Sleduji ZOH

S rychlostí běžce zimních olympijských her. Dnes s nulovým zájmem o svět kolem. Adrenalin zvedla jen paralelní výuka více předmětů najednou. Mlaďoši nestíhali. Extáze z odvedené práce nepřišla, šéf bez vzájemného pozvedání mandlí.

Čtvrtek nevyšel. Mělo být-nemělo. Jarda Olmik nemocen. Dobíral jsem si, že strach způsobil. Naopak já byl pobledlý. Ale připraven.

A naopak
Oběd jsem přetrpěl. Jím abych žil a žiji abych jedl. Heslo se zrodilo při studeném salátu.
Wanda píše, abych jí napsal. Jenže co stále psát.
Že se mi nestýská, že má příležitost k něčemu novému, že vrátit se nejde. Že na ples nemám jít s kým. Vlastně. Jitka by šla, týjo. :)

A Robert. Macho ze Vsetína. Kybernetický život, střídaný záblesky telefonních hovorů s kamarády. Moje sms nechává uležet do druhého dne.

Minulý týden odevzdaný. Dnes není komu. A že by bylo.
Táta zůstává u společného koníčku. Pes ojebává nohu, když jdu kolem.
A kuje se kandidátka. Novystarosta bude.

Zimní mě chytily. Sníh slezl, voda na koupání daleko, bratr sestavuje výcvikový program. Během nepřítomnosti. Posilovat těleso člověčí.

Zamotaný. Závěrem. Sžívám se. Líbí se mi Winter Olympic Games.
A Věřím. Že přijde..
JJ (nebo jsimon?)