Nejzrádnější

Nejzrádnější pokušení není to, které předchází hřích, ale spíše to, které po něm následuje: pokušení k malomyslnosti a k zoufalství. Uniknout mu může jenom pokora, které se člověk konečně naučil. Opravdu, jednou z nejjistějších známek pokory je neochvějná důvěra v Boží milosrdenství. Jeho záblesk pociťují hříšníci, kterými jsme my všichni, právě prostřednictvím svých pádů. Neboť tato Božská hra, v níž se střetávají pokušení a milost, je hrou lásky. (André Louf - V milosti Boží, 2004)

Proč Maria

I kdyby opanoval tvé srdce nejsilnější ze zlých duchů, Ježíš přichází jakožto ten, který je silnější, aby jej spoutal a osvobodil tě z jeho moci. Ale k tomu je zapotřebí, abys mu umožnil přístup do svého srdce. Odmítneš-li však Osvoboditele, kdo tě osvobodí? O jeho zvláštní přítomnosti svědčí stále stejná znamení: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. (..) Ptej se těch, kteří již prohlédli, ptej se těch, kteří byli hluší, a nyní mohou vnímat Ježíšova slova, ptej se těch, kteří se belhali, a nyní radostně běží po cestě svatosti, ptej se těch, kteří byli zohaveni vnitřní hnilobou, a nyní jsou očištěni, kteří byli dlouhá léta mrtví, a náhle mohli povstat k radostnému životu. Oni ti řeknou, kde byli uzdraveni.
Víš, proč to Ježíš dělá, co jej dohání, aby neustále konal divy milosti? Jeho nenasytné Srdce by chtělo všechny lidi obejmout, chce být se všemi spoután svazkem nejdůvěrnějšího příbuzenství.
Čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom k Boží oslavě projevovat vděčnost.
Pohleď na něho: sedí tu v kruhu těch, kteří mu s láskou naslouchají. Dovídá se, že venku čeká s příbuznými i jeho milá Matka. Zdá se ti divné, že nejde za ní? Myslíš, že netouží obejmout svoji Matku? Dělá to kvůli tobě. Chce ti tak vyjádřit, že jsi mu stejně milý, že spolu s Marií patříš do jeho velké a skutečné rodiny, rodiny Božích dětí. Právě proto chodí jeho Matka od místa k místu, a aby připravila nová zázračná proměnění, prosí všechny, někdy i se slzami v očích:
Udělejte všechno, co vám řekne. (Bratr Amadeus: Světlo, červen 2012)

Postěžuj si. Otevři si srdíčko, posmutni a nechej zvlhnout svým víčkám milý Jayi.

Milý Jay je tuze živý. On rozhodl se, chodit po lékařích. Toho prvního, no nedopadlo to, vyčítá si. Druhý předepsal mu schránky korýšů. Přežil období to bez chutě a čichu, nu snad i prospělo mu. Tuční v místech obvyklých i jemu nedostupných, prostřední to pravé článek všímá si on v teplot rozdílností. A je co dodat, bez hlubokých smutků, prázdnot, tesknost a tísní je mu. Jářku vyčítá si vše jak refrén tklivý: tuhle tu tu nedospělost, hloupý smích, bezcílnost a život beze smyslu. Najednou vidí se povrchnějším, otupělým volání, netečným k hlasům mnohým, jinak též přecitlivým, to je samo sebou, jemu blízkým okolnostem. Rozumí se, tou jedinou nadějí mu může býti ten jediný Živoucí.

Vím, komu jsem uvěřil? 

Romantik v poslední lavici v arktické bundě polárníků se usmívá a zdraví Jaye. Zdraví p.Marii též ve své jeskyňce městského kostela. Dříve roku minulého, potkal na nákupu, víno, strava, kafe do kelímku. Modlitba pomáhá, proměňuje, Jay touží a básní světy metafysické. Realita je banálnější, Jay uzavřen do sebe nemůže jej pozdravit, promluvit, Romantik nechce vstupovat do příběhu. Jay opouští a daruje. Zkouší darovat Živoucímu. 

Martik 4A+ je vzdáleným kamarádem, blízkým partnerem, upovídaným patronem a bůhvíčím na víkend. Jay se chtěl rozejít v podzimním patření v tichu samoty městského pokoje pro plytkost svou a vztah z obavy rozchodu. Nepovedlo napodruhé. Vyříkáno. Chce od něj utéct, od jeho nedostatečnosti, podvádí jej obrázky, četem, instantními písmeny, brání mu, ta jeho malá velká láska. Miluje Jay? Ví, pochybnosti se skrývají v přítomnosti Martika.

 ..nevím, co se stalo, pamatuji si jej, když jsme ho měli před pár lety, kde opět, měl své nároky, byl puntičkář, ale byl více lidský a ochotný. Nevím, co se v průběhu let změnilo.

Jay zlobí své studenty, měl by se nad sebou zamyslet, možná najít nadhled, vysoký strom, skálu, ani družice by nestačila. A pláčou. A Jay uklidňuje. Píše maily nočním frekventantům do společných budoárů v distanční karanténní vzdálenosti. Jsou citliví na každé slovo, pohyb koutku ústu, šustění v mikrofonu, nevědí, že Jay své hnutí příliš neovládá. Musí se kát, skládá příběhy a pije kafe.

...to je do breku, i tomu nejtvrdšímu neobraběči.

Ty Vánoce byly nejšťastnější ze všech. Poprvé jsem byl s rodinou, byl jsem rodinou, byl jsem přijat. Poslední blízký člen zná mé nitro touhy. Tak rád se vracím zpět za nimi. Děkuji za ně dennodenně. 

Mazi je pošťákem denních zpráv, spí dopoledne, 2F udržuje formu, Jay kazí jídelníček zakázanými kontrabandy. Jožka přežil JIP týdny, ožil modlitbami a mší, a učí se chodit. Luba nesdělil bývalé manželce své rande, měl radost navzdory ghostingu, i já. Medvídek s Eli křtí Alžbětku. Jay nepřijel pro střet vztahových záměrů. Radostná setba pokračuje, Liborior ve svatebním plánu, Jay pozván na únor. Medvěd nakoupil stříbrné věci a pohřbil pejska, nemá již co ztratit. František procházky o samotě a nachlazení čůrání z procházek. 

