit mluvit podle své nejvnitřnější pravdy, nakolik jsme schopni ji poznat. Musíme se učit říkat, co doopravdy v hloubce své duše cítíme, ne to, co myslíme, že máme říkat, ne to, co právě řekl někdo jiný. A musíme být připraveni převzít zodpovědnost za své touhy a přijmout důsledky. (Merton, T.: Duchovní vedení a rozjímání, 1997)

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Brundibár Jay

Vizionář

Skutečná upřímnost k sobě bývá někdy krutě zdrcující. I když třeba chceme být upřímní, naše sebeobelhávání je téměř nekonečně vynalézavé.

Snaha být upřímný nás ponechává tváří v tvář naším vnitřním rozporům. Znemožňuje nám tak útěk před konfliktem, před rozdělením uvnitř nás. Toto rozdělení nás udržuje ve stavu trvalé úzkosti. Paradoxem, kterému je třeba čelit, bere-li člověk pravdu vážně, je holá skutečnost, že upřímnost znamená nejistotu: ta je ve skutečnosti zárukou naší upřímnosti. Je paradoxně znamením, že jsme na správné cestě. Říká nám, že se pohybujeme dopředu pro křesťana jediným správným směrem a že jsme v kontaktu se skutečností. (Merton, T.: Monastický pokoj, 1999)

Co dělat ve chvílích samoty, kdy svět se ozývá. Svět mi nabízí své nekonečné dobrodružství a možnosti. Volá mě k sobě. A Jay. Neví kde začít, neví co chtít. Vždycky bude slabé. A vždycky se vrátí. Vrátí se k tobě Ježíši maličkých. Čekáš a miluješ Jaye. Dokud nechybí vůle se vracet. Nepřestávat jít za tebou. Milovat jen tebe.

Chybí enthusiasmus a mnoho dalšího. Pracovní týden končí sobotou večer. Přednáškou pro frekventanty dálkového studia, žvýkající svačiny od poloviček. Jay spokojen; nalézají chyby v zadání, a jsou pokorní k prohřeškům. Dva týdny jsou pracovně vypjaté; výukové a zastupitelské povinnosti.

Honza potřetí vstupuje do stejné vody s dárkem, blíží se podruhé k vodám na Islandu. Mazi snižuje tempo. Kulifoga autem bez klokánků. Josefovi chybí Pytlík s Pinďourem.

Neměl bych se brát příliš vážně. Ta tvrdost srdce je bolestná. Jak to, že jsem vůbec po albánském návratu hluboce prožíval blízkost kamarádů a rodiny, odjezd kanadských snoubenců. Čekal jsem přece tuto podzimní prázdnotu, zkratkovitost - tak proč mě překvapuje.


chytrý jak chleba s máslem
Jay

Pokoj uprostřed zápasu

O pokoji se ještě nikdy tolik nemluvilo, a ještě nikdy ho ve světě nebylo tak málo. Ale pokoj ve světě přece jen existuje. Kde ho hledat? V srdcích mužů a žen, kteří jsou moudří, protože jsou pokorní, dostatečně pokorní na to, aby žili v pokoji uprostřed mučivé úzkosti, aby konflikt a nejistotu přijali a překonali ji láskou, protože si uvědomují, kdo jsou, a mají tak svobodu, která je jejich skutečným dědictvím. Jsou to děti Boží. Známe je všichni. Abychom je našli, nemusíme chodit do klášterů. Jsou všude. Nemusejí trávit čas mluvením o pokoji nebo o Bohu nebo o Kristu Pánu. Oni pokoj znají, Boha znají a našli Krista uprostřed zápasu. Odevzdali své myšlení a svou vůli Kristovu volání a skutečnost našli v něm.

Pokoj, který Kristus přináší, není návod k individuálnímu útěku ani k egoistickému sebenaplnění. V srdci člověka, jenž hledá pokoj jen pro sebe sama, žádný pokoj být nemůže. Abychom našli pokoj opravdový, pokoj v Kristu, musíme toužit po tom, aby ostatní měli pokoj stejně jako my, a musíme být ochotní něco ze svého vlastního pokoje a štěstí obětovat, aby mohli mít pokoj ostatní a aby i ostatní mohli být šťastní. (Merton, T.: Monastický pokoj, 1999)

Kolega Medvěd kolauduje byt v prvním patře. Udělal neuvěřitelný pokrok. Žije na vesnici vedle vraha, s tátou alkoholikem a starostlivou mámou. On svobodný bez podivu na práškách, fotografuje makropřírodu a mlhu. Při fotografování se zapomíná. Zoufalství naplnilo Jaye po každé otázce na jeho nevěstu.
A jinak? Mazi lékařský maratón, Honza ve světě pana Hrabala, Robert popel na hlavě. Rodina vítězí v obecním bowlingu, bratr se připravuje na odlet z hnízda. A jinak? A jinak, nic se neděje.

