Rituál života

Ježíš je radikálním milosrdenstvím, jedinou silou silnější než zemská tíže, jediným Pánem a jediným bohatstvím, ať se člověku stane cokoliv. Pouze radikální milosrdenství může být milosrdenstvím, jinak není milosrdenstvím vůbec. Ježíš není Ježíšem jen tak trochu. (...)

Bůh je Milosrdenství, je Velkorysost, je Dávání. Synonymem, které to snad vyjadřuje nejlépe, je Život. "Jsem, který jsem životem pro tebe!" je nejlepším překladem slov, která slyší Mojžíš z hořícího keře, když se ptá na Boží jméno. "Jsem Život," řekne v Janově evangeliu Boží Syn. Jeho podstatou je dávání; opakem života je smrt, tedy život, který se sám nedaroval. (Heryán, L.: Exotem na této zemi, 2016)

Jasně, řeknete si, že to může být náhoda. Ale není. Vím, že to není. Je to podivná Boží vůle, spřadené nitky Božího milosrdenství mezi náma, které mnou i vámi prorůstají. Úplně a zcela jsme na ní závislí. Na milosrdenství, na Lásce. Je až neskutečné to Boží plánování. Ty osudy a příběhy, co mě potkávají. Jsou možná lechtivé, jsou možná divné, a to hodně, ale rozumím jim. Mluví mi z duše, opájejí mě Nadějí a životem. Mohl bych říct, že za poslední dny a týdny mého života žiji. Poprvé a naplno. Ne, nic se nezměnilo. Nepomátl jsem se, ani neberu prášky na hlavu. Stále žiji se svými seniory, stále mi bývá v bytě neplatička, stále jsem ve stejné práci, stále jsem sám. Jenže to hledání mě naplňuje. Není to najít někoho. Být s někým. Je to být někomu nablízku. V tom marném hledání, být účasten, modlit se, být nápomocen jenom slovem kolikrát. A mít je rád. Je to prosté. Naplňující. Jsem zamilován do života. Několik dní, týdnů. A je to nádherné. Někdy spím a někdy ne. Dějou se mi podivné věci, příhody a náhody co jsou mimo chápání. Piju litry kafe. Jsem klidný i podivně nabuzený. Žiju a užívám si to. Je to krásné žít. ... To nejlepší z Boha je život.

Měl Ben pravdu?

Je to v lidech. Těch druhých. Skrze ně přichází. Je to vsetínský milovník a jeho deníčkový život. Je to Lukáš a jeho mimochodná zmínka, že se začíná v kostelích cítit tak nějak doma. A je to bývalý šéf a jeho gratulace. ... Jen ty děti. Ty mě koušou, plácají, škádlí, dělají si srandičky. ...  Tu bráchovu bandu loupežníků mám rád.

Nic co nechceš

Ježíš se (...) ukrývá v nejchudších a nejslabších, ale rovněž v bídě našeho vlastního já. Při pomyšlení na něco takového se naše srdce chvěje strachem, protože skrývá-li se Kristus v nejmenších, nejslabších a trpících, skrývá-li se v mé vlastní bídě, pak je to skutečná revoluce. Chudí jsou v tomto případě skutečně v srdci církve, jsou srdcem lidstva. Není možné je odsouvat někam na okraj. Tato revoluce vyžaduje naprosto zásadní přeskupení politických, společenských i náboženských struktur. Znamená to, že se musejí strhnout opevněné hradby předsudků a zdi zabezpečení. Ježíš všechny tyto hradby strhává, aby nás vyvedl do nejistoty lásky a společenství, kde je přítomen Bůh a kam volá i nás. (Vanier, J.: Krása lidskosti, 2016; KT)

Jay měl být připraven. Že to začne a jednou skončí. Na ty emoce. Smutek. Nemožnost cokoliv změnit.
A zase je tu ta samota. Není to kamarádka. Host co přichází nepozván. Prázdnota se sebou. Budoucnost, co nikdy nepřijde. Den co je den ze dne stejný. Prázdnota bytí.
Prosím; za změnu života, za někoho v tomto možném. Za touhu, po životě, po Bohu. Zaměstnej mě..
Nemám teď co ztratit. Tentokrát už vůbec nic. Nic už nemusím. Nikomu nechybím. Nikde nepatřím. Nic mě nepoutá. Život prázdný. Bez plánu a budoucnosti. Bez naděje. Přemýšlím o Božím království. Jak abstraktní je to pojem. Má to být pokračování tohoto? Nikdy prosím, vynechejte mě..
Není to pesimismus. Je to tak. Někdo má nemoci, starosti, rodinu, kariéru, moc a slávu. Mým darem je zapomnění. Pamatuji se... přál jsem si být jako ti maličcí. Kříž můj dostal svůj tvar. Kříž, co má být nesen za soumraku. Padám hned poprvé.

