Pomoci není komu není rady

Bezvýznamné se stalo normalitou.
Necita s úsměvem kavalíra. Titulovaný.
Jelito /:) tvou vůli,
dej mi zapomenout.

áj gou
jj

Nerozumet

Nerozumět si. To je začátek jubilejního šblebtu.
A vleče se to. Vědět tak, co chci a za čím jít. To je existenciální dilema. TI ňoumové co nikdy nepřemýšlí o smyslu a žijou. Rozhodujou se okamžitě, třeba i blbě a tuplem si hájí to svoje.
Za těch "pár" dnů se moc nezměnilo. Pamatuju si tyhle zářivé události: zvýšení postavení, větší bezmocnost v práci, rostoucí melancholie 0-) a osobní trosky.
Nerozumím rodině. Konkrétně bratrovi.
Jakmile jsem s ním v místnosti, ošívám se. Narušen osobní koridor. Defenziva až útok se stupňuje. K šílenství mě přivádí fanatismus. Nekritizuju ho/tě(-páč určitě si to jednou přečteš). Vede to k nenávisti. Mám pro to název knihy

"Padoucnice při pohledu na mladšího bratra".

Měli bysme si promluvit. Někdy u piva i když to nebude možné s tvými novými zásadami. Tak aspoň to můžu napsat semhle, aniž bys to spálil ;]
Kliknutím na Publish this post se na chvíli zbavím noční můry.
Můry. Fóbie. Sociální. Z nových lidí. A ty jsi pro mě nový.
tak asi, to je největší kámen co mě fposlední době tíží.

jj

Chcát maggi v kostkách

Víkend bezesporu se povedl. Hory, sníh, odpočinek a kamarádi.
Musel jsem zklamat milou osobu. I když mozek říkal něco jinýho než srdce.
I tak sem za těch pár dnů přijel naplněn. Ti lidé jsou vítr do normálnosti. Milují se navzdory šedi. V tichu a odevzdaně vstávají každý den, by vydělávali, radovali se a milovali. Milovali nejen práci, sebe a svou jezyňku. Milovali a nic nežádali. Jen byli jakoby stvořeni a v jednom okamžiku je náhoda dala dohromady. Možná jen nachvíli. Možná na dýl. Bez otázek a odpovědí.
Pochopil jsem, že můžeš být jaký jsi. Že musíš být jaký jsi. A nikdy jiný.
Že vše je ukryté v tobě. Beznaděj i lék proti ní. Radost i utrpení.
Že stejně sem nic nepoznal a kvákám voloviny.

v sobě hledající, tklivě studený čenich JJ

Pomálu a pořádně

Tento týden se mi povedlo antré s prezentací. Před svými kolegy. I když řešení se nenašlo, zmizel úkol a objevilo se mnoho dalších.

Jsem spokojený, když věnuji práci pár hodin a jde mi to.
Jsem šťastný za návrat domů.
Usmívám se na kolemjdoucí.
Usínám a spím v naději nového dne.
Probouzím se v bolestech rozbřesku.
V práci jdu postupuji od ničeho k ničem.
Doma po chvíli cítím nepokoj.

Neslyším se a nevím co chci.
A tak to jde.
Rozpor na rozpor.
Začínám stále od znova.
Konečně už...
a těším se na vánoce.
howg

V krajnosti beznaděje

Jo, byl jsem pryč. Dost dlouho.
Byl jsem s kolegou D. Co mě zarazilo.. jeho láska ke svojí ženě. Romantika se dávno rozpustila. Stále ji hledá jinde. Doma nachází jídlo, byt a zázemí. Zničující láska. Neustále o své ženě mluví. Při každé příležitosti.
Smutně mu závidím. Má víc než kdokoliv. Neuvěřitelná rozpolcenost manželství. Dává víc než bere.
v krajnosti beznaděje najdeš sám sebe
jj

What have you done today to make you feel proud?