Nic se neděje. Vůbec nic oslavného, mrzutého, nic smutného, zázračného. Prostě na první pohled víkendová pohoda k zešílení.
Musíte vědět, že
jsme spaseni v naději (ř 8,24)

Jay v pokoji v ponožkách

BarBar

Ano. Nevěřím zprávám v sedm a výtahu do osmého patra. Ano, vím že bych se měl více snažit, abych to dotáhl hodně daleko, měl pěknou zahrádku a poslušného pejska. Pozdě si uvědomuji, jak rád se setkávám s lidmi, kteří právě odešli. Přestože se směji uspěchaným přátelům, nepřestávám je mít rád. Přece jsem byl také nedávno zraněnou, ztracenou jednotkou kdesi na hustě obydlené planetě s miliardami mě podobných. A jak málo stačí. Stačí jenom slovo. Nemusí být vyřčeno. Slovo je symbol a radost. Vsává do sebe lidi a scény, stromy, rostliny, továrny i čínské pinčly. Tak se Věc stává Slovem a zase zpět. (Steinbeck J.: Na plechárně, 1972).

Pan M komunikuje, volá hodiny s panem Jay. Má radost. Z uzdravování, nálady, vlastní otevřenosti, z pozdvihnutí ducha, procházek. Vidí věci jasněji. Svou beznadějnou situaci vidí s nadějí. Pan M je zázrak.
Pan Č nalévá panu H, zahánějící můry dušiček, zoufalství a nemožnosti změny. Chiméra Islandu visí neustále ve vzduchu. Babička kaká. V zaměstnání vládne stockholmský syndrom. Dřívější kverulanti soucítí se sestřelovaným panem Šéfem. Milionářská rodina na návštěvě jakobysenechumelilo. Do Brna, s mámou, za lékařem, co radí se rozmyslet, dálnicí s mrtvolkami zajíců, po cestě zpět zticha. Pan R pondělní volejbal s romáky, pravidelná posilovna a páteční dýchánky. Paní J usmířená v práci, doma autem zajíždí tchýni, kárá pana Jaye, Jay se stydí.

Pan Jay má program na každý den. Pronásledován rozmary. Plánuje prý párty. Dozvěděl se z internetu. Hodně práce a roztomilých starostí.


Mějte radost, že dáváte z Ježíše, ne ze sebe, z Ježíše. MT

barbar Jay

Život je motivace

Člověk nemusí být věřící, aby se ptal po smyslu věcí. Pamatuji si z dětství, že jsem hrozně toužil mít promítačku. Přál jsem si ji a dostal. To největší zklamání bylo, že jsem ji měl; fungovala jak měla, krásně barevně. Jenže to nebylo ono; vlastnil jsem ji, měl jsem ji. Vím jako teď, že moje přání ji mít, představovat si ji vlastnit bylo krásnější než splnění snu.

Mohu si dovolit vše o čem sním. Mohu si okamžitě dovolit zjistit, že s věcí nepřichází radost, uspokojení. Přichází žádost. Mít další. Jinou. Mnoho lidí neslyší ten jemný hlas co se ptá po smyslu, co hledá tu pravou radost, smysl dnů a bezesných nocí, tu odpověď co máme tak blízko a známe ji. Když jsem nebyl věřící, přesto jsem ten vnitřní hlas slyšel. Nemluvil. Nekázal. Ale tak nějak hřál u srdce. Usmíval se.

Nemusíš se stát věřícím, abys poslechl sebe, svůj hlas, své svědomí. Jediné opravdové, tobě vlastní. Než abys naplnil život věcma bez duše, zastav se. Na den, na dva, na týden a nic nechtěj. Nechtěj, protože zabíjíš čas. Že to víš.

Zeptej se. V tichu. V hluku. Čekej. Zeptej se srdce. Ptej se, co bys vlastně měl chtít. Ptej se. `Co po mě chceš?` `Co mám dělat?` `Jít nebo zůstat?` Ptej se na banality, co zasouváš a potřebuješ je vyřešit. Ptej se. Dostaneš odpověď. Protože hledáš. Ne hned a možná ne úplně srozumitelnou odpověď, ale ptej se stále. A nebude to snadné. Ale poprvé opravdové.

Mnoho posledních dnů má dramatický spád. Mám radost. Úplně na dně, s vyčerpanými možnostmi se dostavují kapky pokory.
Ne provinile setkání se spisovatelkou s pseudonymem. Honza bez motivace pro cokoliv v prostředí bez možnosti změny. Je naděje. Jay ví. Sousedi tyrani poprvé přivážejí mámu autem k domu. Jay chodí na hokeje, fotbálky, popíjí a zítra se snoubencem Oldou citlivě chlapsky intimně diskutuje nad půllitrem. Mazi volá svou smrtelnou diagnozu, je spokojen, rehabilituje. Láskám nemilovaným pozvolné vale.

flamendr Jay

Svedeme to na počasí

V celém světě není nikoho, kdo by mi pomohl. Je to Láska co hledám. Ke komukoliv. Od kohokoliv. Dej mi impulz. Být milován. Milovat.

Mám radost, že moji blízcí se mají dobře. Velmi dobře a lépe než Jay v těchto posledních dnech. Apatie, nesoustředěnost a zkratkovitost jednání vlastní vinou. Řeší se přednášky, exkurze a štípání dříví.

meteorolog Jay

Šťopka

Nechce se mi psát a ani nejde. Myšky běhají. Děkuji za komentáře. Mají pravdu. Že Jay hledá, nekotví, má strach a vybral si. Ano...

