Někdy

Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí. (2Kor 11,30)

Mazi se probojoval k invaliditě. Kulifoga nezoufá, cestuje studentsky do termálů. Tánička v nemocnici. S Medvídkem do posilovny a na Svahy. David historik nadšený z konce světa. Svědkyně s titulem obrací komisi, a křičí se. V Jayově komisi se laťka posouvá na dosah. Otázka Jaye nastartuje diskuzi nechtěným směrem. Jay zhoršuje hodnocení. Jakub v práci chytá zloděje, hledá maminku k dítěti ve dni narozenin. O. Martin jde nečekaně k obědu na zabijačku.

Všechno pro mě ztratilo jedinečnost. Rutina, obyčejnost začala obíhat mým životem. Čiperovi nedávám nic. Není už co. Rozumíme si. A dál jít nejde. Učí on mě. Držet se za ruku. Poslouchat, když nemám ani trochu myšlenky na jiný směr.
Neděje se vůbec nic. Mám skvělý domácí život a těším se do práce. Nemůžu číst, a už vůbec ne sledovat film, televizi, internet. Radio snesu chvilkově. Nechci nic.
Nechci být za dobře, nechci se hádat, nechci rozumět, nechci předstírat. Nechci předstírat, že Boha vidím za každým člověkem, každou myšlenkou a každou svou činností. Nevidím.
Jenže je zvláštní, když tohle píšu vím, že jsi vedle, a třebaže nemám pocit Tvé přítomnosti, jsi tu. Dovolíš mi tohle napsat.
Ztrácím přesvědčení, neztrácíš Ty mě.
Vypadá to, jako snad dvouleté poblouznění představou. Banalitou. Jenže, i když pravda se mi neukazuje, vím že je.
A tak můžu všechno popřít, můžu jít na pivo, můžu zase upadnout, můžu se vysmívat, a můžu mít strach. Můžu žít svobodně. Ale každý den znova.

Nechci nic.

Jay

Zbytečné myšlenky

Jay se cítí slabší. Nepravosti jej dohání. Chtěl by mít jasno a vidět jiné věci. Žít jiný život s jinými starostmi. Ne tak obyčejnými. Nevzrušujícími. Opakujícími se.

Dávno odžitá minulost se vrací a bude vracet v pocitech méněcennosti. Měl by vidět cíl. Jasný cíl. Je lámán. Že se oženil špatně. Že nic nepřichází, nemění se. V toho Druhého mu zbývá jenom věřit. Dostává jako dřív. Žádné ohňostroje lásky se nekonají. Žádné extatické milosti radosti. Naplnění přináší večer, prožitý se slabučkou vírou ve větší lásku Toho druhého.
Jayi zůstává přece dříve neznámá touha. Vědomí, že jediná Pravda existuje. A že existuje za temnými mraky každodennosti a pošetilých spílání. Nedokáže Ji popsat. Přesto má jistotu.

Manželství však lze vnímat jako celoživotní poslání. Nikoli pro sebe, ale pro druhého. Najít a svobodně si zvolit člověka, kterého chci a budu milovat, a to až do konce jeho či jejich dnů. Ať se stane cokoli. V dobrém i zlém, ve štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci. (Szabo, M.: Kat. týdeník 22/2012)

Manželství je vážná věc. Rozhodnutí, před kterým svět varuje. Vzdát se individualismu.


David robotik je ve stresu; z práce, rodiny, školek. Poslání plní zodpovědně. David místošéf nesmí pít, čeká na povel do porodnice. Je spokojený, stěžuje si, že nemůže být volný jako Jay. Kulifoga zažívá zklamání, ve zlaté kleci všední dny má sváteční. Stará se o babičku. Honza tulák studuje a hledá práci v domovině. Plánuje vandrování. Jayi se nechce, a nepřesvědčen o smyslu souhlasí. Rád by Honzu viděl. Po tom co se vrátil z moldavského Kišiněva si Jay oblíbil cestovat. Pozdravuje průvodce ženatého Alika a o pět minut zpožděného Marina v zemi někde napůl mezi Unií a Ruskem. S učitelem Davidem jede stepí na školní výlet do jaderné elektrárny Dukovany. Čipera je v rodině před Jayovými výkmity v bezpečí. Zlobí vystupování z trolejbusu. Mazi žije italským rejem, ptá se na Švédsko. Špatně snáží revizní posuzování. Bára se vrací na pivo a k zubaři. Smysl má v práci pro Lucemburk. Vsetínský svůdník ekologicky používá internet a Jayovi je dusno. Prababička přijíždí na nečekanou dovolenou. Je spokojená, kaká pravidelně jí a často spí. Pradědeček nemá klid ani po smrti. Musí řešit doporučené dopisy. Beránek boží zachrápává u televize, ztrácí elán po střetu automobilu s kandelábrem. Nástěnkářka je hodná na prababičku a má smysl ve výchově Toníčka. Luboš vaří a skládá zkoušku. Medvídek má plný kalendář bez místa pro Boží náhodu. Kikša s manželem se vrací ke hnojníku.

S Jayem jde život z kopce. Modlitba se stává mechanickou, služba je službou. Nedbá na předchozí milosti. Co dříve bylo oslavovaným pokrokem se stává přítěží. Mluví. Mluví bez myšlenky, přemýšlení. Hodně mluví. Neupamatovává se. Psychické stavy mezidobí šílenství a velikáštví. Prosím, myslete na něj v přímluvných modlitbách.

Pane Ježíši, dej mi prosím ty obyčejné opakující se dny. Tu práci beze smyslu. Hloupé situace a nanicovaté příběhy. Dej mi hrůzu všedního žití. S jediným dotekem kousku Tvé lásky. Lásky, která mě nutí darovat se pro Tebe. Rozdat se pro jedinou lásku. Svobodnou a nekonečnou.

Myslímže dnešek má své
Jay.