Co se to s námi stalo?

Drobné osobní úspěchy. Nic světaborného. Mnoho cestování. Radostí ale i strachů a nezbedností. Takový byl. A vim teď, že každý má co si zaslouží.
Báječný krizový všem kolem.
J

The way of living

Vzdal jsem se. Nebo utekl od jistého uspokojení?
Vím dnes jedno. I když znám cestu k uspokojení svých potřeb, brání mi něco to úplně dokončit.
Od probuzení v jednom kole. Odvoz do kostela. Zpívání koled s žesťovým orchestrem kůrových modloslužeb. Návštěv rodiny. Bez zištného ega a cvičení jógy. A oběd. Dvacet navrch. Zase rodina z konce dědiny. A cesta k sousedovi. Nečekaně. Neodmítnutí ale chlebíčky, čirá tekutina omamného účinku a radost. Z dnešního ještě nekončícího dne.
Zábava internetu střídá zábavu reálnou na disko ráje.
Ranní hovory, spokojenost Ráje, omladina a nevyužité návrhy. A přesto spokojen.
A našel jsem DVACET korun!
Lehká hladina laská moje nervičky.
Stojí za hovno se stresovat kvůli volovinám. Práci, nadějím a plánům. Stejně půjdou do kytek.
Poselství zní: využij co nabízí každý den, nemusí se ti stát, že se znovu probudíš.
Všichni jsou vyvolení :)
čau

o106

Od rána záběr. Až k obědu oddech.
Dostal jsem spuca od studentíka. Nebránil jsem se ani neodporoval. Co by ne. Sem hrdej, že jsem nefňukal, neustupoval ani hloupě nebránil. Nebylo co vysvětlovat. Prostě to tak bylo.
Jen to tak bylo :)
brou

Nechce se mi nad tím přemýšlet

ON: Ahoj
ONA: Známe se?
ON: Ne. Ale to nevadí.
ON: Zítra jdu k zubaři, bolí mě zub.
ONA: Hm.
ON: Ulomil se mi; nechcu se objednat. Prostě tam dojdu.
ON: Odkud jsi?
ONA:....

Rozhovor odposlechnutý při čekání na noční bus.
Jojo

narubaný jak motyka

"Co vlastně celou dobu děláš?" zeptal se M; a vlastně jsem nedokázal pořádně odpovědět.
Nic? Přece něco? On jako bezprizorní socka počítá akce jako hra na počítači, na procházku, dvě piva a povídání se sousedkou. To pro mě nehraje roli. To je nic. Jenže proč?
Mám za sebou osmičku. Kdy jsem se snažil dát ze sebe nejvíc. Na konci dne jsem nemoh už ani rozumně vytvořit větu. Proč?
"Na čem můžeš postavit svůj život?" se ptá film. Proč?
A pořádně!!
j

In sulate

Štve mě. Když kluci musejí být nemocní a slabí. A píchat si inzulín každou chvíli. Aby žili. Nezasloužili si to. Neprosí si lítost. Ani to utrpení bo spasení. Jen aby byli jako ostatní.
A musejí strpět moje hodiny.
Smutním z toho.
jj

Pulka fotky

Rychlý sled událostí s konstantním průběhem.
Přednáška s chybějícím poselstvím. Další cvičení jakbysmet. Chybělo cosik. Klobásky, chléb a pívo že by?
Uteklo mi něco?
že by jitro?

Poblouzněni něhou

Bláznivej. Ráno dřív než zazvoní budík. Celou noc svítil měsíc a hlídal mé sny. Krátká mlha, ráno nasedum start. Jedna, druhá, další. Bezmyšlenka. František a Gríša se zelím na obědě. Martina a laškování. Gustaf von Dressden und freundliche gesta. Veselej a německej chlapík. Pár slov o Jitce s Davidem. Kde jen se to v něm bere. Ten rozměr. Ten člověk je (je? člověk?) lidskej víc než Ghándí.
Sekretářka a short zprávy. Pepa chce po mě něco házet. Srandičky v hodině. Skrývaný smích. Jiné jeviště. Odstup. Kašpárek.
Konec a plavání. Bříško, voda..rodiny a potkám šťastného otce Sašu. Mnoho rodinadětí vodních živlů se učících. Ve sprše holčička s bratrem. Ptákem kroužil, staral se o segru.
A cesta zpět busem. S kolegyňkou cofurtnevimjaxemenuje.
Kundera v časáku, proto to niché jeho románu. Zažil a musel žít s tím.
Tak jo.
Ahoj

derSamstag

Práce mě totálně pohltila. Nemám nadhled. Ztrácím přehled o blízkých kolem sebe.
A nejvíc mě štve, že jsem pak sprostý, donrvetr.
jj

Letmo

Po dlouhé době jsem tě zase zahlédl. V marketu u stojanu s mapami. Nemohl jsem se zastavit. Utíkat. Být u tebe a s tebou. Naplněn. Vše se vrátilo.
U stojanu s mapami.
Anděl.

Ukazujou nám cestu, mají různé podoby. Vždy ve správný neočekávaný okamžik.
A odletí.

A

MUSIM

Jenže nic nemusim. Si to uvědomuju. Proč chodit do práce a plnit normu? Proč se usmívat na každýho troubu a přát mu hezký den? Proč se cítit nesvůj s lidmi, se kterými bych se nechtěl potkat ani v masovém hrobě?
Pocity tu nejsou, aby se potlačovali. Cestování bez cíle není zábava. Samota není prázdnem. Odloučením. Moralismy nakonec.