Jay má za sebou bouřlivý pouťový víkend s Honzem. Veselí, Janáček, rodinné vítání s jedním sprostým slovem a trošku vykolejení tuláka od čtených emocí. Služební veletrh; Jay navštívil dohromady 5 stánků, z toho jeden 2x a jednu občerstvovnu. Na cestu obdarován igelitkami s firemními produkty.
Pondělí v U.Hradišti po sobotní výuce přináší seznámení se v čekárně psychiatrického oddělení s usměvavou pacientkou.

Vsetínský svůdník se po dlouhé době zapoměl v kalných vodách; pokrok, uvědomuje si zapomenutí. Lukáš vystoupí pro charitu. Mazi nahnutě odpočívá po dovolené. Profesora Libuša září; plánuje soudní tribunály. Švédsko s maminkou. Jay cenzuruje Romanku. Iva s hokejovým fandem na steeplechase. Milan hovoří za Jaye. Luboš vaří, dělá pokroky.

Očekávám od lidí víc, než můžou ze sebe dát. Věřím na zázraky.

sprďáka dostane
Jay

Hlava těsně nad hladinou

Uvědomuji si. Tu nekonečnou samotu. Ty probíhající myšlenky. Měl bych. Nechci. Půjdu. Odpustím si.
Tohle nemůžeš chtít!
Ve své opuštěnosti nenacházím radost. 
Tvá láska mi pomohla. Pocítit vlastní slabost.
Zranitelnost lásce. Uvědomil jsem si, co hledám ve všem. V jednotlivostech. Nedostávám. Musel jsem život naplnit zbytečnostma a utíkáním. Nahradit a vytěsnit ten pocit neuvěřitelné samoty. Té neutuchající nepřítomnosti něčeho,
pozvedajícího mě ze všech chyb a těžkostí.
Co by mě čekalo doma, v každé chvíli,
milující a otevřené mé slabosti.

Můžu být tím nejsentimentálnějším tvorem na světě,
můžu tě mít tak blízko,
můžu se snažit zapomenout,
můžu..
Pro jediný okamžik můžu.

Neměl bych zapomenout Ti poděkovat, žes mi pomohl objevit lásku. Lásku jež dává a přijímá.
Smiluj se nad námi Ježíši.

 

Obávám se, že jsem příliš zaujatý. Svými kamarády, které mám rád a nedokáži jim pomoci.

nedokáži pomoci Honzovi, v jeho hledání.
nedokáži pomoci Vandě, v její citlivosti.
nedokáži pomoci Lubošovi, v jeho vztazích.
nedokáži pomoci Ivě, v její touze po štěstí.

Co zbývá, když alternativy jsou vyčerpány. Když každý jejich krok ničí je samotné a když přesto chtějí žít opravdově. Jay ví, že je bezmocný.
Prosí pro ně o pomoc.

 Jay

Bezpředmětné

Lidé hladovějí po Bohu. Jak strašlivé by bylo setkání s našimi bližními, kdybychom jim dávali jen sami sebe. (...) Odvraťte oči od sebe sama a radujte se z toho, že nic nemáte, že nic nejste, že nic nemůžete dělat. Dejte Mu velký úsměv pokaždé, když vás vaše nicotnost děsí.

Udržujte to světlo planoucí ve vás, olejem svého života. Bolest zad, bídu, kterou cítíte, to jsou kapky oleje, které udržují plamen toho světla a rozhánějí temnotu hříchu všude, kam jdete. Nedělejte nic, co by vaši bolest zhoršovalo, prostě s velkým úsměvem přijímejte to málo, co vám On dává s velkou láskou.

Proč Ježíš chce, abychom se od Něj učili mírnosti a pokoře srdce? Protože bez mírnosti nikdy nemůžeme být schopni přijímat druhé lidi, ani milovat druhého člověka tak, jak nás miluje On. A tak dříve, než se naučíme pokoře, bez které Boha milovat nemůžeme, musíme se naučit milovat jeden druhého. (Kolodiejchuk, B.: Matka Tereza. Pojď, buď mým světlem, 2008)

Jay nemá psací náladu. Dozněla rozněžněnost. Plakal na pohřbu Mineraloga (21let); na rozloučenou na povel se spustil déšť, vítr a listí. Odešel kamarád s velkým srdcem.
Jaye domov nebaví, neví jak dlouho vydrží nezlobit. Slabosti se ozývají se zvýšenou intenzitou. Tři dny semestru a Jay chce konec. Přednáška pro 2 studenty náročná jako pro 20. Rozloučili se kanadští novomanželé, svatební cestu Paříž - Praha -končili u smaženého sýru a Staropramenu na kopci. Baf po 14letech zjišťuje, že manželství co Jay dával za příklad, neklape. David robotik pomalu rehabilibuje mimo pracovní mumraj. Mazi balí na cestu po závodních okruzích s Alfou Romeo a bratrem. Švédsko plánuje společnou zimní dovolenou v Rakousku. Šéf bez argumentů, přes kamarády, zlomit Martinu. Důchodce v problémech. Honza od února s pevným školním režimem. Babička s krystalicky čistým uvažováním denně volá obědové menu a dohazuje sousedku. A Jay jde se Svědkyní na diskotéku.