A jinak? Slovo z Bible má moc, občas promluví, dotkne se. Jinak nic. Pluje si Jay na povrchnosti, ale ne bez modlitby. Ať je jaká je. A miluje o. Špidlíka, jeho jednoduchá slova o hluboké Pravdě. Co by si přál? Konečně už si nic nepřát...

 Anima Animus Jay

Zbabělost

Začínat stále znova. Hledat znova a znova důvody. Začínat stále znova nanečisto. Začínat žít život, že znova může být jednou naposled. Začínat stále znova a znova nanečisto žít život v úplnosti a konečnosti. Děkováním. Jednou až se rozhodnu nezačínat, přestal jsem. Přestal jsem milovat. Přestanu milovat tu křehkost, darování, nahodilost, naději. Přestanu možná žít svůj vlastní život. Přestanu žít svůj život a bude mi dán.

Jay v době korona obdarován klidem, sabatikl pro všechny. Komunikační distanc vyhovuje. Stačilo několikero, tedy jedno, zkušební setkání se studenty a rozmlžení se dostavilo. Velikonoce bezobřadově příjemné, bez povinností obyčejům a výmluv z úniku zvykům. V nejtěžších korona dnech venku potkával jen pár lidí, bláznů, milenců a těch, co se zastavují a dívají se na letící ptáky.

MartinK bez pracovních závazků, bezemší žil všední každodennost, další komunikace až někdy. František stárnoucí vlastník bytové jednotky. Martin4A+ nedělní výlety mající cenu, když jsou brány jako poslední. Bez budoucnosti, zbabělosti být sebou, zbabělosti být milován jak to je. Mazi jímavý 2F přítel v nejistých dnech, spisovatel pohledů.

Nabízíme mladým něco, co stojí za to, aby se kvůli tomu člověk zřekl opravdu všeho? Připadá mi, že často děláme takový duchovní výprodej, slevujeme z nároků, abychom ta povolání získali. Ale co nic nestojí, za nic nestojí.

Setkávám se se spoustou obyčejných mladých lidí, kteří mají ohromný zájem o duchovní otázky. Nespokojí se však s nějakou lacinou odpovědí a zředěným evangeliem. Oni touží po opravdovosti a dokážou hned rozpoznat, jestli člověk před nimi pravdivý skutečně je. Proto jsem přesvědčený o tom, že pokud chceme, aby nás mladí následovali, musíme nejdříve my sami naplno žít naše povolání.

Spousta věřících má velmi pesimistický pohled na budoucnost církve, já tu budoucnost černě nevidím. Nejsem optimista, ale mám naději: Věřím, že Bůh je stejný včera i dnes a že stále dokáže svést a naplnit i to nejdivočejší srdce. (Daniel Kvapil: SDB, 16. 4. 2020)

A co Jay. Nepřizná se, že upravuje byt, že neví pro koho, že se bojí tam být sám. Žije s pocitem, že někdo vytěsňuje jeho smutné noci, že mu někdo odpovídá na jeho zprávy, že polibky nejsou jenom zbabělostí. Že to bude bolet, psal a ví. Že z toho chce tolikrát ven... dostal odpověď... nu... "Sám se rozhodni."

Nejvíc Tě potkávám v bídě, v bídě vlastního já, v tom nenaplněném. To přímo voláš, když slzy mi tečou. Děkuji za bídu, za hřích, za bolest, utrpení, nenaplnění, sucho dní a ubíhající hodiny, dny a roky. Chybíš mi..

Jay

Nevycházení

Nemějte strach ze sebe! Nebojte se toho, jací jste, jaká je vaše realita. Této realitě čelí každý člověk, ale Bůh v ní vztyčuje svůj stan, aby přebýval s vámi. Bůh je vtělení, novým jménem Božím je Emmanuel, Bůh s námi. Bůh s realitou tvého života. Otevři se jí beze strachu. Pouze když poznáš sám sebe, poznáš i hloubku jeho lásky. V hloubi své bytosti zakusíš, že nejsi sám. Někdo láskyplně a milosrdně vešel do tajemství tvého nejniternějšího lidství, ne jako divák, ani jako soudce, ale jako ten, kdo tě miluje, kdo se za tebe dává a zasnubuje si tě, aby tě osvobodil, spasil, uzdravil... Aby zůstal stále v tobě a miloval tě, milovat tě! (Phillipe, J.: Vnitřní svoboda, 2019)

Má Jay vůbec co říci po tak dlouhé době? Ztratilo tohle všechno smysl? Stal se lepším, úspěšnějším, dokonalejším člověkem? Milujícím? Kam se posunul? Hehe

Ne. Nezměnil se. Zestárnul. Vrásky nejen v autobuse říkají, že nepojede za poloviční. Ani úzkosti nezmizely. Úzkosti z lidí, ze setkávání s cizími lidmi, ze smalltalks ´bout shts. Pořád mu zůstává ten mrazivý úsměv jako obrana proti světu. 

"Jste připraveni na mlčení?" 

"Mlčím celý život." (MartinK)

Začal mít rád samotu, ticho. Ranní modlitby proměnil na tiché patření. Hodí se k tomu pokoj u rodičů i byt ve třetím patře. Naplňuje ho ticho. Byl na kontemplativním semináři. Kde se nic neudálo. Účastníci zažívali mnohá setkání třetího druhu se zemskými i vesmírnými objekty. Jay zůstal ušetřen. Jel s mlčícím Martinem.

"Ahoj Jayi, jak se Ti daří žít, to co nám bylo předáno? Já už jsem stihl zakusit, že to bude vyžadovat velkou vytrvalost. .. " (MartinK)

Dary semináře přicházejí později, jako obyčejná milost do následujících dní. 

Jay absolvoval pouť za Anežkou do Říma, zmokl, modlil se, fotil, mrzl, užíval si to. Nechápali Jaye, kdy dny poté mluvil minimálně. Byl navštíven pokojem, tak tichým až jej nechtěl rušit. A mnohé to mlčení děsilo. 

Už neprosí ze změnu pracovního procesu, tolik dní, let a zůstává. Neumí stále jednat s frekventanty ani není kamarád s více kolegy. Navíc se stává hádavým, konfrontačním ..a těší jej to. A pak se má omlouvat. Namísto sabatiklu proti vyhoření je mu nabídnuto povýšení. Ech.