Změn můj život. Ty jej změň. Tady jsem...

J.

Osten

Najednou to je. A najednou je prázdno. Nemáme si co říct. Uteklo to. Zůstává naše vlhké cosi co chce dát pryč. A v té vší prázdnotě, čase potom, jsem tím skutečným. Jsme těmi zraněnými, hluboce a neopětovaně milujícími, co něco někde ztratili. Ani ne svou vinou, jen jakoby nám někdo něco zapomenul dát. Cosi, co utiší to naše hledání. Zamilovávání se, dřímotu, odmítání a prosby o odpouštění. 

Není v tom Bůh? Nejsi v nás tajemně skrytý? Tělo Krista ukřižovaného a bodaného ostnem, za který nemůžeme. Kristovy děti. Matčiny. Nepoznali a nepoznáme tuhle lásku. Vyhnanci beznaděje. Kristovy děti, co nemají nikde dovolání, úkryt a útočiště. Chtěl bych takovým být. To není otázka. To je skutečnost. Je to životní poušť s kamením touhy. Přebýváš s námi, mezi námi a mnohdy za těmi děsivými příběhy druhých Tě poznávám, když se zasmějeme nad osudem. Přijmeme svou ubohost, roli co jsme si nevybrali. Rádi bychom milovali a byli milováni..vlastně jako vy všichni. 

Jay

Nutkavé představy

On sestupuje dolů, aby hledal otroka, kterého miluje; On bohatý se vydává naší chudobě, ukazuje se nám, vyznává nám svou lásku a prosí nás, abychom mu ji oplatili.

Bůh nesmělý a žebrající. (..)

On je milosrdný, moje duše to ví. Je nekonečně tichý a pokorný, a pokud ho duše uvidí, promění se v něj, stane se láskou k bližním, a sama bude tichá a pokorná. (Lafrance, J.: Modlitba srdce, 2017)

Bože, proč mě tak nesnášíš?

Ne, nemá se Jay špatně. A to je na tom to nejhorší. Nic jej nenutí si volit. Měnit se, hledat a vůbec zkoušet, a padat. Nechce tu zase plakat jako vždy. Nechce být tím ukřivděným mamánkem. Ale je..

Místo sluchátek a muziky se modlím. (skautský playboy 15 let).

Nice. Takové věci mě dostávají stále do kolen. Jak Ty si ty lidi voláš. Je pravda sice, že jeden jak druhý jsme jeli v podobném stavu. Vlastně to mi dovolovalo být přístupný. Předmanželský sex. Vlastně se ptal zda do toho jít. Zda do toho poznávání se spadnout rovnýma nohama. Co bych dělal na jeho místě, ptal bych se někoho druhého? Ten má koule co. Je pravda, že se za něj modlím. Tak možná proto ta otevřenost. Říkal, že bráchy se ptát nejde. Nice. Poradil sem.. :)

A tak je to se vším. Přichází to jinak. No. Jako David dnes. Státnice. Růženec na ruce. Docela mu to šlo. Vzpružil se. A tam sem si uvědomil, že přicházíš právě k nám takovým. Slabým, na okraji, takovým těm co se chytají každého stébla. Pošetilosti. Jinému by byla pro smích. Nice. Svezl tátu kdysi domů. A tak si nás vychováváš...

Jak se ma Bejby Mazak? Florbal neuspesny. Pivo svec mizerne. V buse typek z makra. Takovy no, a pritom myanmar, novy zeland, liverpool. A ma pivni mapu po cr. Nice setkani. Epicke. V utery pry zas :) Ctvrtek setkame jo.

Čtvrtek setkáme. Máme svoje kina. Kola, stoleček. Lékaři a návštěva u mě v práci. Pokoru chudáka má.

Co ještě Jay má? Ty nutkavé představy, co nechce řešit. Má je docela rád. Zvykl si na ně. Barevnosti. Nepřijme tedy nabízenou pomoc. A přidává další závislosti. Budiž mu odpouštěno.