Společně musíme bojovat. Válka se neodehrává ve vzdálené zemi co ani neumím vyslovit, odehrává se kolem nás. V naší bezprostřední blízkosti. V našich srdcích. Kolikrát zrazujeme sebe a zraňujeme druhé pro své pohodlí, lež. Kolikrát se nacházíme v neútěše a toužíme být znova milováni. Jako tenkrát. Kdysi. Včera, předevčírem. Nebo volíme vůbec s nikým nežít. Být sám. Neublížit druhému, neublížit sobě.
Nerozumím tomu, Jay tomu nerozumí, ženatý nebyl, svazek měl chvíli a to dost pochybný. Zamilovaný byl po uši a roky se topil v melancholii a představách. Nemá jednoduchou radu, jednoduché řešení. Potřeboval by, aby vše bylo jen dobré, sentimentální, zamilované. Myslím, že skutečná síla lásky se ukazuje v neútěše, v problémech, ve zlém, v ohni, který očišťuje lásku od všech forem sobeckosti. Zlo kalí naši lásku, posilňuje a odhaluje. Zůstat věrný "v dobrém i zlém" a ne proto, co od druhého dostávám.

Vím, co cítíte - strašlivou touhu - s temnou prázdnotou...
...a přece právě On je do vás zamilovaný. (Matka Tereza)
Jay

Většinou jen někdy

Jay se netěší na začátek babího léta. Začne obvyklá uzavřenostse, pracovní vytížení o sobotách s přípravou o nedělích, přerušovaná spánkovými výlevy.

Přátelé- co byste mu poradili. Ví, že není stvořen pro práci exhibicionisty a s pamětí poštolky si sotva vystačí. Vystupování mu dělá problémy, stejně jako praktické řešení denních povinností. Nehodí se po všech stránkách na práci pedagoga. Najednou vidí co vše se má a musí a sociální Jay je v koncích. Každé dny bere nestejně vážně, pere se. Měl by utéct, měl by farmařit, měl by se líp učit, měl by mít úsměv na rtech a psát áčka do indexů studentek. -Nebo ne (?) Neví si rady a situace je vážná.

Uplynulý týden je týden zázraků.
První: Hluchá babička otevírá na zazvonění dveře rodině, telefonuje(!), diskutuje, lichotí Jayi a chválí albánské fousy, a slyší polohlasnou CT24.
Druhý: Vsetínský milovník růžových románů začíná žít normálně. Komunikuje, slézá hory a na špici ztrácí zrcadlovky, omezuje se. Zajímá se o druhé, chce smazat dvaroky virtuálního přátelství.


Budou další. Jay potkal RichardaS, na pohřbu jeho mladšího bratra. LukášS natáčí nové CD, má byt, přítelkyni, práci, hypotéku a ptá se co bude dál, kde je smysl. Ozvala se Barbora z ciziny, `svatba nebyla a nebude`, jezdí po Ardenách a Lucemburku. Švédka prošla Alpy sama. S přítelem. Honza kupuje esku, není čas. Robotik David chirurgicky krok za krokem kyborgem. Svatební svědkyně se vrátila z poutě; Jay seděl s ní pokorně, drželi se, dostává dort, vyhlíží tajné setkání před odesláním. Martina až mnoho cestuje. Profesor Žárovka plánuje oslavu polokulatin ve vlaku s Jayem, oba chrní cestou z Phy tamizpět. Pracující Romanka zve se zastavit. Mazi vypíná telefony, je přepaden novomanžely a musí na Vineu.


Chybí to to jižní tempo.
Jay

Plans are changing

Taková nenápadná náhoda z Hradiště nám udělala nezapomenutelné zážitek. Děkuji, bylo to dobry. See you in your place or my place nebo, s přispěním další nenápadné náhody, kdo ví kde. Všechno nejlepší k narozeninám. (14.-30. srpna čh + albánie, Honza)

Děkuji.
> dekuji za modlitby. Cesta vychazi neuveritelne! V Albanii potkavam Matku Terezu. Vracim se ted jak dobytek v preplnenem vlaku 37h domu. Jak Spanelsko, setkani a more? Ahoj Jay.
Celá cesta byla neuvěřitelná a její příčina nepochopitelná. Původní smysl se ztratil a jak svitlo, měl se poučit Jay. Dobrodrůžo.
> zpozdene vlaky, horko, Honzu jsem nasel, mam nove kamarady z vlaku a cislo na pruvodciho. Nerozumim nicemu!
Kde jinde se Jayovi může stát, že revizor počmárá ruku, sebere svítilnu, Jay usne na podlaze vlaku, má bezdůvodný strach o orgány, jede furgonem s místními a ovcemi v pytlích v pařáku a za zpěvu albánské muziky, ustele si mezi štíry a ráno jej budí dobytek a jiný den jej kapitán nechá přespat na lodní palubě. Balkán. Albánii si Jay užíval. Potkal Katku a Davida na cestě do Kosova; Lukáše, Honzu, Tomáše ve vlaku do Podgorice a dále do Albánie, při kempinku polské studenty z Krakowa na cestě do Makedonie; a přijíždějící Moraváky Báru a Ondru.
>> Kotor je nadherny mesto jako Monaco. Jachty a kopce. Cetinje je taky krasne. Mate tam plno pamatek a turistu a hospod. Turistic raj. Uzasne na fotkach u PC. Hoj