Vánoce byly darem pro Jaye, s rodinou seniorů, rodinou bratra a dětí, které již dávno přerostly svým rodičům přes hlavu. Cukroví, pohádky, nevycházení, kamarádi. Silvestra prožil s Martinem4+ hrou s vláčky, mší na kopci s p.Marií a s ním v objetí. Je s ním více jak půl roku a neví jak dál. To januárové počasí ho zkouší..

Možná, že Jay vypadá jako příkladný člověk, ale nemylme se. Rád uniká do barevností za miliardami bitů. Padá do slastí svému svůdci. Je lenivý, vulgární, bázlivý, necvičí, málo miluje, je povrchní a pyšný, kritizuje panáčka, a.. nemění si trenýrky.

Touží a nenávidí tu touhu v sobě. A teď se chce zbavit zodpovědnosti za to, co s tebou dělal. Chce tě potrestat za svoji touhu. Chce si namluvit, že to všechno, co jste spolu dělali, jste nedělali proto, že by po tobě toužil, ale že to byla jen strategie vedoucí k tomu, co dělá teď, že jste se vlastně ani nemilovali, že už v tu chvíli tě okrádal. (Louis, E.: Dějiny násilí, 2019)

Je mu dobře na světě, i když smutno.

Jay

Němá budoucnost

Pomáhat druhému být tím, čím je. Když někoho miluji tak mu pomáhám, aby rostl ve své identitě, v osobní velikosti a v osobní kráse. Ježíš nám přišel říct, že je připravený mi umožnit, abych byl šťastný svým vlastním růstem. Musím jej k tomu pustit. Proč to se mnou neučiní sám? Protože jsem svobodný a on až drasticky, přehnaně ctí moji svobodu. Vstupuje do mého života jen tehdy, když ho do něj svobodně pozvu. Můj život je v každém okamžiku dotovaný. Myslím, že toto cítil i svatý Pavel, když říká: "Ukaž mi jedinou věc, kterou jsi nedostal. A když jsi dostal, proč konáš, jako bys ji nedostal?"
Bůh nic nemá, On jenom je. On je dárce, naplněný jedinou touhou, a tou je mé dobro. Toto je láska. Filozof Josef Pieper to krásně vyjádřil v knize Co je láska: "Miluji tě, se dá říct i jinak. Je dobře, že jsi." (Satoria, K. - Hríb, Š.: Kam se ztratil Bůh, 2017)

Stojí mi to za to? Vzdát se dortu, slunečnic ve váze, rodiny a dětícojsouzvědavékdejsem?
Kamarád 4A+ s dětským pokojem. Možná víc než bych chtěl. Přeji si být součástí jeho světa, přeji si, aby to odešlo od nás dříve, než tohle bude bolet oba dva...
Tajemná eM z různých čísel posílá Jayi gratulace ke stáří a k úspěchům. Je tou bývalou učitelkou polibků, vdanou a čekající prvního potomka. Chápe důvod, způsob rozchodu. Ptá se mlčenlivého Boha, proč nevyslyšel její modlitby stejně tak i modlitby asketického bratra za pomyslné uzdravení. To uzdravení jediné co potřebuje, je vnitřní. O něj prosí, aby mohl milovat, přijmout se, přijímat druhé, zraněné, opuštěné, nemilované a nepochopené. Padající a utíkající. Dávat Jeho lásku druhým..
Každý jeden je milovaný.
Vsetínský milovník zmáčnul reset, maže historii.
Vrba Mazi smutně dlouho očekává prázdninového Jaye. Výstava kolorovaných obrazů, drink a hovory na hmyzí zahradě.
Prázdniny nabité, Velehrad pouť s půlnočním rozněžněním, Brno s citlivým violoncellistou Pavlem na whisky v Baru co neexistuje, Hostýn a zasvěcení budoucího kněze Pepeho, byt UH úklid a klid vnitřní, hlavní město Praha s polkami řešící manželské etudy, Národní podnik České Švýcarsko se starou partou různě svobodných pánů. Odsun mého oblíbeného panáčka. A svatba Medvídka.
Děkuji za každé ráno, setkání, děkuji za vlídnost 4A+ a raduji se z něj, děkuji za svéráz Boží cesty, a za konec poločasu.

Ten, jenž nemá žádnou budoucnost,
Jay

Lhostejnost možná

Nic necítím. Vinu, lásku, lhostejnost možná. Je mi příjemně s pochybami uvnitř.

Nejkrásnější první máj. Být si blízkým. Vedle příjemných věcí, chvilkových, mi to nic nedává. Hlubokou ránu, propast. Proč do ní padám? Bytostně mi chybí doteky, pohlazení, držet se za ruce. Chybí mi láska. Mohla by v tom být, snažím se přesvědčit, ale není. Nemám lásku ani k Bohu. A kdyby to nebylo pyšné, troufale bych mohl říct, že jej nenávidím. Ne za to kým jsem. Za to, že mi nedává možnost dojít naplnění.

Pavel P. v horním kostele na Zelený čtvrtek večer. Liturgie se mě dotkla, slzy, strojově až vojensky pedantská, bez emocí.
Velký pátek zde, také, dotek. Krásné.
Spím málo. Cca 4-5h, mám to rád, dává mi to adrenalin.
Allan zamilovaný, Arga 7 měsíců spolu. Dívám, kupuji PC.
Strejda a vrba Mazi po druhé operaci, v kině na Green book. Běhám, jedu do Ústí.
Mám moc práce a těší mě to. Oranžová je marnost, vztahy nechci. Markétka operace, slzné kanálky.
Usínám u večerní modlitby. Ráno je má záchrana.
Velký pátek večer projít, ticho, měsíc, modlitba. Echt.

Oso Jay

Nedotknutelnými

"Lhal jsem, nepostil jsem se už kdoví kolik let. Jednou jsem měl dvě ženy - řeknu vám, co jsem udělal ..."