Kutná Hora jej povzbudila v cestování. Ceausescova Bukurešť s fotografem mlhy jej natěšila. A proto pokračuje dál. Stihl být biřmovacím patronem Martina a jeho rodiny. Z nejlepšího looserem. Na pouti v rodině u Lukáška. Jay chce být radostným, sám sebou, nebát se, a  takové ty romantické bláznivinky, no.

No tak nějak.
J.

Stabilizovaný

Pokoušíte-li se říkat pravdu a nestaráte se přitom, kolikrát již byla před vámi vyřčena, stanete se v devíti případech z deseti originální, aniž jste si toho všimli. Tento princip prostupuje celý život odshora až dolů. Vzdejte se sebe sama a naleznete své skutečné ,já‘. Ztraťte svůj život a zachráníte jej. Podrobte se smrti, podrobujte smrti den co den své ambice a svá oblíbená přání a nakonec celé své tělo: podrobte každý nerv své bytosti a naleznete věčný život. Nenechávejte si nic pro sebe. Nic, čeho jste se nevzdali, vám nebude nikdy patřit. Nic ve vás, co nikdy nezemřelo, nikdy nepovstane z mrtvých. Starejte se o sebe a nakonec naleznete jen nenávist, samotu, zoufalství, vztek, zkázu a úpadek. Ale hledejte Krista a naleznete ho a k němu vám bude všecko přidáno. (C. S. Lewis „K jádru křesťanství“, Návrat, Praha, 1993 – čl. Milujte se 40/2017)

Jay to má rád, tyhle noční etudy. Které ráno proklíná. To sezení u táboráku se sklenkou čehokoliv a důvěrností. Fakt má Pepina rád. Rodinu, jeho manželku, syna, dceru. Pepin je na ně přísný. Modlí se za ně. Daří se jim. Navzdory téměř čelnímu nárazu v osobáku do osobáku, navzdory hledání zaměstnání.

Ty poslední dny jsou vyplněny nezaslouženou pomocí shůry. Ne ani vedením jako odevzdáním. Jay nechce s nikým být. Nechce hledat, chodit na marná setkání, psát důvěrné zprávy doztracena. Žije co mu Ty dáš. Že je to kolikrát obyčejné, málo bouřlivé, vlastně to nestojí ani za řeč...ale je to úplně krásné, důstojné, obyčejné a ani by nepomyslel, že je to uskutečnitelné. Tak se to stalo s MartinemK, biřmovacím kmotrem mu je a Jay si toho považuje. Tak jako s Robotikem, kterého drží jen společný projekt manželství. Tak jako třikrát po tři dny v kině a jednou na divadle ochotníků gymnazistů ze Vsetína s Mazim. Stabilizovaně chodí po lékařích. Dennodenně píše zprávy. Je tomu Jay rád, jako dnes.

 fck, active day. Zadne kopani jamy na nespravem miste, zadne chystani dreva na zimu, zadna opekacka spekacku s rodinou a detma co po tobe hazou travu ;) zadne piti vina az uplne dojde. Mas idealni krasny mestsky day. Rodicovsky navzdory. Ja spokojenej. Sem rad, za slunce, mesicek, vsecko to okolo. gnacht

Vím, že jsi

Hříšným ukazuje cestu. On pokorné vede cestou práva. 
Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí. Každodenně skládám svou naději v Tebe. 
Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine. Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost. (srov. Ž25)

Jaké má Jay poselství do těchto dní nového roku? Má jen hodně málo. Je mizerným dobrákem a musí prosit o pokoru do každého dne. Musí mít vděčnost za druhé, co k němu přicházejí, co je k němu posíláš. Jsou jako hvězdy v černočerné tmě jeho vlastní bezradnosti a ztracenosti. Nutně touží po pokoji. Po pokoji v duši, klid v rozervanosti. Žádal o pomoc a Tys jej nejednou vyslyšel. Ozval jsi se na volání o vedení duchovní, lékaře duše, přátele stejnakosti. Musí být vděčný svým blízkým, rodině, modlitbám, svědectvím o životě Benovi, Lukymu, Honzovi, Františkovi, Tomášovi, Pavlovi, Vladislavovi. Měl by přestat pochybovat, stěžovat si, měl by se pouštět do všeho s odhodláním jako Bedny.

Stojí uprostřed vás, ten který přichází. (srov. J1:26-27)