Ano. Jsem nadšený Albánií. Jenže. Jenže návrat byl tvrdý. Zpátky mezi všední obtížné problémy, které se vlečou a na pláži je změnit nemůžu. Teď zrovna jsem plný utíkání. Kdyby mi v této chvíli a ještě pár dní to potrvá, řekl -jeď se mnou-, skončím v práci, odejdu z domova, celý radostný. Tohle mi cesta Dolů způsobila. Vrátil jsem se rozněžněný, četl jsem staré časopisy, a koulel slzy nad sociální péčí o nemohoucí v léčebně. Přijedu zpět ze země, kde bez lidí se nepohneš nikam, domů, kde nedovolí postavit domy pro postižené. Uzavření se FB individualismu. Ztratil jsem také po cestě smysl své práce. Že jsem nejhorší zaměstnanec ve školství vím nejlíp. Každé ráno musím hledat smysl nového dne. Objevuje se mi to sice rok co rok v tuto dobu. Tentokrát nutkání skončit je silnější. Proč dělám práci, kde nevidím smysl. Naplnění. Proč zůstávám doma mezi rodiči, kteří potřebují vykopat mrkev, otřepat duranciu, a posekat trávník. Proč. Vrátil jsem se rozlítostněný. Měl jsem po celou cestu naději ve smysl cesty, že s Ježíšem se nemůže nic stát. A taky nestalo. Bylo to to nejkrásnější zjištění, že jsem se nebál. Nebál jsem se stopovat, spát pod širákem, ve stanu mezi živočichy co nejsou v mojich knížkách, koupat se nahatý. Nebál jsem se, ani když jsem myslel v Tiraně v hostelu, že je moje poslední hodina. Ne. Cesta byla neuvěřitelná. Místa, památky, moře, hory, nic mi to neříkalo. Nemluvilo to ke mě. Lidé byli stejní jako jinde. Nebylo to přece jenom samosebou. Že se jednou vypravíš a všechno klape. Ráno vstaneš a rozhodneš se kam pojedeš. Sám. To stále nechápu. Cestovat sám. Nebyl jsem sám a bylo to největší poznání celé cesty. Tohle doma nezažívám a pracně se musím k tomu dopracovávat. Mohl být mediátorem Honza. Rich in heart. Dostal dar, víc než ostatní, bere jej automaticky. Nevěřím v tyto náhody. A věřím na zázraky.
> Honza vyrovnany, empaticky, zaridi nemozne. Stve. Jay bez pokory. V noci na plazi Himara zle spal. Stopem do Gjirokaster. Ahoj J

Plans are changing unexpectedly. Měl jsem vědět, že smyslem cesty nebude prostě Honzovi sdělit mou cestu k Bohu. Prudký rozjezd, zpomalení a změna kurzu. Uvědomil jsem si hluboce svou pýchu.
>> Tady taky horko. Mame zne hotove, zemaky venku, Tumba se perfektne vyspal na dobre zone. Jedeme s manzelkou ve str-pa na pout. Pohoda. Tesime se na navrat misionare.
Děkuji za modlitby, děkuji za Honzu, děkuji Beránku.

Duch Jaye zůstává rozkročené někde mezi Albánií a domovem.
Mir dita Jay

Like

V lásce jde také o propastně hlubokou empatii, zrozenou z poznání srdce, že ten druhý je přesně tak skutečný jako my. A proto je láska, jak jí rozumím já, vždy konkrétní. Pokus milovat celé lidstvo je možná úctyhodný, ale je zvláštní, že vždy se soustřeďuje na vlastní já a jeho mravní či duchovní blaho. Avšak na to, abychom milovali konkrétního člověka, identifikovali se s jeho strádáním a radostmi, jako kdyby byly naše vlastní, se musíme kousku svého vlastního já vzdát.

Projít životem bez bolesti znamená, že jsme nežili. Asi můžeme říct: ´Tu záležitost s láskou a bolestí odložím na později, možná až mi bude třicet.´ Ale znamená to, že deset let zredukujeme jen na zabírání místa na této planetě. Znamená to být doslova spotřebitelem.

Když člověk zůstává ve svém pokoji a běsní, šklebí se nebo krčí rameny, jak jsem to dělal po mnoho let já, svět a jeho problémy jsou skličující. Ale když z něj vyjde ven a zaplete se do opravdového vztahu se skutečným člověkem, nastane velmi rychle reálné nebezpečí, že někoho z nich začne milovat. A kdoví, co bude pak? (Franzen J.: Respekt 34/2011)

Ví to já Jay?

FBjayLIKE

Posvátnost cesty

Tam kde jiní končí, Jay začíná. Začíná s extrémní turistikou na Balkánu. Je někde ztracen uprostřed divočiny, možná ztracen jen na mapě, hůře kdyby byl ztracen existenčně. Proto vás, čtenáře a kamarády, prosí o vzpomínku a modlitbu. Aby Jay byl na správné cestě, bojoval s šelmami přírody i vnitřními a dostál naplnění smyslu cesty.