Připadal si nesmírně důležitý; nedokázal si představit, že je pouze typickou součástí světa - světa zrady, krutosti a chlípnosti, kde jeho ničemnost je zcela bezvýznamná. Jak často už kněz poslouchal podobnou zpověď - člověk je tak omezený. Není ani dost vynalézavý, aby objevil novou neřest; zvířata znají právě tolik. A pro tenhle svět Kristu umřel; čím víc zla jste viděli a slyšeli kolem sebe, tím větší sláva obestírala onu smrt; je tak snadné obětovat život pro něco, co je dobré či krásné - domov, děti nebo civilizaci - ale jen Bůh mohl zemřít pro lhostejné a zkažené lidi. (Green G.: Moc a sláva, 1990)

Co se to stalo, kam jsme to šli. Proč se to stalo, že nic není. Že jsme opuštěni a umíráme žízniví a hladoví s plnými žaludky?
Proč jsem se stali těmi, kterými jsme být nechtěli.
Proč jsme zlí.
Tupí k bolesti, smutku druhých.
Co se to s námi stalo?
..že už se nedíváme vzhůru na nebe, na oblohu, na hvězdy a magický měsíc. A duhu.
A nechodíme v dešti, v noci, autobusem.
Proč jsem se stali závislými na sobě, své pravdě, ukojení.
Co se to s námi stalo Jayi?
Co se to s tebou stalo Jayi...

Rituál života

Ježíš je radikálním milosrdenstvím, jedinou silou silnější než zemská tíže, jediným Pánem a jediným bohatstvím, ať se člověku stane cokoliv. Pouze radikální milosrdenství může být milosrdenstvím, jinak není milosrdenstvím vůbec. Ježíš není Ježíšem jen tak trochu. (...)

Bůh je Milosrdenství, je Velkorysost, je Dávání. Synonymem, které to snad vyjadřuje nejlépe, je Život. "Jsem, který jsem životem pro tebe!" je nejlepším překladem slov, která slyší Mojžíš z hořícího keře, když se ptá na Boží jméno. "Jsem Život," řekne v Janově evangeliu Boží Syn. Jeho podstatou je dávání; opakem života je smrt, tedy život, který se sám nedaroval. (Heryán, L.: Exotem na této zemi, 2016)

Jasně, řeknete si, že to může být náhoda. Ale není. Vím, že to není. Je to podivná Boží vůle, spřadené nitky Božího milosrdenství mezi náma, které mnou i vámi prorůstají. Úplně a zcela jsme na ní závislí. Na milosrdenství, na Lásce. Je až neskutečné to Boží plánování. Ty osudy a příběhy, co mě potkávají. Jsou možná lechtivé, jsou možná divné, a to hodně, ale rozumím jim. Mluví mi z duše, opájejí mě Nadějí a životem. Mohl bych říct, že za poslední dny a týdny mého života žiji. Poprvé a naplno. Ne, nic se nezměnilo. Nepomátl jsem se, ani neberu prášky na hlavu. Stále žiji se svými seniory, stále mi bývá v bytě neplatička, stále jsem ve stejné práci, stále jsem sám. Jenže to hledání mě naplňuje. Není to najít někoho. Být s někým. Je to být někomu nablízku. V tom marném hledání, být účasten, modlit se, být nápomocen jenom slovem kolikrát. A mít je rád. Je to prosté. Naplňující. Jsem zamilován do života. Několik dní, týdnů. A je to nádherné. Někdy spím a někdy ne. Dějou se mi podivné věci, příhody a náhody co jsou mimo chápání. Piju litry kafe. Jsem klidný i podivně nabuzený. Žiju a užívám si to. Je to krásné žít. ... To nejlepší z Boha je život.

Měl Ben pravdu?

Je to v lidech. Těch druhých. Skrze ně přichází. Je to vsetínský milovník a jeho deníčkový život. Je to Lukáš a jeho mimochodná zmínka, že se začíná v kostelích cítit tak nějak doma. A je to bývalý šéf a jeho gratulace. ... Jen ty děti. Ty mě koušou, plácají, škádlí, dělají si srandičky. ...  Tu bráchovu bandu loupežníků mám rád.

Nic co nechceš

Ježíš se (...) ukrývá v nejchudších a nejslabších, ale rovněž v bídě našeho vlastního já. Při pomyšlení na něco takového se naše srdce chvěje strachem, protože skrývá-li se Kristus v nejmenších, nejslabších a trpících, skrývá-li se v mé vlastní bídě, pak je to skutečná revoluce. Chudí jsou v tomto případě skutečně v srdci církve, jsou srdcem lidstva. Není možné je odsouvat někam na okraj. Tato revoluce vyžaduje naprosto zásadní přeskupení politických, společenských i náboženských struktur. Znamená to, že se musejí strhnout opevněné hradby předsudků a zdi zabezpečení. Ježíš všechny tyto hradby strhává, aby nás vyvedl do nejistoty lásky a společenství, kde je přítomen Bůh a kam volá i nás. (Vanier, J.: Krása lidskosti, 2016; KT)

Jay měl být připraven. Že to začne a jednou skončí. Na ty emoce. Smutek. Nemožnost cokoliv změnit.
A zase je tu ta samota. Není to kamarádka. Host co přichází nepozván. Prázdnota se sebou. Budoucnost, co nikdy nepřijde. Den co je den ze dne stejný. Prázdnota bytí.
Prosím; za změnu života, za někoho v tomto možném. Za touhu, po životě, po Bohu. Zaměstnej mě..
Nemám teď co ztratit. Tentokrát už vůbec nic. Nic už nemusím. Nikomu nechybím. Nikde nepatřím. Nic mě nepoutá. Život prázdný. Bez plánu a budoucnosti. Bez naděje. Přemýšlím o Božím království. Jak abstraktní je to pojem. Má to být pokračování tohoto? Nikdy prosím, vynechejte mě..
Není to pesimismus. Je to tak. Někdo má nemoci, starosti, rodinu, kariéru, moc a slávu. Mým darem je zapomnění. Pamatuji se... přál jsem si být jako ti maličcí. Kříž můj dostal svůj tvar. Kříž, co má být nesen za soumraku. Padám hned poprvé.

Změn můj život. Ty jej změň. Tady jsem...

J.

Osten

Najednou to je. A najednou je prázdno. Nemáme si co říct. Uteklo to. Zůstává naše vlhké cosi co chce dát pryč. A v té vší prázdnotě, čase potom, jsem tím skutečným. Jsme těmi zraněnými, hluboce a neopětovaně milujícími, co něco někde ztratili. Ani ne svou vinou, jen jakoby nám někdo něco zapomenul dát. Cosi, co utiší to naše hledání. Zamilovávání se, dřímotu, odmítání a prosby o odpouštění. 

