Před použitím protřepat

Barevné se střídalo s černobílým. Pouťové s vesnickým. S alkoholem promícháno za zvuků soudružských hitů, očekávání, v pozadí vánoc a zábavy.
Šrumec z decibelů. Potkal jsem sousedy. Neznal jsem je. Doktorka zatřiroky. Prý jak se mám. Ani kartičku zdravotní pojišťovny neměl.
Společnost mě snesla.
Hombre, hasta la visita.
..JJ..

Svátečky

M nemocný, odpověď španělce, krouhání brambor, štěpánská procházka s rodinou a plno jídla. Nečekaný host páter z Jeseníků hovoříce o trapistech a tichu.
Mnoho televize s nulovým programem. Útlum.
Chybí společnost, večerní DJ stometrů na disko mlaďoši otuží.
Loučím se, noc nekončí.
JJ

Pavučinka

Vánoční štola voní domem. Pes kouše do prstů při chůzi. Bratr sbalil tříapůlmetrový stromek do dvoumetrového auta. Uklizeno až na chodbu. Jídla plno. A přidán jako favorit fotograf.
Báječné svátky. Kdyby bylo co dělat. Televize a internet se zajídá. Sníh roztál. Není za co bojovat, jen ležet zahrabaný v peřinách.

Pátek: Dům na vystrkově a členové VIP dopraveni. Jeden zapomenut v práci. Tříhodinový boulink, bez opičky a v chladivé zimě cesta ke krbu. Melancholie i na půdě ve spacáku.
Ráno perfektní doprava zpět se mi povedla, klouzalo, přibrzdilo se nečekaně u kolegy. Nový dům, dvě děti, chápavá manželka, uklizeno, čaj a rozloučení. Rozvoz a s bratrem domů.
Neděle: Jitka. Nemyslí na práci. Není pro ni vším. Zapoměla na kolegy a jejich oslavu. Večer ale nezapoměla. Hostina, zpěvy, šedesátka.
Pondělí: Nákupy dědečci, vozík nebral mince, stres, přechytl jsem balík vody, dlouhá cesta do práce a PearlJam, šéfovi přání pěkných svátků.
Úterý: Nákupy continues. S matkou. Původní plán o hodinu kratší. Plno lidí, mrtvý kapr, tání. Odpolko skládání dřeva. A vytvoření černé PF.
Středa se děje, chystám hromadný plánovaný spam. Melancholické nekonzumní PFko.
JJ všem

Shy

"Můj muž říká, že jsme si zbyli. Potkali jsme se na dně, unavení ze sebedestrukce, která se navíc pořád nedostavovala. Ve stavu, kdy jsme ani jeden už neměli důvod před sebou samými nebo před sebou navzájem něco předstírat." (E.Holubová, 2009)

Shy. And the shiest Jitka. Poznámka z Indie, probuzení. Jitka začala naopak zívat. Vydržel jsem celý večer. Ráno pomačkaný a vzbuzený obědem. Ples, milionáři from slumdog, robot student s tanečnicí, kameraman Otruba v rytmu tanga. Jel jsem pomalu i zpět. Tance plné bohaté vášně. Sálající energie tanečníků.
Opadávat, uvědomit si, nebát.
Nazdar

jj

Sdilet

Dlouho. Sledovat míhající se postavy, přeskakovat, vidět vše, naplnit mysl. Virtuální svět pohlcující do sebe vše i sebe.
°°Vítejte°°
Rychlý sled událostí online v matrix světě. Poslední přednáška, vtip kterému jsem se smál jen já. Nepochopili, tvrdil bratr. Ráno šéfova snídaně o jednom chodu. Oportunista útočí. David strikes back.
Realita nudí. Cokoliv co trvá dýl než chvíli a nemění se. Klipový, televizní novácký svět. Soustředěnost bod mrazu.
Syndrom vyhoření při tvorbě PF layoutu.
Robert nový apartmán. Samota a sdílení rozkoší. Nedávej si internet. Lednici neplň lahváčema a vodkou. Pořiď si psa a dvě manželky k tomu.
Internet obrušuje citovost. Umrtvuje, poutá.
Tvrdej na sebe JJ

