Všichni jsme šťastní

Když uléhám, ptám se: "Kdy už vstanu?"
a pak zase: "Kdy se snese večer?"
Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.
(...) Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději. (Jób 7)

Atomový starý kryt městské nemocnice po bombardování. Dědeček sportovec a noční skokan z postele. Realita promíchaná se sny. Dva bratři jako andělé. Syrovost skutečnosti nebyla cizí. Pocit bezradnosti a smutku zůstal za dveřmi.

Jay trénuje fyzičku pro náladu. Posouvá horizonty vědomostí studentů na plátně univerzity. Nemluví ve snech hopsající kamarádky. Zato odpovídá sms do černé díry smyslníkovi, co závidí vytíženost při sledování hodin biologie.

A touží. Ach jak jenom touží.


Využijme i ty nejkratší okamžiky. Počínejme si jako lakomci. Buďme žárliví na nejmenší věci... Další rok patří minulosti. Jako pominul tento rok, tak pomine i náš život a zanedlouho řekneme: Je po něm! Neztrácejme čas. (sv. T. z Lisieux)

Nejšťastnější Jay