Není v tom Bůh? Nejsi v nás tajemně skrytý? Tělo Krista ukřižovaného a bodaného ostnem, za který nemůžeme. Kristovy děti. Matčiny. Nepoznali a nepoznáme tuhle lásku. Vyhnanci beznaděje. Kristovy děti, co nemají nikde dovolání, úkryt a útočiště. Chtěl bych takovým být. To není otázka. To je skutečnost. Je to životní poušť s kamením touhy. Přebýváš s námi, mezi námi a mnohdy za těmi děsivými příběhy druhých Tě poznávám, když se zasmějeme nad osudem. Přijmeme svou ubohost, roli co jsme si nevybrali. Rádi bychom milovali a byli milováni..vlastně jako vy všichni. 

Jay

Nutkavé představy

On sestupuje dolů, aby hledal otroka, kterého miluje; On bohatý se vydává naší chudobě, ukazuje se nám, vyznává nám svou lásku a prosí nás, abychom mu ji oplatili.

Bůh nesmělý a žebrající. (..)

On je milosrdný, moje duše to ví. Je nekonečně tichý a pokorný, a pokud ho duše uvidí, promění se v něj, stane se láskou k bližním, a sama bude tichá a pokorná. (Lafrance, J.: Modlitba srdce, 2017)

Bože, proč mě tak nesnášíš?

Ne, nemá se Jay špatně. A to je na tom to nejhorší. Nic jej nenutí si volit. Měnit se, hledat a vůbec zkoušet, a padat. Nechce tu zase plakat jako vždy. Nechce být tím ukřivděným mamánkem. Ale je..

Místo sluchátek a muziky se modlím. (skautský playboy 15 let).

Nice. Takové věci mě dostávají stále do kolen. Jak Ty si ty lidi voláš. Je pravda sice, že jeden jak druhý jsme jeli v podobném stavu. Vlastně to mi dovolovalo být přístupný. Předmanželský sex. Vlastně se ptal zda do toho jít. Zda do toho poznávání se spadnout rovnýma nohama. Co bych dělal na jeho místě, ptal bych se někoho druhého? Ten má koule co. Je pravda, že se za něj modlím. Tak možná proto ta otevřenost. Říkal, že bráchy se ptát nejde. Nice. Poradil sem.. :)

A tak je to se vším. Přichází to jinak. No. Jako David dnes. Státnice. Růženec na ruce. Docela mu to šlo. Vzpružil se. A tam sem si uvědomil, že přicházíš právě k nám takovým. Slabým, na okraji, takovým těm co se chytají každého stébla. Pošetilosti. Jinému by byla pro smích. Nice. Svezl tátu kdysi domů. A tak si nás vychováváš...

Jak se ma Bejby Mazak? Florbal neuspesny. Pivo svec mizerne. V buse typek z makra. Takovy no, a pritom myanmar, novy zeland, liverpool. A ma pivni mapu po cr. Nice setkani. Epicke. V utery pry zas :) Ctvrtek setkame jo.

Čtvrtek setkáme. Máme svoje kina. Kola, stoleček. Lékaři a návštěva u mě v práci. Pokoru chudáka má.

Co ještě Jay má? Ty nutkavé představy, co nechce řešit. Má je docela rád. Zvykl si na ně. Barevnosti. Nepřijme tedy nabízenou pomoc. A přidává další závislosti. Budiž mu odpouštěno.

Kutná Hora jej povzbudila v cestování. Ceausescova Bukurešť s fotografem mlhy jej natěšila. A proto pokračuje dál. Stihl být biřmovacím patronem Martina a jeho rodiny. Z nejlepšího looserem. Na pouti v rodině u Lukáška. Jay chce být radostným, sám sebou, nebát se, a  takové ty romantické bláznivinky, no.

No tak nějak.
J.

Stabilizovaný

Pokoušíte-li se říkat pravdu a nestaráte se přitom, kolikrát již byla před vámi vyřčena, stanete se v devíti případech z deseti originální, aniž jste si toho všimli. Tento princip prostupuje celý život odshora až dolů. Vzdejte se sebe sama a naleznete své skutečné ,já‘. Ztraťte svůj život a zachráníte jej. Podrobte se smrti, podrobujte smrti den co den své ambice a svá oblíbená přání a nakonec celé své tělo: podrobte každý nerv své bytosti a naleznete věčný život. Nenechávejte si nic pro sebe. Nic, čeho jste se nevzdali, vám nebude nikdy patřit. Nic ve vás, co nikdy nezemřelo, nikdy nepovstane z mrtvých. Starejte se o sebe a nakonec naleznete jen nenávist, samotu, zoufalství, vztek, zkázu a úpadek. Ale hledejte Krista a naleznete ho a k němu vám bude všecko přidáno. (C. S. Lewis „K jádru křesťanství“, Návrat, Praha, 1993 – čl. Milujte se 40/2017)

Jay to má rád, tyhle noční etudy. Které ráno proklíná. To sezení u táboráku se sklenkou čehokoliv a důvěrností. Fakt má Pepina rád. Rodinu, jeho manželku, syna, dceru. Pepin je na ně přísný. Modlí se za ně. Daří se jim. Navzdory téměř čelnímu nárazu v osobáku do osobáku, navzdory hledání zaměstnání.

