Právo na pokoru

Co dělá Jay uprostřed převratných změn, předvánočních večírků a novoročních apokalyps. Jay se nudí, haraší mu z volného času, spí nadmíru, hraje kulečník, vykrajuje cukroví, hodnotí studenty semestru uplynoucí. Nemá právo si osobovat nárok na pokoru.

Kulifoga dosáhla vrcholu karierních možností, šéf stejně jako děkan musel být odejit. Musí pokračovat, pohodlný život pro ni není. Přestane se trápit ne na dlouho. Bojovat má cenu. Oldřich cyklista v nové etapě pelotonu života. Nový dlouho všemi očekávaný krok paní Ivi. Kuchař Luboš ztrácí hlavu nad láskou z druhé strany. Robert v příznivém období, Jay rozumí jeho všedním kolejím a nedostatku radosti nebo těšení se na něco. Otec dvouleté dcery 29let flegmatik Kristián z Poznaně se rozvádí. Profesor Žárovka roztáčí vánoční děvčata v Trnavě. Honza odlétá na Island, moc se mu nechce slavit vánoce bez domova. Bratr v novém bytě.

Nerozumím lidem a jejich osudům. Protože nerozumím sobě. Jay chce říci, že kolikrát lidé dělají věci beze smyslu, protože nemají a nevědí, jaký smysl mají oni. Kolikrát se bojím toho, že se zastavím, a věci kolem mě se přestanou dít. Najednou se stanu nedůležitým. Proto se snažím vytvářet situace, události, nezapomenutelné chvíle. 

Komuže prirovnám toto pokolenie? Podobá sa deťom, čo vysedávajú na námestí a pokrikujú na svojich druhov: "Pískali sme vám, a netancovali ste; nariekali sme, a neplakali ste." (Mt 11, 16-17)

Jsem nejistý a bezmocně ztracený, když se nic neděje kolem mě. Jako bych pomalu umíral. Svět žije za oknem.

Musíme být naopak zcela otevření a prostí, bez předsudků a bez vykonstruovaných teorií o sobě samých. Musíme se naučit mluvit podle své nejvnitřnější pravdy, nakolik jsme schopni ji poznat. Musíme se učit říkat, co doopravdy v hloubce své duše cítíme, ne to, co myslíme, že máme říkat, ne to, co právě řekl někdo jiný. A musíme být připraveni převzít zodpovědnost za své touhy a přijmout důsledky. (Merton, T.: Duchovní vedení a rozjímání, 1997)

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Brundibár Jay

Vizionář

Skutečná upřímnost k sobě bývá někdy krutě zdrcující. I když třeba chceme být upřímní, naše sebeobelhávání je téměř nekonečně vynalézavé.

Snaha být upřímný nás ponechává tváří v tvář naším vnitřním rozporům. Znemožňuje nám tak útěk před konfliktem, před rozdělením uvnitř nás. Toto rozdělení nás udržuje ve stavu trvalé úzkosti. Paradoxem, kterému je třeba čelit, bere-li člověk pravdu vážně, je holá skutečnost, že upřímnost znamená nejistotu: ta je ve skutečnosti zárukou naší upřímnosti. Je paradoxně znamením, že jsme na správné cestě. Říká nám, že se pohybujeme dopředu pro křesťana jediným správným směrem a že jsme v kontaktu se skutečností. (Merton, T.: Monastický pokoj, 1999)

Co dělat ve chvílích samoty, kdy svět se ozývá. Svět mi nabízí své nekonečné dobrodružství a možnosti. Volá mě k sobě. A Jay. Neví kde začít, neví co chtít. Vždycky bude slabé. A vždycky se vrátí. Vrátí se k tobě Ježíši maličkých. Čekáš a miluješ Jaye. Dokud nechybí vůle se vracet. Nepřestávat jít za tebou. Milovat jen tebe.

Chybí enthusiasmus a mnoho dalšího. Pracovní týden končí sobotou večer. Přednáškou pro frekventanty dálkového studia, žvýkající svačiny od poloviček. Jay spokojen; nalézají chyby v zadání, a jsou pokorní k prohřeškům. Dva týdny jsou pracovně vypjaté; výukové a zastupitelské povinnosti.

Honza potřetí vstupuje do stejné vody s dárkem, blíží se podruhé k vodám na Islandu. Mazi snižuje tempo. Kulifoga autem bez klokánků. Josefovi chybí Pytlík s Pinďourem.

Neměl bych se brát příliš vážně. Ta tvrdost srdce je bolestná. Jak to, že jsem vůbec po albánském návratu hluboce prožíval blízkost kamarádů a rodiny, odjezd kanadských snoubenců. Čekal jsem přece tuto podzimní prázdnotu, zkratkovitost - tak proč mě překvapuje.


chytrý jak chleba s máslem
Jay

Pokoj uprostřed zápasu

O pokoji se ještě nikdy tolik nemluvilo, a ještě nikdy ho ve světě nebylo tak málo. Ale pokoj ve světě přece jen existuje. Kde ho hledat? V srdcích mužů a žen, kteří jsou moudří, protože jsou pokorní, dostatečně pokorní na to, aby žili v pokoji uprostřed mučivé úzkosti, aby konflikt a nejistotu přijali a překonali ji láskou, protože si uvědomují, kdo jsou, a mají tak svobodu, která je jejich skutečným dědictvím. Jsou to děti Boží. Známe je všichni. Abychom je našli, nemusíme chodit do klášterů. Jsou všude. Nemusejí trávit čas mluvením o pokoji nebo o Bohu nebo o Kristu Pánu. Oni pokoj znají, Boha znají a našli Krista uprostřed zápasu. Odevzdali své myšlení a svou vůli Kristovu volání a skutečnost našli v něm.

Pokoj, který Kristus přináší, není návod k individuálnímu útěku ani k egoistickému sebenaplnění. V srdci člověka, jenž hledá pokoj jen pro sebe sama, žádný pokoj být nemůže. Abychom našli pokoj opravdový, pokoj v Kristu, musíme toužit po tom, aby ostatní měli pokoj stejně jako my, a musíme být ochotní něco ze svého vlastního pokoje a štěstí obětovat, aby mohli mít pokoj ostatní a aby i ostatní mohli být šťastní. (Merton, T.: Monastický pokoj, 1999)

Kolega Medvěd kolauduje byt v prvním patře. Udělal neuvěřitelný pokrok. Žije na vesnici vedle vraha, s tátou alkoholikem a starostlivou mámou. On svobodný bez podivu na práškách, fotografuje makropřírodu a mlhu. Při fotografování se zapomíná. Zoufalství naplnilo Jaye po každé otázce na jeho nevěstu.
A jinak? Mazi lékařský maratón, Honza ve světě pana Hrabala, Robert popel na hlavě. Rodina vítězí v obecním bowlingu, bratr se připravuje na odlet z hnízda. A jinak? A jinak, nic se neděje.

Nic se neděje. Vůbec nic oslavného, mrzutého, nic smutného, zázračného. Prostě na první pohled víkendová pohoda k zešílení.
Musíte vědět, že
jsme spaseni v naději (ř 8,24)

Jay v pokoji v ponožkách

BarBar

Ano. Nevěřím zprávám v sedm a výtahu do osmého patra. Ano, vím že bych se měl více snažit, abych to dotáhl hodně daleko, měl pěknou zahrádku a poslušného pejska. Pozdě si uvědomuji, jak rád se setkávám s lidmi, kteří právě odešli. Přestože se směji uspěchaným přátelům, nepřestávám je mít rád. Přece jsem byl také nedávno zraněnou, ztracenou jednotkou kdesi na hustě obydlené planetě s miliardami mě podobných. A jak málo stačí. Stačí jenom slovo. Nemusí být vyřčeno. Slovo je symbol a radost. Vsává do sebe lidi a scény, stromy, rostliny, továrny i čínské pinčly. Tak se Věc stává Slovem a zase zpět. (Steinbeck J.: Na plechárně, 1972).

Pan M komunikuje, volá hodiny s panem Jay. Má radost. Z uzdravování, nálady, vlastní otevřenosti, z pozdvihnutí ducha, procházek. Vidí věci jasněji. Svou beznadějnou situaci vidí s nadějí. Pan M je zázrak.
Pan Č nalévá panu H, zahánějící můry dušiček, zoufalství a nemožnosti změny. Chiméra Islandu visí neustále ve vzduchu. Babička kaká. V zaměstnání vládne stockholmský syndrom. Dřívější kverulanti soucítí se sestřelovaným panem Šéfem. Milionářská rodina na návštěvě jakobysenechumelilo. Do Brna, s mámou, za lékařem, co radí se rozmyslet, dálnicí s mrtvolkami zajíců, po cestě zpět zticha. Pan R pondělní volejbal s romáky, pravidelná posilovna a páteční dýchánky. Paní J usmířená v práci, doma autem zajíždí tchýni, kárá pana Jaye, Jay se stydí.

Pan Jay má program na každý den. Pronásledován rozmary. Plánuje prý párty. Dozvěděl se z internetu. Hodně práce a roztomilých starostí.


