Mezi dvěma cestami

Jedna bulharská, druhá cesta chorvatská v očekávání. V tomto mezičasí je prostor. Pro marmelády, trávníček, Velehrad, babičky a dědečky, kamarády a dky a na čtení.

Každý člověk, který ve svém srdci nosí vznešený cíl, si vybírá vzory a neustále k těmto vzorům vzhlíží. Své vzory si může vybrat mezi velkými vědci, umělci, vojevůdci; mezi svatými a lidmi modlitby. Vybíráme si je za vzory kvůli jejich osobní hodnotě. Jak ale přišli k té vysoké osobní hodnotě? Všichni bez výjimky měli v sobě určitou hnací sílu; jakési malé "něco", ukryté v hlubině jejich srdce, o co pečovali a co rozvíjeli, a co jim také umožnilo, s ohledem na osudové určení každého z nich, překonat všechny překážky a vyrovnat se se všemi nezdary; malé "něco" v hlubině jejich srdce, bez čeho by nic nepodnikli a v ničem nepokračovali; bez čeho by byli pouhým stínem sebe sama. Jak nazvat to "něco"? Síla? Plamen? Či ještě lépe: kousíček kvásku? (O. Jeroným: Umění naslouchat, 1995)

Co má Jay z první cesty ve svém srdci? Pamatuje si vůni lipového květu po celém Bulharsku.

Vše na drátkách. Profesor žárovka zajistil ke spokojenosti aplikantů. Město studené počasím, Vitoša nad kolejemi, psi ve městě.

Konstantin i Elena, letní výuka s pláží; opékačky s místními kočkami pod nohami, tance, víno, melouny a slaná voda. Doma si Jay pamatuje škrábání v krku a časté chození na toaletu.

...a pozdravuj Martinu. S večerní modlitbou v úplňku.

A doma Jay pár dní v klídku, pak znova ta normalita.
Zjistil, že některé věci nesmí i když může. Že návrat trvá dlouho a je bolestný. Vybral si tu druhou. Tak ať mu to vydrží.

Gospodin J