s tou jejich svobodou
Mysleli, že myslí, mysleli, že mluví, mysleli, že jdou
cokoliv a kamkoliv se jim uráčí.
Ale protože odnikud nepřicházeli, nemohli nikam dospět
Všechno běželo pouze naoko
a už dlouho.
A jenom divné jim bylo, když domů přijdou
proč doma nejsou za všemi dveřmi zavřenými
Proč žádná stěna, žádné topení, žádné houně
žádný kovotěs ani polštáře v oknech nic platny nejsou
proti tomu, jak u nich táhne
Mrazilo je, nedovedli se zbavit pocitu přítomnosti
Kohosi, kdo neodcházel
ale byl zde
stejný a zase docela jiný než Tamtenvenku
a jeho místo vždy mezi dvěma
ať si počínali sebe zběsileji, sebevíc beze svědků
zapomínajíce, že z každého soukromí vede okno
ve veliké venku, ve veliké účastenství
z něhož úniku není. (Zahradníček, J.: Znamení moci, 1990)
Na Jaye táhne. Pracovní dny jdou do vtíravé pohody. Do posilovny nikdy sám. Medvídek s pozemskou radostí kupuje lyže. Láskopády do samoty.
Rumunské cestování spacím vozem bez ubytování zrušeno. Jsem spokojen, že nemusím bloudit sám.
Bytová otázka vyřešena zvolenou Ruskou, hlasitě diskutující na schodech společenství.
Jay v nejlepším pořádku. Na pohled. Uvnitř muka chlapeckých vášní. Jasně tuší, jak skončí, jenže vydrží hodně.
S dobrými předsevzetími
JayJ