Mějte radost, že dáváte z Ježíše, ne ze sebe, z Ježíše. MT

barbar Jay

Život je motivace

Člověk nemusí být věřící, aby se ptal po smyslu věcí. Pamatuji si z dětství, že jsem hrozně toužil mít promítačku. Přál jsem si ji a dostal. To největší zklamání bylo, že jsem ji měl; fungovala jak měla, krásně barevně. Jenže to nebylo ono; vlastnil jsem ji, měl jsem ji. Vím jako teď, že moje přání ji mít, představovat si ji vlastnit bylo krásnější než splnění snu.

Mohu si dovolit vše o čem sním. Mohu si okamžitě dovolit zjistit, že s věcí nepřichází radost, uspokojení. Přichází žádost. Mít další. Jinou. Mnoho lidí neslyší ten jemný hlas co se ptá po smyslu, co hledá tu pravou radost, smysl dnů a bezesných nocí, tu odpověď co máme tak blízko a známe ji. Když jsem nebyl věřící, přesto jsem ten vnitřní hlas slyšel. Nemluvil. Nekázal. Ale tak nějak hřál u srdce. Usmíval se.

Nemusíš se stát věřícím, abys poslechl sebe, svůj hlas, své svědomí. Jediné opravdové, tobě vlastní. Než abys naplnil život věcma bez duše, zastav se. Na den, na dva, na týden a nic nechtěj. Nechtěj, protože zabíjíš čas. Že to víš.

Zeptej se. V tichu. V hluku. Čekej. Zeptej se srdce. Ptej se, co bys vlastně měl chtít. Ptej se. `Co po mě chceš?` `Co mám dělat?` `Jít nebo zůstat?` Ptej se na banality, co zasouváš a potřebuješ je vyřešit. Ptej se. Dostaneš odpověď. Protože hledáš. Ne hned a možná ne úplně srozumitelnou odpověď, ale ptej se stále. A nebude to snadné. Ale poprvé opravdové.

Mnoho posledních dnů má dramatický spád. Mám radost. Úplně na dně, s vyčerpanými možnostmi se dostavují kapky pokory.
Ne provinile setkání se spisovatelkou s pseudonymem. Honza bez motivace pro cokoliv v prostředí bez možnosti změny. Je naděje. Jay ví. Sousedi tyrani poprvé přivážejí mámu autem k domu. Jay chodí na hokeje, fotbálky, popíjí a zítra se snoubencem Oldou citlivě chlapsky intimně diskutuje nad půllitrem. Mazi volá svou smrtelnou diagnozu, je spokojen, rehabilituje. Láskám nemilovaným pozvolné vale.

flamendr Jay

Svedeme to na počasí

V celém světě není nikoho, kdo by mi pomohl. Je to Láska co hledám. Ke komukoliv. Od kohokoliv. Dej mi impulz. Být milován. Milovat.

Mám radost, že moji blízcí se mají dobře. Velmi dobře a lépe než Jay v těchto posledních dnech. Apatie, nesoustředěnost a zkratkovitost jednání vlastní vinou. Řeší se přednášky, exkurze a štípání dříví.

meteorolog Jay

Šťopka

Nechce se mi psát a ani nejde. Myšky běhají. Děkuji za komentáře. Mají pravdu. Že Jay hledá, nekotví, má strach a vybral si. Ano...

Jay má za sebou bouřlivý pouťový víkend s Honzem. Veselí, Janáček, rodinné vítání s jedním sprostým slovem a trošku vykolejení tuláka od čtených emocí. Služební veletrh; Jay navštívil dohromady 5 stánků, z toho jeden 2x a jednu občerstvovnu. Na cestu obdarován igelitkami s firemními produkty.
Pondělí v U.Hradišti po sobotní výuce přináší seznámení se v čekárně psychiatrického oddělení s usměvavou pacientkou.

Vsetínský svůdník se po dlouhé době zapoměl v kalných vodách; pokrok, uvědomuje si zapomenutí. Lukáš vystoupí pro charitu. Mazi nahnutě odpočívá po dovolené. Profesora Libuša září; plánuje soudní tribunály. Švédsko s maminkou. Jay cenzuruje Romanku. Iva s hokejovým fandem na steeplechase. Milan hovoří za Jaye. Luboš vaří, dělá pokroky.

Očekávám od lidí víc, než můžou ze sebe dát. Věřím na zázraky.

sprďáka dostane
Jay

Hlava těsně nad hladinou

Uvědomuji si. Tu nekonečnou samotu. Ty probíhající myšlenky. Měl bych. Nechci. Půjdu. Odpustím si.
Tohle nemůžeš chtít!
Ve své opuštěnosti nenacházím radost. 
Tvá láska mi pomohla. Pocítit vlastní slabost.
Zranitelnost lásce. Uvědomil jsem si, co hledám ve všem. V jednotlivostech. Nedostávám. Musel jsem život naplnit zbytečnostma a utíkáním. Nahradit a vytěsnit ten pocit neuvěřitelné samoty. Té neutuchající nepřítomnosti něčeho,
pozvedajícího mě ze všech chyb a těžkostí.
Co by mě čekalo doma, v každé chvíli,
milující a otevřené mé slabosti.

Můžu být tím nejsentimentálnějším tvorem na světě,
můžu tě mít tak blízko,
můžu se snažit zapomenout,
můžu..
Pro jediný okamžik můžu.

Neměl bych zapomenout Ti poděkovat, žes mi pomohl objevit lásku. Lásku jež dává a přijímá.
Smiluj se nad námi Ježíši.

 

Obávám se, že jsem příliš zaujatý. Svými kamarády, které mám rád a nedokáži jim pomoci.

nedokáži pomoci Honzovi, v jeho hledání.
nedokáži pomoci Vandě, v její citlivosti.
nedokáži pomoci Lubošovi, v jeho vztazích.
nedokáži pomoci Ivě, v její touze po štěstí.

Co zbývá, když alternativy jsou vyčerpány. Když každý jejich krok ničí je samotné a když přesto chtějí žít opravdově. Jay ví, že je bezmocný.
Prosí pro ně o pomoc.

 Jay

Bezpředmětné

Lidé hladovějí po Bohu. Jak strašlivé by bylo setkání s našimi bližními, kdybychom jim dávali jen sami sebe. (...) Odvraťte oči od sebe sama a radujte se z toho, že nic nemáte, že nic nejste, že nic nemůžete dělat. Dejte Mu velký úsměv pokaždé, když vás vaše nicotnost děsí.

Udržujte to světlo planoucí ve vás, olejem svého života. Bolest zad, bídu, kterou cítíte, to jsou kapky oleje, které udržují plamen toho světla a rozhánějí temnotu hříchu všude, kam jdete. Nedělejte nic, co by vaši bolest zhoršovalo, prostě s velkým úsměvem přijímejte to málo, co vám On dává s velkou láskou.

Proč Ježíš chce, abychom se od Něj učili mírnosti a pokoře srdce? Protože bez mírnosti nikdy nemůžeme být schopni přijímat druhé lidi, ani milovat druhého člověka tak, jak nás miluje On. A tak dříve, než se naučíme pokoře, bez které Boha milovat nemůžeme, musíme se naučit milovat jeden druhého. (Kolodiejchuk, B.: Matka Tereza. Pojď, buď mým světlem, 2008)

Jay nemá psací náladu. Dozněla rozněžněnost. Plakal na pohřbu Mineraloga (21let); na rozloučenou na povel se spustil déšť, vítr a listí. Odešel kamarád s velkým srdcem.
Jaye domov nebaví, neví jak dlouho vydrží nezlobit. Slabosti se ozývají se zvýšenou intenzitou. Tři dny semestru a Jay chce konec. Přednáška pro 2 studenty náročná jako pro 20. Rozloučili se kanadští novomanželé, svatební cestu Paříž - Praha -končili u smaženého sýru a Staropramenu na kopci. Baf po 14letech zjišťuje, že manželství co Jay dával za příklad, neklape. David robotik pomalu rehabilibuje mimo pracovní mumraj. Mazi balí na cestu po závodních okruzích s Alfou Romeo a bratrem. Švédsko plánuje společnou zimní dovolenou v Rakousku. Šéf bez argumentů, přes kamarády, zlomit Martinu. Důchodce v problémech. Honza od února s pevným školním režimem. Babička s krystalicky čistým uvažováním denně volá obědové menu a dohazuje sousedku. A Jay jde se Svědkyní na diskotéku.

