nuzně

Bré ránko, vietname.
Už cesta busem byla zničující. Plno, a jak sardinky v konzervě jsme v řadě čekali na snězení. Holky ještě navíc ftipkovali, že za tohle řidič určitě dostane příplatek. Já to raděj nekomentoval a čučel z okna.
V dálce na východě stoupaly malé mráčky a ozařovalo je vycházející slunce. Házeli na zem barvy od jasné modré po oranžovou, kterou můžu jako hrom.
A když tohle po ránu vidím, fšecko šedé najednou dostane patinu novosti a jinakosti. I to normálně ošlivé industriální město má nádech osobní blízkosti.
A tak si žiu. Sám a se sluncem.
Kapitáán se loučí.