"Otvorte dokorán dvere Kristovi", otvorme srdce, život... Ĺudia potrebujú nádej, doveru, lásku, pokoj, všetko. My sme tí, ktorí ich možu nasýtit, sme rozlámaným chlebom, ktorý dnešné ĺudstvo tak veĺmi potrebuje. Mladí ĺudia, svet vás potrebuje, ale iba ak odpustíte, budete slobodní a schopní milovať za každých okolností všetkých a kdekoĺvek. Uvedomte si, aké krásne je mocť milovať všade a všetkých. Láska je tou najvýnosnejšou aktivitou. Zarobíme oveľa viac tým, že milujeme, nič nám nebude chýbať, láska nám dá život, a ak máme život, máme všetko... Stretla som Ježiša a veľmi túžim, aby ho mohol stretnúť aj každý z vás. (Comunita Cenacolo: Záblesky svetla, Zo srdca matky Elvíry, 2011)
Utíkají. Protože jsou sami, protože ta obyčejnost každodenního života je ubíjí. Utíkají. A v cizině jsou pány situace. Životu dají důležitost. Najednou mají cenu. Když přijedou domů mají zážitky co jiní, domácí nemají. Jenže kamarádi mezitím zestárli, oženili se, usadili se a tyhle tuláky a radosti jsou pro ně jako příběhy z televize. Je to smutný. Proč nehledaj Krista...
Mazi přijel na pouť, křehký, zranitelný, hledající Boha. Další neuvěřitelný zázrak. Proměna. Mám radost, že má radost. Třeba tu už zítra nemusí být. Je škoda, že sami sobě bráníme být tím, co skutečně jsme. Lidmi. Prostými, ubohými, zranitelnými a smrtelnými. Snad dokážeme milovat ty nejubožejší stejně jako nejmocnější.
Luba má po čem touží. Rodinu, domov, auto, zaměstnání. Idylka.
Medvídek dává křížky na čelo babičkám a děvčatům. Neuvěřitelně roztává. Jay se stydí, že nic nemůže říct. Strýček Hanáčkůj umírá. Ušák ztrácí víru, má rodinné přenice a závislost k tomu. Není navenek všemu jak se zdá. Jako Marcela. Je zjevením. V kostele. Znovu po 14 dnech jde krátce ke zpovědi, nemohla tolik hřešit. Navzdory zlým jazyků. S křížkem na krku. František má štěstí ve hře, méně v lásce s dívkami. Intelektuálové v Březnické hospodě. Tulák víc co chce a hledá Boha. Pokrevní bratr se rozhodl brát antibiotika a evangelizovat. Robotik je vzorem, je povýšen shodou událostí, je čím dál lidštějším.
Myslel jsem si, že podzim jako minulé roky prožiji jako mnich. Ale nedaří se mi to. Asi bych na sebe byl moc pyšný a neprosil bych o pokoru, což je dobré. Musím znovu a znovu jít pro odpuštění. To je otravné, mechanické, ztrácí to navenek smysl. Ve skutečnosti je to znovu a znovurozhodování se pro Krista.
Teď jsem přes všechny zkoušky - a s Tvou milostí, které se nic jiného nevyrovná - šťastný a plný lásky k Tobě. Zatáčky vybíráš zostra, brzdíš bez varování, ale řídíš obdivuhodně dobře. S neomylnou jistotou jsi mne přivedl přesně tam, kam svěřovaly mé nejhlubší touhy; nikoli k smyslovému či duchovnímu potěšení, ale k lásce k Tobě, která vychází z pravdy a nikdy nepřestává. Jakoby se Ti pod nánosem všech zlých chvil podařilo vsunout právě ty dvě tři dobré věci, po kterých jsem toužil více než po čemkoliv jiném. A způsob, jakým si počínáš, umožní každému člověku, aby pod Tvým vedením nalezl svou melodii. (Otec Jeroným: Možnosti a melodie, 2010)
V každém ´právě teď´ se odehrává vrchol mého života.
Jay
Žádné komentáře:
Okomentovat