Společně musíme bojovat. Válka se neodehrává ve vzdálené zemi co ani neumím vyslovit, odehrává se kolem nás. V naší bezprostřední blízkosti. V našich srdcích. Kolikrát zrazujeme sebe a zraňujeme druhé pro své pohodlí, lež. Kolikrát se nacházíme v neútěše a toužíme být znova milováni. Jako tenkrát. Kdysi. Včera, předevčírem. Nebo volíme vůbec s nikým nežít. Být sám. Neublížit druhému, neublížit sobě.
Nerozumím tomu, Jay tomu nerozumí, ženatý nebyl, svazek měl chvíli a to dost pochybný. Zamilovaný byl po uši a roky se topil v melancholii a představách. Nemá jednoduchou radu, jednoduché řešení. Potřeboval by, aby vše bylo jen dobré, sentimentální, zamilované. Myslím, že skutečná síla lásky se ukazuje v neútěše, v problémech, ve zlém, v ohni, který očišťuje lásku od všech forem sobeckosti. Zlo kalí naši lásku, posilňuje a odhaluje. Zůstat věrný "v dobrém i zlém" a ne proto, co od druhého dostávám.

Vím, co cítíte - strašlivou touhu - s temnou prázdnotou...
...a přece právě On je do vás zamilovaný. (Matka Tereza)
Jay

Většinou jen někdy

Jay se netěší na začátek babího léta. Začne obvyklá uzavřenostse, pracovní vytížení o sobotách s přípravou o nedělích, přerušovaná spánkovými výlevy.

Přátelé- co byste mu poradili. Ví, že není stvořen pro práci exhibicionisty a s pamětí poštolky si sotva vystačí. Vystupování mu dělá problémy, stejně jako praktické řešení denních povinností. Nehodí se po všech stránkách na práci pedagoga. Najednou vidí co vše se má a musí a sociální Jay je v koncích. Každé dny bere nestejně vážně, pere se. Měl by utéct, měl by farmařit, měl by se líp učit, měl by mít úsměv na rtech a psát áčka do indexů studentek. -Nebo ne (?) Neví si rady a situace je vážná.

Uplynulý týden je týden zázraků.
První: Hluchá babička otevírá na zazvonění dveře rodině, telefonuje(!), diskutuje, lichotí Jayi a chválí albánské fousy, a slyší polohlasnou CT24.
Druhý: Vsetínský milovník růžových románů začíná žít normálně. Komunikuje, slézá hory a na špici ztrácí zrcadlovky, omezuje se. Zajímá se o druhé, chce smazat dvaroky virtuálního přátelství.


Budou další. Jay potkal RichardaS, na pohřbu jeho mladšího bratra. LukášS natáčí nové CD, má byt, přítelkyni, práci, hypotéku a ptá se co bude dál, kde je smysl. Ozvala se Barbora z ciziny, `svatba nebyla a nebude`, jezdí po Ardenách a Lucemburku. Švédka prošla Alpy sama. S přítelem. Honza kupuje esku, není čas. Robotik David chirurgicky krok za krokem kyborgem. Svatební svědkyně se vrátila z poutě; Jay seděl s ní pokorně, drželi se, dostává dort, vyhlíží tajné setkání před odesláním. Martina až mnoho cestuje. Profesor Žárovka plánuje oslavu polokulatin ve vlaku s Jayem, oba chrní cestou z Phy tamizpět. Pracující Romanka zve se zastavit. Mazi vypíná telefony, je přepaden novomanžely a musí na Vineu.


Chybí to to jižní tempo.
Jay

Plans are changing

Taková nenápadná náhoda z Hradiště nám udělala nezapomenutelné zážitek. Děkuji, bylo to dobry. See you in your place or my place nebo, s přispěním další nenápadné náhody, kdo ví kde. Všechno nejlepší k narozeninám. (14.-30. srpna čh + albánie, Honza)

Děkuji.
> dekuji za modlitby. Cesta vychazi neuveritelne! V Albanii potkavam Matku Terezu. Vracim se ted jak dobytek v preplnenem vlaku 37h domu. Jak Spanelsko, setkani a more? Ahoj Jay.
Celá cesta byla neuvěřitelná a její příčina nepochopitelná. Původní smysl se ztratil a jak svitlo, měl se poučit Jay. Dobrodrůžo.
> zpozdene vlaky, horko, Honzu jsem nasel, mam nove kamarady z vlaku a cislo na pruvodciho. Nerozumim nicemu!
Kde jinde se Jayovi může stát, že revizor počmárá ruku, sebere svítilnu, Jay usne na podlaze vlaku, má bezdůvodný strach o orgány, jede furgonem s místními a ovcemi v pytlích v pařáku a za zpěvu albánské muziky, ustele si mezi štíry a ráno jej budí dobytek a jiný den jej kapitán nechá přespat na lodní palubě. Balkán. Albánii si Jay užíval. Potkal Katku a Davida na cestě do Kosova; Lukáše, Honzu, Tomáše ve vlaku do Podgorice a dále do Albánie, při kempinku polské studenty z Krakowa na cestě do Makedonie; a přijíždějící Moraváky Báru a Ondru.
>> Kotor je nadherny mesto jako Monaco. Jachty a kopce. Cetinje je taky krasne. Mate tam plno pamatek a turistu a hospod. Turistic raj. Uzasne na fotkach u PC. Hoj

Ano. Jsem nadšený Albánií. Jenže. Jenže návrat byl tvrdý. Zpátky mezi všední obtížné problémy, které se vlečou a na pláži je změnit nemůžu. Teď zrovna jsem plný utíkání. Kdyby mi v této chvíli a ještě pár dní to potrvá, řekl -jeď se mnou-, skončím v práci, odejdu z domova, celý radostný. Tohle mi cesta Dolů způsobila. Vrátil jsem se rozněžněný, četl jsem staré časopisy, a koulel slzy nad sociální péčí o nemohoucí v léčebně. Přijedu zpět ze země, kde bez lidí se nepohneš nikam, domů, kde nedovolí postavit domy pro postižené. Uzavření se FB individualismu. Ztratil jsem také po cestě smysl své práce. Že jsem nejhorší zaměstnanec ve školství vím nejlíp. Každé ráno musím hledat smysl nového dne. Objevuje se mi to sice rok co rok v tuto dobu. Tentokrát nutkání skončit je silnější. Proč dělám práci, kde nevidím smysl. Naplnění. Proč zůstávám doma mezi rodiči, kteří potřebují vykopat mrkev, otřepat duranciu, a posekat trávník. Proč. Vrátil jsem se rozlítostněný. Měl jsem po celou cestu naději ve smysl cesty, že s Ježíšem se nemůže nic stát. A taky nestalo. Bylo to to nejkrásnější zjištění, že jsem se nebál. Nebál jsem se stopovat, spát pod širákem, ve stanu mezi živočichy co nejsou v mojich knížkách, koupat se nahatý. Nebál jsem se, ani když jsem myslel v Tiraně v hostelu, že je moje poslední hodina. Ne. Cesta byla neuvěřitelná. Místa, památky, moře, hory, nic mi to neříkalo. Nemluvilo to ke mě. Lidé byli stejní jako jinde. Nebylo to přece jenom samosebou. Že se jednou vypravíš a všechno klape. Ráno vstaneš a rozhodneš se kam pojedeš. Sám. To stále nechápu. Cestovat sám. Nebyl jsem sám a bylo to největší poznání celé cesty. Tohle doma nezažívám a pracně se musím k tomu dopracovávat. Mohl být mediátorem Honza. Rich in heart. Dostal dar, víc než ostatní, bere jej automaticky. Nevěřím v tyto náhody. A věřím na zázraky.
> Honza vyrovnany, empaticky, zaridi nemozne. Stve. Jay bez pokory. V noci na plazi Himara zle spal. Stopem do Gjirokaster. Ahoj J

Plans are changing unexpectedly. Měl jsem vědět, že smyslem cesty nebude prostě Honzovi sdělit mou cestu k Bohu. Prudký rozjezd, zpomalení a změna kurzu. Uvědomil jsem si hluboce svou pýchu.
>> Tady taky horko. Mame zne hotove, zemaky venku, Tumba se perfektne vyspal na dobre zone. Jedeme s manzelkou ve str-pa na pout. Pohoda. Tesime se na navrat misionare.
Děkuji za modlitby, děkuji za Honzu, děkuji Beránku.

Duch Jaye zůstává rozkročené někde mezi Albánií a domovem.
Mir dita Jay

Like

V lásce jde také o propastně hlubokou empatii, zrozenou z poznání srdce, že ten druhý je přesně tak skutečný jako my. A proto je láska, jak jí rozumím já, vždy konkrétní. Pokus milovat celé lidstvo je možná úctyhodný, ale je zvláštní, že vždy se soustřeďuje na vlastní já a jeho mravní či duchovní blaho. Avšak na to, abychom milovali konkrétního člověka, identifikovali se s jeho strádáním a radostmi, jako kdyby byly naše vlastní, se musíme kousku svého vlastního já vzdát.

Projít životem bez bolesti znamená, že jsme nežili. Asi můžeme říct: ´Tu záležitost s láskou a bolestí odložím na později, možná až mi bude třicet.´ Ale znamená to, že deset let zredukujeme jen na zabírání místa na této planetě. Znamená to být doslova spotřebitelem.