Dneska sněžilo. Permanentně a luxusně.
Včas, přijel jsem do města a ono to spustilo.
Den jinak pěknej. Sem a tam jsem běhal. Nezastavil sem se. Rychle to uběhlo a ani sem nepovzdychl námahou. Až nato, že sem usnul v špánině :)
Děti sem začal mít rád. Aspoň tyto pondělňáky.
Všechno je v nás..jak říkají budhisti. Tož když si myslím že mi to nejde..ono to nejde. Když to nechám běžet..ejhle ono to jde samo. A můžu se rochnit bláhou ...
Ti úterňáci mi občas potrhají pírka. Je to tak dobře. Zítra se blíží.
Vyhlížím, chystám se, obavy se skládájí a nervozita narůstá-kecam. Minulý týden odplata. Předminule mě doběhly. Spletl jsem i prsty. A začal koktat.

It's never too late to try

Kde najít štěstí

Mrtvé. Číst. Dostojevski má utrum. Není období. A nemusím se na se zlobit :()
hola hoj

Zítra smrt

Horší střídá ještě horší a beznaděj je dočasně nahrazena dnešním obědem.

a tak tiše sedím a dívám se vstříc zítřku.

pa

To je ale mrzutost

..tohle psani volovin.
Hehe, dneska mi ulítl nástroj při obrábění.
A nemůžu jej najít....ve zdi není, ve stropě ani na zemi.
Zmizel
Jako všechno
squelé

První bílý

Včera sme se probudili do prvního bílého ránka. Přes den sice bílo zklouzlo, ale potěšilo. Připomělo Vánoce. Vlastně už ve čtvrtek v horách sem měl podobný pocit.
Na Slovensku po cestě. Voněly jedličky :) jenom si kousnout.
holaa laa vánoce

Knofláky lásky

Ráno v pondělí děsivější než kterékoliv jiné. Bus barum rally, i tak přijel pozdě. Knoflíky lásky v repro, řidič si pobrukuje. Narvaný a horko jak v sauně pro afričany.
A večer jakbysmet. Až na míň lidí ale zas nefungující jedničku. Rozjezd na zpátečku sem ještě nezažil.
Sem se vrátil z cest. Tam kde se posunujou hodiny. Tam kde bych se bál.
A taky po eurostátech unie. Mám z toho guláš. Sem rád za setkání s M a kamarády z Bru. To že mi tekla krev z nosu a necítil sem vůbec nic byla jen třešnička na zeleným teroru.
Mrzí mě, že nemám koníček, koníčka, hobika.
že plavu. de všechno OK. navíc mě to štve.
jako by mi život unikal před víčky když spím

tak brou a zas se vrať
hm

babí bouřka

Včera jsem pomáhal přivést míchačku. A pak se spustil déšť.
Prudký vítr, hromy a blesky. V září. A pak jsem uklízel žebřík. A pak na mě spadly dveře z výšky.
A dneska jsem si dal ránko kakao, s buchtou. Mńam.
Posekal trávník, poobědval a dodělat brožurku.
Takový malý předsváteční povyk.
brou

Smysl smyslnosti

Tak tu jen tak sedím a ptám se. Po smyslu toho všeho kolem. Po smyslu života a plahočení se. Na sklonku dnešního dne. Mi připadá ten odcházející jak vlnka co zítra došumí a nahradí ji další.
Tohle jsem si přečet dávno a stále mi zní v hlavě...

..Není čas ztrácet čas. Pokud chcete něco udělat, udělejte to teď, protože zítra může přijít zkrocená hora a vy už to nikdy neuděláte. Zuzana Navarová ve svém posledním rozhovoru píše, pokud máte někoho rádi, řekněte mu to hned. Dejte mu to najevo. Hned. Sama se několik let zdráhala napsat polské básnířce poděkování za to, jako moc ji inspirovala k jejím textům. Napsala je. Nakonec. Než došlo do Polska, básnířka zemřela.

A tak tiše sedím a koukám do zdi, kde se mi promítají hromady vzpomínek z hromady cest. Kolik ještě budu muset najezdit kilometrů, prochodit bot a prožít těžkých zkušeností, než mi dojde, že ta nejdelší životní pouť má třicet centimentrů. Od hlavy k srdci. Stačí tak málo a přitom na to leckdy jeden život nestačí. Uvědomit si. Uvědomit si, že není čas ztrácet čas. Svoji pouť si musíme projít sami. Žít tak, jak opravdu chceme. Šťastnou cestu. (Romana Vlasáková - konec konců 5/2006)

..
Co tím smyslem je?
Naplnění života? Hledáním? Nebo jen Bytím? Komíháním a veselými taškařicemi s těmi, kdo vstoupí do našich životů.
A není to jedno?

