Nedotknutelnými

"Lhal jsem, nepostil jsem se už kdoví kolik let. Jednou jsem měl dvě ženy - řeknu vám, co jsem udělal ..."

Připadal si nesmírně důležitý; nedokázal si představit, že je pouze typickou součástí světa - světa zrady, krutosti a chlípnosti, kde jeho ničemnost je zcela bezvýznamná. Jak často už kněz poslouchal podobnou zpověď - člověk je tak omezený. Není ani dost vynalézavý, aby objevil novou neřest; zvířata znají právě tolik. A pro tenhle svět Kristu umřel; čím víc zla jste viděli a slyšeli kolem sebe, tím větší sláva obestírala onu smrt; je tak snadné obětovat život pro něco, co je dobré či krásné - domov, děti nebo civilizaci - ale jen Bůh mohl zemřít pro lhostejné a zkažené lidi. (Green G.: Moc a sláva, 1990)

Co se to stalo, kam jsme to šli. Proč se to stalo, že nic není. Že jsme opuštěni a umíráme žízniví a hladoví s plnými žaludky?
Proč jsem se stali těmi, kterými jsme být nechtěli.
Proč jsme zlí.
Tupí k bolesti, smutku druhých.
Co se to s námi stalo?
..že už se nedíváme vzhůru na nebe, na oblohu, na hvězdy a magický měsíc. A duhu.
A nechodíme v dešti, v noci, autobusem.
Proč jsem se stali závislými na sobě, své pravdě, ukojení.
Co se to s námi stalo Jayi?
Co se to s tebou stalo Jayi...

Nebýt práce, neměl by Jay motivaci žít. Bez rozvrhu, pevného vstávání. Donucení povinností. Je to požehnáním. Má jí plno. Nad hlavu. Plnou hlavu, bolení. Každá jeho myšlenka, úd je prací. Nervozní a hysterický je Jay. Utíká proto k představám. Představám na někoho. Snad možná přítele, kamaráda, snad i více. Vzrušující představa. Obsese. Postupně ztrácí bohulibý nádech, stává se rituálem. Drogou, kompenzací. Tisícemi kilometry vzdálenou něžností. Stejně opuštění, marniví, toužící, vášniví, blázniví, pečliví a všechno co tam najdem. Existence. Jak proč se vzdát.

Mezitím zde a tady. Boj o sebe. Jáužtomunerozumím. Je prostě nic. Je prostě ranní hodina, napětí, nutnost něco dělat z příčin mimo. Začíná to krutě. Sprcha studená, proč to dělám, instant zprávy v oranžové, modlitba ostrůvek v bouři, kafe litr, cvičit, jízda, chovat se slušně, ne moc kokotsky, mít názor, a černá díra najednou osum a více hodin. Někdy horskou drahou, někdy čekárnou u zubaře, někdy diskotékou. Někdy, velmi zřídka protrhne se. Poděkováním, důvěrností, otázkou v pravou chvíli. Domů. Zavřít dveře. Naplno útěše. Do noci bez hvězd. S někým druhým a přece sám. Instantním. Usne sám, mnohde mnohdy nečekaně. Zhasíná druhý den. Spí. Sny zdají se a krásné jsou. Probudí se s bolestí ne však pláčem. A plakat by měl.

Jay oslavil karierní růst pokrčeným úborem, úklonou a Créme brullé. Mazi přišel o nos a dostal mrzku. Odevzdaně. Byt se vrátil bez zásahu exekutivy s dluhem ač nalezl kolo ve sklepě. Medvídek má v plánu svatbu s polovičkou co má polovičku a míň. Pojedu do Ústí a do Skopje. Běhám, děti hraji fotbal, beďák, na pavoukovi, bagry taky. Bedna povýšil, zamiloval, jsem rád. Stejně za usedlé pražáky.

Pokoru, odevzdanost.

¡Viva Cristo rey!

J.