Když člověk zůstává ve svém pokoji a běsní, šklebí se nebo krčí rameny, jak jsem to dělal po mnoho let já, svět a jeho problémy jsou skličující. Ale když z něj vyjde ven a zaplete se do opravdového vztahu se skutečným člověkem, nastane velmi rychle reálné nebezpečí, že někoho z nich začne milovat. A kdoví, co bude pak? (Franzen J.: Respekt 34/2011)

Ví to já Jay?

FBjayLIKE

Posvátnost cesty

Tam kde jiní končí, Jay začíná. Začíná s extrémní turistikou na Balkánu. Je někde ztracen uprostřed divočiny, možná ztracen jen na mapě, hůře kdyby byl ztracen existenčně. Proto vás, čtenáře a kamarády, prosí o vzpomínku a modlitbu. Aby Jay byl na správné cestě, bojoval s šelmami přírody i vnitřními a dostál naplnění smyslu cesty.

Můj život je neustálý zápas o sebeprobouzení. Jsem ubitý stálým rytmem denních povinností -ráno vstát, uvařit kávu, do školy, ze školy, večer knížku a pak spát. Většinou myslíme na běžné, všední starosti. Sháníme se po běžných věcech, obchodech, hledáme, jakými dárky udělat radost druhému, kde sehnat spolehlivého opraváře nebo kde je levnější benzín. Moc bych si přál, aby moje mysl byla především naplněna úžasem nad nepochopitelností světa, aby každý můj den byl svátečním dnem v pohádce. Starosti nejsou důležité, já žiji! Můj život je neustálý zápas o to, abych každý pohled na mraky, každé zacvrčení hmyzu vnímal jako cosi neuvěřitelně posvátného, chvějivého, jako jediné slovo, které Bůh vyslovuje. (Vácha, M.: Probuzení, 2009)

Děkuji.

JayJ (automat)

Nepokojné pachtění

Život je něco velkého, jedinečného, podivuhodného! Nezapomínejte, že život je přijímání a dávání.

...

Je mi nesmírně líto, že nejste svobodní. Vaše duše zakrňuje spoutána hustou sítí vaší pýchy. A ona hladoví a žízní po svobodě v Bohu, jako duše moje. (Ziescheová, M.C.: Dokonalá svoboda, 1991)

V posledních dnech měl Jay možnost uvědomit si nepokojné pachtění po životě, klamnou snahu přizpůsobit se světu, zatrpklost a zatvrzelost vůči Bohu, pomalé probouzení z falešného snu o pravém životě.

Připadá mi, že lidé mají ušlechtilé ideály. Jsou až po okraj své bytosti plni lásky, která zůstává nenaplněna. Místo hledání ve svém srdci, které je jemně vede k pravé lásce, ubíjejí čas romantickými filmy a hudbou. Věří, že i v jejich životě nastane okamžik tohoto příběhu. Trpí romantickou představou natolik, že si neuvědomují, že k nim přichází láska jejich cestou, že je jim skutečně blízko, na dosah. Nevidí ji zaslepeni představami a stále čekají, utíkají a vyhlížejí pohádkovou lásku.

Mám roztodivnou radost. Že odjíždím na Balkán za Honzou. Znám cíl cesty a neprozradím jej. Alespoň ne teď. Když jej vím a břemenu cesty se vůbec neulehčilo. Mám jízdenky, peníze, čas, těším se na Honzu a toužím po skvělých fotografiích a zážitcích. Bojím se nepředstavitelně. Nevybírám děj, nevybírám místo ani čas. Chci být poslušným sluhou Tvé vůle.

Seminář duchovního cvičení mě na dva dny naplnil radostí. Při sjíždění Vltavy na kanoích. Odpověděl mi první den na mou vnitřní rozpolcenost. Dodal mi jistoty. Stačí mít víru a Touhu.

Za těchto pár dní jsem potkal tolik skvělých lidí. Mnoho z nich se stalo mými kamarády. Píšeme si a Jay musí zvažovat Facebook. Aleš, fotograf jara, poznává ve slovech Jayovu neuspořádanost, Petr povoláním otec rodiny v krizi má vazby spolužácké na Jayovo bydliště. Jay poznává kamarády z vody. Obdivuje splynutí Kamči a Michala, jejich jedenáctiletý empatický vztah. Poznává učitelku Katku, kraftku Katku, paní Magdu, sestru Blanku. Jel rád s Lubošem, ve stanu za deště a zpěvu hasičských písniček.

>..vyklopili jsem se na jezu v Č.Krumlově. Kamarádky z vody trable se vztahy. Počasí deštivé. V kempu Zlatá Koruna prázdno...

Jay přijímá pozvání na čaj od Dáši. Ztrácí práci, rozvádí se, má krásné děti, vypráví o svých partnerech. V autobuse Kristýnka, ukončuje hovor s přítelem a klábosí s Jayem. Brigadničí v televizi. Rodina Mineraloga úplně zahodila telefony, zprávy nejsou ani špatné.  Mazi vyrazil do Rakouska. A zítra přijede mezinárodní návštěva.

>..po zavodech dnes na krouzku ne. Ukaznovat molekuly. Na hodinu v praci. Uplne stacilo. Mam listky, mapu, chybi sekyrka a Svedka. Prijede zitra. Odmitla obed, ma pripravenu loznici. Ahoj Jay

Vůbec se necítím sám. Vím, že jsem milován bez podmínek. A nebojím se být milován.

Jay ve zraněném světě 

Tajemství života

"Buďme na mě hodní." (Renčín)

Vrátil jsem se z duchovní cesty. Zamilovaný až po uši. Mám málo času, spěchám. Darovat.

Jay dostal odpovědi. Smysl cesty.

Spěchá.
Do Čech.

bratr Jay

Tajemství

„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ - „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. (Antoine de Saint-Exupery: Malý princ)

>Ahoj, pocasi typicke pro severske leto (a jaro a podzim). Bude dost vody na Vltave. Teplo hovori pro Balkan. Honza pise o pulnoci. Radili do peti do rana s couchfriends. Cte pruvodce Albanii, pripada mu to lepsi a lepsi. Marek ze svatby vzkazuje opak. Romanka zve na tenis. Ahoj JJ

Letní filmová škola s Aki finem Simo (24y), Šárkou (23y) z Prahy, Kristine z Toronta a Honzou. Dvacetosum let, tulák, otevřený nezávislý kluk. Po shlédnutí filmu se stává nadšeným pečovatelem islandských krav.

>Ahoj, s Honzou disko samotáři. Hluk, emoce, hnusné pivo, s babičkou v posteli. Naměko u filmu Lidice. MichaelJay forever. Ahoj JJ.

Jay si nemyslel, že bude chodit na filmy. Nedozvěděl se vlastně nic o reportážní fotografii na workshopu Karla Cudlína o reportážní fotografii. Nelituje. Honza je mu blízký. Utíká jako Jay. Dokonce uvažoval o skautském cestování po Balkánu.
Jestli máš jenom strach; ale máš čas a peníze, jeď.
To Jay má. Strach obrovský. Souhlasil a jede.

>>Vse pri starem co. Tenis, ps natlak jedne borky, tulak lesa. Ctu si Albanii a smeju se. Kolega Medved musi jet s Vami. Vy se tam hodite. Dobry vylet se vzpominkou.

Honza, další kamarád s otevřeným srdcem. Moji blízcí kamarádi září. Martina vymýšlí pohotové výmluvy přes prázdniny a uniká šéfce; Jay má volno využít k práci a ne zábavě. Martina potkává méně překvapivě Jayovi rodiče na jí naplánované dovolené. Robert a lovec prchavých okamžiků vsetínského regionu se neúčastní koncertu Už jsme doma, pracuje. Luboš rekonstrukce balkonu, Medvěd shazuje uhlí. David robotik bez peněz opravuje staré a čeká na nové auto. Denisa příjíždí na výstavu s úmyslem, přináší Jayovi knížky, vřele ji je přijímá. Luboš hledající povolání odlétá do Madridu. Přichází na výstavu workšopových fotografí a těší Jaye stejně jako novomanželka, sestry a Denisa. Švédka pláče do telefonu. Kamarády má. Kamarády má, neuvědomuje si, že i když jsou daleko, pořád jsou s ní. Babička mě má ráda; čeká do čtyř hodin do rána a zvoněním budí sousedku Ukrajinku. Mazi stabilizovaný v jednom pokoji jí špekáčky a řeší osobní Jayovi problémy. Padre Martin má Jaye za nového kostelníka.

>Ahoj, naší zdolali Radhošť, v hotelu spokojeni. Neviděli vás. Zvou na kafe. V U.Hradišti soumrak. Mistr Cudlín vyzvedl jedno moje foto. Pražští fotografové vedou. Nelíbí, nechválí mě. Nejde mi fotit. Ve 3ráno telefon. Babička měla o mě strach. Ahoj JJ.

Jasně. Něco v tom všem nehraje že. Níže jsem psal o neuvěřitelném strachu, životě ve dvou světech. To se znova ukazuje intenzivněji v tomto týdnu. Dokonce to nelze pokládat za náhodu ale jasně danou výzvu. Rozlišování. Přece jsem si vybral. Přece je mi jasné co můžu. Chybí jasně to nejdůležitější; SMYSL cesty. Smysl cesty na jih, aby se nestala bezcílným blouděním tuláků za snem. Jasné ne šelmám. Jasně se řídit srdcem.
Odpověď na duchovním cvičení v Olomouci.