Můj život je neustálý zápas o sebeprobouzení. Jsem ubitý stálým rytmem denních povinností -ráno vstát, uvařit kávu, do školy, ze školy, večer knížku a pak spát. Většinou myslíme na běžné, všední starosti. Sháníme se po běžných věcech, obchodech, hledáme, jakými dárky udělat radost druhému, kde sehnat spolehlivého opraváře nebo kde je levnější benzín. Moc bych si přál, aby moje mysl byla především naplněna úžasem nad nepochopitelností světa, aby každý můj den byl svátečním dnem v pohádce. Starosti nejsou důležité, já žiji! Můj život je neustálý zápas o to, abych každý pohled na mraky, každé zacvrčení hmyzu vnímal jako cosi neuvěřitelně posvátného, chvějivého, jako jediné slovo, které Bůh vyslovuje. (Vácha, M.: Probuzení, 2009)

Děkuji.

JayJ (automat)

Nepokojné pachtění

Život je něco velkého, jedinečného, podivuhodného! Nezapomínejte, že život je přijímání a dávání.

...

Je mi nesmírně líto, že nejste svobodní. Vaše duše zakrňuje spoutána hustou sítí vaší pýchy. A ona hladoví a žízní po svobodě v Bohu, jako duše moje. (Ziescheová, M.C.: Dokonalá svoboda, 1991)

V posledních dnech měl Jay možnost uvědomit si nepokojné pachtění po životě, klamnou snahu přizpůsobit se světu, zatrpklost a zatvrzelost vůči Bohu, pomalé probouzení z falešného snu o pravém životě.

Připadá mi, že lidé mají ušlechtilé ideály. Jsou až po okraj své bytosti plni lásky, která zůstává nenaplněna. Místo hledání ve svém srdci, které je jemně vede k pravé lásce, ubíjejí čas romantickými filmy a hudbou. Věří, že i v jejich životě nastane okamžik tohoto příběhu. Trpí romantickou představou natolik, že si neuvědomují, že k nim přichází láska jejich cestou, že je jim skutečně blízko, na dosah. Nevidí ji zaslepeni představami a stále čekají, utíkají a vyhlížejí pohádkovou lásku.

Mám roztodivnou radost. Že odjíždím na Balkán za Honzou. Znám cíl cesty a neprozradím jej. Alespoň ne teď. Když jej vím a břemenu cesty se vůbec neulehčilo. Mám jízdenky, peníze, čas, těším se na Honzu a toužím po skvělých fotografiích a zážitcích. Bojím se nepředstavitelně. Nevybírám děj, nevybírám místo ani čas. Chci být poslušným sluhou Tvé vůle.

Seminář duchovního cvičení mě na dva dny naplnil radostí. Při sjíždění Vltavy na kanoích. Odpověděl mi první den na mou vnitřní rozpolcenost. Dodal mi jistoty. Stačí mít víru a Touhu.

Za těchto pár dní jsem potkal tolik skvělých lidí. Mnoho z nich se stalo mými kamarády. Píšeme si a Jay musí zvažovat Facebook. Aleš, fotograf jara, poznává ve slovech Jayovu neuspořádanost, Petr povoláním otec rodiny v krizi má vazby spolužácké na Jayovo bydliště. Jay poznává kamarády z vody. Obdivuje splynutí Kamči a Michala, jejich jedenáctiletý empatický vztah. Poznává učitelku Katku, kraftku Katku, paní Magdu, sestru Blanku. Jel rád s Lubošem, ve stanu za deště a zpěvu hasičských písniček.

>..vyklopili jsem se na jezu v Č.Krumlově. Kamarádky z vody trable se vztahy. Počasí deštivé. V kempu Zlatá Koruna prázdno...

Jay přijímá pozvání na čaj od Dáši. Ztrácí práci, rozvádí se, má krásné děti, vypráví o svých partnerech. V autobuse Kristýnka, ukončuje hovor s přítelem a klábosí s Jayem. Brigadničí v televizi. Rodina Mineraloga úplně zahodila telefony, zprávy nejsou ani špatné.  Mazi vyrazil do Rakouska. A zítra přijede mezinárodní návštěva.

>..po zavodech dnes na krouzku ne. Ukaznovat molekuly. Na hodinu v praci. Uplne stacilo. Mam listky, mapu, chybi sekyrka a Svedka. Prijede zitra. Odmitla obed, ma pripravenu loznici. Ahoj Jay

Vůbec se necítím sám. Vím, že jsem milován bez podmínek. A nebojím se být milován.

Jay ve zraněném světě 

Tajemství života

"Buďme na mě hodní." (Renčín)

Vrátil jsem se z duchovní cesty. Zamilovaný až po uši. Mám málo času, spěchám. Darovat.

Jay dostal odpovědi. Smysl cesty.

Spěchá.
Do Čech.

bratr Jay

Tajemství

„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ - „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. (Antoine de Saint-Exupery: Malý princ)

>Ahoj, pocasi typicke pro severske leto (a jaro a podzim). Bude dost vody na Vltave. Teplo hovori pro Balkan. Honza pise o pulnoci. Radili do peti do rana s couchfriends. Cte pruvodce Albanii, pripada mu to lepsi a lepsi. Marek ze svatby vzkazuje opak. Romanka zve na tenis. Ahoj JJ

Letní filmová škola s Aki finem Simo (24y), Šárkou (23y) z Prahy, Kristine z Toronta a Honzou. Dvacetosum let, tulák, otevřený nezávislý kluk. Po shlédnutí filmu se stává nadšeným pečovatelem islandských krav.

