Dušičkové

Sraz příliš odvázaný na husákovy třicátníky s dětmi. Nedospělí puberťáci. Jay bez albíček, fotografií z cest a přesto pod drobnohledem. Doktor a parťák Kamil bezezprávy. Jitka nedorazila. Z očí do očí středoškolská platonická láska s půlročním cvrčkem. Gabriela se zmrzlinou vyrazila dech smrtelnou chorobou.
Potěšil zájem; že Jay není prcek; a že jim stejně nerozumí ani po letech.

 
Všimli jste si, že většina našich bolestí nemá vnější příčinu, ale že je působí naše názory? Příliš si něčeho ceníme. Ztratíme-li to, pláčeme. Abychom tu bolest odstranili, stačí změnit názor: naučit se pohrdat věcí. Když nám ji vezmou, potěší nás tím. Tomuto umění se naučíme, právě když narážíme na protivenství. (T. Špidlík: Duchovní cvičení, 2007)

vJJ

Sobečkové

Ahoj pane doktore Kamile, vis o srazu, prijed v sobotu vecer. Vem albicka, ja zadne nemam. Tesim se, ze pokecame. Ahoj JJ

Doktoři kam se Jay podívá. Profesor je navštěvuje tajnůstkářsky každý den. Jen je víc a víc nakřivo.
Mazi na doktorské kontrole také. Nesděluje svoje tajemství a diagnózy. Dobře mu tak. Chce přivést do doupěte zelený bylinkový krém. Samoléčba.
Někdy si sám nepomůžeš.
Jay i rudá koule to ví.

Doktor JayJ

Emotivní přeháňky

Co dělá nový starosta JayJ? Má za sebou emotivní týden.

Gerda a Petr po telefonním klystýru od Evičky. Návrat z nemocnice dát do pucu rodinu, která týden nemyla nádobí, pila z jedné skleničky a kvítka nechala svému osudu. Rodina co není rodina.
Babička hluchá a čilá. Dohazovačka sociálních pracovnic. Dědeček bez umístění. Bratr København tam a zpět. Veden a vodící hledá smysl konferenčních večírků na více chodů.
Přeháňky přednášek. Nedařilo se nejprve, poté lepší reputace, dnes vrcholila čtyřhodinovou serenádou. V proudu emocí Jay diskutoval s Pytlíky. Student měl "zajímavou" zkušenost, kterou mu nezáviděl. Cashback.
Rudá koule má zrcadlit emoce posluchačů. Základy pedagogiky v kostce.
V rychlosti střídá oslavy kolegy třiašedesátníka, jezdí rally bus se sekretářkou, chystá se do práce, má supervize, hledá duchovní pomoc pro rodinu mineraloga a chodí do fotoklubu cvrčků.

Nejradši by Jay fotil cvrčky. Milan proto radí blesk. Smedný mnich Olda bydlí sám a bojí se osamocení. Výtahový fyzikář příště na tikačku. Martina je nabručená a nemá důvod. Kouzlí to na Jaye jak na studenty. Švédka volá Jaye v nevhodný čas. Studená Němka. Být v klidu a na kluky. Mazi dárek tričko PennyMarkt. Alfistická rudá a návyk na práci k tomu.


Srandovní.
Nikdy bych nepomyslel, že budu - unavený, s bolestí hlavy, ospalý a vynervovaný - mít radost.

Marry Jay Poppins

The world Jay live in

To, co bylo donedávna jasně srozumitelným městem, ztrácí dnes své hranice a s nimi i svou identitu. (...) Vzniká nový typ už dříve popsaného existenciálního úkazu: bezbřehá konzumní kolektivita rodí nový typ samoty. (...) Žijeme i v první ateistické civilizaci. V civilizaci, která ztratila vztah k nekonečnu a věčnosti. Nejnebezpečnějším rysem této globální ateistické civilizace je ovšem její pýcha. S kultem měřitelného zisku, prokázaného pokroku a viditelné účelnosti mizí respekt k tajemství. A s ním i pokorná úcta ke všemu, co nikdy nezměříme a nepoznáme. Jakož i bolestivé tázání po nekonečnu a věčnosti, těmto donedávna nejdůležitějším horizontům našeho konání.

