Dva děcký mozeky

Mám ho. Nedokážu pochopit proč. Proč předstírat. Že ten člověk mi nevadí. I když je totální bobr. Dělat jakobynic a přijmout to za svoje.
Tak se s tím peru. Šéf je debil a korunovanej. Zitra to bude mít dohru na dva akty.
A tak si říkám. Mám mlčet. Dál se přitrouble smát. Kolegáčkům, a vlastně i sobě.
Trápí mě to. A spaluje. Uplně vevnitř. Sem si říkal před rokem, že pokud se to nezmění odejdu. Je to odpovědnost.
Je to odpovědnost. Nic jiného tam neni.
Se podívám kolem a zas je to šance. Být takový jaký jsem. Dát se. Přijmout tu výzvu a bojovat. Proti všem se všema a s dušičkama.

Já mám nádherný život. Život co se nebojuje, jen proplouvá je bez nehod.
A tak.
brou
jj