To, co bylo donedávna jasně srozumitelným městem, ztrácí dnes své hranice a s nimi i svou identitu. (...) Vzniká nový typ už dříve popsaného existenciálního úkazu: bezbřehá konzumní kolektivita rodí nový typ samoty. (...)
Žijeme i v první ateistické civilizaci. V civilizaci, která ztratila vztah k nekonečnu a věčnosti. Nejnebezpečnějším rysem této globální ateistické civilizace je ovšem její pýcha. S kultem měřitelného zisku, prokázaného pokroku a viditelné účelnosti mizí respekt k tajemství. A s ním i pokorná úcta ke všemu, co nikdy nezměříme a nepoznáme. Jakož i bolestivé tázání po nekonečnu a věčnosti, těmto donedávna nejdůležitějším horizontům našeho konání.
Úplně jsme zapomněli na to, co věděly všechny předchozí civilizace: že nic není samozřejmé.
Chápu nedávnou krizi jako velmi malou a velmi nenápadnou výzvu k pokoře. Jako malou a nenápadnou výzvu k tomu, abychom nebrali všechno automaticky za samozřejmé. (V. Havel,
Forum 2010)
Jay to láme přes koleno. Povedly se přednášky plus coffebreak. Uspal jednoho abiturienta. V práci profesionální řidič na sto%. Dědeček oholen, počítá účty za nemocniční postel a těší se na prostitutku. Babička nespolupracuje s dementními lékaři. Jay volá a platí účty.
A porostl. Kandidát strany nepřátel antikoncepce. Znají jej občané, Jay jen mlhavě.
Velká červená koule obtížně zahajuje druhý časový úkol.
Samota erosenek, štěbetání facebuků, stereotypních myších maratonů. Jsme to my, kdo se odsuzujeme k individualismu, opuštěnosti, prázdnosti činů. Bezmyšlenkovitě žijeme rychleji, osamoceni uprostřed milionů.
Erosenkový samotář JayJ
Žádné komentáře:
Okomentovat