Rozněžněný JayJ

Zvol život, nebo smrt

Když neakceptujete sebe sama - nepřijímáte své tělo, nepřijímáte, že jste muž nebo že jste žena, nepřijímáte svou rodinu, své okolí, nepřijímáte své IQ, svůj inteligenční potenciál, nepřijímáte svou práci, okolnosti, které vás obklopují - je tolik věcí, které nepřijímáte. A toto všechno je hněv v nás.

Ono nestačí zapomenout. Nestačí odjet, uniknout na nějaké vzdálené místo od těch, kteří vás zranili, protože vy ten problém nosíte v sobě. Nemůžete nechat problémy za sebou. Vždy nosíte s sebou to, co máte. Je to zavřená taška, jestliže neotevřeme a necháme tak, tak nosíme kamkoliv jdeme.

Víte, musíme se naučit si volit. Volit si, čím jste, volit si okolnosti, volit si, co mě obklopuje. V Deuteronomiu máme jednu podivnou větu: "Zvol si život, nebo smrt." Jak to, že mi Bible nyní říká, abych si vybral život, když jsem si ho nezvolil? Nebo smrt? Jestliže si jdu dát sprchu, a místo horké vody je tam ledová voda, mohu si zvolit dvě věci. Buďto se usmívat, nebo se stát zoufalým. Volím si život, nebo smrt. Buďto si to zvolit - a tak volím život - nebo se stát zoufalým - a to je smrt. Jestliže si nevolím, pokračuji neustále v tom, že žiji svou smrt. Jistě, zvolit si něco neznamená to schvalovat. Zvolit si něco neznamená nedělat nic, abych to změnil. Ale zvolit si něco znamená vědět, jak žít svůj život. (Vella E.: Zakotvit svůj život v Bohu, 1999)

Návštěvníci LFS fotí umělecké a fotografie nabité emocemi. Jay fotí psy a důchodkyně. Neodvažuje se ukázat výtvory. Inspirace se ztratila v davu milovníků filmových lahůdek. Jay zahlcuje, stydí se při promítání děvčat z Prahi, soubory míchá a stává se hrdinou fotografií návštěvníků. Na kávu odchází s Dášou a Vladimírou se zlomeným srdíčkem. Rodiče doma z výletu. Společenské setkání s Martinou po pivní lázni podle etikety. Švédsko posouvá termín podle Vltavy. Není rozumné přijmout nabídku. Šéf nechává rozmyslet Jaye projekt, slyší trávu růst, povoluje letní test drive.

Rodí se a umírá. Miles česky Kilometry se narodil v Kanadě. Lou slzavým dědečkem. V zápětí umírá znalkyně periodické tabulky prvků a pohoří H ve věku 85let. Mineralog převezen na ARO; tento rok svádí boj neviditelné světy. Nejhorší nejsou ty nemoce; hrozné jsou stavy, kdy celé hodiny ležíš sám v sekundě co trvá minutu a příchod sestřičky je vzdálen na světelné roky. Bez vlastního soukromí a identity uvnitř odcizeného prostředí.

Mazi spokojený a uvolněný po odpoledni s vesničany na motokrosu. Cizinci s kočovnými úmysly atakují Maziho na koloběžce. Není bezpečno u vody.

Neklid. Tak málo víry, tak málo jistoty s velkým napětím. 

jayjedenakole

A co já s tím?

Jsem si jist, že v životě každého z nás jsou osoby, které volají po odpuštění. Může to být vaše matka, otec, může to být váš manžel, manželka, může to být přítel. Můžete cítit, že s vámi jiní špatně jednají na pracovišti, v jakémkoliv společenství, kde žijete s jinými lidmi nebo pracujete s jinými lidmi. Mnohokrát nějaká osoba nejen že mě nenávidí, ale jedná se mnou špatně. I když váš nepřítel je od vás daleko, on je ve vás, on je ve vašich myšlenkách, on je ve vašich emocích.

Modlete se za ty, kteří s vámi zacházejí špatně, milujte své nepřátele. Než jdu spát, každému odpustím. Vkládám, můj Pane, do tvých rukou ty lidi, kteří se mnou jednají špatně. Ty je můžeš změnit. Ty jim můžeš dát světlo, aby poznali, že jednají s člověkem, se mnou špatně. Ježíši, ve tvém jménu já dnes odpouštím...
Jakmile této osobě odpustím, nejsem už k tomuto člověku poután. Když odpustím, nejsem na tom člověku už závislý. Může se to zdát nesnadné v tomto světě plném nenávisti, abychom byli malými světélky lásky. Náš život by byl jednodušší, jasnější, spontánnější, svobodnější, kdybychom věděli, jak milovat a jak odpouštět. (Vella E.: Zakotvit svůj život v Bohu, 1999)

Mazi přes čtyřicet km/h od koupáku. Kameraman s hůlčičkou Lidl. Mineralog pokládá telefony, mám obavy že jde o zdraví. Jay fotí naočkován do zadnice motokros. Naprášeno do fotoaparátu.
Je krásně; teplota letní, zmrzlinová a koupací s brýlemi.
Milován.

Jay

Psycho Jay

Čím začneš, Jayi?

Otřásala mnou svobodná vůle.

Mám strach větší než před tím. Líbí se mi, přiznám, žít na hraně. Duchovní marnivosti a tajuplné zkaženosti. Miluji ten pocit, že vše mám pod kontrolou. Ten omamný pocit zdánlivé jistoty sám sebe. Tohle jsem přece já. Velký kouzelník Jay se svítivými myšlenkami nad vesmírem pošetilostí. Uklouznu a ona duchovní osoba mě vrátí na předchozí stupeň vyspělosti přece. Sic po pár pohlavcích a s větší zkušeností sama sebe. Sama sebe se zvětšující černou dírou uvnitř pojmout celou osobnost. Nejsem komplikovaný a začínám si rozumět. Trošku pozdě, Jay. Na to začít. Překonávat. Překonávat strach. 

Uplynulé dny nezaslouženého dobra vyvážil jsem svobodným rozhodnutím, kterého lituji nepříliš upřímně. Bez legrace; mrzí mě mé rozhodnutí, mrzí mě, že nelituji upřímně. Nerozumíte, viďte.

To dobré v nás.

Uplynulé dny Jay nadmíru cestoval. Co se zdálo ze začátku nudné a startovně poznamenané trenýrkovou událostí, pokračovalo v duchu zážitkové kanceláře profesóra Libúša v bývalé Jugoslávii. Jay odmítl pozvání Marka na bussiness lunch o jedné, s výčitkami. Manželství profesora před penzí s paní Imi kvete opečovávané letmými doteky nad společným údělem. Nevyspali se. Věhlasný vědec David publikuje ve světovém periodiku bez review a diví se. Švédka se opíjí a chce Jaye blízko. Jay se usmívá na lidi a fotí soc. doc.

...vyplaveni, unaveni a spokojeni. Slunce Vas opalilo a zahralo stare kosti...

Mineralog komunikuje, zdravotní stav pohoršen počasím. Mazi `pomalinky pohoda`. Kde je Romanka? U konce těhotenské a po prázdninách do práce. David místošéf s nemocným Jindrou v horečkách. Pochvaluje Jayovi cestování proběhlé a budoucí.

Ježek vydrží! Jay se snaží vydržet, na rok má pokoj.
Jsem

Proč nic neříkáš

"Hinter jeder Sucht ist eine Sehnsucht" - za každou závislostí je touha. Terapií je naučit se unést každodennost bez úniků a přesto se nezbavit touhy. Najít pravdivější cestu pro svou touhu. (Halík T.: Jindřich Štreit - předmluva výstavy, 2011)

Ano, přál jsem si zpomalit. Rozutíkané dny, rozpustilé chování, myšlenky mimoběžné. Ano, nepovedlo se neuniknout. Dostal jsem brzdu pod levou lopatku; nakřivo Jay chodí se zkroucenou tváří. Ježek nestačí masírovat.

S Romankou píchám špendlíky do nástěnek. Nervózní - když jsme zůstali sami. Proč prý nic neříkám. Denisa spoře odpovídá, předčí odezvou bylinkáře a člena FK ze Vsetína. Podobni v nejistotě hledání, nemožnosti doteků.

Jitka více vnímavější, myslím že díky osudu safari kameramana Maziho, manželství s tchyní a vlastnímu prožívanému životu. Manžel absolvuje. Jídlo je prima. Martina odvolává děkana. Maruška bezúspěšná navzdory snahám spřáteleného ústavu. Místošéf David drží tichou domácnost. Bratr na italské svatební cestě, želva strádá o nedělích u Jaye v hustém akvárku.

VrbaJay: První lásky zameteny, nikdy je nezapomeneš, protože byly ty první. Ale můžeš je nechat jít na pivo přece.