Ty poslední dny jsou vyplněny nezaslouženou pomocí shůry. Ne ani vedením jako odevzdáním. Jay nechce s nikým být. Nechce hledat, chodit na marná setkání, psát důvěrné zprávy doztracena. Žije co mu Ty dáš. Že je to kolikrát obyčejné, málo bouřlivé, vlastně to nestojí ani za řeč...ale je to úplně krásné, důstojné, obyčejné a ani by nepomyslel, že je to uskutečnitelné. Tak se to stalo s MartinemK, biřmovacím kmotrem mu je a Jay si toho považuje. Tak jako s Robotikem, kterého drží jen společný projekt manželství. Tak jako třikrát po tři dny v kině a jednou na divadle ochotníků gymnazistů ze Vsetína s Mazim. Stabilizovaně chodí po lékařích. Dennodenně píše zprávy. Je tomu Jay rád, jako dnes.

 fck, active day. Zadne kopani jamy na nespravem miste, zadne chystani dreva na zimu, zadna opekacka spekacku s rodinou a detma co po tobe hazou travu ;) zadne piti vina az uplne dojde. Mas idealni krasny mestsky day. Rodicovsky navzdory. Ja spokojenej. Sem rad, za slunce, mesicek, vsecko to okolo. gnacht

Vím, že jsi

Hříšným ukazuje cestu. On pokorné vede cestou práva. 
Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí. Každodenně skládám svou naději v Tebe. 
Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine. Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost. (srov. Ž25)

Jaké má Jay poselství do těchto dní nového roku? Má jen hodně málo. Je mizerným dobrákem a musí prosit o pokoru do každého dne. Musí mít vděčnost za druhé, co k němu přicházejí, co je k němu posíláš. Jsou jako hvězdy v černočerné tmě jeho vlastní bezradnosti a ztracenosti. Nutně touží po pokoji. Po pokoji v duši, klid v rozervanosti. Žádal o pomoc a Tys jej nejednou vyslyšel. Ozval jsi se na volání o vedení duchovní, lékaře duše, přátele stejnakosti. Musí být vděčný svým blízkým, rodině, modlitbám, svědectvím o životě Benovi, Lukymu, Honzovi, Františkovi, Tomášovi, Pavlovi, Vladislavovi. Měl by přestat pochybovat, stěžovat si, měl by se pouštět do všeho s odhodláním jako Bedny.

Stojí uprostřed vás, ten který přichází. (srov. J1:26-27)

Nestydět se být

Pusť se do toho se srdcem chudáka, s prostou pokorou těch, kdo žijí v ponížení, které nakonec přijali sice bez zalíbení, ale zároveň bez revolty. Poznají se podle ohleduplnosti a skromnosti. Jako by si netroufali. Jako by se považovali za nehodné sloužit. Ponížili příliš sami sebe a byli příliš poníženi druhými na to, aby se odvážili vyčnívat nad ostatní. Jsou, jako by nebyli, ale přitom nejsou méně stateční. Mají odvahu a smělost dětí, troufalost maličkých. Bůh je shledává krásnými!
Protože se často uzavírají do sebe, otvírají dokořán svou bránu nejchudším. Jsou tak křehcí, že potřebují neustále přijímat tělo Páně, aby zachovali čistotu, která je bez něho nemožná. Tak snadno klopýtnou, že na cestě kupředu musejí postupovat od odpuštění k odpuštění. (Tvé tělo je stvořeno pro lásku, Daniel Ange, 2013)

 

Vytvořit prázdnotu

Ať jsi kdokoliv a kdekoliv, ať je tvé srdce jakkoliv poznamenané dosavadním životem, musíš mít někoho, na koho se můžeš spolehnout. Co kdybys i ty přijal Ježíše jako někoho, komu se dá důvěřovat? Tvé srdce je už možná vyčerpané tím, jak špatně miluje! Možná, se už zatvrdilo. Ale nezoufej! Určitě stále ještě sní o dosud nesplněné první lásce, která by ho byla hodna. Je třeba hledat někoho, kdo si tvé srdce zaslouží, kdo ocení tvou touhu po lásce. Tvé srdce není prázdné, naopak přetéká láskou, protože ještě nenašlo nikoho, komu by ji darovalo. (Tvé tělo je stvořeno pro lásku, Daniel Ange, 2013).

Ztratil jsem se v sobě. Znovu. Nemá to nic společného s Bohem, hříchem, neposlušností. Má to společné s duševní částí mne. Neuspořádaná, tepající, řeka uvnitř, bez klidu, večer nevím v čem se ráno probudím. Zapomínám být sám sebou, protože je to pohodlné. Nechci být sám sebou kvůli konfliktu. Nechci nikoho zranit a zraňuji sám sebe. Osten. Vyčítavý hlas v mé hlavě. Možná je to otec, máma, já. Uzavřel jsem se posledního půl roku a možná i déle před světem. Ženami, konflikty, otázkami, životem. A došel jsem ke konci. Osudy ke mě nemluví, Bůh ztratil lehkost, kamarádi se stali břemenem, ženy potenciálními sňatkovými nabídkami. Kam sem se to skryl? Přestal jsem být opravdovým, radostným; zapomněl jsem milovat. Sebe především. Spokojil jsem se s komfortem, rozvrhem a všedností. Bohem co nemluví. Kamarády, co si musím udržet. Stal jsem se svou vlastní karikaturou. Asi to má co dělat s mou sexualitou, ale ne úplně. Ta barevnost má taky svoje hranice. Bojím se být zranitelným. Odmítnut. Milován. Vůbec dýchat se bojím. Pracovat poctivě. Nestydět se. Vlastně měl bych děkovat, že můžu po tak dlouhé době něco o sobě napsat. Tak mi to chybělo.

Poslal mne, abych uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce, abych vyhlásil zajatcům propuštění. (L 4,18)

Pražský vegan nalezl sobě identické zrcadlové partnerství. Mariánský ctitel po svatbě bratra objel přilehlá poutní místa a cizinu. MartinK viděl Psi páně, pět dní strávil u Dominikánů, a je okouzlen jejich mnišstvím. Odejde, závidím mu. Stejně jako MartinuC, co odešel dnes na rok do komunity Cenacolo. Vojna s Radostí. Ty maličkosti skrze druhé mě dělají šťastným.

Jay

Compelle Intrare

Compelle Intrare, "přinuť vjíti" (L14, 23). Boží tvrdost je laskavější než lidská změkčilost a jeho nucení je naším osvobozením. (Zaskočen radostí, C.S.Lewis, 2006)

Pokora maličkých je pokora toho, kdo je bezmocný, malý, neschopný a nemá co předávat. Zde nezbývá, než si pravdivě přiznat svou ubohost, nehrát si na mocného, soběstačného, ale v poníženosti přijmout, že jsem závislý na druhém a potřebuji pomoc. Pokora se projevuje jako otevřenost pro přijetí daru, jako dveře srdce, jež otevřu dokořán. Rodí se důvěra a víra, další ctnosti, že opravdově šťastný budu jen tehdy, když mě ten druhý naplní. Nemusím tedy pracně hledat své štěstí ani své potřeby, protože Ten, kdo mě má rád, ví lépe než já, co potřebuji a co mě učiní šťastným. Tak se mu svěřím a otevřu, odevzdám se jeho lásce. Uznání závislosti a otevřenost přijmout dobro od druhého je pokora chudých a maličkých. Tímto způsobem se nabízím Bohu. (Apoštol 2017/01, br. Dismas)

Mým největším nepřítelem - jsem já sám. (Jay)

Pár životních etud v mezičase. Vztah začal a skončil, nebylo na čem stavět. Po půl roce jako po osmnácti letech manželství. Prostředník k dospělosti.