>Ahoj, s Honzou disko samotáři. Hluk, emoce, hnusné pivo, s babičkou v posteli. Naměko u filmu Lidice. MichaelJay forever. Ahoj JJ.

Jay si nemyslel, že bude chodit na filmy. Nedozvěděl se vlastně nic o reportážní fotografii na workshopu Karla Cudlína o reportážní fotografii. Nelituje. Honza je mu blízký. Utíká jako Jay. Dokonce uvažoval o skautském cestování po Balkánu.
Jestli máš jenom strach; ale máš čas a peníze, jeď.
To Jay má. Strach obrovský. Souhlasil a jede.

>>Vse pri starem co. Tenis, ps natlak jedne borky, tulak lesa. Ctu si Albanii a smeju se. Kolega Medved musi jet s Vami. Vy se tam hodite. Dobry vylet se vzpominkou.

Honza, další kamarád s otevřeným srdcem. Moji blízcí kamarádi září. Martina vymýšlí pohotové výmluvy přes prázdniny a uniká šéfce; Jay má volno využít k práci a ne zábavě. Martina potkává méně překvapivě Jayovi rodiče na jí naplánované dovolené. Robert a lovec prchavých okamžiků vsetínského regionu se neúčastní koncertu Už jsme doma, pracuje. Luboš rekonstrukce balkonu, Medvěd shazuje uhlí. David robotik bez peněz opravuje staré a čeká na nové auto. Denisa příjíždí na výstavu s úmyslem, přináší Jayovi knížky, vřele ji je přijímá. Luboš hledající povolání odlétá do Madridu. Přichází na výstavu workšopových fotografí a těší Jaye stejně jako novomanželka, sestry a Denisa. Švédka pláče do telefonu. Kamarády má. Kamarády má, neuvědomuje si, že i když jsou daleko, pořád jsou s ní. Babička mě má ráda; čeká do čtyř hodin do rána a zvoněním budí sousedku Ukrajinku. Mazi stabilizovaný v jednom pokoji jí špekáčky a řeší osobní Jayovi problémy. Padre Martin má Jaye za nového kostelníka.

>Ahoj, naší zdolali Radhošť, v hotelu spokojeni. Neviděli vás. Zvou na kafe. V U.Hradišti soumrak. Mistr Cudlín vyzvedl jedno moje foto. Pražští fotografové vedou. Nelíbí, nechválí mě. Nejde mi fotit. Ve 3ráno telefon. Babička měla o mě strach. Ahoj JJ.

Jasně. Něco v tom všem nehraje že. Níže jsem psal o neuvěřitelném strachu, životě ve dvou světech. To se znova ukazuje intenzivněji v tomto týdnu. Dokonce to nelze pokládat za náhodu ale jasně danou výzvu. Rozlišování. Přece jsem si vybral. Přece je mi jasné co můžu. Chybí jasně to nejdůležitější; SMYSL cesty. Smysl cesty na jih, aby se nestala bezcílným blouděním tuláků za snem. Jasné ne šelmám. Jasně se řídit srdcem.
Odpověď na duchovním cvičení v Olomouci.

Rozněžněný JayJ

Zvol život, nebo smrt

Když neakceptujete sebe sama - nepřijímáte své tělo, nepřijímáte, že jste muž nebo že jste žena, nepřijímáte svou rodinu, své okolí, nepřijímáte své IQ, svůj inteligenční potenciál, nepřijímáte svou práci, okolnosti, které vás obklopují - je tolik věcí, které nepřijímáte. A toto všechno je hněv v nás.

Ono nestačí zapomenout. Nestačí odjet, uniknout na nějaké vzdálené místo od těch, kteří vás zranili, protože vy ten problém nosíte v sobě. Nemůžete nechat problémy za sebou. Vždy nosíte s sebou to, co máte. Je to zavřená taška, jestliže neotevřeme a necháme tak, tak nosíme kamkoliv jdeme.

Víte, musíme se naučit si volit. Volit si, čím jste, volit si okolnosti, volit si, co mě obklopuje. V Deuteronomiu máme jednu podivnou větu: "Zvol si život, nebo smrt." Jak to, že mi Bible nyní říká, abych si vybral život, když jsem si ho nezvolil? Nebo smrt? Jestliže si jdu dát sprchu, a místo horké vody je tam ledová voda, mohu si zvolit dvě věci. Buďto se usmívat, nebo se stát zoufalým. Volím si život, nebo smrt. Buďto si to zvolit - a tak volím život - nebo se stát zoufalým - a to je smrt. Jestliže si nevolím, pokračuji neustále v tom, že žiji svou smrt. Jistě, zvolit si něco neznamená to schvalovat. Zvolit si něco neznamená nedělat nic, abych to změnil. Ale zvolit si něco znamená vědět, jak žít svůj život. (Vella E.: Zakotvit svůj život v Bohu, 1999)

Návštěvníci LFS fotí umělecké a fotografie nabité emocemi. Jay fotí psy a důchodkyně. Neodvažuje se ukázat výtvory. Inspirace se ztratila v davu milovníků filmových lahůdek. Jay zahlcuje, stydí se při promítání děvčat z Prahi, soubory míchá a stává se hrdinou fotografií návštěvníků. Na kávu odchází s Dášou a Vladimírou se zlomeným srdíčkem. Rodiče doma z výletu. Společenské setkání s Martinou po pivní lázni podle etikety. Švédsko posouvá termín podle Vltavy. Není rozumné přijmout nabídku. Šéf nechává rozmyslet Jaye projekt, slyší trávu růst, povoluje letní test drive.