Opadavý

Myšlenky. Že staří musejí mít víru nebo nevíru. Žít ve vztahu ke svému vnitřnímu Bohu a dožít svůj úděl. Nebo naopak být zlý a dostávat vše nadmíru. Mladí a neklidní umírají, stejně jako nevyspělí.
Že rychle opadám. Z pěti jeden. Dávám termín do vánoc.
Měl bych odjet na sever. Nebo na jih.
Napadlo mě v autě, že bych měl vše odevzdat. Nedělat co nechci a zároveň netoužit. Nechat to přicházet.
Tak třeba dnes, nastartoval mě až ujíždějící bus, a Martin co si kupoval housku v pekárně. A celý den jsem jel. Bez kofeinu, kapiček a meditací. Vypadával jsem, jak na kolotoči a vracel. Student poslal fota, další mail s chybou, šťouchání, pobízení, osobavprvnířadě po očku sledovala a zrak sklopený měla.
Měl bych chtít víc. Vztahy, lásky, promiskuitu, otevřenost, hýření a postavení se světu. Plné dny radosti a prožívání. Měl bych chtít uznání, peníze a směr.
Mám moc. Nikdy jsem nechtěl vystupovat před lidmi, navíc před mlaďochy.
Přestanu se balamutit. Mám moc, nemůžu chtít co neumím, nejsem v tom zapuštěný.
Zůstanu tím malým, bezpartijním, nestálým Jayem
Padni komu padni, podzime
JJ

Popovíkendu

Myš.lenky na víkend se ustálily. Proud lidí mě vyváděl z rovnováhy jako budhistického mnicha hrstka rýže v misce po půstu. Popil jsem, povykládal, pojedl, pozpíval, pochodil po Beskydech, pohrál karetní hry, pofotil a pospal.
V noci došlo na Vandu. Zmožený sklenkami, seděl jsem jako zpovědník. Poslouchal její pocity. A jako panfarář udílel pokání. Že láska musí být oboustranná, že nejistota je součást života, že hledání je neumírání. Že zůstáváme kamarádi. A šel jsem spát. Pochlapil jsem se.
Fajn Anakonda. Řídí podnik, auto, život, sám a s rodiči. Třicátníci zoufalci. Uvařil ovesnou kaši. Dal mi ji s kousky čokolády.
Hektický týden začal, koncem roku povinnosti. Přednáška z pár procent hotova. Zakusím jednou prohru. Má se to zkusit přece.
So far so good:::jj:::

Jsem zvědav

Kristýnka v buse jako včera. Zubaři, lékaři, povídání o psu. Proč sakra to dělám.
Osmička utekla, sado bezmaso. Pokraj. Hledat si psychiatra. Přemýšlel jsem o tom už před prázkami, a tenkrát jsem věděl co mi je.
Ze čtyř jsou dva. Diskrétnost chce víc než dává. Má-li vyjde.
Jak krásně by mi bylo ve Španělsku u moře.
mlčím z hor
JJ

Alergická hodina

S postupujícím týdnem se ztrácim. Cože jsem to vlastně chtěl?
4 odpovědi. Trvá mi hafo času odpovědět, najít v sobě odpověď.
Přednáška časově omezená, nutné informace v kostce od Masoxu.
Neslyším se. Alegorie života melancholika

jj

Mít dva a čas

Jsem vyťukaný. Dva na drátě a odpovídám. V práci prezentace bez šance. I když jsem zvládl mnoho papírování. Připraveno. Pokud má být úspěch ať je.
Vandu dálkově řídím, jak postupovat v práci. Nenechat se. Ale na chatu v pátek se mi nechce. Musím si vzít učení a kalkulačku.
Pes neposlouchá a tahá za vodítko mě zpět domů. Stále hladový.
A Marek je dětný:

Ahojte,

včera 23.11.2009 v asi 19:30h SEČ se nám narodil Jan. Je 53cm dlouhý a 3,7kg vážící.

Byl to takový fofr, že ani ještě nevím přesný čas porodu, v 19h jsme byli ještě doma a málem jsme porodili v autě (Veronika by si to potom vyčistila :-)).

Fotku pošlu později.