Nejvřelejší prosby se nevyslovují nahlas, život našeho bližního nás prosí mlčky.

Přicházejí a jsou statečnější než Jay, nesou život s hlavou vztyčenou, padají a zvedají se z prachu. Mnozí jsou pro mě svědectvím, světlem na cestě. Povzbuzením v temnotě a v pochybnostech. 

Světlo, co nám stále svítí na cestu ani nevidíme, a přitom je Boží přítomnost mezi námi.

Mnoho Světla přeje,

Jay

Maličkosti

Maličkosti jsou co nás drží nad vodou. Co drží Jaye nad vodou. Vždy by mohl propadnout skepsi, blbé náladě nebo uprchlické vlně. Drží ho takové skoro až jemné maličkosti.

"Učím se od tebe" říká jakoby mimochodem oMartin včera při přivítání.

"Rád sem byl s tebou" třepe rukou František dnes po společenské akci.

Taky ho přivádí k úžasu opravdovost MartinaB., kdy si uvědomuje všechnu tu skutečnost, krutou realitu, lidská omezení a nebrání mu to žít a jít dál. Pracovat v práci, která klade překážky. Být vytrvalým a skromným jako bc. MartinK od Olmiku.

Co ho vlastně drží nad vodou, když se všechno zdá stejné jako před tím. Padá do stejných věcí co by radši ani neznal, potkává bývalé a myslel si už i dávno odvanuté příběhy, musí se vyrovnávat s nenávistí ostatních, surovostí většiny co s lidmi nakládá jako s materiálem a ne jako lidskou bytostí.

Asi je to přiznání vlastní nedostatečnosti. Tak trpké křehkosti, že může být zlomen, a bývá zlomen dennodenně třeba jediným příběhem. A taky záchrany. Naděje, která přichází až kolikrát nakonci. Kdy už se to nedá vydržet. Je to jenom na chvíli. Aby to bylo krásnou maličkostí a zapamatoval si to na dlouho. Aby z toho mohl žít v té mlze bezcílnosti a čekání.

Drží ho už jen ty 4% denně.

Jay

Někdo tě miluje a ty o tom nevíš

Čas našeho života je nám dán pro přijetí nebo odmítnutí spasitelné Boží lásky. Zemřít "mimo tuto lásku" neznamená jenom nemilovat, ale také nedovolit nechat se milovat. Nepřijmout lásku. Pokaždé, když odmítáme lásku, uzavíráme se do sebe a to může vést k definitivnímu odříznutí a uzavření se vůči Bohu. Pokaždé, když děláte něco pro ostatní, pomáhá to i nám prorazit "skořápku" naší pýchy a egoismu. (Apoštol Božího Milosrdenství, 3/2015)

Už nemůžu. Chybí mi sebevědomí, dělám chyby v rozhodnutích, nikoho nemám a stydím se říct, co vlastně chci. Vlastně mi činí problémy žít. Nejsem užitečný, mnohdy smutný, pronásledovaný ženami, které odmítám.
Ty jsi jiný, máš moc svou bezmocí.
Jsem na hranici svých možností. Ať udělám cokoliv, obrátí se to v niveč. Dívám se na většinu věcí skepticky bez naděje. Říkáš, že mi požehnáš v mém rozhodnutí. Kde najdu důvod?
Toužíš zamilovat se do mě a bráníš se tomu. Jenže nechceš být bláznem a tak se snažíš být ze všech sil normální. Daří se ti to na jedničku, až příliš dobře, ztrácíš přitom drive, hloubku, radost. Děláš věci pro to, aby byly.
Musím prožívat lásku?
Měl bys dávat toho, čeho máš nejmíň - lásky. Není to náklonost, soucit, pocit. Je to důvod. Důvod každého tvého kroku, rozhodnutí, nádechu i výdechu.
Má láska je mizerná.
Nedávej svou lásku, ale Mou. Buď listonošem mé Lásky.
.....
Zaměříme-li se na to, co je v člověku živé a lidské a co v případě těch nejubožejších z nás bývá ukryto až na samém dně jejich srdce, sklidíme bohatou úrodu. (J. Vanier)
.....
Rodina a kamarádi jsou mi oporou. Mazi má VIP kartu na parkování, sešívanou nohu z dlouhé dovolené a doprovázení Pannou Marií z Aingenu. Honza Tulák cestuje, Bosé karmelitky s poštovním pohledem, žije v tichu nad městem v maringotce se slámou. Je křehký a neuvěřitelně hodný. Happy ending bez Míši. Rozchod chirurgickým řezem po narozeninách přináší touhu nebýt zapomenuta.  ..nebude lehké se rozejít, nebude lehké s ní zůstat.. Přesvědčení přišlo skrze modlitby a Aleše Opatrného. Vsetínský milovník žije jako adolescent, navíc se modlí chvály, čte skauta Váchu, žil 3 měsíce ve svazku a byl mým prvním chatařem na FB. Brácha stihl dvě děti a skácet ořech pro stavbu domku. Medvídek zvrací při půstech a kupuje samotu. Radostné svatby Aničky a Dominika s očekáváním, Ireny a Jirky s dnes narozeným Samuelem. U rodiny Robotika střídají dobré dny ty horší a naopak. Vik prožívá letní noncatholic affairs.
A co Jay? Nudí se. Prosil o rvačku a druhý den přišlo vyslyšení. Jen málo dělilo konfliktního juniora a Jaey. Nečekaně a zázrakem se omluvil. Přednášky jsou obstojně navštěvované, Jay je osobní a zvyšuje soustředěnost. Studenti nosí křížky na krku. Nestydí se. Za vyznání a mediálně propíranou Církev. Děkuje jim.
Jay se seznamoval. Příšerné, přebrané, mizerné, to tak nepůjde. Ježek ví.
Jaye ve víře drží ty malé světlé dny a zářící hvězdy. Jako je MartinM, šikovný a skromný, vypadá bez utrpení a starostí; taky MartinV co pracuje jako dobrovolník s mládeží; no a MartinK, bakalář s hotovou bakalářkou půl roku před odevzdáním. Rozhodl poslední slide prezentace v ST o rzi a pokladech v nebi.

