Buchar Amálka

Máma je doma, přednáška proběhla a byla dlouhá. Nebavila mě, i když jsem nespěchal. Dusím se.
Musím pomalu. Opakuji si, proč to všechno dělám. Uřezávám větve, nechávám kmen.
A jdu spát. To můžu, se zavřenýma očima mi probíhá skutečný život před očima. Do zazvonění. Dva nádechy a světy jsou pryč.
A bude po mým.
¨jj