...dovol mi, abych ti řekla v přemíře své vděčnosti, že tvá láska jde až k šílenství.... Jak můžeš chtít, aby se před tímto šílenstvím mé srdce nevrhlo k tobě? ... Mé šílenství záleží v tom, že prosím o milost, že poletím k Slunci lásky. Tak dlouho, jak budeš chtít, zůstanu bez síly a bez křídel. Stále budu mít oči upřené na tebe. A jednoho dne, jak doufám, pohroužíš navěky své ptáče do žhavé propasti Lásky, které se ti nabídlo za oběť. (Terezie z Lisieux: Dějiny duše, 1991)
Sklízím plody své práce. Denně na hraně vlastní umíněnosti. Brodím se pokolena v suchopárech a raduji se. V maličkostech a odevzdání. Kolikrát jsem chtěl změnit život. Podle svých představ. Něčím být. Někým se stát. Čím bych se více snažil, tím větší rozpor bych vytvářel. Zaplavuje mě "šílenství". Představa, ne co vše mě čeká, ale že se nebude nic dít. Že mé zkoušky budou zkoušky v mé mysli. Nikdo se nedozví o zápasech.
Na vás myslí
Jay
Žádné komentáře:
Okomentovat