Vždy když se mě dotkneš Pane v srdci, pláču radostí. Trvá to jen na malou chvíli, a možná kdyby to trvalo déle, nemusel bych tu obrovskou lásku vydržet.

Do nového roku přeji odvahu začínat znova,

Jay

Käsekrainer

Není nutné mnoho vědět, aby ses mi líbil - stačí, že mě velmi miluješ. Takže zde se mnou mluv tak, jako bys mluvil s tvým nejlepším přítelem. 

Řekni mi jeho jmého a potom mi pověz, co chceš, abych teď pro něho udělal. Vypros si mnoho - neváhej mě prosit.

Mluv ke mně jednoduše a upřímně o chudých, které chceš utěšovat, o nemocných, které vidíš trpět, o zbloudilých, které toužíš vrátit na správnou cestu. Řekni mi o každém alespoň jedno slovo. 

Řekni mi otevřeně, že jsi snad pyšný, sobecký, nestálý, nedbalý ... a potom mě popros, abych ti přišel na pomoc, zbavit se toho všeho s větším nebo menším úsilím, tak jak chceš.

Nestyď se! Je mnoho spravedlivých, mnoho svatých v nebi, kteří měli přesně ty stejné chyby. Ale oni se pokorně modlili ... a později se od hříchů osvobodili. 

A neváhej také prosit o své zdraví, jakož o šťastné dokončení své práce, obchodů nebo studií.

Jay je na cestách. V daleké-blízké zemi. Slušné zemi u Dunaje. Mnoho kostelů, málo lidí v nich. Přesto živé společenství. Anglická mše s filipínským knězem, německá ve starém ritu, trinitáři mezi turky, čeští redemptoristé. Kostely jako ostrovy uprostřed oceánu světa. Tonoucího světa. Pohoršující církev. Ubohost církve je stěžejní. Záměrem Boha bylo pohoršit svět skrze Krista. Fatální omyl je následovat Krista bez církve. Člověk slabý, zve slabé lidi, aby vynikla Boží láska. Aby ukázal, že Láska vydrží všechno (P.Maria Satoria). Jenom když jsem k sobě pravdivý a upřímný, ne že přestanu být hříšný, ale vidím se takový jaký jsem. Ubohý a bezmocný. Nemůžu si nijak zasloužit Lásku. Já ji dostávám. Dostávám ji zadarmo. Jen tak. Milosrdenství. To je když se ztrátím a najdu cestu. To je když můj roomate Jun z vietnamu je dobrý kluk. To je ta chvíle, když se neberu moc vážně. To je hudba, kterou hraješ přímo do mé duše.

Vše to ti mohu dát a tobě dám. A přeji si, abys mě o to prosil, jestliže to není proti tvojí svatosti, ale pro ni a její podporu. Co potřebuješ zrovna dnes? Co pro tebe mohu udělat?

Kdybys věděl, jak moc si přeji ti pomoci! (Jan Horák SDB Wien: Čtvrthodinka před Nejsvětější svátostí, úryvky textu sv. Antonína Maria Claret, 1990)

A tak tě prosím. Za všechny kolem mě. Za ty co zemřeli - jako súsed Hanáčkůj. Co umírají. Prosím tě za lidi co jsou na cestách, jako holky Kulifoga, Švédka a Barborka. Prosím tě za Robotika a jeho rodinu, za Maziho a další den, prosím za Jitku a její rodinu. Prosím za Medvídka a radost do života. Prosím za rodinu bratra. Za vsetínského milovníka. Prosím tě za doplavání k ostrovům radosti a lásky. Je to hodně, když žijem a jsme tedy. A to je milost. Dar od Boha.

Mějte se dobře,

Jay von Prater

Pravdoláskař Jay

Žít život neuspokojený a nešťastný je to nejpohodlnější co může člověk udělat. Žít život naplněný, vnitřně bohatý a lidský stojí úsilí, hlubokou víru, vzájemný respekt a kázeň. (Saporosy Lászlo)

S pokorou Jay musí vstoupit do nového roku. Byl báječný a bohatý. Na zázraky a na rozhodování. Jay se naučil stanovovat si cíle a sebevědomě je prosazovat. Být uvolněný a povzbuzovat je opravdu posilující pro Jaye i pro ostatní. Má moc kamarádů. Martin jej kope pod stolem do nohy, Hanka ze školky jej zve do kina, Honza na párek o silvestru, slečna veterinářka jej veze domů autem z rodiště S. Freuda a L. Janáčka. Maličkosti co hrozně těší.
Dějou se zázraky. Nejenom v Medjugorje, ale také tady. Míša měla poslušnou třídu jako nikdy dřív, Honza Tulák si našel dívku a Lukáška si ve školním autobuse vyhlédla zase jiná dívčina. Robotik je neustálým zázrakem, má Jaye rád a dochází k ostrým dialogům. Krásné.
Vsetínský milovník po usilovném studiu Judaismu a pozemských zapovězení samosebou přechází na křesťanství :) Zázrak.
Vik ztrácí iluze o materiálním úspěchu:
..There is a little change concerning me. I did quit my dreamjob. It slowly has been becoming a "shitjob". Now I'm seekeing for the next one..
A Mazi obdarovává z mála a s radostí!

Je to super žít svůj život. Se svojima defektama, s tím co mám nebo mě naopak chybí. V tom kde sem. V rodině, kam sem se narodil. V práci, kterou nesnážím nebo s lidma co jsou živočišní. Je to skvělé se rozhodovat a mít vytvořený svůj vztah ke všemu. Člověk se musí nejprve ušpinit, vynaložit úsilí, bojovat, postavit se a pak to jde samo. Roste to s Boží pomocí.

Naděje to není přesvědčení o tom, že něco dobře dopadne. Naděje je jistota, že ať to dopadne jakkoliv, tak to mělo svůj smysl. (Václav Havel)

pravdoláskař
Jay