Compelle Intrare, "přinuť vjíti" (L14, 23). Boží tvrdost je laskavější než lidská změkčilost a jeho nucení je naším osvobozením. (Zaskočen radostí, C.S.Lewis, 2006)
Pokora maličkých je pokora toho, kdo je bezmocný, malý, neschopný a nemá co předávat. Zde nezbývá, než si pravdivě přiznat svou ubohost, nehrát si na mocného, soběstačného, ale v poníženosti přijmout, že jsem závislý na druhém a potřebuji pomoc. Pokora se projevuje jako otevřenost pro přijetí daru, jako dveře srdce, jež otevřu dokořán. Rodí se důvěra a víra, další ctnosti, že opravdově šťastný budu jen tehdy, když mě ten druhý naplní. Nemusím tedy pracně hledat své štěstí ani své potřeby, protože Ten, kdo mě má rád, ví lépe než já, co potřebuji a co mě učiní šťastným. Tak se mu svěřím a otevřu, odevzdám se jeho lásce. Uznání závislosti a otevřenost přijmout dobro od druhého je pokora chudých a maličkých. Tímto způsobem se nabízím Bohu. (Apoštol 2017/01, br. Dismas)
Mým největším nepřítelem - jsem já sám. (Jay)
Pár životních etud v mezičase. Vztah začal a skončil, nebylo na čem stavět. Po půl roce jako po osmnácti letech manželství. Prostředník k dospělosti.
Nejvřelejší prosby se nevyslovují nahlas, život našeho bližního nás prosí mlčky.
Přicházejí a jsou statečnější než Jay, nesou život s hlavou vztyčenou, padají a zvedají se z prachu. Mnozí jsou pro mě svědectvím, světlem na cestě. Povzbuzením v temnotě a v pochybnostech.
Světlo, co nám stále svítí na cestu ani nevidíme, a přitom je Boží přítomnost mezi námi.
Mnoho Světla přeje,
Jay
Žádné komentáře:
Okomentovat