Právě když si myslíš, že musíš vlastnit sám sebe a hájit se, tak se ničíš. Protože nejsi utvořený jako ostrov sebe samého, který stojí sám na sobě, nýbrž proto, že jsi utvořený pro lásku, a tudíš dávání, na vzdávání se, na prořezávání sebe samého.
Jen když se dáváš a ztrácíš sebe, můžeš žít. (P. Seewald: Joseph kardinál Ratzinger, 2005)
Nemůžu tohle svést na zapomínání. Na bolesti v krku. Na temperament. Na orientaci. Na vůli. Na společnost a na ty kolem.
Prostředí, ve kterém žijeme, má na naše myšlenky a směřování tak silný vliv, že formovat jej znamená také formovat našeho ducha a naši vůli. Působíme-li na naše prostředí, působíme tím zároveň i na svou vůli. Avšak jaké prostředí si vytvoříme, závisí velkou měrou na nás; tedy na tom, jak uspořádáme onu směsici lidí a věcí, jež nás ovlivňují.
Naše prostředí totiž není vše kolem nás, ale pouze to, čeho vlivu podléháme.
Jakmile nám zkušenost umožní rozpoznat předměty vyvolávající v nás škodlivé pocity od těch jež v nás probouzení příznivé smýšlení, neseme odpovědnost za vlivy, které se obrací vůči nám. (Otec Abba)
Poslední verš dospán před zazvoněním budíku. Jedničkářka Švédka. Opravuje garsonku. Navrhuje interier a řídí práce. Naplánovaná túra pro městského hejska Jaye. Svatý Kopeček. Počasí vybrané, diskuze nejen na odborná témata. Útěk od jídla a shakehandplus milk před odjezdem. Nebát si vybrat. Nemít záložní plán bé. To Jay už si někde stýskal. Retro. V podání žen po třicítce.
Pěkný den prožit.
JayJ
XxX
před 5 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat