Po špičkách za nevěrou

Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. V kolenou se podlamuji (...), bez oleje chátrá moje tělo. [Z109]

Dědeček to má už spočítané. LDN po novinovém naturismu s děsivými nočními můrami. Stabilizovaný. Starobní dětství řešeno v kolektivu rozumných dospělých lidí ječicích do telefonu. S hluchou bábinou na drátě sledující vývoj ekonomiky a čas jídelních přestávek.

S trochou optimismu hledače štěchovického pokladu se Jay poránu vydává z postele. Vedení v mlze. Školství plné překvapení a darovaného tuzéru. Obé by vypustil. Pokouší ho nesnesitelné ouzko bez zjevně řešitelné příčiny. K večeru v kruhu děvčat chrámového kolektivu snaží najít rozuzlení. Nejenže ani napotřetí netrefí jméno, kouká jak novopečený kvaker, nabírá nohy k útěku a jesto přijmout nabídku prvního tepelníka.

Štvou ho svatby. Vlastní nebude ani na bratrovo popíchnutí. Zůstane u svých bezděvčatových meditací.
Najednou zjistil, že přání se plní. Kristínka našla práci, mineralog s rodinou stabilnější, smyslník rozumější. A Mazi...je...prostě..no Mazi.


Do dalších dnů zůstává naděje konce se splněným přáním posledním.

JayJ.at.Work

Poslední jízda

Důstojně. Jedno pivo a jeden burčák padl. Přidal jsem slivovičku od parťáka. Ruku zdobí Ráj a hřeje chvíle s diskotékou.

Mazi se probouzí. Potkává bývalé lásky a jejich rodiny. "V poctu piv nemas stale dustojneho protivnika. V ostatnim zas lid ma navrch." Srdcovka. Tchán padl po třech pivech.
Svůdník a tlouštík ze Vsetína. Stydlín. Ví, že může na sobě pracovat. Zahleděný do svých problémů. "Ani jsme se nezeptal, jak ted zijes, co noveho, jestlis uz objevil spriznenou dusi, a tak? ... Hej zas ta skepse, skus brat veci pozitivnejc, mas k tomu spoustu duvodu."
Švédská královna ve Finsku. Nudné a chce zkoumat laboratoře podobně jako Jaye.

Co jinak Jayi v týdnu? Měl ses dobře. Přestože jsi zrychlil jednu přednášku, druhou brilantně vystřelil a poslední cvičko jsi zaspal.
Přijel strejda vonThousandIslands. Pes agresivní, lítá všude, hlídá teritorium a Jaye.
Návdavkem bývalá první láska ve škole. Učí a ještě dvojmo.
Myslím, že se zblázním dřív než otěhotním.


|Pocity
Lokalizována skepse, povinná úzkost.


Ještě pár diskomládí a Jay sbírá céčka.
JayJ

Jom Kipur

V brzkém ránu Jay otevírá brány alturismu sobě vlastnímu.

Základní setkání po letech nad černými anděli feťáckých wanastovek našeho mládí a alko argemy. Svěřování. Lenka osumnáctiletá a skotačivá, rodinky a děti. Jay rozuměl. Nasral protikandidát Radek. Debil a ještě agresivní. Příjemně navzdory společensky strávená noc bez rýmečky. Dáša zočídoočí přála hodnou dívku. Mira komunista diskuze a vlastní názor. Náklonnost. A blízkost k části života, ke spolužákům.

Minule Jay. Parkoval na placeném-neplaceném parkovišti bvv. Spoknul muchu. Unikal mimořádné situaci na veletrh. Vezl nehodami máti z nemocnice. V pátek děda sportovec z nemocnice. Mnoho cestování, exkurze do Jeseníků za Petrovými Stráněmi. Až na vrchol. Tomáš haribo ve firmě zaběhnutý. Zajištěný. Jenže. Manýrismus mocných. Eskort.; Za mineralogem s duchovním rozměrem papeže. Pozván a potěšen, bude hlídat robotova Davida. Nakopnul druhou část koleje. Nejen rozum ale i city existují.

Proto
|||||Pocity
Bezmocnost z dědovi nemoci. Strach z vystupování a přednášení. Úzkost z příliš keců malého Napoleona. Radost z přijetí bývalých spolužáků. Nemenší radost z Davida a jeho nabídky.

Stačí
JJ

Jayndividualita

Právě když si myslíš, že musíš vlastnit sám sebe a hájit se, tak se ničíš. Protože nejsi utvořený jako ostrov sebe samého, který stojí sám na sobě, nýbrž proto, že jsi utvořený pro lásku, a tudíš dávání, na vzdávání se, na prořezávání sebe samého. 
Jen když se dáváš a ztrácíš sebe, můžeš žít. (P. Seewald: Joseph kardinál Ratzinger, 2005)

Nemůžu tohle svést na zapomínání. Na bolesti v krku. Na temperament. Na orientaci. Na vůli. Na společnost a na ty kolem.

Prostředí, ve kterém žijeme, má na naše myšlenky a směřování tak silný vliv, že formovat jej znamená také formovat našeho ducha a naši vůli. Působíme-li na naše prostředí, působíme tím zároveň i na svou vůli. Avšak jaké prostředí si vytvoříme, závisí velkou měrou na nás; tedy na tom, jak uspořádáme onu směsici lidí a věcí, jež nás ovlivňují. 
Naše prostředí totiž není vše kolem nás, ale pouze to, čeho vlivu podléháme.
Jakmile nám zkušenost umožní rozpoznat předměty vyvolávající v nás škodlivé pocity od těch jež v nás probouzení příznivé smýšlení, neseme odpovědnost za vlivy, které se obrací vůči nám. (Otec Abba)

Poslední verš dospán před zazvoněním budíku. Jedničkářka Švédka. Opravuje garsonku. Navrhuje interier a řídí práce. Naplánovaná túra pro městského hejska Jaye. Svatý Kopeček. Počasí vybrané, diskuze nejen na odborná témata. Útěk od jídla a shakehandplus milk před odjezdem. Nebát si vybrat. Nemít záložní plán bé. To Jay už si někde stýskal. Retro. V podání žen po třicítce.
Pěkný den prožit.

JayJ

Konec zvonec japonec

Tisícaosumdesát fotografií kamaráda a jeho manželky. Sňatek bleskový. Hostina v úzkém kruhu. S Mazim iniciace do rodiny za doprovodu hlasu Míši Davida.
Bowling a čoud někdy jindy. Na rodinu mám čas přeci kdykoliv.
nealkoholický jezdec JayJ, budoucí Alfista

Moje ženské problémy

Svatební obřad kamaráda Davida, Petry plus junior. Fotograf za řízek. Dar mnišská hořčice a přání diktované přítelkyní bratra pokrevního.

Zpětně z Polska.. Jsem doma. A docela v pořádku. Dilema nočního cestování na kole. Bez světla. Kristínka, mnišský život a realita.
V týdnu, safari kolečková výprava za zvířaty s mineralogem a mámou.
V očekávání přílet švédky, co má vše vždy püntlich naplánováno. Proto neděle v Olomouci. Nedá si říci a ještě se těší.
Pracovní týden schůzovní. Jeden den v saku. Žena v domácnosti nezhodnotila soulad, Jay šel podle svého rozháraného rozumu. Přesto Iva hodnotí úpravu velmi dobře. Mlhař Milan nebezpečně křižuje silnice s Turkem.
Jitka návrat z teplého jihu s opálením i tam kde moravské slunce obyčejně nepálí.
A ICQ massage Evička.
Tento týden přestože studený podzimní, naplněný optimismem z nalezeného smyslu. Starý lišák čtenář myšlenek a taktik k tomu. Čekám na první zprávu mailinglist klášter.
Doma setrvalý stav bez matky v domácnosti. Děda přikurtovaný k lůžku v nemocnici.
Jay si přeje kapku testosteronu, zapomenout na libido, spadnout v náruč anděla.

howg

JayJ-at-womens-world

Ve jménu Mertona

Naše slabost by nás neměla děsit, protože ona je pramenem naší síly. Libenter gloriaber in infirmitatibus meis, ut inhabitet in me virtus Christi. Síla se zdokonaluje ve slabosti a naše úplná bezmocnost útočí tím více na Boží milosrdenství, které k sobě volá chudé, malé a těžce obtížené. (Thomas Merton, Hora sedmi stupňů)

Žil jsem ve světě Thomase Mertona. Po několik dní v klášteře trapistických mnichů. Kontemplace s knihou Hory sedmi stupňů, zpívání žalmů, zpytování se při čištění zeleniny, kadidelnice, obrývání stromků, vážení ovcí. Souhlasil jsem od počátku s hlubokým duchovním zážitkem. Děvkař,..s tužbou nabýt pravého pojetí Boha; rodíme se s žízní poznat a spatřit ho, a proto nemůže tomu ani být jinak. Tohle známe všichni, i Jay. To vnitřní volání, uvnitř neodbytné, niterné, osobní a veskrze vlastní; a natolik milující, že dovolí mít vlastní vůli. Že víme v každé situaci, jak se zachovat, když tento hlas `svědomí` uposlechneme. Přijel jsem s touhou po milosti, která se nedostavila. Vyprahlý a postupem času apatický, bázlivý v temnotě vlastního já. Četl jsem stránku za stránkou a prožíval ne Jayovi neznámé události v životě Thomase Mertona. Zůstala mi hluboká nejistota. Z Mertona později buddhisty. Z abba Samuela.  
Zítra to bude dobrý...

Příliš mlčenlivý Jayi na trapistické mnichy.


~ Ještě tě to baví?
Jenže mě to nebavilo od začátku. Nemuselo.

Dny jsem obětoval. Za celou rodinu, Martinu a její vztah, za Maziho seznamkování, Robertovo vykoupení; za šéfa, kolegy; nemocného mineraloga, staré rodiče, budoucí svatby; hříchy, vášně, touhy, zbabělosti, strachy a smyslnosti; a mnichy, především Petra pronásledovaného zlem.


~ Tančit nebo bojovat?
Přesto myslím, že vše mělo smysl. Cesta, setkání, nejednoznačnost. Léčit apatii. Přijímat co je dáváno. Překonávat strach. Očekával jsem supermarketové dobrodružství, objevil vnitřní slabosti. Doma vyhodil Foltýnovo unikání Od sebe k sobě. S jedinou nedospělou myšlenkou- Utíkat.

Již od doby svého obrácení jsem měl mít dostatek úsudku a pochopit, že pravou příčinou válek je hřích.
Kdybych byl přijal dar svatosti, který mi byl při křtu nabídnut v listopadu 1938, co vše z toho mohlo vzejít pro svět! Neuvědomujeme si, co vše může způsobit jediný svatý. A přitom svatost je silnější než celé peklo dohromady. (Thomas Merton, Hora sedmi stupňů)

Mirek Jay Dušín