Molekula Jay

Lákání

Je poměrně snadné zříci se světa, jehož rozkoše nakonec vždy unaví a jehož ambice jsou marněním času a sil. Není těžké vzdát se legitimních potěšení, když je taková oběť vzápětí víc než dostatečně vynahrazena vnitřní svobodou a duchovní zkušeností. Když se však musíme zříci svých plánů a nároků na ta nejvyšší a nejduchovnější dobra a odevzdat se - z poslušnosti nebo lásky - triviálnímu, rušivému koloběhu obyčejných úkolů, může být taková oběť krajně obtížná. Tím spíše, když se ukáže, že naše víra zdaleka není čistá, jak jsme si mysleli, ani dost silná, aby nás uschopnila vidět Boží vůli v úkolech, které nelichotí naší sebelásce. (Merton T.: Vody Siloe, 2007)

Zbabělec Jay. Víte čeho všeho se bojí, víte před čím utíká, nevidí, neslyší, zavírá se? Má strach ze samoty nejvíce. Samozřejmě žije sám. Ale není. Strach jej provází při pomyšlení na opuštěnost. Prázdnotu. Nepatřit tam ani tam. Vůle najednou ztrácí se ve své pýše. Staré žádosti volají s ozvěnou. Pozn. obtížný víkend z období půstu. Naspeedovaný barevnými představami od smyslníka z paneláku. Denisa a věkový rozdíl hektických sms jednosměrně.

Tři špekáčky s třemi ženami v Olomouci. Cestou zpět s Marcelem z Kojetína stáčím do Kroměříže. Monča svěřuje svou bázlivost z neznámých lidí, protože Jay rozumí a zná. Jede dál. K ránu v polospánku líbá novomanželku. Dostává čokoládu a krmení pro želvu. Panikaří, když Romanka se ptá co dál. Co dál jako Jay a ty? Nestačí, že Vanda plánuje.

Safari kameraman Mazi na pokraji váhového zlomu, nečekaně přijíždí filmovat s tátou řidičem den farnosti. Martinovi rozumím a plácámpřes9. Olda cyklista fasuje auto přítelkyně za klíče od bytu. Spokojený zve na pivo. Martina zaskočí kárnou komisi. Trénink a certifikát. Očekávám zametení případu do ztracena, obávám se že i se skokankyní.

Freiheit Adamita Jay

Je na čase

Převládající uspořádání světa nás už neodsuzuje k odříkání, ale s přímo mateřskou starostlivostí nám nabízí cestu k seberealizaci. Tato velkorysost však rozhodně neznamená celkové osvobození. Toto laskavé donucování plodí nemoc, ze které se nás pak snaží vysvobodit. Šíří statistické údaje a předkládá nám vzory, které vytvářejí nový druh provinilců, tentokrát už ne požitkářů a zhýralců, ale sucharů. Jako odsouzenci k radosti musíme být šťastní, pokud nechceme ztratit společenské postavení. Smutek je ve společnosti povinného štěstí považován za nemoc a společnost trestá ty, kteří ho nedosáhli. Štěstí přestalo být otázkou náhody či Božího daru, úžasným milosrdenstvím a požehnáním našich monotónních dnů. Teď máme vůči sobě povinnost být šťastni a očekává se, že své štěstí budeme předvádět celému světu. (Bruckner P.: Respekt 22/2011)

Je na čase obnovit pokoru. Neovládáme prameny štěstí; nedostavují se na schůzky, jež si s nimi domlouváme, ale vynořují se tehdy, když to nejméně čekáme, a mizí, když je chceme udržet. Přehnaná touha vymýtit všechny slabosti z těla i duše, ovládat nálady a duševní stavy, smutek, mrzutost, chvíle prázdnoty - to vše naráží na naši konečnost, na setrvačnost lidského rodu, která se nedá manipulovat jako surovina. Máme moc se vyhnout některým formám zla anebo se jich zbavit, to ano, ale štěstí si nemůžeme objednat jako jídlo v restauraci. (Bruckner P.: Respekt 22/2011)

Kamarádky pusinu, Mazi objímá. 
Romanka víno, Švédka taky pro mě nic nemá, naštvaná v první minutě setkání. Jay nepřespává. Mats spokojený s lahví špiritusu. Na chatě Dana a Mira; zážitky s bývalou přítelkyní sděluje. Robert páteční hrátky. Pc na rozjezd, dál jen s někým koho zná... Paralelně. Denisa se nezdržela déle, a Jay lituje. Potkal výjimečnou dívku. Myslím, že Jay ani o schůzku nepožádá.

Týden bezkonkurenční. Radost obhájených DPrací, oddechl jsem si za ně. Kurz čtyřhodinový s Jayovými fotografiemi. Ve dveřích mineraloga se psem na zádech Jay zjistil proč nechtěl se zastavit. Zdravotní stav stabilní, Jeseníky pomáhají, pád na zem v bytě, máma praktičtější.

Kronika má své, Jay?
Musím volat za své povolání. Nevydržím dlouho tuto samotu. Obklopen zájmem dočasu. Jistotu

Jay

Salamander v obleku

Báječní kolegové. Denisa nerozhodná a Marek basketbalista. Kamarádi na tanec a popíjení při svatbě mého bráchy. Není dárek není svátek.
Tento týden normálně smutný. Horko, nesoustředěnost, mimomyšlenky, hlouposti se rojily. Na svatbu bratra pršelo štěstí.

Poslední týdny jsem vhozený do vlastního pekla. Soudím každý krok. S Martinou v Pešti a chvíli Buda se pálím na slunci. Jediný lidský člověk co víc, co chce. Dospělý. Nesouhlasí profesor I.  Jenže ten se chystá na odchod svůj fyzický z tohoto světa. Strýček Lou v historii vídeňských kurev. Mazi je nemocen s koloběžkou jenže. Jenže je nemocen těžce a je to zlé. Blbé.
Jakmile Jay ztratí svého nejbližšího kamaráda, co mu zbývá přátelé ČR i cizích zemí.
Zbývá mu, pominout touhy po tom co chce; jak Marek říká, zvolit společenskou zkratku. Šikovný.
Ta dospělost spočívá ne v tom co chci. Jenže v tom co bych měl. Co bych měl obětovat. Ví to Marek dvacetdvalet, ví to Jay. A jak se probudí a přečte si to, pochopí. /hopefully Jay/
Denisa dvacetčtyřiletčistáváha. Sympatická. Nemá ráda Olympiky jako Jay. Píše do neznáma.
Req.

Filii hominum- lidé; mluví k mladým, dětem světa na rozdíl od synů Božích. Jste jinak statní bojovníci, ale srdce pobloudilé, zbabělé. Gravi corde. Jak dlouho chcete mít srdce nechápavé? Bez porozumění pro Boží věc? Proč?  Protože příliš visíte na pomíjivých dobrech. Protože lpíte na tom, co je marné, a proč se sháníte po lži? Vedou vás řeči proti Bohu a proti mě, že si všímáte lživých obžalob. Uvědomte si! Vzpamatujte se! Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. (Kotek, A.: Zamyšlení P. Šuránka)

Jay nakopnut

Prdíky

Já tady cítím kakání.

Celý týden jsem byl příjemně potěšen. Nadšen. Předchozí velmi dobré dny předznamenávaly pád. Nešlo soustředit se, konstruktivně jednat, přímo snad vyučovat nikoli. Bylo ouzko, v závěru týdne naopak. Jayi, nenapínej.

První svatební kšaft znamenal první ano pro 47letého ženicha, druhé pro o deset let mladší nevěstu. Jay s objektivem, za volantem se svatebními rodiči. Facebookové fotografie Silvy a Michala, pozvání k bazénu od svědků a rozpačitost účtování sousedům. Odvázanější fotografování tradic s vizionářem a gratis odvedeneckým půllitrem. Jay si užíval fotografování a s robotikem Davidem pochod příměstskou zelení. Jay zve na cílovou whisky. Lucemburská Barborka platí Jayi útratu. Pracovně postupuje, řídí Řeky plné emocí, emancipovaně vede osobní život. A sluší jí to. Sestra předběhla dítětem. Hokejista Jay dvakrát usíná u druhé třetiny. Na poslední chvíli profesionálně plní obecní archiv dětmi, dopravuje předsvatební koštéry do Plžů.

Jsou mrtví. Ne, oni jenom spí.

