"Jestliže se ocitáte v klášteře Nový Dvůr, není to dílo náhody. Pro věřícího člověka náhoda neexistuje. Přivedla vás sem souhra okolností nebo událostí daných Prozřetelností; pro čas usebrání, modlitby, pro posílení víry." (2010, Nový Dvůr)
...
nebyla to náhoda
Ocitl jsem se v Nových Dvorech. Klášter. Dovolená. Mniši. Mladí kluci. Bratři. Bílé prostory, moderní, elegantní, prostorné a teplé. S otcem Jiřím, Staňou a Maršálem Pétainem.
"Tak co, dobrý?"
Píšu tento text, a bratři už spí. Budíček ve tři ráno pro spásu světa. Pro radost z bezprostřední existence. Za zpěvu a odříkávání starozákonních žalmů.
Nechtěl jsem chápat ani se ptát. Nebylo na co. Otec Samuel opat. Uhodl - viděl.
Mnich na několik dní. A rozhodl jsem se je prožít.
Radost. Naplnila veškeré bytí.
"Dobrý."
Co dál, "šéfe"?
Návrat je hozením do bláta. Včerejší sms bratrovi pokrevnímu:
Ahoj, ovce a umyvani nadobi. Citim se jako doma. Zpivam zalmy. Mel bys problem odjet jako ja budu mit zitra. jj
Jeden krok. Odevzdám vše. Touhy zůstávají. Mám se rozhodnout. A nechám je přijít. Obě dvě, ať se rozhodne.
Radost. Těžké ji udržet. Snadné ji ztratit. Spadnout na skálu.
Není to na škodu. Není chybou.
bratr J
Žádné komentáře:
Okomentovat