 

Úplně jsme zapomněli na to, co věděly všechny předchozí civilizace: že nic není samozřejmé. 

 

Chápu nedávnou krizi jako velmi malou a velmi nenápadnou výzvu k pokoře. Jako malou a nenápadnou výzvu k tomu, abychom nebrali všechno automaticky za samozřejmé. (V. Havel, Forum 2010)

 

Jay to láme přes koleno. Povedly se přednášky plus coffebreak. Uspal jednoho abiturienta. V práci profesionální řidič na sto%. Dědeček oholen, počítá účty za nemocniční postel a těší se na prostitutku. Babička nespolupracuje s dementními lékaři. Jay volá a platí účty.
A porostl. Kandidát strany nepřátel antikoncepce. Znají jej občané, Jay jen mlhavě.
Velká červená koule obtížně zahajuje druhý časový úkol.

Samota erosenek, štěbetání facebuků, stereotypních myších maratonů. Jsme to my, kdo se odsuzujeme k individualismu, opuštěnosti, prázdnosti činů. Bezmyšlenkovitě žijeme rychleji, osamoceni uprostřed milionů.

Erosenkový samotář JayJ

Dožít se smrti

Jeden z nejbolestivějších druhů chudoby, kterou člověk může zakoušet, je samota. Lze říci, že i další druhy chudoby, včetně chudoby materiální, se rodí z izolovanosti, z toho, že se člověku nedostává lásky nebo že má obtíže milovat. Různé druhy chudoby často vznikají z prvotního tragického uzavření se člověka v sobě samém. Z odmítnutí Boží lásky. Takový člověk se domnívá, že si vystačí sám, anebo že je jen bezvýznamným a pomíjejícím jevem, "cizincem" v náhodně vzniklém vesmíru. (Benedikt: Caritas in Veritate, 2009)

..Ahjo. To asi neni moc pohoda...mel bys aspon raz na cas vypnout a nekam vyrazit! Drzim cele rodine palce! Mumie ze Vsetína se probouzí. Odpovědi na sms v rychlém sledu. Výměna zpráv zůstanetomezinámi.


Prostě si pokecat. O sobě. O Jayovi.
Začalo to rudou koulí. Zářící před rozvernou omladinou. Nemá přednášku na stop% ani tentokrát. A stejně do toho půjde. Štvou. Šeptají, chichotají, spí na lavicích, koukají bádavě, ptají se na otázky bez odpovědí, provokují a maminkovsky vypadají. Nasírají.
 

..Se tam nezastavis, porad mas co delat. Otec Te popozene k cinum. Plakat na posledni chvilku.  Plakat bude koule. 2770kg v kontejneru.

Pěkný týden. Plný práce, světlých okamžiků vůbec ne při nočních masážích. Potěšil šéf nákupem, mail s první lekcí fotoškoly, povídání bez shake.Kanadský strýček vypráví s větší frekvencí sprosťárny s rostoucí odloučeností od manželky. Otevřenost je lékem pro všechny, které navštívil.


Občan Jay

Všichni jsme šťastní

Když uléhám, ptám se: "Kdy už vstanu?"
a pak zase: "Kdy se snese večer?"
Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.
(...) Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději. (Jób 7)

Atomový starý kryt městské nemocnice po bombardování. Dědeček sportovec a noční skokan z postele. Realita promíchaná se sny. Dva bratři jako andělé. Syrovost skutečnosti nebyla cizí. Pocit bezradnosti a smutku zůstal za dveřmi.

Jay trénuje fyzičku pro náladu. Posouvá horizonty vědomostí studentů na plátně univerzity. Nemluví ve snech hopsající kamarádky. Zato odpovídá sms do černé díry smyslníkovi, co závidí vytíženost při sledování hodin biologie.

A touží. Ach jak jenom touží.


Využijme i ty nejkratší okamžiky. Počínejme si jako lakomci. Buďme žárliví na nejmenší věci... Další rok patří minulosti. Jako pominul tento rok, tak pomine i náš život a zanedlouho řekneme: Je po něm! Neztrácejme čas. (sv. T. z Lisieux)

Nejšťastnější Jay