Dnes se mi líbilo, že chlupatí mě nechytili, když jsem jel autem bez dokladů. Cesta tam v klidu, zpátky stresovka..už sem věděl, že mě čekají doma na poličce. Taková hloupost jako papíry. Způsobí nepozornost a roztěkanost. Nehoda by byla blízko.
Pro kočku a pro psa tyhle předpisy, normy, příkazy a zákazy..a navíc slušné chování. Br.
Jdu spát. A brnkat si na nervičky.
na pipi
JJ

Sarka smus

Vrátil jsem se z cest. Chorvatsko. Země se svíravou bolestí na každém kroku. Každý nese nějakou bolest v sobě. Jen každý ji umí jinak využít.
Bolest mám. Bolest má mě. A dáváme se všanc.
Podrážděnost. Přerostla. David si to nezaslouží. Nezaslouží si být sebestředný, protivný, kňouravý a věcně nazvaný šuchtavý. Je v něm však tolik laskavosti, hloubky a upřímnosti jako v nikom koho jsem moh poznat. Když v člověku odhalíš jeho samého a zjistíš proč dělá věci, které dělá; jsi stejně bezmocný. Objevil jsem v něm to malé dítě jako v nás všech. To hrající si- spoutané navíc svými věcmi a osudy lidí.
Když dokážu být aspoň na chvíli upřímný k sobě. Tak se stydím.

Co vlastně hledám?..pořád ta otázka se vrací..a pocit, že mi něco utíká..spěchám..a unikám ještě víc

dobra tek pannnáčkové

Dva děcký mozeky

Mám ho. Nedokážu pochopit proč. Proč předstírat. Že ten člověk mi nevadí. I když je totální bobr. Dělat jakobynic a přijmout to za svoje.
Tak se s tím peru. Šéf je debil a korunovanej. Zitra to bude mít dohru na dva akty.
A tak si říkám. Mám mlčet. Dál se přitrouble smát. Kolegáčkům, a vlastně i sobě.
Trápí mě to. A spaluje. Uplně vevnitř. Sem si říkal před rokem, že pokud se to nezmění odejdu. Je to odpovědnost.
Je to odpovědnost. Nic jiného tam neni.
Se podívám kolem a zas je to šance. Být takový jaký jsem. Dát se. Přijmout tu výzvu a bojovat. Proti všem se všema a s dušičkama.

Já mám nádherný život. Život co se nebojuje, jen proplouvá je bez nehod.
A tak.
brou
jj

Další v pořadí

Plusem je dnešní ráno. Plné. Minusy si kladu na sebe. Supermarket. Lidé a nákupy. Také hloupé promluvy a vysvětlování v práci. Vystříhat se alkoholu a poslouchat se. Co ten malý pytlík nesmyslů zase žvaní.
Malé radosti. Probrání se z narkozy. Nikomu nic neřekne. Pro mě znamená dnes hodně.
štasnej a veselej
Karakter Jay

A naše vůně se smísily

Bré jitro. Ta pondělní ztráta nadšení je obdivuhodná. Vždycky přijde a znova překvapí :)
...
A dobrý večer. Luplo to. Vyžitá existence prožila dnešní den.
Jakpak se měla?
Cesta busem, vůně daly vůně dohromady. Lady a ranníprýptáče.
Až před kinem sem s hrůzou zjistil, že situaci jsem špatně odhadl a pozval moc lidí. Což nezvládnu. :) Ale v poho. Extrém se nekonal jak nikdy. A strávili sme všici pěkný den. Smutný vesnický filmik.
A tak čekám na novolunní. Bojujíce za svou cestu bez společenství s kýmkoliv.
Už abyto bylo.
Celoživotní rozpor.
Loučíce se s ironií v koutku úst
jj

Pomoci není komu není rady

Bezvýznamné se stalo normalitou.
Necita s úsměvem kavalíra. Titulovaný.
Jelito /:) tvou vůli,
dej mi zapomenout.

áj gou
jj

Nerozumet

Nerozumět si. To je začátek jubilejního šblebtu.
A vleče se to. Vědět tak, co chci a za čím jít. To je existenciální dilema. TI ňoumové co nikdy nepřemýšlí o smyslu a žijou. Rozhodujou se okamžitě, třeba i blbě a tuplem si hájí to svoje.
Za těch "pár" dnů se moc nezměnilo. Pamatuju si tyhle zářivé události: zvýšení postavení, větší bezmocnost v práci, rostoucí melancholie 0-) a osobní trosky.
Nerozumím rodině. Konkrétně bratrovi.
Jakmile jsem s ním v místnosti, ošívám se. Narušen osobní koridor. Defenziva až útok se stupňuje. K šílenství mě přivádí fanatismus. Nekritizuju ho/tě(-páč určitě si to jednou přečteš). Vede to k nenávisti. Mám pro to název knihy

"Padoucnice při pohledu na mladšího bratra".

Měli bysme si promluvit. Někdy u piva i když to nebude možné s tvými novými zásadami. Tak aspoň to můžu napsat semhle, aniž bys to spálil ;]
Kliknutím na Publish this post se na chvíli zbavím noční můry.
Můry. Fóbie. Sociální. Z nových lidí. A ty jsi pro mě nový.
tak asi, to je největší kámen co mě fposlední době tíží.

jj