Včera na kole u vody, poprvé venku se vykoupat. Večer průtrž, padaly stromy, střechy, blesky, bál jsem se, elektřina nešla. Dům s novou fasádou, zateplením a slunečními kolektory vydržel. I když sousedovi spadla stará lípa. Minimální škody, jen vlajku s lanem jsem nenašel.
Svět má své filmy a divadla, zábavy, rozkoše, řeči, svůj hluk a pohyb, a uprostřed této plynoucí plnosti nečekané a nepochopitelné prázdno. (Dopisy bratru Patrikovi, 2002)
Dvě cesty neustále před sebou. Být na jedný znamená vrátit se později na druhou. Paralelní. Život na ostří nože.
Bezděky.
Takhle se žít nedá dlouho. Celá společnost je v tom, celý svět.
JayJ si prožívá svoje malévelké osobní, vnitřní souboje. Zdává se mu o městech, cestování, mořích. O bloudění. Vnějším a vnitřím.
Vybila se mi dneska baterka. Takže fotit budu zítra.
JayJ na prahu konce nedělní noci
Žádné komentáře:
Okomentovat