Němá budoucnost

Pomáhat druhému být tím, čím je. Když někoho miluji tak mu pomáhám, aby rostl ve své identitě, v osobní velikosti a v osobní kráse. Ježíš nám přišel říct, že je připravený mi umožnit, abych byl šťastný svým vlastním růstem. Musím jej k tomu pustit. Proč to se mnou neučiní sám? Protože jsem svobodný a on až drasticky, přehnaně ctí moji svobodu. Vstupuje do mého života jen tehdy, když ho do něj svobodně pozvu. Můj život je v každém okamžiku dotovaný. Myslím, že toto cítil i svatý Pavel, když říká: "Ukaž mi jedinou věc, kterou jsi nedostal. A když jsi dostal, proč konáš, jako bys ji nedostal?"
Bůh nic nemá, On jenom je. On je dárce, naplněný jedinou touhou, a tou je mé dobro. Toto je láska. Filozof Josef Pieper to krásně vyjádřil v knize Co je láska: "Miluji tě, se dá říct i jinak. Je dobře, že jsi." (Satoria, K. - Hríb, Š.: Kam se ztratil Bůh, 2017)

Stojí mi to za to? Vzdát se dortu, slunečnic ve váze, rodiny a dětícojsouzvědavékdejsem?
Kamarád 4A+ s dětským pokojem. Možná víc než bych chtěl. Přeji si být součástí jeho světa, přeji si, aby to odešlo od nás dříve, než tohle bude bolet oba dva...
Tajemná eM z různých čísel posílá Jayi gratulace ke stáří a k úspěchům. Je tou bývalou učitelkou polibků, vdanou a čekající prvního potomka. Chápe důvod, způsob rozchodu. Ptá se mlčenlivého Boha, proč nevyslyšel její modlitby stejně tak i modlitby asketického bratra za pomyslné uzdravení. To uzdravení jediné co potřebuje, je vnitřní. O něj prosí, aby mohl milovat, přijmout se, přijímat druhé, zraněné, opuštěné, nemilované a nepochopené. Padající a utíkající. Dávat Jeho lásku druhým..
Každý jeden je milovaný.
Vsetínský milovník zmáčnul reset, maže historii.
Vrba Mazi smutně dlouho očekává prázdninového Jaye. Výstava kolorovaných obrazů, drink a hovory na hmyzí zahradě.
Prázdniny nabité, Velehrad pouť s půlnočním rozněžněním, Brno s citlivým violoncellistou Pavlem na whisky v Baru co neexistuje, Hostýn a zasvěcení budoucího kněze Pepeho, byt UH úklid a klid vnitřní, hlavní město Praha s polkami řešící manželské etudy, Národní podnik České Švýcarsko se starou partou různě svobodných pánů. Odsun mého oblíbeného panáčka. A svatba Medvídka.
Děkuji za každé ráno, setkání, děkuji za vlídnost 4A+ a raduji se z něj, děkuji za svéráz Boží cesty, a za konec poločasu.

Ten, jenž nemá žádnou budoucnost,
Jay

Lhostejnost možná

Nic necítím. Vinu, lásku, lhostejnost možná. Je mi příjemně s pochybami uvnitř.

Nejkrásnější první máj. Být si blízkým. Vedle příjemných věcí, chvilkových, mi to nic nedává. Hlubokou ránu, propast. Proč do ní padám? Bytostně mi chybí doteky, pohlazení, držet se za ruce. Chybí mi láska. Mohla by v tom být, snažím se přesvědčit, ale není. Nemám lásku ani k Bohu. A kdyby to nebylo pyšné, troufale bych mohl říct, že jej nenávidím. Ne za to kým jsem. Za to, že mi nedává možnost dojít naplnění.

Pavel P. v horním kostele na Zelený čtvrtek večer. Liturgie se mě dotkla, slzy, strojově až vojensky pedantská, bez emocí.
Velký pátek zde, také, dotek. Krásné.
Spím málo. Cca 4-5h, mám to rád, dává mi to adrenalin.
Allan zamilovaný, Arga 7 měsíců spolu. Dívám, kupuji PC.
Strejda a vrba Mazi po druhé operaci, v kině na Green book. Běhám, jedu do Ústí.
Mám moc práce a těší mě to. Oranžová je marnost, vztahy nechci. Markétka operace, slzné kanálky.
Usínám u večerní modlitby. Ráno je má záchrana.
Velký pátek večer projít, ticho, měsíc, modlitba. Echt.

Oso Jay

Nedotknutelnými

"Lhal jsem, nepostil jsem se už kdoví kolik let. Jednou jsem měl dvě ženy - řeknu vám, co jsem udělal ..."

Připadal si nesmírně důležitý; nedokázal si představit, že je pouze typickou součástí světa - světa zrady, krutosti a chlípnosti, kde jeho ničemnost je zcela bezvýznamná. Jak často už kněz poslouchal podobnou zpověď - člověk je tak omezený. Není ani dost vynalézavý, aby objevil novou neřest; zvířata znají právě tolik. A pro tenhle svět Kristu umřel; čím víc zla jste viděli a slyšeli kolem sebe, tím větší sláva obestírala onu smrt; je tak snadné obětovat život pro něco, co je dobré či krásné - domov, děti nebo civilizaci - ale jen Bůh mohl zemřít pro lhostejné a zkažené lidi. (Green G.: Moc a sláva, 1990)

Co se to stalo, kam jsme to šli. Proč se to stalo, že nic není. Že jsme opuštěni a umíráme žízniví a hladoví s plnými žaludky?
Proč jsem se stali těmi, kterými jsme být nechtěli.
Proč jsme zlí.
Tupí k bolesti, smutku druhých.
Co se to s námi stalo?
..že už se nedíváme vzhůru na nebe, na oblohu, na hvězdy a magický měsíc. A duhu.
A nechodíme v dešti, v noci, autobusem.
Proč jsem se stali závislými na sobě, své pravdě, ukojení.
Co se to s námi stalo Jayi?
Co se to s tebou stalo Jayi...