Dobrým

To nejtěžší pro každého, Jaye nevyjímaje, je překročit vlastní stín. Banální hříčka s hlubokou pravdou. Kolikrát se snažím být dobrým. Laskavým, vstřícným, chápajícím a milujícím kolegou, kamarádem a přítelem. Jenže se tuhle špatně vyspím, bolí mě zadní půlka, smrdí mi ponožky, autobus mi jede za pět minut, a navíc - mám hlad. ¨Být dobrým¨ je vůbec největší protivnost co kdy na nás mohl ten zlý vymyslet. Mnoho knih bylo popsáno, meditačních technik zpracováno, odborníků vystudováno pro jediný účel. Abych jsem se stal dobrým.

Nejsem dobrý. Můj vlastní stín jde stále se mnou. Občas přede mnou a občas za mnou. Ta chvíle co jej nevidím mi dává falešnou naději, že se stávám dobrým, než se znova někde objeví.
Jay je typické zvíře. Líně leží na sluníčku, převaluje se; schovává se při průtrži; loví, když má hlad.
Poslední pár dní je typicky schovávací. Začal postní týden s předsevzetím. Robert se snaží být dobrým, o to více je pokoušen. Honza se neozývá, prožívá svůj půst, své příběhy blízké příběhům J.Steinbecka. Hledač skrytých pokladů, Josef, poklad nalezl nejednou a spadává do své alkoholové závilosti. Úzko je Jayovi, když oslavenci rodina zhusta domlouvá být poslušným. Netuší, co je to závilost. A každý s ní žije. Jitka se stává šťastným čekatelem rodinného přírůstku. Profesor papuč a profesor Žárovka sdílí stejnou kancelář, zaplněnou stařeckým oderem. Jay cestuje ve snech, v realitě stopadesát v dešti po dálnici; do Prahy vyžádanou druhou třídou pro národní experty. Práce ztrácí pozitivní motivaci, týden neklidu je už dlouho nejasným neklidem vnitřním. Obecní povinnosti s prioritou jsou odsouvány. Pravomoci se smrskly. Jay se stává popleteným kostelníkem. Mazi přežívá zimní období o poznání sebejistěji. Kulifoga si zvolila, měl bych se radovat, měl bych být smutný. A jsem. Odchází.
Být dobrým je vysoká a nebezpečná meta. Být dobrým nás nutí dělat kompromisy. Abych vyhověl ne svému svědomí, ale okolnostem, nezklamal. Být dobrým skrývá strach dospělých.
Jay

Společní činitelé

Nemáme si příliš co říci. Co se může dít, když je dobře.

Je doba mrazivých dní. Vnějších a vnitřních. Natolik mrazivých, že si ani neuvědomuji nebývale nezasloužené milosti. Neuvědomuji si těžko uvěřitelné zázraky. Hřejivé úspěchy mých blízkých.
Jsem potěšen, že Honza žije. Že Robert našel pokoj. Že profesor Papuč je otevřený komunikaci. Že Mazi je bez kritických stavů. Že babička plete čepičku miminku. Že táta v pořádku se vrací z velkoměsta, s můstkem v ruce. Že Medvídek řídí plynové auto, s lítací kapotou. Že Čipera s rodinou jsou nebývale sympatičtí. Že studenti mají možnost začít pomáhat.

..tak nejak je mi prazdno na dusi, ale to asi kazdemu, kdo ma v hlave neco jineho nez prachy praci a nic. Co vubec delas? prijdes mi dost zaneprazdneny, mas vubec cas na sebe a na hledani toho co chces?

Jay je a není na konferenci v ÚstínLabem, cestuje na dovolenou mezi mnichy do kláštera. Zjišťuje, že nedůležité má házet za hlavu a nevracet se. Radostně žít se sebou exponuje do barevných výšin. Jay je zván na svatební večeři s momentovou fotografií. Senátní neúspěch střídá nominace ministerská.

Všechny události mají společné činitele. Volání o pomoc. Modlitby.

JayJ