Rodí se a umírá. Miles česky Kilometry se narodil v Kanadě. Lou slzavým dědečkem. V zápětí umírá znalkyně periodické tabulky prvků a pohoří H ve věku 85let. Mineralog převezen na ARO; tento rok svádí boj neviditelné světy. Nejhorší nejsou ty nemoce; hrozné jsou stavy, kdy celé hodiny ležíš sám v sekundě co trvá minutu a příchod sestřičky je vzdálen na světelné roky. Bez vlastního soukromí a identity uvnitř odcizeného prostředí.

Mazi spokojený a uvolněný po odpoledni s vesničany na motokrosu. Cizinci s kočovnými úmysly atakují Maziho na koloběžce. Není bezpečno u vody.

Neklid. Tak málo víry, tak málo jistoty s velkým napětím. 

jayjedenakole

A co já s tím?

Jsem si jist, že v životě každého z nás jsou osoby, které volají po odpuštění. Může to být vaše matka, otec, může to být váš manžel, manželka, může to být přítel. Můžete cítit, že s vámi jiní špatně jednají na pracovišti, v jakémkoliv společenství, kde žijete s jinými lidmi nebo pracujete s jinými lidmi. Mnohokrát nějaká osoba nejen že mě nenávidí, ale jedná se mnou špatně. I když váš nepřítel je od vás daleko, on je ve vás, on je ve vašich myšlenkách, on je ve vašich emocích.

Modlete se za ty, kteří s vámi zacházejí špatně, milujte své nepřátele. Než jdu spát, každému odpustím. Vkládám, můj Pane, do tvých rukou ty lidi, kteří se mnou jednají špatně. Ty je můžeš změnit. Ty jim můžeš dát světlo, aby poznali, že jednají s člověkem, se mnou špatně. Ježíši, ve tvém jménu já dnes odpouštím...
Jakmile této osobě odpustím, nejsem už k tomuto člověku poután. Když odpustím, nejsem na tom člověku už závislý. Může se to zdát nesnadné v tomto světě plném nenávisti, abychom byli malými světélky lásky. Náš život by byl jednodušší, jasnější, spontánnější, svobodnější, kdybychom věděli, jak milovat a jak odpouštět. (Vella E.: Zakotvit svůj život v Bohu, 1999)

Mazi přes čtyřicet km/h od koupáku. Kameraman s hůlčičkou Lidl. Mineralog pokládá telefony, mám obavy že jde o zdraví. Jay fotí naočkován do zadnice motokros. Naprášeno do fotoaparátu.
Je krásně; teplota letní, zmrzlinová a koupací s brýlemi.
Milován.

Jay

Psycho Jay

Čím začneš, Jayi?

Otřásala mnou svobodná vůle.

Mám strach větší než před tím. Líbí se mi, přiznám, žít na hraně. Duchovní marnivosti a tajuplné zkaženosti. Miluji ten pocit, že vše mám pod kontrolou. Ten omamný pocit zdánlivé jistoty sám sebe. Tohle jsem přece já. Velký kouzelník Jay se svítivými myšlenkami nad vesmírem pošetilostí. Uklouznu a ona duchovní osoba mě vrátí na předchozí stupeň vyspělosti přece. Sic po pár pohlavcích a s větší zkušeností sama sebe. Sama sebe se zvětšující černou dírou uvnitř pojmout celou osobnost. Nejsem komplikovaný a začínám si rozumět. Trošku pozdě, Jay. Na to začít. Překonávat. Překonávat strach. 

Uplynulé dny nezaslouženého dobra vyvážil jsem svobodným rozhodnutím, kterého lituji nepříliš upřímně. Bez legrace; mrzí mě mé rozhodnutí, mrzí mě, že nelituji upřímně. Nerozumíte, viďte.

To dobré v nás.

Uplynulé dny Jay nadmíru cestoval. Co se zdálo ze začátku nudné a startovně poznamenané trenýrkovou událostí, pokračovalo v duchu zážitkové kanceláře profesóra Libúša v bývalé Jugoslávii. Jay odmítl pozvání Marka na bussiness lunch o jedné, s výčitkami. Manželství profesora před penzí s paní Imi kvete opečovávané letmými doteky nad společným údělem. Nevyspali se. Věhlasný vědec David publikuje ve světovém periodiku bez review a diví se. Švédka se opíjí a chce Jaye blízko. Jay se usmívá na lidi a fotí soc. doc.

...vyplaveni, unaveni a spokojeni. Slunce Vas opalilo a zahralo stare kosti...

Mineralog komunikuje, zdravotní stav pohoršen počasím. Mazi `pomalinky pohoda`. Kde je Romanka? U konce těhotenské a po prázdninách do práce. David místošéf s nemocným Jindrou v horečkách. Pochvaluje Jayovi cestování proběhlé a budoucí.

Ježek vydrží! Jay se snaží vydržet, na rok má pokoj.
Jsem