Jay nadšen fotografováním savců v zoo. Fotokurz splňuje vysoké Jayovi standarty. Dostává jednotlivé sety od Dáši.
"u fotek jsem objevila jednu naprosto geniální věc. a to je fakt, že kdykoli se na fotku podívám, vzpomenu si, kdy vznikla, okolnosti, lidi... emoce. funguje to mnohem líp než třeba deník, který bych si stejně nikdy nepsala. důležité je to, co člověku přinese aspoň trochu radosti a štěstí. takže při otázce... fotit anebo se na to vykašlat.. je to jednoduchá volba." (DG)

Šéf si všímá pracovní přetíženosti Jaye. Vsetínský svůdník má plnou hlavu jara a zakopal se. Mazi zdravotně pohoršen, dostává královskou výplatu. Mineralog bojuje se zuby a končetinami. Bratr připravuje druhý svatební kšaft. Jay není věštec. Jay utíká od žen. Jayiovi píšou, na ulici zdraví, omluví pomenění, platí v restauraci, mají slabost pro nesmělého Jaye.

neštěkneponěmanipes Jay

Chvilkové okamžiky, které žijeme

Rozumný člověk sbírá a stmeluje výsledky své denní zkušenosti. Skautům se doporučuje, aby si psali po příkladu velkých lidí deník. Nestačí pouhé psaní. Když si staré události, dojmy, myšlenky znovu pročítáme, vidíme názorně, v čem se dáváme pomýlit, kde se unáhlujeme nebo jaký postup nám sloužil k dobru. (Špidlík, T.: Prameny světla, 2005).

Jay nezapsal a chyboval. Souhlasil s večerem (bez kanasty) u dětné rozvedené spisovatelky s pseudonymem. Vybrnkaný po celém týdnu jej probouzela záplava večerních důvěrností. Když už, nikdy ne však bez karet Jayi.
Jay pracovně usoužený nudou. Dny, kdy se velkolepé činy nedějí, jsou bolestné.

Cirkus hl.m.Praha. Pivní mekka. Pracovní fotografování objektu bytu pro švédské zákazníky. Večer hladinka a na kutě. Bezdůvodná provinilost. Náhradník Jay.
>>Vyspinkany, pyzamko uklizene ... Mluvte o problemech a starostech. Vypovydejte se. Caj + otevrit okno.

Dědický byt přetrubkován. Břemeno. Musím práci reklamovat. Babička na velikonočních prázdninách. Dementní, hluchá a krystalicky čistá minulost maminčiných milenců.

Pro skauta:
Lidé vnější (nikdy smích, fakta, bojovat, co mě zajímá?, odstup, cizinci, nutnost)
Lidé vnitřní (přítelství, city, otevřenost, doteky, smích, pomoc, vychutnávat si společnost, důvěrnost)

blábolista Jay

Bezpodmínečně kladné přijetí

Musíme pracovat s tím co máme.

Co jsem chtěl před lety, když jsem byl poprvé zamilován nevím. Nevím ani co moje tehdy velká láska chtěla. Nevím to ani teď. Nedostatek něčeho v našich životech způsobil, že jsem se setkali. Dva vyloučení, vnitřně zranění, nedokonalí.

Práci můžu ztratit, ale se sebou budu žít celý život.

Jay žije mezi svými skutečnými kamarády. Mazi vrba se opíjí domácími zásobami nad prognozami choroby. Švédsko večeří. Bratislavská konference s postery nakřivo. Profesor Papuč dobře naladěn poskytuje zadání příkladu. Sympatický Krystian przyjechal z Poznaně, čekajíce na zajištěné ubytování. Masér Olda  naražen šedesátiletou dámou. Ježek je trápen a leží Jayi v hlavě. Vsetínský svůdník mění stereotyp a vyráží do hor. Petřík plánuje, pracuje nadplán a Jay bývá blízko. Dementní babička důležitým článkem rodiny těsnící hráz smrti. Mámu drží plánování svatebního obřadu.

<Si rikam ktera eva mi pise..ja du ted z prace,..a zitra zas..jeste nevim co budu zitra krom prace delat..>

>..mám za sebou úspěšné seznamovací hry v Olomouci. Rytíři a rytířky. Převážně. Na ubytovně Eva s Marcelem z Kojetína. Dobrou noc...<

<Ranko. Hledas druzicku po cele Morave?..>

Libový týden.

masaker Jay

Amaretto se smetanou

Jako obyčejně. Obyčejně píši jenom když jsem ve srabu nebo příšerně happy. Tohle není neobyčejnou výjimkou.

Naštvaný. Na celý svět včetně sebe. V práci řeším důležité pitominy. V kurzu kreativity bez kreativity. Kurzisti cvakají výborné statisíce fotografií, na místech co se zdají ve snech. K tomu čekání na bratra vytočilo. Spolkl jsem výčitky. A ulevilo se. Samotářem se nestal Petřík. Udržuje domácnost s přítelem. Plány do budoucnosti na 30 let má Jayův finanční poradce (č.2). 

Letecká návštěva místošéfa Davida se protáhla. Jay se vrátil jako ani za teenagerských let nebývalo domů o půlnoci. Mazi naložen v amarettu se smetanou očekáván tátou, co přeje všem se mít jak se má on. Startovací grilovací párty na výbornou. Jay fotbálek s juniorem Jindrou. Sní sny o dětech. 

A Jay? Má flashback z první koštovací. Touží fotit krásně kreativně. Mít radost z práce. Sociálně neupadat na schůzích. A trošku si zaláteřit.

Že to bude takhle tvrdé je nečekané. Vnitřní svět vede hvězdné války.

Přeji čtenářům více švandy.

ušák JayJ

Dala bych si kyselou okurku

Jay si plní povinnosti. A musí začínat od rána znova odznova.
Potkává skitrenéra Ondřeje. Čerstvého šťastného tátu.
S portrétní fotografkou a jejím portrétem na cimbále. Sociální pracovnice a agronom Jitka plní si svůj sen života na vesnici. Parceluje, renovuje, hospodaří a vaří tchýni. Mazi děkuje americkému pilulkovému lékařství. Horkokrevný Luboš se rozuměji rozhoduje. Švédsko zalila studená vlna.

Jay má druhého finančního poradce. Poperou se o něj?

Pyšně spokojený.

Cukřík Jay.

Démoni

Většina společnosti je složena z hlupáků. Přesto existuje jádro uvědomělých jedinců, bez nichž by společnost nemohla fungovat. Mají zodpovědnost nejen vést hloupou většinu. Mají dáno více hřiven než ostatní. Jay se dozvěděl na setkání s židovskou obcí.

Děkan, zemský rabín a Jay do diskuze. S démony.
Mazi deset dřepů a závody v deštivém Brně. Bojuje s démony. Pečuje o dorost.
Omlouvám se Mineralogovi na nemocenské. Píši. Příspěvky a slova jsou na rybách.
Vsetínský Milovník žádá radu. Chce do prázdnin radikálně změnit život. Neví, že jej dávno mění. Ztrácí démon sebestřednosti.
Ježek se namočil. Mrzí mě to. V materielnu moci.

Uvědomělí nám žijí svým příkladem. Nenápadní. Rabín otevřel oči. V práci plus jeden. Neúnavná Paní.



Bude Jayi obřízka?

Kazuistika bílých myšek

Kolik neukázněných náklonností, tolik cest, jimiž vniká svět do naší duše, aby ji spoutával. Všecko má na nás vliv, každý okamžik jsme v jiné náladě. Jsme jako nástroj, na němž si každý libovolně vyloudí svou melodii, jako ladička, která zvučí vždy podle okolí: otroci okolí, naprosto bezmocní. Nemáme těžiště v sobě: běhá po světě a táhne nás za sebou jako nevolníky. Je to stav důstojný člověka, křesťana, akademického občana, učedníka toho, který řekl: Já jsem přemohl svět? (Kotek, A.: Zamyšlení P. Šuránka)

Jayi se nepíše lehce. Pro čtenáře a sebe obtížně hledá slova sebereflexe. Schovávají se. V temnotách.

..no rek bych, ze my dva `sme na tom porad nejak nemenne`.. T.r.

Vsetín hlásí nezřízené přeháňky. S Mazim se týden  uzavírá. Na dráze medikamenty, vyráží mimo virtuální svět.

Když chtějí abysme lhali, budeme lhát.

Šéf je neobyčejně milý, stejně jeho Napoleon. Baví je kout pikle. 

Kulifoga vyskákala nemoc s krční komplikací. Úkoluje Jaye; má čas se zastavit. Švédsko loví důvěrnosti a má starosti o pracovní prémie. Roman s těžkostmi nové práce. Nedovoluje užívat čas s novorozenou Tatianou.

Jay potěšen Jardou fotografem, a pětidenním novinářem. 

V temnotách je naděje.

JayJ

Chtěl bych se s vámi obchodně setkat

Jay je ženami obletován. Zájem lichotí jeho bezbřehému egu. Dovoluje si odmítat kanastu. Číst laskavé dopisy. Chytrácky rozumovat. A sledovat fondy nejen evropské.

Mazi v rekonvalescenci a na dobré cestě mezi lidi. Napoleón Michal přísně drží Jaye zkrátka. Dilema publikování pro čárky. Všechny fondy k vodě. Schoval běžky. A začíná fototýden.

Mrzí šlápnutí vedle. Sloužit dvěma pánům nejde. Pro dnešek jsem si vybral.

Jay
som Gunde Svan

Život je velký seriál

Na nedostatek práce si nemůžu stěžovat. Po hlavě na dvěstěprocent po švédské misi spadl do pracovních milostí. Jen tři dny stačily na cukání očního víčka, bolesti hlavy a spánek na kanapi po profesorské kávě z automatu.