Později.

konvoj

Ranní smalltalk se šéfem. Sdružená prezentace o vývoji produkce strojů v čase krize. Pepa chlebíček, zákusky a rozpustná káva. Plno energie. Prošel jsem jako řidič služební. Angličtina, oběd, zpráva o stavu publikací. V rychlém sledu s vsuvkou dobrých rad od šéfa, co jsem udělal špatně.
Tento týden mě bavil. Naplněný každý den. To jsem potřeboval.
Dodělám protokol a jdu spát.
jj

růžový konvoj

Difrakce na čtvrteční mřížce

Ani nečekám, že dnešní rozhodnutí s šéfem je definitivní. Není jen černá a bílá. Hranice jsou rozplizlé do stran a posouvají se.
Přistihl jsem, se, že dnes den bavil. Činnost. Práce. Mlaďoši. Putující zholomóca. Diskuze. Nejasnosti bez padání nazad. Osobavprvnílavici koukala jiným pohledem. Koukala stále. Přítomnost potěšila a stačilo.
Věřím, že i Vanda se prala a dala pracujícím vypít pohár do konce.
Ostatní: Kanada s přáním k narozeninám a fotkou trhače puppyho.
JJ

Objektivní skutečnosti (zevčera)

Bujáčci dnešního dne. Ospalost. Bezcílnost a rodinná poloha.

Dávám vypršené sebevědomí s rukávy od stesku.
Pohodový: Mám představu a nesmíš do ní zapadat.
Jedinou podmínkou je, že odpovíš.
Chtěl bych vztah a taky bráním se. Nebude fungovat. Chci a vím že to nejde.
Občas. Úplně zcela.
Docela.
Upřímnost. Laskavost. Pomíjivost.
Iluze nejsou. Otevřenost.
Pohodový. Blízkost, čas, naděje.

Fireshow

Tíseň. Ráno jednání a tlačení na šéfa. Nutné. Následuje cvičení. Sebekontrola. Přednáška a experiment vědomí davu v normálním rozdělení. Samotný text přednášky místy nudil i mě. Úspěch. Není čas vychutnávat ani u oběda. Další cvičení. Více lidí, srandičky. Konec hodiny. Student s uřezaným článkem prstu.
Spěchám na přednášku. Studenti a revoluce. Přednáší historik a představuji si sebe. Vycházím z toho líp. Mlhavý Michal.
Vanda čeká na náměstí. Se svíčkami pochodujeme. Mnoho studentů. Smysl není obsažen. Rektor dojat, vypráví o minulém režimu. Sociální jistoty za cenu životů nás všech.
Pepa na grilu bez grilu. Vanda plakala v práci. Radím jí, pěkně pracovní směnu osolit.
Teskně sedím. A prosím za protějšek.
uběhlo to,
čau

Spáleniště

Rychlé dýchání. Focení venku, počůraná chodba.
Ráno požár v troubě, praní, vaření. Vzdychání.
Pozapomenout se nevyplácí.
.."Nestojí" vd

Je rád že je rád

Dozvěděl jsem se. O sobě. Mimo toho, že bolest zad ustoupila bolesti pod žebry a zamlžení. Pracuji jenom z principu. Jedu na záložní nízkoradioaktivní zdroj.
Nejde jinak než se tomu postavit. Četl jsem o tom. Spisovatelé a umělci znají. Dny, týdny, měsíce k ničemu. A ty dny musejí být. Pak přichází plnost myšlenek i činů. To je to bezčasí.
JJ

Buchar Amálka

Máma je doma, přednáška proběhla a byla dlouhá. Nebavila mě, i když jsem nespěchal. Dusím se.
Musím pomalu. Opakuji si, proč to všechno dělám. Uřezávám větve, nechávám kmen.
A jdu spát. To můžu, se zavřenýma očima mi probíhá skutečný život před očima. Do zazvonění. Dva nádechy a světy jsou pryč.
A bude po mým.
¨jj

Cože?

Večer včera jsem si uvědomil, že nejde být s představou. Mladou a drzou. Touhy zůstávají. Bezzubé. Škádlit není zakázáno. Cože? Odpověd dne.
Pršelo. Po zaparkování jsem ráno stoupl do vody. Příjemný den vcelku. Mlaďoši, počkal jsem. Chybný vchod, interní problémy. Bez vztekání vyřešilo se. Buchar na pozadí. Cože?
Cesta zpět ve slunci. Za Mazim do doupěte. Čaj s bylinkami. Měl bych za tou odloučeností něco hledat, jenže jsem tak stejní, že mu rozumím bezeslov. Lidé omrzí, utahají. Proto zimní spánek.
Odpoledne v UH, zamlžená cesta, elektřina, žárovka, nákup vod.
A večer příprava na přednášku. Opatrně se těším. Nemusí to být dobré znamení.

Chtěl jsem říct; že funguji.
modal Jay

Lenochod

Ranní vstávání posunuto. V rychlém sledu narozeniny dědy, oběd a cesta do města. Večerní telefonát z ciziny. Odpočinkový den. Svalové záškuby po částech těla.
Po víkendu jsem skončil prázdný.
Bez očekávání, plánů, vůle.