V očekávání vesmírné lodi Albania s hvězdným vůdcem Aštarem Šeranem se loučí
souputník
j

rannicko

Dopadnu jak hubkař
jen na to nemyslet :)

a usmál se a plakal

Dokopal sem se a přišel. Sraz po 5letech. Střední. Úsměvy, albíčka, rodinky a uhlazená mluva. Jen děti co se ohladili časem a životem. Ale zůstali dětmi.
Překvapil mě Kan. Jediný se změnil. Démon čas. Záchranka. Dennodenní úmrtí a sebevraždy. Buď otupíš anebo tě to zasáhne jako trn do srdce. A to sem cítil. Boj. Bezmocnost. Nutnost živit rodinu. A přitom žít. Rozdrásaný realitou.
Přál sem mu ať vydrží. Krajní pocity. Bezeslovseskláním.
Sem rád, že sem přišel. Že mě poznali :) a že mě přijali.
xxx

Kaluze

Není žádného štěstí v předmětech kolem nás.
Ráno chladivé, skáču do kaluží. Klacek. Vzpomenul si na mládí.
Cesta. Vstupuje mi do cesty Ne náhodou.
Tak třeba MW. Kamarád odedávna. Zkouška z fýzy, on suverénně popíjel kefír a machroval. Nezměnil se. Naučil mě mnoha věcem. Nebát se lidí, být sebou. Teď je to jiný. Teď se to převrací.
Tak rád bych si zas pokecal s Kamilem ze střední. Otevřeně. V sobotu sraz. Nepřijede.
Ať už sou věci a ty líbezné příběhy jakékoliv, nekončí a stále se opakujou.
By připoměli, že mě má někdo nekonečně rád takového jaký sem. Že každá setkání a události nejsou náhodná.
A
my ?

My jen můžem
jít

radostně i bolestně

Chachá. Slavnostní den to. První školní. Zase cítím.
Nenávidím. Úplně a zcela. Je to nádherné, cítit.
Je to vůl. Jen sem se snažil to nevidět. Šéf.
Tož ještě se zasmějem.
hola hey

Na prcinu

měl bych dostat. :)
Jo jo, za všechno může láska. Anebo alkohol.
Nadechuju se a vím. Stane se. Strachy se třesu jak vizovický ratlík před knedlíkojedením. Hmm. Ráno stanu a zapomenu na dnešek. Na dnešní prožívání, doufání a vzpomínání. Nactiutrhání a odevzdání. Vstanu. Probudím se (?).
NO jak říkal V. Žít život každý den jako poslední.
Vychutnat si do každého doušku a milovat ty svoe miláčky do samého dna. A nejen je.
CO mě potká na každém krůčku. Ty rošťáky.
Vím teď, že sem jen figurka a nemám co ztratit.
Že :)
Jo jo.
loverb

Ma lasko

bolestné nic.
Dnes jsem ráno vstal. Pozdravil den. Posnídal, bouchal a potil se při čtení mailu. Obědval delikátní kule s trnkama. A myslel na pondělí. A zase bouchal a byl rád. A těšil se na večer, kdy pohyb ustává. A myšLenky jdou spát. A po večeři byl rád, že přišel V a rozjímal.
To přemáhaní, bojování, hledání a litování. To velké nic. Bolestné že naplňuje celý život.
kyselé je taky dobré
brou noc mí milí

PAugust

Ráno moudřejší večera. A velmi pozdní večer ještě chytřejší.
Postřehy z celého týdne co mi leží v hlavě. Tábor, starobylé místo, historie nabitá do každého gramu prachu. Lidé, co žijou s vědomím účelnosti každého pohybu, slova a předmětu.
Líbílo se mi. Přestal jsem se jim smát. Už mi nepřisli divní. Hledači pravdy. Jako fšichni.
A taky jsi mi dal odpovědi..že v Tichu jsou tvé Odpovědi.
A ještě mnohem mnohem víc....
..
.
Dnes ekofest. Malá dědinka. Podivní samorosti. Tma smila rozdíly. Cesta zpět symbolická.
Třikrát zakufroval. Poprvé přeběhla černá kočka. Ještěže nejsem pověrčivý sem si řek. Řídit ve tmě je pro netopýry. Už už na cestě domů a správně. Srnka. Eskamotér hadra. Oba nezraněni.
..
jojo