Po špičkách za nevěrou

Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. V kolenou se podlamuji (...), bez oleje chátrá moje tělo. [Z109]

Dědeček to má už spočítané. LDN po novinovém naturismu s děsivými nočními můrami. Stabilizovaný. Starobní dětství řešeno v kolektivu rozumných dospělých lidí ječicích do telefonu. S hluchou bábinou na drátě sledující vývoj ekonomiky a čas jídelních přestávek.

S trochou optimismu hledače štěchovického pokladu se Jay poránu vydává z postele. Vedení v mlze. Školství plné překvapení a darovaného tuzéru. Obé by vypustil. Pokouší ho nesnesitelné ouzko bez zjevně řešitelné příčiny. K večeru v kruhu děvčat chrámového kolektivu snaží najít rozuzlení. Nejenže ani napotřetí netrefí jméno, kouká jak novopečený kvaker, nabírá nohy k útěku a jesto přijmout nabídku prvního tepelníka.

Štvou ho svatby. Vlastní nebude ani na bratrovo popíchnutí. Zůstane u svých bezděvčatových meditací.
Najednou zjistil, že přání se plní. Kristínka našla práci, mineralog s rodinou stabilnější, smyslník rozumější. A Mazi...je...prostě..no Mazi.


Do dalších dnů zůstává naděje konce se splněným přáním posledním.

JayJ.at.Work