Almodovar::Není to tvoje chyba, že mě nemiluješ.
Dobrý večer,
JJ

viva la vida

Praní, vaření polévky a špaldové buchty, hrabání listí, psaní podkladů DP, krmení Michala. To nestačí?
Zahrávat si
jj

Za dva dny pondělek

Viděl jsem mámu v nemocnici. Buchta volala. Bude nutné si promluvit. Tohle nejde, už kvůli ořechům.

Ranní vstávání a práce přerušena testem. Šlo mi to. Panáky se sekretářkou. Po dopité flašce překvapivé vyjádření k sw. Potvrzeno ode všech. Cesta může pokračovat.
Bavilo mě dnes jet do knihovny s Pepou, řešit problémy s laserem, studenty, nejíst v menze.
Prakticky. Vztah není možný s žádným pohlavím. Jedno se plete, druhé utíká.

Nazdar lásko

JJ

20let

Zdá se neuvěřitelné. Jen 20 let zpátky. Mlaďoši to nepamatují. V centru města. Hranice a zdi. Soused donášel. Na hranicích tě zastřelili. Za názor tě uklidili. Kriminály.
Havel na Hrad

Je fajn

Mít. Malé radosti.
Bratr ukazoval fotky z cest po horách v Itálii.
Pozoroval jsem rozladěnou osobuvprvnílavici. Fyzika v rukou. Rozjímal jsme, jak postrčit šéfa s výběrem sw, kterému brání osobní spory. Přemýšlím nad tím, zastírá jiné problémy.
Dnes. Jsem unaven prací, žaludeční nevolností. Mnoho bylo vykonáno, mnoho-bude-li přáno i vykonáno bude.
Tak to přišlo. Myšlenka. Konec práce, stresu, vypětí. Nicméně s čistým štítem, že jsem se pral. Najednou jsem pochopil slečnu učitelku z Brontosaurus velikonočního čištění přírody. Oblíbená u dětí, nevycházela s nadřízenými. Než aby se vzdala sebe, přístupu, přijala výpověď. Vážit si takových lidí nestačí.

babi kontra jayj napokračování

Říjen

Toto období je říje žen.
Pražanda. Vyprávěla, že ztratila práci. Studuje a obavy o bydlení z posledního setkání se nepotvrdily. Ptala se na svatbu, s kým chodím, jestli hledám vztah. Táhla mě na schůzku. Ve čtyřech. Mě seznámit. Mě se seznámit. Poslouchal jsem. Sledoval klučinu, co přinesl jiné objednané jídlo k večeři. A přivezl k domu.
Dnešek plný práce. Spěchu. Cvičení rychlé, smíchané. Přednáška dlouhá, odborná. DVD zůstalo nespuštěno. Další hodiny a záskok. Říkal jsem si, jestli jsem nepřehnal přísnost.
Dnešní den vyšel. Bez emocí v závěru. Průser. Užíval jsem si, zapoměl však na sebe.

Volám po blízkosti.

JJ

Beziérovy kubiky

Radostně uzavřená příprava na zítřejší přednášku.
Vynechal jsem mámu v nemoci, bráchu v lásce, otce v pracovním shonu. Nedůležité se stává prioritním.
Olomouc, melancholie nejen na náměstí. Fakulta s kouřícími sportovci romantika. Výhled z oken šedivý pohádkově.
Telefonáty, kamarád uzavřen na zimu. Zpráva od buchty. Chtěla se při příjezdu ptát, obavy otázky zahnaly. Mé visely za každou myšlenkou.
Dnes jsem usínal, zapomínal, utíkal, modlil se při předjíždění, přál dobrý den.
Snad zítra si vzpomenu, užívat každého okamžíku. Nechat působit dobré i zlé. Nebránit.
CP-JJ

Zamrzlá nostalgie nočních zpytování

Ironie je, čím jsem naplnil denní den. Zázraky se neděly, ohňostroje nestřílely.
Rutina, po 7 soukaná stejná látka. Popletl jsem jména. Další pojídal rybí salát. Na chvíli se vzdálím a ukončili si hodinu.
Ani nevím jak se to mohlo stát. Neustále přemýšlím, jak zapůsobit na mužské pohlaví a ze světa žen si neberu příklad. Přece to je ono. Nevšímavost.