Valentynku...cukriku, hodne uspechu v severni misi nekde ve snehu ti preji... divci srdce nesmi zustat osamocene...tva mise necht je korunovana uspechem...

Cestě na sever nebylo přáno. Pár dnů před letem Jay onemocněl, doprava na letiště s komplikacemi, sněhová bouře nad Stockholmem.

Zima u Svedaku. No pekny snih a barak. Uzij si tam pamatek a vseho at nemusis letet podruhe. Program plny jako na zajezdu cechacku .. Zdravim socdemok Svedsko...

Jay si pobyt příjemně užil. Vanda je spokojenější, hubenější, pracovně bystřejší a v nejistotě. Z konce pracovní smlouvy, volného delšího vztahu, švédštiny a kamarádů.
Přiletí.

Jay sociálně aktivní.
Mazi na telefonu se zážitky z okruhu. Jitka ve změněném stavu se smutným koncem. Horkokrevný Luboš opustil seznamkování, věnuje se vaření. Že přemýšlí o odchodu Jaye štve. Petr s velkýma očima nemocen. Profesor píše třicetiprocentní VS4 projekt. Profesor Papuč má mnoho práce a je nepříjemný. Jay ztratil ostýchavost. Komunikuje před rokem nevýdaným způsobem. Spoléhá více na nadpřirozenou Lásku. Bez ztráty pozemských touh.

Pro první vlašťovku komentářů

JayJ -All you need is (g)love

Pyšná samota

Nemohli chápat
minulost u nich začínala tak zcela nedávno
předloňskou dovolenou
Neviděli, protože chtěli vidět jen očima
neslyšeli, protože chtěli slyšet jen ušima
ten zmatek spořádaný
v němž každé dnes
spojuje zítřek se včerejškem
Všichni byli obráceni vpřed
hledíce tupě na prázdnou a studenou končinu budoucnosti
a odvraceli se ode mne a málokdo mi dopřával sluchu
když jsem jim říkal
že nic nelze odtamtud očekávat
a že se tam nic nemůže objevit, co už nebylo v minulosti
rozmnoženo a přetvořeno
úsilím této chvíle. (Zahradníček, J.: Znamení moci, 1990)




Jay dlouho toužil po sauně; a přání se splnilo. Když kapky potu vystupují na povrch těla, není možnost přání vzít zpět. V horečkách, v pyžamu, s teploměrem vzpomíná na sobotní plesovou noc.

Přesto...zítra odlétá do Švédska. Naštve slalomářku. Nebude ji líbat.
Přesto...rozmnožil vysocevědecké články. David robotik přeložil bez výtek. Jay pyšně nechtěl zapojovat. Luboš mobil na bytě.

Sally Mazi na telefonu mile řeší problémy. Vsetín vyrušen zoufalou pivní sms, na kterou beztak odpovídá nevzrušeně po aktuálnosti. Sociálně soběstačná babička píše odvolání na magistrát. Sociální bratr často jezdí pečovat o její administrativu a lékaře. Jay unaven barevnými obrázky. Výuku na dva týdny pozastavil. Zaměstnavatele vyšetřuje policie.

Neuautorský absolvent Jay

Generál Blaha

Jay chrochtá blahem nad pracovními pracovními dny. Od rána až do večeře. Šéf neobvykle milý. Řešení neobvyklých situací nad sklenkou destilátu s Želkem z Brodu Slavonkého vedle Brodu Bosenského. Daleko na dlouho od rodiny.
Blíží se Švédsko. Jay se těší. Až to bude mít za sebou.
Mazi objevil zimu a spánek. Skipe vybudil k větší aktivitě.
Jay posiluje s kamarády, baví se s hokejovými fandy, odpovídá na nevrlé narážky Martiny, potkává maséra Oldu a zvládá pracovní tempo.

Umyjte ho.

Generál Jay

Není úniku

Bylo to k smíchu a bylo to k pláči
s tou jejich svobodou
Mysleli, že myslí, mysleli, že mluví, mysleli, že jdou
cokoliv a kamkoliv se jim uráčí.
Ale protože odnikud nepřicházeli, nemohli nikam dospět
Všechno běželo pouze naoko
a už dlouho.
A jenom divné jim bylo, když domů přijdou
proč doma nejsou za všemi dveřmi zavřenými
Proč žádná stěna, žádné topení, žádné houně
žádný kovotěs ani polštáře v oknech nic platny nejsou
proti tomu, jak u nich táhne
Mrazilo je, nedovedli se zbavit pocitu přítomnosti
Kohosi, kdo neodcházel
ale byl zde
stejný a zase docela jiný než Tamtenvenku
a jeho místo vždy mezi dvěma
ať si počínali sebe zběsileji, sebevíc beze svědků
zapomínajíce, že z každého soukromí vede okno
ve veliké venku, ve veliké účastenství
z něhož úniku není. (Zahradníček, J.: Znamení moci, 1990)

Na Jaye táhne. Pracovní dny jdou do vtíravé pohody. Do posilovny nikdy sám. Medvídek s pozemskou radostí kupuje lyže. Láskopády do samoty.

Rumunské cestování spacím vozem bez ubytování zrušeno. Jsem spokojen, že nemusím bloudit sám.

Bytová otázka vyřešena zvolenou Ruskou, hlasitě diskutující na schodech společenství. 

Jay v nejlepším pořádku. Na pohled. Uvnitř muka chlapeckých vášní. Jasně tuší, jak skončí, jenže vydrží hodně.

S dobrými předsevzetími

JayJ

Drahuna

Ve střízlivé náladě Jay naplněn milostí volného glosování.
D-Jay. Oslava šedesátin s rodinou z druhého kolena. Dechovkové hity pro odrůstající děti. Jitka se změněným stavem. D-Jay sociálně zakotven notnou dávkou trnkového etanolu. Paní učitelka-zastupitelka na D-Jay straně. Názor projevuje neveřejně.

Uniká podstata dění. Vstupuji s odevzdáním. Přijímám nezdary. Šéf viditelně s respektem. Davidův Petr s velkýma očima. Kulifoga brousí internet.

Mají mě mít.
Mají mě mít otevřeného, rozumného, perspektivního, radostného a vstřícného. Dávám. Ne ze svého. Dávám z milosti.
Tento týden byl plný nezasloužené milosti.
Nejhorší jsou dny, kdy se nic neděje. Není nepřítel. Není proti komu bojovat.

-kryptický D-Jay-

Sbírat fiftýny

...dovol mi, abych ti řekla v přemíře své vděčnosti, že tvá láska jde až k šílenství.... Jak můžeš chtít, aby se před tímto šílenstvím mé srdce nevrhlo k tobě? ... Mé šílenství záleží v tom, že prosím o milost, že poletím k Slunci lásky. Tak dlouho, jak budeš chtít, zůstanu bez síly a bez křídel. Stále budu mít oči upřené na tebe. A jednoho dne, jak doufám, pohroužíš navěky své ptáče do žhavé propasti Lásky, které se ti nabídlo za oběť. (Terezie z Lisieux: Dějiny duše, 1991)

Sklízím plody své práce. Denně na hraně vlastní umíněnosti. Brodím se pokolena v suchopárech a raduji se. V maličkostech a odevzdání. Kolikrát jsem chtěl změnit život. Podle svých představ. Něčím být. Někým se stát. Čím bych se více snažil, tím větší rozpor bych vytvářel. Zaplavuje mě "šílenství". Představa, ne co vše mě čeká, ale že se nebude nic dít. Že mé zkoušky budou zkoušky v mé mysli. Nikdo se nedozví o zápasech.

Na vás myslí

Jay

Musíme zemřít

Rok nezačíná radostně. Dědeček zemřel. JerryLee, co neměl rád učitelky, zemřel. Jay se probudil do vnitřní temnoty.

Co byla minuloroční jistota, to příchodem roku králíka ztrácí. 

Přichází pracovní politikaření.

..ucit, psat clanky, jezdit agitovat, plus mit styky s prumyslem. Naklonovany stiham..

Jay na pochybách ze svazku Sociální pracovnice a Pracovníka soudu. Žena vaří a stará se, ale sama se ztrácí. Martina skáče, nemine ji pád do stereotypu. Mineralog v nemocnici a pronásledován těžkostmi života. Vsetínský milovník tají poštovní pozdravy od kamarádů, a..mlčí. Mazi telefonuje meziměsto, lepí vzkazy na nástěnku. Švédka nekomunikuje a chystá aktivity během pobytu.
Jay není se sebou spokojen. Plní předsevzení, dobře řeší nezměnitelné a v pochybnostech se probouzí.
Měl by se dopříště polepšit.
A pochválit se.

JJ

Šul Nul

Jay našel Jistotu každodenního boje. Uplynulý rok; díky klášterní dovolené, kamarádům, rodině a práci; objevil marnost vlastního snažení.

do následujících bitev s pokorou
JayJ