David znova dítě veze do nemocnice. Komplikace. Nepřeji mu nic zlého, jen vidím jak se tímto trápením zoceluje. Supluji z patra ve středu. Vidí, že změna šéfa by mohla znamenat jeho vyhození. Jen to tak říkal, nebyl naštvaný, plný emocí. Bral to. Zarazilo mě.

A druhá osoba na kterou často v meditacích myslím. Kristínka a Praha. Nejistoty s prací, školou, ubytováním. Zítra by ráda na pivo. Psala. Neodepsal.
Ptám se, zda mám oprášit inzeráty. Buchta mě pronásleduje.
Usadit se jen s láskou z jedné strany ne. Boj. Normalizovat. Zavírat oči.

A tak čekám na poslední shledání. S láskou na plný úvazek. S ruku v ruce kamkoliv jít a milovat. Přestávám doufat a hledat.

Mámo, na tebe nezapomínám.
Necht je mi dáno tolik, co zvládnu.
tak zítra. jj

Malé třísky

Včera jsem usnul u televize. O půlnoci jsem se probudil k spánku. Nestihl jsem sdělit, že dopoledne mě stíhala zpráva. Páteční párty pokračuje.
A dnes rozuzlení. Byl jsem překvapen velmi že přijela. Roztřesen. Pocit studu, že k ní necítím co ona. Buchta. Pejsek počůral schod. Bylo na spadnutí. Jsem si podobní. Opatrní. Až později zjistíme o co jsme přišli. A chceme co nemůžeme.
Je mi líto, že jsem nenašel DNES vhodnou větu. Chtěl jsem ji daleko; ve Švédsku. Jenže utíkat nechci. Nechám žít osudy. Zkusím slušně ukončit touhy.
Žít milován a nemilovat.
Bratrovu dospělost obdivuji.
S.pánek
JJ

No jasně

Kolikrát v životě jsem se s touto situací už setkal. Krásná romantická chvíle. Vše ten den směřovalo jen k tomuto okamžiku. Příprava. Myšlenky. Místo. Čas. A uprostřed já. A poskazím to.
Dnešek probíhal od začátku nadmíru pozitivně a naivně. První výukové hodiny proběhly dobře, vše fungovalo jak mělo. Nebylo to potěšením. Následoval článek. Pár hodin, oběd, Luboš a otázky na které nechci znát odpovědi. Nepamatoval bych si je.
A pak večer. Zábava firemního večírku. První kiks, řídím. Druhý, včerejší sms extempore, že bych na akci nemusel být. Přijal jsem nakonec roli naštvance. Na místě lidé co znám. Chvíli si můžu užívat. Jenže hodiny se dívat na přiopilce střízlivému není k pochopení. Cesta domů. Netušil jsem.
Kamarádka a zajížďka. O pár desítek minut později a kilometrů více.
Srdce z pouti. Je důvod? "Můžu ti dát pusu?" Ne, dnes ne.
Jízda srnčím lesem. Domov a sdělení.
Poučím se?

Dnes?
Nojj

Jung.le

Červená kniha CG Junga. Článek o ní přinesl mě k psaní. Zážitky z představ a vizí, zaznamenávané do knihy. Duše vepsaná do stránek.
Postavit se svým hrůzám.
Tento týden a zase čtvrtek. Umluvil jsem se, zaříkával, nesmál se. Nebavilo mě, ani nevěděl jsem co by mohlo bavit.. Jsou jako masa, bezejmená. Anonymně. A dnes seděl znova tenvprvnirade, dnes jinde a nebyl sám. Podrážděný. Koukal jsem na něj. Jako lovec. Mířil jsem zbraněmi bez nábojů. Potěšen, že je. Drze jsem v závěru a bez pokory kecal.
Pamatuji si z dneška barvy, černá modrá červená. Uvědomil jsem si, že znova padám do stejného bláta, které jsem dříve přeskočil. Dělám věci co nechci.
Máma a nemocnice. Zlepšení a pád a šplhání a dolů. Podvědomě víme, jak to musí skončit; jak nelze pomoci. Jen být dýl s ní.
Jen být, to stačí. Nejde mi se hnát za ziskem, i když bych moc rád. Nejde mi přežírání, chlastání a chvástání. Nejde mi hrát si na pána.
|A tak čekám čekám na další den. Modlím se za to, že romantika nepotkám a potkám. Že budu mít rád obyčejně. Bez obav.
A že zítra to zas neposeru.
JJ

Po uši

Poslední dny rychlé. Žehlení košile, domácí příprava na zimu a nemocnici. Práce střídala slavnostní chvíle s chvílemi ještě pestřejšími. Ve středu večer námořnická párty. Necítil jsem se pro společnost. Příjemné chvíle. Pomoc kofeinu z guarany.
Rychlé ranní probuzení, uvědomění si, že výuka je o hodinu dřív.
Večer. Pearl Jam do uší o životě na konci možností. Dnes uběhlo vše hrozně rychle. Až automaticky.
Toho lituji. Neužívám si. Nevychutnávám střípky. Dostávám mnoho.
Dnes, rozpačitý den s mnoha očekáváními.
Největším prohřeškem dnešním je uspěchanost. Odolával jsem osoběvprvnílavici, o očku sledoval, ukvapeně zastavil.
Vanda telelefonuje. Hledá smysl v práci co dělá a nenachází. Hledám v sobě odpovědi.
žít s otevřenýma očima...a pusou.
Jay

Smrákalo se

Setkání s Bárou mě rozpustilo. Další vyučovací hodinu jsem jenom přemýšlel, proč. Proč jsem vykolejil. Má to souvislost s Bárou?

Setkání bylo stylové, jídlo, oběd, vstřícná konverzace v rámci pravidel a bez odboček za chytlavými tématy. Bára se vrátila z Bruselu na pár dní. Domů, zařídit úřednické záležitosti, za kamarády. Nedozvěděl jsem se prakticky nic. Snad jen, a to je oficiální svodka, že se má dobře. Hledá práci, i když ji má. Cestuje. Konverzuje.
A přemýšlel jsem, proč. Proč je tato osoba v mém životě důležitá.
Opak. Plná ctižádosti. Dobrých rozhodnutí. A budování budoucnosti vlastníma rukama.

Setkání mě vykolejilo. Abych si uvědomil - že něco není v pořádku. V mém životě. V našem životě. Společný článek.

Setkání
jj

Inventura vnitřního rozměru

Třetí týden přeskočil do víkendu. Nebojím se nebo jde o únavu? Pracuji a nelekám se. Nevěřím náboženství o nic víc než kuponové privatizaci. Bojuji s přednáškami. Otevírám srdce dokořán. Bez ztráty kytičky. Touhy jsou a nepočítají se.
Pouťová veselice. Mám za sebou jízdu v mixeru a burčák. Včera pivo s Robertem, vzájemná sdělení tajemství. Neodsuzuji. Ani sebe.
Smutné jsou máminy stavy, Davidovy zdravotní problémy s novorozeným synem, sesypání možných srabů na Kristýnku.
A veselosti, že Martinu baví škola a učení, že student mi poděkoval za pomoc, že jsem zvládl dlouho odkládanou korespondenci. Že jsem spokojen s vnitrem.
A
Poučení z tohoto týdne.
Nespěchat.
Klidnou noc
JJ

Závilosti a naděje

Týden velmi hektický. Odevzdaný projekt, mnoho práce, stresu, jednání a domlouvání.
Tento týden hrdý vítěz.
Odbourání závilostí. Zbývá touha. Jsem spokojen, když nemusím chtít. A jednou se zapomínám, dívám se kolem hladovýma očima. Chci se dotýkat, mluvit, utíkat. Nebýt tím kým jsem.
A zdají se mi sny. Hltám po rozednění poslední vzpomínky.
Práce se stala horou. Stoupám, překonávám etapy. Padám, vstávám.
Zbývá si jen přát, abys mi dopřál vydržet v tempu. Protože jsem nalezl.

Co má člověk z toho, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?

A i když znova spadnu, budu vědět, že se můžu znova postavit.
CarpeDiem
JJ

Zdrhnout

s Martinou nebo Wandou nebo Vladimírou? S knírkem i bez.
Zdrhnout Martině a Wandě a Vladimíře. Co bych s nimi dělal?
Žádám. Odmítám. Nevěda co chce. Jiné. Nechtějí mě.
Pohledy, touhy, rychlé vzpomínky. Zbývá mi jen jít. Nechat přijít do cesty.
...
"Ty chceš být hrozně milován - ale nechceš lásku vracet, i kdyby ses k tomu odpírání musel nutit."
...
Náhle jsem slyšel, jak říkám: "Kdybych někdy ucítil, že někoho začínám potřebovat, tak bych - ...." zarazil jsem se.
"Utekl," dokončil za mě.
...
Vysmahnout.
Inzerát v novinách. Beru. Do 32. Nevybírám. Seznámím se na férovku. Mlaďoch kluk i mládežník. JJ